„Projevy jsou skutečně dramatické. Chce se vám plakat nebo zvracet, když máte vejít do třídy. Pokud jste se při dlouhodobém stresu chovala vznětlivě a cynicky, teď už jste ve fázi apatie, kdy je vám všechno jedno. Děti se perou, hádají, chovají neadekvátně, ale vy už nemáte sílu zasáhnout,“ říká o projevech syndromu vyhoření psycholožka Veronika Pavlas Martanová. V rozhovoru pro magazín iForum ji dopňuje Irena Smetáčková: „Všichni jsme někdy unavení a ve stresu, ale většinou se náš stav po víkendu nebo po prázdninách zlepší. U vyhoření to takto nefunguje.“
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Syndrom vyhoření tedy hrozí každému, kdo si nestanoví hned od začátku pevné hranice?
Pavlas Martanová: Dokonce se dá říct, že s čím větším nadšením člověk do této profese jde, jede na začátku na sto padesát procent, nikoho a nic neodmítá, tím spíše a dříve vyhoří.
Učitelé tvrdí, že jsou zahlceni administrativou, kvůli které se nestíhají věnovat žákům. Jak z toho ven? Když jednomu práci uberete, druhému ji musíte přidat.
Pavlas Martanová: Ne nutně. Jsou to takové misky vah, které je třeba správně rozložit. S úkoly a povinnostmi se dá cíleně pracovat – plánovat, rozlišovat, co je nezbytné a co není. Na některé věci lze přijmout administrativního pracovníka nebo je delegovat, rozložit mezi celý tým. A někdy je prostě nutné říci „ne“. Naprosto zásadním předpokladem spokojeného učitele je umět nastavit hranice – žákům, kolegům, vedení, rodičům a především sobě.
Což je evidentně pro mnoho učitelů problém
Smetáčková: Důležitá je profesní sebejistota. Když máte jasnou vizi opřenou o pevné odborné přesvědčení jak pracovat, abyste byla dobrá učitelka, pak jste ji schopna hájit, když dojde k nějakému konfliktu. Toto se ale ve školství naplňuje velice obtížně.
Proč?
Smetáčková: Učitelé jsou veřejností neustále kritizováni, znejišťováni a málo respektováni. Tudíž si i méně věří.
Pavlas Martanová: Na druhou stranu je toto povolání považováno za poslání. Říká se, že pedagog by se měl své práci věnovat celým srdcem i životem. Ale tak to není. Je to jenom práce – sice důležitá a záslužná, ale pouze práce.
Celý rozhovor naleznete zde
.png)
1 komentářů:
Je to hezké. Hezká debata, ale jak s toho ven? Mnohé kolegyně to řešili výpovědí, mateřskou či invalidním důchodem. Po tolika letech si někdo všiml.
Když vypadlo pár cihel ze základů, pak se barák začne sypat komplet.
Pak tu musí být rozumné vedení, které je schopno říci ne těm nahoře. Vše je to o atmosféře školy. Pokud má učitel podporu, pak je to jiná práce než když mu podráží nohy. Vedení či kolegové.
Ale to znamená, že ředitel by měl být i dobrý psycholog. A manažer, a ekonom, a učitel,...A co ještě?
Okomentovat