Romský vysokoškolák Martin Dudi: Rom musí všem neustále dokazovat, že je jiný než ostatní

čtvrtek 13. července 2017 ·

„Spolužáci na vysoké škole pocházejí z rodin inženýrů, doktorů a architektů. Moje maminka přišla ve čtrnácti letech ze Slovenska, neuměla ani slovo česky a dodělala tady jen devátou třídu. V šestnácti letech otěhotněla a v situaci, kdy neměla práci ani peníze – vlastně vůbec nic –, jsem se jí narodil já... Doma jsme mluvili jen romsky a když jsem ve třech letech přišel poprvé do školky, za hodinu mamince volali, ať si mě přijde vyzvednout, že mi nikdo nerozumí. Ani později to ve škole nebylo zrovna nejlehčí. Někdy nebylo ani na svačinu, tak jsem prostě nešel do školy,“ říká student filosofie a religionistiky Martin Dudi v rozhovoru pro server e15.cz.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Martin Dudi (facebook.com)
První den ve školce musel být pořádný šok… V současné době romské děti tvoří skoro třetinu všech dětí, které jsou na základních školách vzdělávány podle rámcových vzdělávacích programů pro lehce mentálně postižené. Je to vedle různých předsudků způsobeno i tím, že nemají v prostředí rodiny šanci se na školu pořádně připravit?

Romské děti jsou strašně vázány na své rodiče, kteří jim svou lásku dávají najevo tak, že je od sebe neradi pouští. Když nechodí do školky, neosvojí si základní návyky, nenaučí se pořádně česky, nezapadnou mezi kolektiv a neuvědomí si, že vedle světa, ve kterém vyrostly, existuje ještě svět jiný. První třída je pro ně potom obrovský šok, často to nezvládnou.

Proč se stále nedaří tak velkému množství Romů se ze své kritické životní situace dostat?

Romové mívají první děti často už v patnácti nebo šestnácti letech, kdy nejsou dobře vychovaní ani vzdělaní. Nemají tak šanci pořádně vychovat své děti – po generace jsou v tom zacyklení – chybí jim životní zkušenosti a vzdělání. Není divu, že se nacházejí ve finanční tísni. Jejich snaha se z té situace dostat pak kolabuje na neznalosti zákonů a neschopnosti mít nad sebou samotnými kontrolu. To je však jen jedna strana problému.

Stále tu totiž existuje diskriminace na trhu práce, při hledání bydlení, ve zdravotnictví i ve školství. Když někam přijde Rom, všichni na něho nahlíží na základě nějaké předchozí špatné zkušenosti. Jako Rom je nejdříve úplně odsouzen a potom musí všem neustále dokazovat, že je jiný než ostatní.

Neztrácejí v důsledku toho Romové motivaci snažit se něco v životě dokázat?

Existují dva tábory: jedni mají chuť a jsou schopni udělat cokoliv, aby v této společnosti něco změnili – takových znám spoustu a v podstatě se pohybuji jen mezi nimi. Ale pak je tady druhý tábor, který v životě úplně rezignoval. Byli zklamáni už tolikrát, že nemají sílu ani odvahu někoho pořád dokola přesvědčovat o tom, že v nich něco je.

A co na vysoké škole? Najdou se rasisté i mezi vysokoškoláky?

Po nějaké době přišla se spolužáky řeč na to, co jsem zač. Mysleli si, že jsem Španěl nebo Ital, a když jsem jim řekl, že jsem Rom, divili se: „Rom na vysoké škole?“ Prý se neoblékám jako Rom, nemluvím tak… Na první zkoušce z psychologie na mě paní doktorka začala mluvit anglicky a ptala se, odkud jsem přijel na Erasmus. Řekl jsem jí, že jsem Rom a že na mě může mluvit česky. Na univerzitě učí dvacet let a byl jsem první Rom, který u ní v kanceláři seděl na zkoušce.


