Lucie Zormanová: Příčiny rušivého chování žáků ve třídě

neděle 22. září 2019 ·

Rudolf Dreikurs uvádí čtyři základní příčiny rušivého chování: usilování o pozornost, boj o moc, snaha pomstít se, usilování o soucit. Žák, který ruší z důvodu, že usiluje o pozornost učitele, žije v přesvědčení, které nabyl v rámci výchovy v rodině, že o pozornost je potřeba válčit, že o pozornost si musíte vždy nějakým způsobem – vhodným i méně vhodným – říci. Z výchovy v rodině, z interakce s rodiči žák ví, že pokud nezlobí, nedělá problémy, nikdo si jej nevšímá, protože není důvod věnovat mu pozornost. Pozornost získá pouze zlobením.


Tuto osvědčenou strategii pak opět realizuje ve škole. Žák si sice uvědomuje, že pozornost, kterou získává svým chováním, ať doma či ve škole, je pouze negativní, nicméně v jeho představách je negativní pozornost lepší než úplný nezájem.

Nejčastější mylnou reakcí na takovéto chování žáka je trestání žáka před celou třídou, dávání veřejně žákovi najevo své rozhořčení nad jeho chováním či povzbuzování nepřímým způsobem ostatních spolužáků, aby na tohoto žáka i na sebe navzájem žalovali. Veřejné trestání žáka, „promluva žákovi do duše“ před celou třídou či spolužáci, kteří informují učitelku, pokud se opět daný žák zachová nevhodným způsobem, jenom posilují rušícího žáka v přesvědčení, že rušivé chování má význam, neboť pomocí něj získal to, co chtěl, získal pozornost druhých.

Žák bojující o moc

Žák, který bojuje s učitelem o moc, chce svému učiteli, spolužákům i sám sobě dokázat svou hodnotu. Usiluje o to, aby se stal před spolužáky zajímavým. Za tímto chováním často stojí pocit vlastní méněcennosti, pocit, že „o mě nikdo nestojí, nemám pro nikoho žádnou hodnotu, nikdo se o mě nezajímá“. Proto se snaží žák zvýšit vlastní hodnotu, vylepšit obraz toho, jak jej vnímají spolužáci právě tím, že bojuje o moc s učitelem. Boj žáka s učitelem se odehrává na úrovni různých provokací, vyvolávání diskusí s cílem učitele „přechytračit“ či „ubít svými argumenty“.

Žák, který bojuje s učitelem o moc, obvykle po pokynu učitele, že má s rušivým chováním přestat, pokračuje v nevhodném chování, ve většině případů toto nevhodné chování navíc ještě stupňuje. Chce učiteli i spolužákům ukázat, že je silný, dokáže se vzepřít autoritě a chce získat ve třídě dominantní postavení. Tímto svým chováním chce žák dokázat, že má dominantní postavení ve třídě, že učitele poslouchat nemusí. Žák bojující s učitelem o moc, o dominantní postavení ve třídě chce učiteli i ostatním spolužákům svým chováním dokázat, že ho nikdo a nic nemůže donutit, aby něco udělal nebo neudělal, pokud on sám nechce. Svým postojem ukazuje, že nerespektuje žádnou autoritu, protože on sám je autoritou. Svým postojem učí také ostatní spolužáky, že pokud se učitel domáhá moci, domáhá se toho, že chce ostatní k něčemu sklonit z pozice své autority, není potřeba jej poslouchat.

Pokud konflikty s konkrétním žákem trvají již delší dobu, stávají se časem vážnějšími. Na jednu stranu při opakovaných reakcích daného žáka může docházet u učitele k obavám, že opět dojde k dalšímu střetu, nebo k obavám typu „co zase bude“. Na druhou stranu se učitel může díky své zkušenosti s opakujícími se konflikty s tímto žákem naučit, jak vyhrávat hned na „počátku bitvy“, tedy, jak žáka „odzbrojit ihned na počátku“. Někteří žáci však nehodlají nikdy ustoupit, a to i když v argumentaci má jasně navrch učitel, stále chtějí mít oni poslední slovo. Někteří žáci sice ustoupí, ale dávají jasně najevo, že ustupují, protože museli, protože se kupříkladu chtěli vyhnout trestu, který by jim za toto chování hrozil, ale že s učitelem hluboce nesouhlasí.

Největší učitelovou chybou by bylo ukázat strach z dalšího konfliktu, snažit se naklonit si konfliktního žáka nebo neudělat vůbec nic a toto chování ignorovat, ale také chybou by bylo zareagovat na provokaci hněvem. Nejlepším řešením je, utnout konflikt hned v počátku, s tím, že si o daném problému popovídáte v klidu sami později.


Celý text naleznete zde

7 komentářů:

laimes řekl(a)...
22. září 2019 13:45  

rušivým elementem ve třídě jest jednoznačně učitel

Ivo řekl(a)...
22. září 2019 14:44  

"Při hodnocení jejich chování si musíme však uvědomit, že tito žáci problémy, které učiteli či spolužákům svým chováním způsobují, nezpůsobují úmyslně. Jejich prvotním cílem není ublížit učiteli či spolužákům, ale získat pozornost, lásku ostatních, úctu spolužáků"

Když problémy "nezpůsobují úmyslně", tak proč je tedy v úmyslně vyvolávají - POPÍRÁTE TVRZENÍ VE VAŠEM ČLÁNKU???

