ÚIV: daňoví poplatníci mají právo za své peníze dostávat aktuální, srovnatelné a uspořádané informace! Ve čtvrtek 13. ledna odpoledne se v kině Evald v Praze konal další z řady kulatých stolů, tentokrát na velmi aktuální téma, které přitáhlo do hlediště zatím nevídané množství lidí a sál tak doslova praskal ve švech.
Diskutujícími hosty byli: Ing. Marie Kalábová Ústřední školní inspekce, RNDr. Miroslav Procházka, CSc. (ředitel divize analýz a informací ÚIV), PhDr. Jan Machytka (ředitel VOŠ informačních služeb a SŠ informačních a knihovnických služeb) a PhDr. Věra Prokopová (vedoucí informačního a poradenského střediska pro volbu povolání při Úřadu práce hl. m. Prahy). Bohužel, chřipková epidemie zasáhla pana náměstka Sourala, a debata tedy byla ochuzena o postoj a vyjádření MŠMT.
Úvodní slovo dostala Ing. Kalábová, která připomněla úkol inspekce, jak jej definuje zákon a fakt, že inspekční zprávy jsou veřejné, k nahlédnutí na škole, a že se uchovávají 10 let. V současnosti se připravuje jejich publikace i na internetu. Největším současným problémem inspekce je špatné materiální zabezpečení (chybí počítače atd.), malý počet inspektorů a fakt, že ředitelé škol nejsou příliš ochotni nastupovat na tato místa, takže většinu inspektorů tvoří bývalí učitelé. Paní ředitelka vyjádřila naději, že se hmotná situace a vybavenost inspekce začne brzy zlepšovat, v souvislosti s nabýváním účinnosti zákona o vyšších územně správních celcích (regionech), ve kterých bude inspekce sídlit.
RNDr. Procházka poté prezentoval názor, že daňoví poplatníci mají právo za své peníze dostávat validní, aktuální, srovnatelné a uspořádané informace, o což se již několik let snaží projekt SET, jehož je koordinátorem. Projekt SET sleduje a kumuluje informace a údaje o středních školách a vytváří pak podle různých kritérií jakési žebříčky úspěšnosti jednotlivých škol. Dále se o něm nebudu rozepisovat, neboť je mu věnován samostatný článek. Připomínám jen, že v tomto týdnu vyšly dvě publikace pro tento rok, a že do nich lze buď nahlédnout na kterékoli škole, příp. je zakoupit (cena je asi 70 Kč za jednu). Jsou určeny především rodičům a žákům posledního ročníku ZŠ, aby si mohli kvalifikovaně vybrat SŠ.
Dalším pokusem o jisté hodnocení škol je projekt EVOS, který stručně představil pan Karpíšek - jedná se o certifikát kvality pro obory vyššího odborného studia. Od roku 1995, kdy byl iniciován, jej získaly necelé dvě desítky škol. Ty mají možnost po určitou dobu používat loga EVOS, což jim pomáhá např. při zvyšování prestiže, ve styku se školskými orgány, podniky apod. Bohužel, i zde se ukazuje, že většina rodičů má zájem jen o "rychlou" informaci o kvalitě, podrobnosti je nezajímají.
PhDr. Machytka zdůraznil problém střetu dvou typů informací - fakt a reklamy. Zatímco fakta jsou objektivní, v reklamě školy leccos zatají a může vzniknout nesprávný dojem. Lidé mají paradoxně raději formu reklamních letáčků, které jsou samozřejmě čtivější, avšak za cenu velkého zjednodušování.
Značné rezervy pan ředitel spatřuje ve využívání, resp. nevyužívání dostupných informací v systému školství.
Všichni aktéři debaty se shodli.na tom, že velkým problémem je distribuce informací - mnohdy totiž chybí tam, kde je jich právě třeba. Zároveň varovali, že hodnocení kvaity škol je velmi citlivá záležitost a proto se musí s čísly a různými žebříčky zacházet velmi opatrně. RNDr. Procházka poznamenal, že zcela chybí informace o vysokém školství, kde je zatím pro uchazeče důležitější, zda se na VŠ vůbec dostanou, takže se o kvalitu moc nezajímají. Inspekci kontrola VŠ nepřísluší a nikdo jiný se do tohoto úkolu (především z finančních důvodů) zatím nepustil.
Věra Prokopová poukázala na nedostatek poradenských pracovníků v síti MPSV ČR, zvláště když nezaměstnanost absolventů roste. Odhaduje, že v Praze by jich mělo být nejméně desetkrát více (v současnosti jsou pouze 4). K problému uplatnění absolventů podotkla, že musíme sledovat tendence a reagovat na ně, ale ne bez rozmyslu. Vše se rychle proměňuje, a nikdo neví, jaká bude situace třeba za čtyři roky. Proto je důležité, aby byli mladí lidé flexibilní a dokázali se v případě potřeby rychle přeorientovat a přizpůsobit novým podmínkám. Dále upozornila na příznivý fakt, že konkurence soukromých škol velmi napomohla procesu zkvalitňování škol státních, které si začaly uvědomovat, že je čím dál tím větší "nouze o děti", a že musí aktivně dělat něco proto, aby se k nim měly i nadále proč hlásit a aby jich bylo co nejvíce.
V závěru vystoupil doc. Rýdl z Pedagogické fakulty UK a shrnul celou debatu tak, že se vlastně vůbec netýkala Bílé knihy, neboť se nezabývala stavem, k jakému se chceme dostat (vizí), nýbrž současnými problémy. Uvedl, že i v zahraničí se v otázkách evaluace a autoevaluace škol tápe, a přestože se vynakládají obrovské prostředky, zatím se nedosahuje kýžených výsledků. Každopádně je však třeba stanovit kritéria a nástroje, sbírat informace a teprve z jejich širokého spektra zjednodušovat - ne střílet "rating" od boku (reagoval na zmíněné požadavky rodičů na co nejstručnější informaci o kvalitě školy).
Příští kulatý stůl na téma učitel se uskuteční 27. ledna 2000 opět ve 14,00 hod.
Petr Drahoš
0 komentářů:
Okomentovat