Kateřina Babíková: Jako dítě jsem matematiku neměla ráda. Chtěla jsem, aby k ní mí žáci měli lepší vztah

sobota 15. června 2019 ·

„Jako dítě jsem matematiku neměla ráda a na gymnáziu byly moje výsledky celkem žalostné. Čísla a počítání jsem si oblíbila, až když jsem sama začala učit. Tehdy jsem si řekla, že chci, aby moji žáci měli k tomuto předmětu lepší vztah, než jsem měla já. A tak jsem začala navštěvovat různé kurzy a přednášky, abych jim uměla matematiku dobře podat a ozvláštnit. Prvních patnáct let jsem ale učila matematiku tradičně, tak, jak jsme se ji učili všichni ve škole,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni Kateřina Babíková, zástupkyně ředitele a učitelka na ZŠ Husova v Jičíně.


Kateřina Babíková (map.cz)
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jak se stalo, že jste přešla k matematice metodou Hejného?

Když jsem byla na mateřské, začaly na kurzy této metody dojíždět moje kolegyně ze školy. Vracely se nadšené a mně přišlo zajímavé, co zažívaly, kam je to osobnostně i pracovně posouvalo. A tak jsem se na ty kurzy přihlásila taky a posledních pět let už učím matematiku jen podle metody Hejného.

Čím vás přesvědčila? V čem je podle vás lepší?

Já si nemyslím, že by nějaká metoda byla lepší než jiná. Je to vždy o osobnosti učitele a jeho schopnosti naladit se na žáky a jejich potřeby. Jen metoda zázraky nedělá, to je třeba si uvědomit. Mně osobně se na Hejného metodě líbí práce v prostředích. Děti se s nimi seznamují už v první třídě, a ještě v 5. třídě s nimi mohou pracovat. Když se ve 4. třídě učí rovnice, tak někdo už pracuje s konceptem x, a další se automaticky vrací k dědovi Lesoňovi. Navíc úlohy podle Hejného v sobě mají zabudovanou možnost gradace, kdy „šikovnější“ děti můžou dojít dál a nenudí se. Rozvíjí se tak i jejich autonomie, protože si samy děti můžou zvolit, jak daleko půjdou.

A tohle není ve výuce tradiční metodou možné?

Určitě ano, jak říkám, jsou skvělí učitelé, kteří učí matematiku výborně, a přitom učí tradičně. V Hejného metodě je pouze jednodušší se upozadit a nechat děti, aby si na věci přicházely samy. Učitel tu není nějakým guru, nositelem univerzálních pravd, ale spíš pomocníkem na jejich cestě k objevování. Zkrátka, namísto toho, abych přišla do třídy a nadiktovala definici prvočísla a pak jela příklady, děláme to obráceně: děti samy přicházejí na to, jak funguje dělení sudých čísle, lichých čísel, a nakonec nacházejí definici prvočísla a příklady. Přitom je splněn i předpoklad, že matematika je exaktní věda založená na důkazech. Děti přicházejí s hypotézami a samy si je vyvrací nebo potvrzují. Nejde o nějakou dojmologii, ale práci s fakty.


Celý rozhovor naleznete zde

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.