Ondřej Hausenblas: Mají školy předepsáno, co musí být obsahem známky na vysvědčení?

… případně co a jak musí být hodnoceno v češtině v kontrolních písemných pracích žáků a studentů? Do budoucna se - jak víme - chystá vymezení tzv. kompetencí maturanta, tedy soupis toho, co by měli maturanti u státních testů prokázat. To je velmi solidní opatření, pokud stát chce za dva roky začít písemně maturanty testovat. Tak to ostatně má být v práci studenta a žáka vždycky! Avšak pouhým dotazem na to, co děti i dospívající považují za požadavky svého učitele, bychom zjistili, jak:

a) různé jsou jejich představy o tom, "co je pro paní učitelku dobré", a tím je i různá míra porozumění tomu, jak učitelka práci hodnotí;
b) jak nepřesnou představu mají děti, a možná z toho plyne
c) jak nepřesně nebo nesrozumitelně učitelé dětem a studentům své požadavky sdělují.

Ověřte si sami. Mohu zde nabídnout to, co vyplývá z oficiálních i soukromých testů:

Zkušenosti učitelů češtiny po celé republice a dále i výsledky testů Kalibro, Sondy Maturant, Výzkumu čtenářské gramotnosti dětí i dospělých (RLS, SIALS), ukazují, že omezovat se při výuce a při zjišťování výkonu dětí jenom na snadno měřitelné položky, tedy zkoušet a známkovat děti za víceméně pasivní znalost názvů slovních druhů, větných členů, gramatických kategorií, definic slohových útvarů, není dostatečným nástrojem k vypěstování dostačujícího ovládnutí mateřštiny. Upřednostňování těchto nejjednodušších složek ovládnutí mateřštiny je možno považovat za projev nedostatečné odborné úrovně toho, kdo vytváří test nebo vede výuku, nebo toho, kdo práci učitele z těchto hledisek posuzuje.

Výsledky soudobých průzkumů ukazují, že dětská i dospělá populace vzdělávaná v českém jazyku dosavadními gramatickými metodami vykazuje tyto vážné deficity:

1. Ovládnutí pravopisu a spisovných koncovek se omezuje jen na úzkou vrstvu dětí s nadáním akademického typu a systémově abstrakčním typem myšlení. Podle psychologů je takových dětí v populaci ani ne 10 %. Výsledky testů ukazují, že bezpečnou znalost pravopisu má právě 10  % žáků 9. ročníků: v testech Kalibro má obvykle necelých deset procent žáků devátého ročníku spolehlivě správně zvládnutou úlohu typu „Z nabídnutých osmi vět vyberte pouze ty, které jsou bez gramatických nebo pravopisných chyb.“ Skoro tři čtvrtiny žáků vyberou aspoň jednu větu správně, ale přidají k ní ještě jiné, ve kterých chyby jsou, nebo najdou jen jednu z několika správných. To je sice jen jedna složka dovednosti pravopisně-gramatické, ale jak učitelé vědí, v produkci vlastního textu děti nadělají rovněž neuvěřitelné množství chyb, a při opravě vlastního textu zase své chyby vidět neumějí.

2. Žáci, studenti ani dospělí nejsou ochotni a ani pořádně neumějí napsat jasným slohem výkladovým krátký text (jak toho žádával Vilém Mathesius – zeptejte se pana inspektora, jestli ví, kdo to byl a co od něho četl (překlady čínských básní to nebyly!…). Podobně bídně vypadají veřejné i soukromé projevy mluvené.

3. Ochota a zájem žáků číst rapidně klesá. Nečtoucí populace si neosvojuje grafický obraz slova a neupevňuje si podvědomě pravopisnou a tvarovou podobu slova. Výuka koncipovaná gramaticky nepodporuje zájem žáků číst, kdežto výuka postavená na vytváření autentických žákovských textů – nikoli tedy „školních slohových písemek“ – vzbuzuje zájem žáků podívat se, jak píšou jiní, jak autor staví své dílo (třebas jen krátkou povídku, reklamu, plakát apod.).

4. Mateřština vyučovaná nesrozumitelnými, a tedy pro dítě odpudivými metodami a prezentovaná na převážně školometských tématech a příležitostech odpuzuje děti i dospělé jak od zájmu o kultivované vyjadřování (veřejná pozornost se u nás ostudně omezuje vždy jen na pravopis nebo „cizomluvy“, úplně stejně jako před sto padesáti lety), tak od zájmu o vzdělávání vůbec. Prestiž školy a vzdělanosti dostává nejvíc na frak právě tím, jak kazí vztah k oborům skutečně niterným: vyjadřování a rozumění, četba literatury.

Z hlediska pedagogického i odborného, ale také z hlediska potřeb české společnosti na cestě do sjednocené Evropy je nezbytné, aby se výuka mateřštiny zaměřovala více než dosud na důkladnou a autentickou motivaci žáků k ovládnutí všech složek projevu v mateřském jazyku, ne jenom na pravopis nebo mluvnici nebo jenom na popis a rozbor jazykových jevů. Alarmující výsledky výzkumů čtenářské gramotnosti v ČR jsou varováním a výzvou ke změně koncepce předmětu český jazyk na základních i středních školách proto, že požadavek rozumět přečtenému textu je předpokladem k jakémukoliv dalšímu studiu i k uplatnění člověka v praxi.

Ondřej Hausenblas