Přechod pravomocí a odpovědnosti na prvky samosprávy dávají šanci, že se zvýší akceschopnost a efektivita při řešení problémů základního školství. Souvisí to se zvyšováním schopnosti škol a jejich nadřízených orgánů komunikovat jak mezi sebou, tak především s veřejnosti, která je příjemcem jejich výsledku jejich práce, totiž vzdělávání. A jestliže veřejnost platí vzdělávání svých dětí ze svých daní, potom by jí měla být dána možnost spolurozhodovat o obsahu a formách tohoto vzdělávání. V souvislosti s reformou územní správy naší republiky se objevují také obavy, že tento proces, přenášející určité rozhodovací pravomoci ze státu na krajské úřady, přinese zhoršení kvalita našeho vzdělávacího systému. Nejčastější námitkou je strach z toho, že v rámci jednoho státu bude existovat několik školských systémů. Pokusme se teď zamyslet, nakolik je tento stav pravděpodobný a co by nám mohl skutečně přinést.
Není pochyb o tom, že náš silně centralizovaný stát již nemůže dále efektivně fungovat bez reformy rozhodovacích mechanismů, bez přenesení odpovědnosti na nižší úrovně rozhodování, které budou mít větší operační prostor pro řešení vzniklých problémů. Bezpochyby bude zodpovědnějším správcem určité věci ten člověk nebo instituce, který k ní má blíž a dokáže přistupovat k problému na základě hlubší znalosti lokálních specifik. Nemá tendenci řešit situaci jednorázově, ale přispívá k dlouhodobému a postupnému zlepšování stavu.
Tyto procesy se nevyhnout ani školskému systému. Kromě skutečnosti, že dojde ke zrušení již dlouhou dobu, mírně řečeno, nadbytečných školských úřadů, necitlivěji je potom vnímána problematika správy škol. Ty nebudou nadále pod přímou správou ministerstva školství, ale přejdou pod gesci krajských úřadů. Bude také posílena pravomoc zřizovatelů škol, jimiž jsou ve většině případů u nás obecní a městské úřady.
Právě skutečnost, že ministerstvo přijde o možnost centrálně zasahovat do systému školské soustavy, vzbuzuje mezi určitými profesními skupinami školského resortu hlasitě artikulované obavy. Nejvíce slyšet jsou jako již tradičně naše konzervativní odbory, odmítající jakoukoliv pozitivní změnu, která by bořila zaběhlé a zkostnatělé mechanismy. Přechod pravomocí a odpovědnosti na prvky samosprávy dávají šanci, že se zvýší akceschopnost a efektivita při řešení problémů základního školství. Souvisí to se zvyšováním schopnosti škol a jejich nadřízených orgánů komunikovat jak mezi sebou, tak především s veřejnosti, která je příjemcem jejich výsledku jejich práce, totiž vzdělávání. A vzdělávání je především službou, která logicky musí být někým nabízena a někým poptávána. A jestliže si veřejnost platí vzdělávání svých dětí ze svých daní, potom by jí měla být dána možnost spolurozhodovat o obsahu a formách tohoto vzdělávání.
Obava, že by územní rozdělení mohlo výrazně odlišit školské systémy v jednotlivých krajích, je lichá také z toho důvodu, že ve školách a na příslušných správních úřadech pracují a ještě nějakou dobu budou pracovat lidé, kteří mají víceméně stejné návyky a způsoby práce. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by někdo z nich mohl přijít s jinou, než kosmetickou změnou. A navíc vede větší pestrost vzdělávací soustavy k rozsáhlejšímu vzájemnému ovlivňování pozitivními prvky a kvalitě vzdělávání by to mohlo opět jenom prospět. Reforma územního uspořádání má podle mého názoru pozitivní dopady na kvalitu vzdělávacího procesu, protože zvyšuje jeho veřejnou kontrolu. Nicméně je nutné nezastavit se, ale naopak jít dál a uplatňovat hlubší principy subsidiarity. Skutečně věřme tomu, že změnám otevřené a komunikující školství je ve svých důsledcích daleko efektivnější než uzavřené a do sebe zahleděné instituce, sentimentálně vzpomínající na dobu slastné nezodpovědnosti a klamného přesvědčení o své vyjímečnosti. Times are never same, but times are changing.
Marek Lauermann
0 komentářů:
Okomentovat