Miroslav Háša je celoživotní propagátor kybernetiky. Věří, že pomocí programovatelných osobních robotů ve výuce děti pochopí stále složitější svět kolem sebe. Školy na to však stále moc neslyší, i když jsou dnes tito roboti v podstatě za pakatel. Háša začínal ve Stanici mladých techniků, kde popularizoval kybernetiku i pomocí papírového počítače pro časopis ABC, který vyvinul v roce 1980. "Kybernetika byla tehdy považovaná za buržoazní pavědu, počítače nebyly a nikdo ani nevěděl, co to je," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz Miroslav Háša.
Jak jste se dostal k propagování programovatelných robotů do škol?
Když jsem odešel ze Stanice mladých techniků, začal jsem se věnovat jiným věcem a pak jsem šel do důchodu. A tam jsem si řekl: vždyť my jsme tu osvětu v kybernetice nedotáhli do konce! Na školách ve většině vyspělých států mají pro žáky do výuky programovatelné osobní roboty, u nás mívají maximálně jednoho drahého na školu, často však nemají vůbec žádného. Tak jsem začal hledat po internetu něco cenově dostupného, jednoduchého, ale postačujícího. Našel jsem informace o robotu vyvinutém v Austrálii, kterému dali jméno Edison. Do tříd ho dodávají za třicet tři dolarů, na trhu stojí čtyřicet devět dolarů, aby byl dostupný pro všechny. Škola by mohla za stejnou cenu, co by si koupila jednoho drahého kolektivního robota, pořídit deset levných osobních robotů, aby si to mohl prakticky vyzkoušet opravdu každý.
Jak školy slyší na vaši výzvu "roboty do škol"?
Někdy je to opravdu těžké. Jedna pražská radní mě například odmítla s tím, že nebude podporovat zavádění přístrojů z Hongkongu, protože by prý žáci měli používat přístroje, k nimž se dají pořídit náhradní součástky v nejbližším železářství. No, že se dá dnes vše objednat přes internet, jí patrně uniklo, zkrátka potřebuje mít náhradní součástky přes ulici. V Americe nebo Austrálii se tyhle Edisony ani moc neopravují, protože těch pár desítek dolarů za nový je pro ně pakatel. Nebo si necháte poslat servisní balíček. Během čtyř dnů si ho můžete vyzvednout.
V Austrálii mluví o těchto nízkonákladových robotech jako o revoluci v technologickém vzdělávání. Programovatelného robota, jenž stojí méně než učebnice, už totiž bude moci mít ve výuce každý žák základní či střední školy. Může něco takového nastat i v Česku?
Máme sice tři spojené ústavy pod ministerstvem školství, ale nemáme odborníky, kteří by sledovali internet. Ve světě jsou zveřejňovány a vyvíjeny programy a pomůcky pro 21. století. Mnoho jich je i v češtině a zdarma. Většina má ověřenou dokonalou metodiku výuky. V Česku bych spoléhal na děti, rodiče a podniky. Česká cenová taktika je minimálně o 21 % DPH dražší. Škoda. Ale pokrok se nedá zastavit. Školství ho může akorát zbrzdit.
Celý text naleznete zde
6 komentářů:
"Kybernetika byla tehdy považovaná za buržoazní pavědu, počítače nebyly a nikdo ani nevěděl, co to je," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz Miroslav Háša.
