Ruzyňská věznice spustila před několika lety program, který umožňuje vězňům vystudovat vysokou školu, konkrétně Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Prvnímu absolventovi se nyní povedlo složit státnice a obhájit bakalářskou práci. Stal se tak prvním vězněm u nás, kterému se v rámci tohoto programu podařilo získat bakalářský titul ve výkonu trestu. Nyní složil přijímací zkoušky a začíná studovat navazující magisterský obor. Rozhovor s ním přináší Aktuálně.cz.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
Jak studium probíhalo? A kolik vás bylo v prvním ročníku?
Bylo nás plus minus deset. Bylo to takové dálkové studium na druhou. Vyučující sem chodí za námi do učebny k tomu zřízené a časový rozsah je zhruba třikrát jedna hodina od každého předmětu. Poté se domluví termín na zkoušku. Naprostou většinu tvoří samostudium, naštěstí je zde zřízena velice slušně vybavená studijní knihovna s literaturou k jednotlivým předmětům. Klasické zkoušky se odehrávají tady, jen státní závěrečné zkoušky jsou na půdě fakulty s ostatními dálkovými studenty před zkušební komisí.
Spolupracujete mezi sebou? Učíte se spolu s ostatními vězni?
Když jsou spolu studenti na pokojích, tak to lze, například si pomoci s učením nebo vypracováváním otázek. Záleží, v jakém osazení jste na pokoji a jaká je míra tolerance spolunocležníků. Já jsem to měl ideální. Byl jsem nejprve na pokoji se spolužákem a teď jsem sám. Vedení se většinou snaží vyjít vstříc, a pokud studenti chtějí být na pokoji spolu, tak jim vyhoví.
Měl jste dostatek času na učení?
Většina studentů zde pracuje a je to podobné jako u studentů kombinovaného studia, kteří chodí do práce. Já jsem pracovně zařazen v knihovně. Stejně jako oni se učíme po práci, ale na rozdíl od nich máme výhodu, že se nemusíme navíc starat o rodinu a domácnost.
Co byste chtěl dělat po propuštění z vězení?
Rád bych se věnoval nějaké sociální péči, to je i důvod, proč jsem se ke studiu přihlásil. Negativum je ale pochopitelně pozitivní trestní rejstřík, což může být limitující, minimálně ve státní správě je to problém, takže bych spíše chtěl působit v nějakých soukromých neziskovkách. Mám v tomto směru přislíbeno i zaměstnání, ale to jsou zatím jen plány. Také bych chtěl být činný v církevním společenství. Ale je mi jasné, že ta situace po propuštění není jednoduchá a že času a energie někdy nemusí být nazbyt.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat