Letos čekají žáky devátých tříd poprvé jednotné přijímací zkoušky na střední školy a gymnázia, od kterých si ministerstvo slibuje zkvalitnění výběru studentů. Ondřej Šteffl to ale v rozhovoru pro Český rozhlas označil za podivný krok.
 |
| Ondřej Šteffl (facebook.com) |
„Stát teď nařídil povinné přijímací zkoušky na všechny maturitní obory, tedy i na ty, kam se na 30 míst hlásí 10 dětí. To pokládám za nesmyslné a dokonce za protiústavní,“ říká. "Je právo na bezplatné střední vzdělávání a jestli tam máme místo, tak není důvod děti jakýmkoli způsobem selektovat."
Celý rozhovor je ke stažení zde
.png)
39 komentářů:
Kristepane, jak je možné, že nesporně inteligentní a v řadě ohledů velmi schopný člověk dokáže opakovaně plácat takovéhle nesmysly? Copak ústava diferencuje vzdělávání po ZŠ na střední školy a učňovské školy? Copak je racionální a zodpovědné předstírat, že tři čtvrtiny populace má předpoklady k získání středoškolského vzdělání? Copak za neúspěchy žáků mohou primárně učitelé?
K dalším tvrzením by se měli vyjádřit spíše učitelé ZŠ a speciální pedagogové. Jako celek směska demagogie a bezdůvodného osočování.
"„To je absolutní iluze, že dokážete v 15 letech rozhodnout, kdo bude v 18 schopen složit maturitu.“
O maturitě se rozhoduje až u zkoušky, nikoli v patnácti. V patnácti se jedná o studijní předpoklady. O. Šteffl se zřejmě rozhodl dobrovolně se vyautovat z jakékoli seriózní debaty o vzdělávání.
Vyautoval jste se vy, jelikož si nejste schopen uvědomit velmi jednoduchý fakt, že se studijní předpoklady spolu s motivací v čase mění. Pokud kladete rovnítko mezi studijní předpoklady a intelekt, i za nižší intelekt je možno kompenzovat víceprací. Mnohem raději budu pracovat s poctivým dříčem, než s chytrým vyselektovaným šmejdem. Mimochodem, jak moc nesou odpovědnost za neúspěchy žáků učitelé? 50/50? nebo 20/80?
Podle Šteffla budou mít jednotné přijímací zkoušky negativní efekt i na samotnou výuku ve školách. „Děti se budou připravovat na testy. Například místo matematiky se bude dělat příprava na testy z matematiky. A předměty, na které přijímací zkoušky nejsou, půjdou stranou,“ odhaduje.
No toto!
Ano, budu moc ráda, pokud se před přijímačkami učitelé zaměří na přípravu na testy. Dosud se děti často na přijímačky připravovaly odpoledne po škole, o víkendu, o svém volném čase. Makali s nimi rodiče, kupovali cvičebnice vzorových testů či dětem platili kurzy "přípravy na přijímačky". To je ústavní právo na vzdělání v praxi - na dobrou střední školu jdou častěji děti, které mají buď vzdělané rodiče či movité rodiče, nejlépe oboje.
Nevím, jak na které škole, ale u nás předměty, na které nejsou přijímací zkoušky, nejdou stranou ani náhodou. Děti se dál učí podle rozvrhu, nemění se časová dotace jednotlivých předmětů. Navíc pro řadu učitelů není problém nastavit práci např. v hodině matematiky tak, aby děti připravující se na přijímačky, měly odlišné zadání od zbytku třídy. Kdo chce, připojí se k těm "přijímačkovým", kdo nechce, pracuje s "nepřijímačkovou" skupinou.
Myslím, že většina rodičů, i těch se základním vzděláním, je schopna posoudit, do jaké míry má pro jejich potomka smyslu věnovat se středoškolské matematice nebo středoškolskému studiu vůbec. Jen emeritní rektor MU a Tajný Učitel se domnívají, že lze poručit "větru dešti", resp. přírodě.
Aha - takže doteď se na matiku nepřipravovali, protože nebyla u přijímaček. A když je, tak se neučí fyziku, chemii, přírodopis. Ale přitom podle stejných lidí není potřeba "státní maturita", protože stačí průběžné známky v ročnících. Nechcete si v tom udělat trochu pořádek?
Stát panu Štefflovi ničí byznys. On se brání a tomu se nedivím. Jenže měl jednat už před lety, když se situace na školách začala vyvíjet negativně. Nemuselo to tak daleko dojít. Dnes už je pozdě.
Z nepozornosti tady směšuji dvě dva články (jeden je níže a věnuje se matematice a mj. cituje prof. Zlatušku). V podstatě to ale vyjde nastejno; jen musím rozšířit dvojici Zlatuška - Tajný o OŠ.
A nakolik mají negativní vliv na výuku scitesty?
Šteffl a Tajný mají skutečně neúprosné logické uvažování.
Tak třeba k té selekci dětí. Ta byla, je a bude. Přece není možné, aby byli na gymnázia přijati všichni, a to i čtverkaři. Na úsudek rodičů se bohužel v mnoha případech nedá spoléhat, protože nemají porovnání schopností svého dítěte s ostatními. Dosud jednotné přijímačky nebyly, ale každá solidní škola si dělala přijímačky svoje. A kdyby nebyly zavedeny, také by si je také dále dělala. Zajímavé je, že když se ona selekce realizovala pomocí SCIO testů, tak se Šteffl nerozčiloval.