ZAVEĎTE VE ŠKOLSTVÍ PSYCHOTESTY A S JEDINCI S PORUCHOU OSOBNOSTI PRACUJTE PODLE PŘÍSLUŠNÉ METODIKY...

Ivo Mádr řekl(a)...
22. září 2019 19:47  

Příčina č.5

Inkludované děti dle vyhlášky č. 27/2016 Sb. na běžných ZŠ, které ani nevědí proč vlastně ruší.

rváčkazvesela řekl(a)...
22. září 2019 20:55  

Když mě někdo ruší opakovaně a bez jakéhokoliv posunu při použití všech moderních psychologických edukaregulací, tak mu dám zcela uvědoměle poznámku a graduji "výchovné manévry" dál. Až bude dospělý, tak se policajt nebude nimrat v tom, -li jel na červenou neúmyslně.

Petr Portwyn řekl(a)...
23. září 2019 15:47  

Pár zvídavých otázek...
Pořád se tu operuje myšlenkou, že děti, které vyrušují, tak činí proto, že v rodině pociťovaly málo pozornosti a respektu. Jak je to tedy s dětmi, které jsou v rodině za bohy, sebevědomí jim vzrostlo do nebe, a nejsou ochotné respektovat autoritu? Neexistují? Tak to mám asi halucinace...

Pomsta nemusí být zaměřena na konkrétní osobu, žák se může mstít na druhých lidech za to, že zažívá agresivní chování doma.
Může a nemusí. Taky se někdy stane, že se agresívního žáka matka (otce obvykle nemá) bojí. Není zúžení problému na "chudáky utiskované děti" jednostranné?

Učitel má chladně a klidně oznámit žákům, jaký trest je za toto chování čeká.
Třeba že se nedozví nic zajímavého o ježkovi?

Ad "negativní postoj rodiny" - Proč není zmíněna kategorie "ideologicky" motivovaných školobijců, kteří se zhlédli v nějakém alternativním směru, případně uvěřili mediálnímu mainstreamu a sdílí jeho postoj ke škole? Je to sice menšina, ale dost hlučná.

Robert Čapek řekl(a)...
23. září 2019 17:16  

rváčkazvesela: U někoho, kdo píše poznámky žákům, si jen těžko dokážu představit, co to je "moderní psychologická edukaregulace"? Seřvání žáka? Výhrůžky? Práce za trest? Vyvolání k tabuli? Něco ještě horšího, než tahle zvěrstva? Protože ten, kdo dává poznámky, neví o moderní pedagogické psychologii nic. Vůbec nic.

poste.restante řekl(a)...
24. září 2019 1:07  

Něco ještě horšího, než tahle zvěrstva? Protože ten, kdo dává poznámky, neví o moderní pedagogické psychologii nic. Vůbec nic.
Ještě, že tady máme odborníka jako je pan Čapek, který nám to vysvětlil.

Ale nemohu se zbavit pocitu, že mu něco uniklo.
Třeba to, že uplatnění veškerých výchovných opatření musí být dokladováno a musí být o nich PROKAZATELNĚ informováni zákonní zástupci žáka.
Že podle názoru ČŠI musí být tato opatření stupňována. Takže nejdříve napomenutí třídního učitele, pak důtka třídního učitele, teprve pak ředitelská důtka a snížené stupně z chování.
V libovolném okamžiku může na podnět běsnícího rodiče přijet inspekce a dožadovat se podkladů, na základě kterých bylo výchovné opatření uděleno.
Nemá žák uvedeny v třídní knize ani dokumentaci třídního žádné poznámky?
Nemá třídní ani výchovný poradce zápisy o pohovorech s žákem?
Nemá škola doloženo, že zákonný zástupce byl informován o přetrvávajících problémech v chování žáka?
Jak se tedy opovažujete dát mu sníženou známku z chování za to, že opakovaně napadl spolužáka, když o tom nemáte žádný doklad?

Nebo:
Pokud žák vytrvale vyrušuje ve vyučování a nedodržuje pokyny vyučujícího, měl by být podle lektorů BOZ vyloučen z účasti na školní akci typu výlet či exkurze, kde by jeho chování mohlo narušit její průběh, nebo dokonce ohrozit zdraví spolužáků.
Pokud by učitel věděl, že chování žáka je rizikové, přesto jej třeba na výlet vzal a následně by žák způsobil škodu či dokonce poškození zdraví, nedejbože s trvalými následky, jde veškerá zodpovědnost na vrub učitele, protože věděl, mohl předpokládat, ale nezabránil...
Což je ovšem červený hadr pro rodiče a následně všemožné "experty" a "aktivisty", kteří okamžitě zaplní mediální prostor prohlášeními o "vyčleňování z kolektivu", "ostrakizaci" a "šikaně žáka".

Jediná obrana školy a vyučujícího proti takovým nařčením je pak tlustá složka dokladující, že žák nerespektuje školní řád a opakovaně se dopouští například nepřijatelného či dokonce násilného chování vůči spolužákům.

Takže ten, kdo napadá a kritizuje dávání poznámek, neví o realitě dnešních škol nic. Vůbec nic.

Tak jaképak poznatky "moderní psychologie" tam máte dál?



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.