prohlášení za pavědu se stalo po shromáždění kybernétů v roce 1949 v kremlu po zprovoznění prvních "počítačů" = počítačových sálů, u soudruha stalina,i zeptal se chozjajin a k čemu ještě to může být ještě dobré ta kybernétika (kromě zbrojení)? i mladí kybernéti mu nadšeně líčili jak ty počítače budou v továrnách,na úředech,v knihovnách,domech pionýrů...a každý bude moct s tím pracovat, získávat všechny informace,vynalézat adt atd atd načež se stalin zeptal : "a bude se to všechno moci kontrolovat?"...."nebude,protože těch informací bude nekonečně a bude to pracovat neuvěřitelně rychle",řekli vědci načež stalin zabafal z fajfky a prohlásil: "pamatujte si mí mladí přátelé,nikdy nerealizujte to,co nemůžete mít pod kontrolou,až si budete jisti , že se vám to nemůže vymknout kontrole,pak to bude skutečná věda,dnes je to jen pavěda!" prorocká slova génija
V roce 1980 už nikdo rozumný kybernetiku za buržoazní pavědu nepovažoval. Naopak. Tehdy už jsme jen toužili dohnat zpoždění, které vzniklo při vývoji a výrobě integrovaných obvodů v 60. a 70. létech. Po světové ropné krizi (1970) byl vyvinut mikroprocesor (1971) a země Západu se tehdy na rozdíĺ od zemí Východu rozhodly do kybernetiky a védecko technického pokroku mohutně investovat, aby se mikroprocesor stal siucástí i běžných věcí. V roce 1980 už si Východ dávno drbal hlavu, kybernetiku uznával a snažil se to zpoždění marně dohonit. J.Týř
žádné vývojové zpoždění neexistovalo jenom prioritou byly zbrojní systémy
Já jsem bývalým členem Stanice mladých techniků v Praze (říkali jsme jí Stanička) a měl jsem tu čest poznat tam úžasné lidi jako Miroslava Hášu, Eduarda Smutného, Jiřího Kofránka nebo Rudolfa Pecinovského. To byli moji učitelé, kteří mi dali často víc než vysoká škola.
Jinak v roce 1980 to u nás bylo s tou "kybernetikou" složitější. Všechno muselo být pod hlavičkou Svazarmu nebo SSM. A byl to typicky generační problém. Ti mladí svazáci nebo důstojníci počítače (potají) vítali a byli to naši přirození spojenci. Ale ti staří, co bohužel měli v rukou moc, měli z počítačů strach a bránili jejich rozvoji, jak to jen šlo. Stačí si dohledat vyjádření tehdejšího ministra elektrotechnického průmyslu na otázku, proč v Polsku mají dva časopisy o počítačích a u nás ani jeden. I do ABC nebo VTM dostat občas nějaký článek byl problém, i když nám tehdejší redakce byla nakloněna. Ale cenzoři z ÚV nikoliv.
Ale nechme minulost stranou. Problém je, jak se snažil Mirek Háša v článku zdůraznit, že na školách to dnes vypadá často pořád stejně jako před těmi 30 roky. Podívejte se třeba na osnovy češtiny - učí se všechny možné slohové útvary a styly, ale ani zmínka o sociálních sítích, e-mailech, SMS - to nejsou literární útvary? Pak se divíme, co všechno naše děti dávají na Facebook.
Robot Edison je úžasná věc. Kompatibilní se stavebnicemi LEGO. My jsme ve Staničce stavěli zapisovač z Merkuru s motorky od gramofonu. Říkalo se mu ALFI. Dneska si můžete postavit takový zapisovač z Lega s dvěma roboty Edisony. Je na to i příručka s programem. Dokonce i v češtině. Máte-li děti, vřele doporučuji.
Počítačům se koncem 70. a začátkem 80. let vcelku systematicky věnovaly například časopisy Sdělovací technika a trochu míň ale přece dost i Amatérské rádio. Začátkem 80. let už i do škol přicházely první počítače řad IQ a PMD. Vznikly první učebnice programování pro SŠ i ZŠ. Ve školách byla podporovaná experimentální výuka elektroniky vč. počítačů ve volitelných předmětech i zájmová činnost mimo výuku.
Všeobecně bylo tehdy pociťováno zpoždění oproti zemím tzv. Západu a byla snaha s tím něco dělat. Podobně jako dnes to ale bylo do značné míry v rukou určitých lobbystických skupin. Přesto lze říci, že tehdejšímu systému volitelných předmětů na ZŠ nesahá ten dnešní systém RVP/ŠVP ani po paty.
J.Týř.
PS: Pan Háša a Friedrich by, myslím, neměli vzhledem k výše uvedeným faktům deformovat obecné povědomí tak, jak to dělají.
Okomentovat