Stanislav Štech: K čemu je ministrovi dobré kvalitní vysokoškolské vzdělání?

„Jistěže u nás existuje fenomén titulománie. A ta je evidentně součástí širšího kulturního prostředí. I jen letmé nahlédnutí do internetových zdrojů za posledních deset let ukazuje dvě věci – případy mediálně probíraného plagiátorství se rekrutují velmi často ze zemí střední Evropy a Německa a veřejně odhalení provinilci jsou osoby z vysokých vládních postů nebo státní správy. Nemá však logiku paušálně zobecňovat a pochybovat o tom, že vysokoškolské vzdělání je (nejen u ministra) nanejvýš užitečná věc,“ píše Stanislav Štech v Deníku referendum.

Stanislav Štech (vlada.cz)

Štech mimo jiné píše:

K čemu je ministrovi dobré kvalitní vysokoškolské vzdělání? Absolvent, který skutečně studoval, má vzdělání, které filosof Zdeněk Neubauer charakterizoval výstižným přirovnáním ke spojité vrstvě, která je sice na řadě míst velmi tenká, ale nikde není přerušená. Vysokoškolák obvykle musí projít aspoň seznámením s předměty, které se přímo nevztahují k jeho studijnímu oboru. To jsou ty „neužitečné“, u kterých neumíme zcela konkrétně určit, k čemu mu na trhu práce budou. Univerzitní základ se tomu říká.

Vzdělaný člověk tak má aspoň povědomí o souvislostech různých jevů. Není „fachidiot“, jak se hanlivě říkává. To je člověk s třeba důkladným, ale velmi úzce zaměřeným vzděláním. Samozřejmě že mít rozhled, rozumět souvislostem neznamená neumět svůj obor. Tím se ale dostávám k druhému aspektu otázky vzdělání ministra.

Podle názoru některých má být ministr především profesionální politik a manažer. Na konkrétním oboru prý nezáleží, nezáleží dokonce ani na tom, že o příslušném oboru, který spadá do gesce jeho úřadu, nic moc neví. Politik skutečně patří mezi povolání se specifickými nároky, které nejsou vázány na konkrétní obor vzdělání – jde o povolání vztahově-vlivové. Jeho jádrem je umět přesvědčit druhé, k určitým úkolům vybrat vhodné lidi, dobře rozumět organizaci práce.

Právě k tomu ale potřebuje ono ponětí o širších souvislostech oboru činnosti, který řídí, a dovednosti získané v oněch údajně neužitečných humanitních oborech. Nemusí být špičkovým specialistou ve svém oboru, ale musí ho znát do té míry, aby nebyl jen směšnou carnegiovskou figurou, která ví, „jak získávat přátele a působit na lidi“. A zatím jsme nepřišli na lepší způsob, jak člověka ve vysoké exekutivě připravit na obě kompetence, než kvalitním vzděláním, které poskytuje jak odborné, tak širší vzdělání. Vždycky se samozřejmě vyskytnou výjimky bez formálního vysokoškolského vzdělání. Ty ale spíše potvrzují pravidlo.


Celý text naleznete zde