Mezinárodní klasifikace nemocí (DSM-IV) vymezuje závislost jako skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Co je řazeno mezi charakteristické symptomy rozvinuté závislosti?
Mezinárodní klasifikace nemocí (DSM-IV) vymezuje závislost jako "skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více." Mezi charakteristické symptomy rozvinuté závislosti jsou řazeny zejména:
a) silná touha nebo pocit puzení systematicky užívat psychoaktivní látky, alkohol a tabák
b) potíže v kontrole jejich užívání
c) výrazný somatický odvykací stav při jejich absenci
d) průkazná tolerance projevující se abúzem vyšších dávek návykových látek
e) postupná deteriorace zájmů, schopností a sociálních vazeb abúzera
f) pokračování v abúzu přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků
Psychologická závislost (habituace) je ve většině případů charakteristická nutkavou snahou po užívání drog a psychotropních látek, které svými účinky u něho redukují stavy aktuálně pociťované úzkosti nebo vyvolávají pocity zvýšeného osobního uspokojení. Závislost je do jisté míry fenoménem, který je sice velmi často užíván v každodenní praxi, aniž by byl ovšem přesně vymezen jeho obsah a aniž by bylo přesně řečeno, co tento pojem vlastně znamená. Závislé chování bývá například definováno intenzitou somatických, psychických nebo sociálních problémů.
V oblasti závislostí jsou potom obecně vymezovány dva základní přístupy, které jsou nezbytnou podmínkou pochopení předchozího vývoje vztahu společnosti k drogovému abúzu. Vývojově starší "morální model" závislého chování, který je založen na principu svobodné vůle. Ve smyslu tohoto modelu jsou lidé disponováni k samostatné a svobodné volbě individuálního životního stylu. Chování, které je v rozporu s danými sociálními normami, je pak chápáno jako hříšné, slabošské a asociální nebo jako špatně upevněný návyk či neřest. Společnost reaguje na tento typ nežádoucího chování mnoha prostředky, mezi něž lze řadit náboženství, poradenství, legislativní kontrolu a represivní postupy (trest). "Léčebný model" na druhé straně chápe projevy závislého chování jako symptomy somatické či psychické dysfunkce nebo nemoci, které by měly být předmětem systematické pomoci, intervence a léčebné péče. Poněkud odlišný přístup k drogové problematice lze zaznamenat zejména od počátku 80.let, kdy byl rozvíjen "farmakologický přístup, který vymezoval drogovou závislost jen jako sociálně nežádoucí farmakologicky ovlivněné chování (Szasz, 1974), jehož studium je spíše doménou chemie, farmakologie a lékařství, než psychologie, psychoterapie a sociologie. Důsledkem takto zvoleného přístupu je potom skutečnost, že v řadě publikací věnovaných drogám zcela chybí problematika, která by byla věnována otázkám primární prevence a psychologické intervence.
O drogách si přečtěte i na www.pauza.cz v článcích:
Určit přítomnost drogy přímo v terénu není snadné
Rodiče, děti a marihuana aneb konopné čepičky v Globusu
Nošení trávy na louku aneb další demonstrace za legalizaci marihuany
0 komentářů:
Okomentovat