Celý text naleznete zde

9 komentářů:

Tajný Učitel řekl(a)...
13. července 2017 9:24  

Už chápeme jaké důsledky má "pravidlo předběžné opatrností" pro celou společnost?

Jana Karvaiová řekl(a)...
13. července 2017 11:58  

Aha TU, trochu lépe čtěte. Je tam právě také o té píli.O velké píli.
A o té obezřetnosti. Představuji si TU, jak jdouc po chodníky a proti němu banda zfetovaných trosek, jak jim kráčí vstříc, libě se usmívajíc a doufajíc v blaho lidstva. Přeci se nebude trápit takovou banalitou, jako je první signální.

Mě tedy zarazila myšlenka, kterou pan Dudi vyslovil o praktických školách. Že prý tam se žáci finančně gramotní nenaučí býti. nevím jak jinde, ale u nás matika na druhém stupni byla skoro pořád o praktických věcech. krom toho jsem lehce ůškolila" i rodiče. sháněla jsem informace o slevách na jízdné, slevách na pomůcky ,počítali jsme i takové věci, jako jestli se vyplatí si sváču kupovat nebo si chleba mazat doma. Jenže je dost dobré plivat na školy, že pane ¨Dudi.

Jo a ještě při čtení mě napadla teorie 100 opic. Myslím, že funguje.Jen je třeba těch opic.V patřičném počtu.

Tajný Učitel řekl(a)...
13. července 2017 12:19  

Zajisté paní Karvaiová, možná uznáte, že pokud by se pravidlo předběžné opatrnosti neaplikovalo způsobem, aha, ty bys mohl být problém, tebe nepřijmeme, mohlo by být na vzdělaných Romů více. Samozřejmě za předpokladů patřičného úsilí, které by snad nemuselo být zas o tolik vyšší než u jiných přijatých.

poste.restante řekl(a)...
13. července 2017 12:52  

Doma jsme mluvili jen romsky a když jsem ve třech letech přišel poprvé do školky, za hodinu mamince volali, ať si mě přijde vyzvednout, že mi nikdo nerozumí. Ani později to ve škole nebylo zrovna nejlehčí. Někdy nebylo ani na svačinu, tak jsem prostě nešel do školy,

Romové mívají první děti často už v patnácti nebo šestnácti letech, kdy nejsou dobře vychovaní ani vzdělaní. Nemají tak šanci pořádně vychovat své děti – po generace jsou v tom zacyklení – chybí jim životní zkušenosti a vzdělání. Není divu, že se nacházejí ve finanční tísni. Jejich snaha se z té situace dostat pak kolabuje na neznalosti zákonů a neschopnosti mít nad sebou samotnými kontrolu. To je však jen jedna strana problému.

Na první zkoušce z psychologie na mě paní doktorka začala mluvit anglicky a ptala se, odkud jsem přijel na Erasmus. Řekl jsem jí, že jsem Rom a že na mě může mluvit česky. Na univerzitě učí dvacet let a byl jsem první Rom, který u ní v kanceláři seděl na zkoušce.

I za to může většinová společnost?

Stále tu totiž existuje diskriminace na trhu práce, při hledání bydlení, ve zdravotnictví i ve školství. Když někam přijde Rom, všichni na něho nahlíží na základě nějaké předchozí špatné zkušenosti. Jako Rom je nejdříve úplně odsouzen a potom musí všem neustále dokazovat, že je jiný než ostatní.
Odkud se ta "nějaká" předchozí špatná zkušenost vzala?
A proč ji "rasistická" většinová společnost nemá třeba s Vietnamci? Navzdory tomu, že byly medializovány případy podvodných stánkových prodejců, nebo dokonce výroby drog?

