Martin Malý: Dorůstá generace plná dětí, před kterými rodiče nenechali žádné překážky

„Před nedávnem jsem četl pojednání jakési západoevropské psycholožky (a nemůžu si vzpomenout, kde to bylo, jinak bych vás rád odkázal) o tom, že dorůstá generace, která je obětí přílišné lásky. Plná dětí, před kterými rodiče nenechali žádné překážky, žádné nepohodlí, žádná "ne". Dětí zvyklých výhradně na to, že jejich názor je platný, že musí všechny ostatní zajímat a že ostatní jsou povinni ho brát v úvahu. Dětí, za které se jejich rodiče budou bít třeba s celým světem i v situacích, kdy by bylo na místě možná ubrat,“ píše Martin Malý v Hospodářských novinách.

Martin Malý (arduino101.cz)

Malý pokračuje:

Ale pozor - nejde o známé sebeprosazování, kdy si děti "vydupou" to, co chtějí. Kdepak. Tyhle děti jsou zvyklé, že dostanou, co chtějí, aniž by si musely cokoli vydupávat. A když někdy něco nedostanou, nereagují vztekem, protože neznají tuto reakci na odpor. Reagují zhroucením, depresí, neštěstím a mají pocit, že jim právě bylo strašlivě ublíženo…

Podle autorky pojednání jde o důsledek extrémně milující a laskavé výchovy. Jako by rodiče zapomněli na to, že jejich povinností není jen milovat svého tvorečka, ale že součástí lásky je i to, že jej láskyplně připraví na život. Rodiče to neradi uslyší, ale neomezeným chválením za každou cenu svému dítěti do budoucna uškodí...

Svět není černobílý a alternativou k "bezpodmínečně milující výchově" není přece jedině model krkavčí matka, ale alternativ je mnoho. Třeba alternativa, která do bezpodmínečné rodičovské lásky zahrnuje i vědomí, že dítě jednou opustí domov, a kromě pocitu, že jej mají rodiče rádi, by si mohlo odnést i třeba vědomí, že se umí postavit na vlastní nohy a dokáže se srovnat s životem. A tam schopnost zvládnout stres, odmítnutí, negaci, zákaz i křivdu patří. Na tom není nic špatného ani opovrženíhodného.

Celý text naleznete zde