aneb mění se nosiče, ale lidé zůstávají stejní (pár glos k článku dr. Hausenblase). Se zájmem jsem si přečetl článek pana Hausenblase o výsledcích srovnávacích analýz (prý) a jeho názorech na hodnocení a koncepci českého jazyka na základních školách. V mnohém mi nezbývá než s autorem souhlasit. Některé mé zkušenosti podporují jeho stanoviska, leč rád bych je ještě o pár postřehů doplnil.
Protože jsem naštěstí jak biolog a filolog dohromady, (opravdu tuto kombinaci považuji za rozhodující výhodu), dovolím si tedy připojit několik poznámek a doplnění.
1. Český jazyk je v prvé řadě dorozumívacím prostředkem. Je spojnicí mezi odborností, žákovou a učitelovou mentalitou, je prostředkem vyjádření vlastních názorů. Pranic tedy nezáleží na tom, zda tak činí formou psanou či mluvenou.
2. Ochota žáků číst - potažmo získávat informace neklesá, jen uplatňuje nové a případně jiné formy získávání informací. Je vcelku logické, že v době informačních technologií se mění media, která k jejich osvojení slouží. Představa, že žák a budoucí absolvent školy stráví u knihy (tiskoviny) v klasické podobě (byť sám to považuji za dost negativní trend,) stejný čas jako jsme trávili my (vida – už jsme v onom postoji – “to za našich mladých časů nebývalo”), je zcela mylná. Učitel, kantor i rodič musí prostě pochopit, že čtení dostalo nový rozměr. V naší male anketě, kterou jsme si udělali u nás ve škole, se ukázalo, že u informačních médií (knihy, časopisy, televize atd.) stráví žáci podstatně více času než jsme trávili my současní čtyřicátníci.
Tento vývojový trend změníme jen těžko. Autoři se předhání v negativním hodnocení tohoto vývoje, ale jen málokdo z nich píše tečku za větou.
NIKDO TOTIŽ NEŘÍKÁ, JAK BYCHOM TENTO TREND MĚLI KE PROSPĚCHU NAŠICH DĚTÍ A “SVĚŘENCŮ” VYUŽÍVAT!
3. Je tedy nutno si položit otázku vpravdě opačnou. Poskytují současná media dostatek prostoru pro rozkvět odpovídající úrovně českého jazyka? Odpověď nechť si každý položí sám.
4. Český jazyk má různé formy. Mezi ně zcela určitě patří také odborný jazyk. Ten se nepochybně rozvíjí v předmětech, na první pohled filologům odtažitých. Leč jazyk v odborném předmětu (v případě správného vedení učitelem) formuje především schopnost myslet, pracovat s pojmy, rozvíjet poznání světa a věcí kolem nás. Pokud bychom zde nadřadili jednu kategorii druhé, dostali bychom se do zásadního rozporu se současnou realitou světa. A tady je v mnoha ohledech čeština jako čistě filologický předmět značně omezena. V jazykovém rozboru, přesně jak říká pan Hausenblas, se schopnost myšlení omezuje jen do gramatických kategorií a pojmů. Jímá mne proto hrůza, když některé unáhlené soudy našich předních pedagogů staví mezi jednotlivé skupiny předmětů nepřekonatelné hranice. Každý si brání svůj obor a povyšuje ho nad ostatní. V takových případech už ale neřešíme obecné otázky lidského vědění, ale ke slovu přišly “tržní vztahy”, neboť přece jde o to, která katedra, který předmět či která skupina předmětů dostane na příští rok vyšší dotaci, grant, subvenci – čili česky řečeno - více peněz. A pak najednou hezká slova vyznívají poněkud realističtěji - přesně v duchu známého hesla Václava Klause.
5. Škola je prostředím integrovaného působení na žáka.I mně se občas do mých proslovů vloudí slovo cizí a do češtiny přejaté. Když se články našich filologů v současné době v podobných termínech předhánějí, nevím, co si mám o obsahu podobných děl myslet. Jazyk se přirozeně vyvíjí, slovní zásoba velmi rychle. Leč módnost a poplatnost cizím mocnostem (či oficiálně akceptované vědě) leckdy budí pousmání. Dnes už v mnoha materiálech nemáme vedení třídy třídním učitelem – nýbrž třídní management. Logicky mne pak musí napadnout, o čem se to pak vlastně dohadujeme.
O realitě školy, učitelské mysli, závislosti pedagogiky na ideologické orientaci, životě vůbec nebo opravdu JEN o tom, co do jazyka a jednotlivých předmětů patří?
6. Přímo kacířsky si dovolím poznamenat, že by nejspíše se neměly vyučovat předměty vůbec žádné.
Ne, rozhodně nechci vidět všechno černě. Spíše naopak! Proto mi dovolte, abych svou dnešní úvahu uzavřel citací několika vět z novin roku 1899. Prosím učitele, novináře, pedagogy, vědce, aby se na těmito slovy zamysleli.
Konec století nebyl jen otázkou čísel, která fascinovala všechny noviny a časopisy. Vědátoři se na stránkách všemožných plátků předháněli ve vidinách zářné či prokleté budoucnosti. Expresní vlaky prý budou jezdit po jedné magnetické koleji. Chodci se budou podzemím přesunovat na pohyblivých chodnících, nebude jim vadit nepříjemné počasí na povrchu. Kruté a násilné kolektivní sporty přinesou další oběti. "Nové" pokolení žen vstoupí i do světa obchodu. Africkou savanou se budou prohánět neprůstřelné, parou poháněné "dostavníky" pro senzacechtivé turisty.. Horské svahy budou obklopeny davy sportuchtivých lyžařů, kteří se vzhlédli v tomto úplně novém zimním sportu. Kulky atentátníků přinesou smrt králům a prezidentům navzdory policejnímu dohledu nad městy z gondol plynem plněných balonů. Bílá civilizace bude muset čelit "žlutému nebezpečí" a "světový barbarismus" bude postupně vymýcen právě díky blahodárné americké demokracii. Celá planeta a všechno lidstvo světa však zhyne v meteorickém dešti.
Podobné zdrcující předpovědi se praly o místo na slunci s normálními denními hloupůstkami prezentovanými v úhledně vyvedených reklamních rámečcích, které nabízely prací prášky, toaletní mýdla, módní výstřelky, kurzy rozvíjející duševní asertivitu a kapacitu mozku. Inzeráty nabízely i kuličky proti molům ("Zabijí, protože páchne!"), podivuhodné přístroje na stloukání mléka, ke kterým se jako pohon zapřahali do postrojů psi ( "Zdvojená psí síla!" ), všemohoucí elektrické zdravotní pásy s pytlíky na baterie ("Rychle vyléčí veškeré nervové a vnitřní poruchy vyplývající z přirozených příčin, morálních výstřelků či nerozvážnosti!") Málo platné, za celých sto let jsme se my lidé nezměnili vůbec! Jen ta media a informační nosiče!
Hezké vánoce a snadný vstup do let, které začínají na Dvojku.
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat