Úřady v Česku loni odebraly z rodin celkem 3841 dětí. Rozhodly o tom soudy. V téměř 1700 případů bylo důvodem zanedbávání výchovy, ve 200 pak týrání či zneužívání. Vyplývá to z ročního výkazu ministerstva práce o ochraně dětí za loňský rok. Celkem sociální pracovníci řešili 9416 případů zneužívání, týrání a zanedbávání, tedy zhruba stejně jako v roce 2015. Proti roku 2006 je to ale téměř šestkrát víc. Informuje ČTK.
 |
| Michaela Marksová (vlada.cz) |
Týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí, jejichž případy sociální pracovníci řeší, přibývá. V roce 2006 jich ministerstvo evidovalo 1620, v roce 2010 téměř 5800 a loni pak přes 9400. Podle odborníků je jedním z hlavních důvodů to, že jsou lidé mnohem všímavější, špatné zacházení s dětmi netolerují a upozorňují na ně.
Nejvyšší soud na začátku roku 2011 uvedl, že chudoba a špatné bydlení nemohou být hlavní důvod k umístění dítěte do ústavu. Odebrat dítě je možné až tehdy, pokud jiná opatření nevedla ke zlepšení podmínek. Potřeba je také vyslechnout názor dítěte, nařídil Nejvyšší soud.
Podle zástupců organizací na podporu rodin je nutné posílit preventivní služby a práci s rodinou, aby dokázala potíže zvládnout a děti z ní nemusely odcházet. Netýká se to případů, kdy jde dětem o zdraví. Posílení prevence mělo v plánu i ministerstvo práce. Ministryně Michaela Marksová mluvila o přesunutí části peněz z ústavní péče právě do včasné pomoci a následné podpory. Podmínkou podle ní bylo sjednocení péče o ohrožené děti pod jeden resort, nyní se o ni dělí ministerstva práce, školství a zdravotnictví. Tento záměr se Marksové zatím nepodařilo prosadit.
Celý text naleznete zde
4 komentářů:
Odebírání dětí z rodin je nesystematické a MPSV v této oblasti hodně dluží. A to jak v prevenci selhávání původní rodiny, tak ve vypracování záchytného systému ze strany sociálních služeb pro integraci dítěte po návratu ze školského výchovného zařízení. MPSV nemá propracovaný systém prevence selhávání rodiny z čehož plyne právě to četné odebírání dětí z rodin a mnohdy nepromyšlené umísťování dětí do ústavní péče, kdy do ní nasměrují dítě, které by se mohlo zachytit třeba v pěstounské rodině a naopak se neustále pokouší do ústavní péče neumísťovat děti, které mají za sebou bohatou zkušenost s trestnou činností, přestože v ní nadále pokračují. Rovněž MPSV dluží systém práce s rodinou po odebrání dítěte v rámci její sanace, aby se dítě mohlo pokud možno co nejdříve do původní rodiny vrátit. MPSV také postrádá systém rané péče ve smyslu terapeutických intervencí zaměřených na sociálně rizikové rodiny, jako jednu ze složek preventivní péče v raném věku dítěte.
Na místo záslužné systematické práce na zalátání děr v systému, jenž je plně v gesci MPSV, vymýšlí fantasmagorické metodické předpisy pro kurátory, kteří se za jejich existenci právem stydí.
Mrzí mne, že vláda při schvalování materiálů předkládaných MPSV „skáče na špek“ jedincům zasazeným na MPSV či do Úřadu vlády, kteří o práci s ohroženými dětmi nemají ponětí (viz několik diletantských vystoupení ministryně Marksové) a prosazují řešení politická, která bourají osvědčený systém. Jejich kvalifikací je přitom pouze příslušnost k Úřadu vlády, MPSV, nebo vlivným neziskovkám, jejichž "odborníci" na cokoliv bez příslušné odbornosti postupně prolezli právě jak do Úřadu vlády, tak MPSV. Podle toho práce MPSV ve věci rodinné politiky také vypadá. Proto mne zaráží bezbřehé ambice paní ministryně směřující do jiných resortů, když nedokáže usměrnit ani ty své věrozvěsty bez jakékoliv zkušenosti, často i se svojí rodinou.
Do problému vůbec nevidím... Ale je-li každý rok odebráno 4% populačního ročníku je to celkem dost... Na druhou stranu je pravda, že zhruba každý 25. člověk v mém okolí je takové kategorie, že bych mu dítě odebral i já...
Takže bych měl dva doplňující dotazy: 1. Odebrání dítěte není asi definitivní věc a řada odebraných dětí se po nějakém čase někam vrací (pochybuju, že bychom měli ústavy pro 21000 dětí). 2. Jsou v těch 3800 i děti umístěné do diagnostických ústavů? (není pak celkový počet trochu zavádějící?)
---
Šlo by kdyžtak odhadnout a zveřejnit zdánlivou etnicitu odebraných dětí podle kritérií ČŠI, ať dostane diskuze trochu šťávu?
Podle neexistujících statistik prý největší část dětí v domovech tvoří děti z rodin, o nichž se veřejně mluvit nesmí.
Tak jsem pogoogloval a statistiky snad i jsou:
http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/pocet-malych-romu-se-v-detskych-domovech-nesnizuje-sanci-na-osvojeni-maji-vyrazne-mensi-nez-ostatni-deti
Je jasné, že info v odkazu nebude přesně odpovídat počtu odebraných dětí, ale předpokládám, že odebrané dítě skončí (na nedefinovaný čas) v dětském domově.
Já myslel, že v čr se děti neodebírají. A ono skoro 4000?
Okomentovat