Chápete alespoň to, že "pravidlo předběžné opatrností" nějak vzniklo?
A že se vztahuje stejně tak na skinheady jako na Romy, nebo na jakoukoliv skupinu, kterou jedinec vyhodnotí jako "potenciálně rizikovou"?
A že toto "pravidlo" se vztahuje na chování jedince a nejde o nějaký "společenský princip"?

Tak si zkuste udělat malý průzkum ve svém okolí a položte jednoduchou otázku:
"Máte Vy sám(a) nebo někdo z Vašich blízkých nějakou osobní negativní zkušenost s Romy, Vietnamci, Ukrajinci, Slováky, blonďáky, zrzky, ...?"

Neztrácejí v důsledku toho Romové motivaci snažit se něco v životě dokázat?
Existují dva tábory: jedni mají chuť a jsou schopni udělat cokoliv, aby v této společnosti něco změnili – takových znám spoustu a v podstatě se pohybuji jen mezi nimi. Ale pak je tady druhý tábor, který v životě úplně rezignoval. Byli zklamáni už tolikrát, že nemají sílu ani odvahu někoho pořád dokola přesvědčovat o tom, že v nich něco je.

Řeč je ale pouze o skupině těch Romů, kteří chtějí něco změnit.
Je ale nutné si přiznat, že existuje ještě třetí skupina. Romové, kteří ambice nemají a jejich situace jim do jisté míry "vyhovuje". Nechci spekulovat o její velikosti.
A mimochodem, naprosto stejné skupina existuje v každém etniku.

Ty jsi to ale nevzdal a vypracoval ses až k vysokoškolskému studiu. Čemu to přičítáš?
Lidé mi věřili a podporovali mě. Od malička jsem věděl, že chci jít na vysokou školu, a od samého začátku jsem měl velkou podporu rodičů. Potom mě podporovali i učitelé a lidé z basketbalu, který jsem začal hrát v první třídě. Na basketbalu jsem dennodenně vídal, že život jde žít i jinak – studovat, jezdit na výlety, mít dobré auto, práci, dům, což mě taky dost motivovalo.
Není jednoduché se vymanit z prostředí, ve kterém jste vyrostli.
Pro Romy, zejména pro dívky, studium znamená odloučení od rodiny a to se u Romů těžko překonává. Navíc se často stává, že přijdete o přátele. Najednou vám přestanou rozumět. Nechápou, proč chcete do pětadvaceti let studovat a rodině a zaměstnání se věnovat až potom.


Je to setsakra těžké, ale TOHLE je jediná fungující cesta.
Maximálně pomoci těm, kteří se sami snaží.
A já a se mnou mnozí další to tvrdíme od samého počátku.
A PROTO nás "lidskoprávní žvanilové" a "čerpači fondů" označují za rasisty.

Jiri Janecek řekl(a)...
13. července 2017 13:14  

"Doma jsme mluvili jen romsky a když jsem ve třech letech přišel poprvé do školky, za hodinu mamince volali, ať si mě přijde vyzvednout, že mi nikdo nerozumí."

No, a představte si, že by do té školky nechodil... Neměl by k tomu něco třeba Daniel Hůle nebo kdo to psal ty články proti povinné předškolní školce?

----
"Když někam přijde Rom, všichni na něho nahlíží na základě nějaké předchozí špatné zkušenosti."
...
"Existují dva tábory: jedni mají chuť a jsou schopni udělat cokoliv, aby v této společnosti něco změnili – takových znám spoustu a v podstatě se pohybuji jen mezi nimi. Ale pak je tady druhý tábor, který v životě úplně rezignoval. Byli zklamáni už tolikrát, že nemají sílu ani odvahu někoho pořád dokola přesvědčovat o tom, že v nich něco je."

