Je ražena teorie, že i problémové dítě by mělo chodit do normální školy. Samotní rodiče se zařazení svých dětí do zvláštních škol brání. Zapomínají však na dítě samotné. Ve třídě, kde je kolem třiceti dětí, které žádnou poruchou netrpí, se sice jejich dítě cítí možná dobře, ale v žádném případě i přes trpělivý přístup učitele nezvládá učivo v potřebném rozsahu a kvalitě jako ostatní. – A co vyučující? Procházka růžovým sadem to určitě není… Je ražena teorie, že i problémové dítě by mělo chodit do normální školy. Samotní rodiče se zařazení svých dětí do zvláštních škol brání. Zapomínají však na dítě samotné. Ve třídě, kde je kolem třiceti dětí, které žádnou poruchou netrpí, se sice jejich dítě cítí možná „dobře“, ale v žádném případě i přes trpělivý přístup učitele nezvládá učivo v potřebném rozsahu a kvalitě jako ostatní. – A co vyučující? Procházka růžovým sadem to určitě není…
Velikým problémem nejen pedagogů, ale především rodičů je rozpoznat vhodnou dobu, kdy je dítě zralé pro nástup do první třídy. Zkušený pedagog vám poví, že zápisy do prvních tříd jsou věcí velice relativní. Mnohdy má dítě, které u zápisu působilo jako zcela „bezproblémové“ daleko větší obtíže než jeho původně méně nadějně vypadající kolega. Jestliže si vyučující nebo rodič všimne, že s dítětem není něco v pořádku (psychické problémy, poruchy učení…), je dobré co nejdřív navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu. Opravdu je nutné pomoc vyhledat co nejdříve. Když to stihneme včas (před koncem prvního pololetí), je možné uvažovat o tom, zda by nebylo lepší, aby se nevyzrálé dítě vrátilo zpět do mateřské školky. Problém je však v tom, že zpočátku jsou ve škole na dítě kladeny daleko menší nároky a navíc vyučující i rodiče očekávají obrat k lepšímu, který ve většině případů nastane, ale někdy ne…
Především státy Evropské unie našemu školství vytýkají, že zvláštní školy, které navštěvuje velké procento Rómů, jsou diskriminační. Je ražena teorie, že i problémové dítě by mělo chodit do normální školy. Samotní rodiče se zařazení svých dětí do zvláštních škol brání (mimochodem jestliže si rodič „postaví“ hlavu, dítě do zvláštní školy zařazeno být nemůže). Představují si totiž, že zvláštní škola je něco ponižujícího a že by měla vliv u dítěte především po skončení povinné školní docházky při volbě povolání. Zapomínají však na dítě samotné. Ve třídě, kde je kolem třiceti dětí, které žádnou poruchou netrpí, se sice jejich dítě cítí možná „dobře“, ale v žádném případě i přes trpělivý přístup učitele nezvládá učivo v potřebném rozsahu a kvalitě jako ostatní. Pedagogicko-psychologická poradna doporučuje zařazení mezi integrované děti s individuálním plánem a zvláštní klasifikaci. Co to však znamená v praxi? - Žák v žádném případě nesmí dostat nedostatečnou. Mnohdy se stává, že postup do dalšího ročníku sice je, ale úroveň vědomostí často o jeden či více ročníků menší. Žák sice ukončí povinnou školní docházku v deváté třídě, ale znalosti odpovídají maximálně šesté až sedmé třídě. Dále je zde ještě jeden závažnější problém, který se týká zejména malých a venkovských škol. Ty totiž nemají pro tyto děti odpovídající pomůcky, ale co je horší, neexistují, a ani zde nemohou existovat speciální třídy pro integrované děti(nedostatek vyučujících, samotných žáků, ale třeba i prostor). Vyučující je z toho zákonitě unavený, protože se musí dítěti neustále věnovat, sledovat jeho práci a na ostatní děti pak nezbývá tolik času. V žádném případě nemůže zvolit pomalejší tempo hodiny, protože nadanější děti by se nudily a jejich vědomosti by „zakrňovaly“. Mimoto stresováno je často i samotné dítě, které neustále nestíhá a je zatěžováno dotazy okolí typu: „Kdy už to budeš mít? Přidej! No tak, kam zase koukáš! Podívej se na Honzíka, jak tomu to jde“…
Nedávno řekl současný ministr školství Eduard Zeman v diskusním pořadu Kotel, že nejlepší pedagogové jsou na zvláštních školách. Plně s ním souhlasím. Mají totiž nesmírnou trpělivost, nezatěžují dítě zbytečným návalem informací, mohou se dítěti intenzivněji a individuálněji věnovat, nekladou na dítě nepřiměřené nároky a volí vhodné učební pomůcky, jež nejsou k dispozici ve většině základních škol. Záleží jen na rodičích, jak se rozhodnou. Mnohdy by se však zuby nehty neměli bránit rozhodnutí pedagogicko-psychologických poraden a zvážit, zda by jejich dítěti nebylo lépe ve zvláštní škole než ve třídě, kde se mu nedostane potřebná péče…
Lu D
0 komentářů:
Okomentovat