Venku to má špatnou grafiku. S psychologem Martinem Hofmanem o půvabech a nástrahách digitálního dětství

„Společnost se v poslední době více orientuje na potřeby dítěte, což je pozitivní. Uvažují takhle i školy. Dřív řada z nich trvala na tom, že má věci nějak nastavené, děti se musejí přizpůsobit a hotovo. Dnes má stále víc učitelů a rodičů tendenci dívat se na to, co potřebuje dítě, co je dobré pro ně. Ale někdy mám pocit, že se tenhle trend dostává do druhého extrému, kdy máme problém dát dítěti limit. Bojíme se jít proti jeho impulzům, abychom ho nezranili. Občas se dětem hodně uhýbá, umetá se cestička, aby to měly pohodlné… A k tomuhle se pak velmi zajímavě přidává vliv digitálních technologií, které mu také velmi zjednodušují život,“ říká psycholog Martin Hofman v rozhovoru pro týdeník Respekt.

Martin Hofman (muni.cz)

V  rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Hmotný svět prostě nenabízí nic lepšího než ten virtuální?

Na tohle téma jsem teď od dětí z naší školy slyšel docela dobrou hlášku. Ony můžou chodit o přestávkách ven, když chtějí, a já jsem se jich jednou ptal, proč sedí v zatemněné třídě, když je venku tak krásně. Jeden kluk mi jako rádoby vtipně odpověděl: „Venku to má špatnou grafiku.“ Jenže ono to tak opravdu je, když se člověk dívá na fotky do iPhonu, tak jsou jaksi barevnější. Ta saturace je nereálná, ale příjemnější a bezplatná. Dobře to vystihuje ten dnešní trend – děti předpokládají, že je svět bude bavit a nemusejí pro to nic moc udělat.

Zní to trochu jako obvyklé mezigenerační nářky, že mladí chtějí všechno zadarmo.

Jasně, ale já se ještě nepovažuju za starého a jsem s touhle generací v každodenním kontaktu. Nemyslím to jako stížnost, taková je prostě realita světa, ve kterém vyrůstali. Nalogujete se a všechno je pro vás připravené. Hodně to řešíme s učiteli, docela velkým tématem totiž začíná být to, že se všichni mohou přetrhnout, aby děti při výuce nějak zabavili, a ono to pořád není dost zajímavé.

Prostě máte horší grafiku.

Přesně tak. Myslím, že do budoucna to pro ně představuje velkou nástrahu, protože si vybudují zvyk, že s minimem svého vkladu dostávají maximum zvenčí. A tohle budou očekávat od života – že někdo hodně intenzivně nasytí jejich potřeby.

Martin Hofman (37) Vystudoval psychologii a pedagogiku, absolvoval psychoterapeutické výcviky v rodinném poradenství a biosyntéze. Pracoval v dětském domově a dětském krizovém centru. V současné době má terapeutickou praxi, věnuje se hlavně práci s dětmi, dospívajícími a mladými dospělými. Působí též jako školní psycholog na základní škole na Horáckém náměstí v Brně.


Celý text naleznete v týdeníku Respekt