No, a pak je tu asi i ten třetí tábor, který dělá ty nějaké předchozí špatné zkušenosti.
Mimochodem, ne všichni špatně nahlíží na Romy na základě předchozí špatné zkušenosti... A naopak, kdybych byl větší citlivka, mohl bych získat dojem, že pan Dodi špatně nahlíží na všechny na základě nějaké/ých špatné/ých předchozí/ch zkušenosti/í

Tajný Učitel řekl(a)...
14. července 2017 12:23  

Ano, tohle je jediná cesta. Většinová společnost může udělat alespoň to, že nebude romským žákům a studentům zbytečně tu cestu ztěžovat každodenní aplikací "pravidla předběžné opatrnosti" a také tím, že nám bude stačit výkon srovnatelný s jinými úspěšnými žáky, přičemž nebudeme chtít aby se romští žáci a studenti museli pokaždé "někoho přesvědčovat, že v nich něco je".

poste.restante řekl(a)...
14. července 2017 13:03  

přičemž nebudeme chtít aby se romští žáci a studenti museli pokaždé "někoho přesvědčovat, že v nich něco je".

Nevím, kde Vy učíte a jaké tam máte zkušenosti.
Ale v mém okolí nemusí romští žáci nikoho přesvědčovat o ničem.
Učitelé jsou šťastní za každého žáka, který se snaží a pracuje. Takovému žákovi každý učitel rád pomůže a ne že by mu snad škodil, či ho odrazoval a v jeho snaze bránil. Je přitom úplně jedno, jakého je etnika či národnosti.

Jiná věc je ale postoj většinové společnosti v prostředí mimo školu. Tam nepochybuji o tom, že i slušný Rom musí čelit předsudkům. Jenže ten postoj nevzniknul včera a je "něčím" podmíněn, "nějak" zapříčiněn. A na tom nic nezmění naivní proklamace "lidskoprávníků". Změnu postoje majority se podaří dosáhnout až tehdy, když lidí jako pan Dudi, nebo Banga a podobných bude přibývat.

To je ale běh na sakra dlouhou trať.
Kolik let uplynulo od slavného projevu M. L. Kinga I have a dream?
A jaká je situace v rasové diskriminaci v tom státě, odkud nám občas někteří kážou, jak máme nediskriminovat?

Romové u nás, a za socialismu dvojnásob, nikdy nemuseli řešit takovou diskriminaci, jaká byla vůči černochům v USA. Nikdy jim nikdo nepředepisoval, v které části autobusu nesmějí sedět, do kterých kin, parků a veřejných prostor nesmějí.
Nikdy jim nikdo nebránil v přístupu na střední či vysoké školy, nikdo nebránil v kariérním postupu, ve výkonu určitých funkcí a profesí třeba proto, že jsou "barvoslepí".
A přesto jsme dnes v situaci, kdy romský student na vysoké škole je pořád pro učitele překvapením. Po téměř třiceti letech "svobody" a předchozích čtyřiceti letech "rovnosti".
Tak ať mi, sakra, nikdo netvrdí, že za tohle může většinová společnost, která je přitom neustále obviňována.

Lenka Dohnalova řekl(a)...
14. července 2017 14:26  

Ad PR: Tak ať mi, sakra, nikdo netvrdí, že za tohle může většinová společnost, která je přitom neustále obviňována.

Nemá smysl řešit míru viny a vzájemná obviňování, ale situaci samotnou. Nesdílíte pocit, že je pro nás hledání cest obecně v otázkách "menšina vs. většinová společnost" tak těžké, protože jsme sami žili léta v ghettu doby minulé, za železnou oponou? Netvrdím, že směrem na západ rasová diskriminace neexistuje - jak kde. Nicméně si západní demokratické státy prošly dlouhým a bolestným vývojem v této otázce a výsledky existují. A západní společnost je barevná - se všemi pozitivy i negativy. Stačí se projít po Londýně. Já se však se trochu bojím, že jsme teprve na začátku této cesty...
Co se týká konkrétně Romů, sám píšete, že postoj socialistické společnosti k nim byl vlastně velmi netypický, což mělo své důvody v ideologii této společnosti - i tady jsme zřejmě znovu na startu... Demokratická společnost by totiž měla být zárukou rozumného soužití většinové společnosti a menšin, viz ústava.

poste.restante řekl(a)...
15. července 2017 16:12  

Nemá smysl řešit míru viny a vzájemná obviňování, ale situaci samotnou.
Souhlasím. Tak proč tedy plýtvají aktivisté energií na obviňování učitelů a škol?
Proč chyby jsou hledány vždy jen tam a nikdy v rodině, která vytváří základní předpoklad pro úspěch, nebo neúspěch? Přesně jak o tom mluví pan Dudi.

Nesdílíte pocit, že je pro nás hledání cest obecně v otázkách "menšina vs. většinová společnost" tak těžké, protože jsme sami žili léta v ghettu doby minulé, za železnou oponou?
Ne, tento pocit nesdílím.
Jednak "ghetto" bylo vždy jen imaginární. Ve skutečnosti jsme vždy měli ve svém okolí dost lidí, kteří měli zkušenosti ze světa "mimo". Anebo z doby "před". Spousta lidí měla v zahraničí příbuzné. Kdekdo se díval na rakouskou či německou televizi a poslouchal Svobodnou Evropu. A kdo informace skutečně chtěl, dokázal si je sehnat.
A jednak i v minulosti jsme se potkávali s představiteli různých jiných národů a ras. Ať už v rámci "proletářského internacionalismu" nebo v důsledku prachobyčejného turistického ruchu.

Netvrdím, že směrem na západ rasová diskriminace neexistuje - jak kde. Nicméně si západní demokratické státy prošly dlouhým a bolestným vývojem v této otázce a výsledky existují.
Mno, na mne to spíš působí tak, že v důsledku tohoto vývoje se západní společnosti bolestně dostaly tam, kde my už jsme byli. A během posledního období se úspěšně snažíme díky činnosti aktivistů a idealistů zničit to, co fungovalo a dosáhnout toho, co i na západě nefunguje.

A západní společnost je barevná - se všemi pozitivy i negativy. Stačí se projít po Londýně. Já se však se trochu bojím, že jsme teprve na začátku této cesty...
Ano. Jsme teprve na začátku cesty ke vzniku etnických ghet a mezirasových konfliktů.
Jde to ale i jinak, nežli v Londáně, nebo Paříži. Stačí se projít po Praze.

Co se týká konkrétně Romů, sám píšete, že postoj socialistické společnosti k nim byl vlastně velmi netypický, což mělo své důvody v ideologii této společnosti
Ano. Protože jistotu zaměstnání KAŽDÉMU, tedy i Romům GARANTOVAL.
Což v důsledku vedlo i k postupné změně chování i tohoto etnika.
Do háje, když se budu bavit se svými romskými přáteli, tak se většina z nich shoduje v tom, že největší "bordel" začal až po revoluci 1989.

- i tady jsme zřejmě znovu na startu...
A chce se mi říci - BOHUŽEL. Protože to znamená, že jsme ztratili všechnu tu cestu a práci, která už byla vykonána.

Demokratická společnost by totiž měla být zárukou rozumného soužití většinové společnosti a menšin, viz ústava.
Ano. Jistě. :-)
Ale doufám, že vzdělaný člověk chápe, že ústava je pouhá proklamace.
Prohlášení, které musí být teprve naplněno.
Uskutečněno každodenními skutky a prací. - Ne líbivými prohlášeními v médiích a stížnostmi na to, jak jsou ti druzí oškliví, když mi nechtějí dát něco, na co mám "právo".
Demokratická společnost je tu od toho, aby každý, kdo chce, mohl studovat třeba i na VŠ.
Ale demokratická společnost tu není od toho, aby každý měl vysokou školu i bez učení a bez vlastní práce.
A demokratická společnost tu není ani od toho, aby napravovala "všechny křivdy a nespravedlnosti světa".



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.