Jistě, vykonávání přijímacích zkoušek na obory, kde se hlásí 10 dětí a přijímají 30 se jeví možná nelogické a prý protiústavní, ale tak tomu je jen na první pohled. Žáci si totiž podávají přihlášky dvě a mají taky dva pokusy k vykonání přijímaček, z nichž je jim na obou školách započítává lepší výsledek. Pokud by děti, které se hlásí i na méně obsazené obory, neměli možnost podruhé přijímačky dělat, byly by znevýhodněny a to by teprve bylo protiústavní. Nakonec, kdo má pocit, že je jemu dítěti protiústavně ubližováno, nemusí mu podat v prvním kole žádnou přihlášku, děcko se s přijímačkami nemusí mořit a ve druhém kole ho na neobsazený obor rádi vezmou. Ale s ničím takovým jsem se zatím nesetkala, protože rodiče mají naštěstí více zdravého rozumu než pan Š.
Dále mne zaujala tato úvaha:"Například místo matematiky se bude dělat příprava na testy z matematiky. A předměty, na které přijímací zkoušky nejsou, půjdou stranou."
Jakoby příprava na testy z matematiky nebyla matematika, že? Je to opakování z předchozích ročníků, a to rozhodně ještě žádnému deváťákovi nezlomilo páteř. A jinak neznám jediného učitele D, Ch, Př, F, atd. kterého by přijímačky zajímaly a nechal si do svých předmětů zasahovat. A pokud by zavedení přijímaček snad v budoucnu vedlo k tomu, že bychom se vrátili do doby, kdy bylo pět hodin matiky a pět hodin češtiny v každém ročníku a nejel přes to vlak, bylo by to jen a jen dobře. Nevím k čemu je děcku výtvarný seminář, když to, které Vv zajímá, může docházet ZUŠ.
A Tajného úvaha: "Pokud kladete rovnítko mezi studijní předpoklady a intelekt, i za nižší intelekt je možno kompenzovat víceprací. Mnohem raději budu pracovat s poctivým dříčem, než s chytrým vyselektovaným šmejdem."?
Tajný nějak nepostřehl, že té vícepráce jsou děti schopné i na základce a jsou to právě ty děti, které jsou ochotné se na přijímačky připravovat. To, že bude na střední pracovat s chytrým šmejdem, by mu hrozilo spíše v okamžiku, kdy by se přijímačky nedělaly. Mohu ho ujistit, že právě chytrým šmejdům se moc připravovat nechce, a pracovité děti je poctivou přípravou v lecčems doženou.
Co se týká postižených dětí: dítě s ADHD (ne s lehkou mozkovou dysfunkcí), bude mít o d poradny Doporučení, kterým se bude škola řídit i při přijímacích zkouškách. A nejen dítě s touto diagnozou. např. dysgrafikovi bude umožněno místo pasní rukou psát na počítači, apod. úpravy. Pokud je dítě s normální inteligencí, mělo by přijímací zkoušky za dodržení doporučených úprav, zvládnout.
Přijímacími zkouškami je možné se vyhnout situacím, ke kterým dnes dochází čím dál častěji a bude docházet ještě častěji (neboť v letošním vysvědčení NESMÍ být uvedeno, že se dítě vzdělávalo podle IVP!, nebudeme chuděru stigmatizovat). Děláme těm dětem medvědí službu. Pokračuji. Již dnes se stávalo, že na školu byli přijímáni studenti podle tzv. průměru v pololetí devítky nebo osmičky. S tím, že často nikdo netušil, z jaké školy dítě přichází. Takže po přijetí dítěte na střední školu se třeba i zjistilo, že přijali dítě se středním mentálním postižením na gymnázium ( případ ze Semylska).Je to sice extrémní případ,ale opravdu se stal a myslím, že ne jednou. Jde mi spíš o žáky, kteří by více vynikli a uplatnili se na učilištích (neboť dobrých řemeslníků začíná být jak šafránu),ale mi je budeme rvát na gymnázia a maturitu jen pro ten pocit, že plníme jakási zadaná kritéria, protože údajně v nějakém státě mají vyšší procento studujících v maturitních oborech. Asi bude i rozdíl, jak se v kterém státě maturita pojímá. Setkala jsem se s lidmi s USA nebo Belgie či GB a ta úroveň bude asi jinde, třeba v USA je bakalářské studium na úrovni našich gymplů. Dál to nechci rozebírat. Jestli nám jde o to,aby měli šanci všichni, fajn- berme na všechny školy bez výjimky. Ale potom si tam ta děcka, která opravdu nezvládají, nedržme na mladé až do maturity, protože dnes není zrovna v módě vyházet lemply a studenty bez studijních schopností, přece se škola nepřipraví o normativy. To si je tam raději drží a to i v případě, kdy jim tam student příjde jeden den v měsíci.
Paní Adamová, aniž bych nějak nemístně adorovala zásluhy pana Zlatušky, klást ho na roveň panu Tajnému učiteli je nehorázné. Leda by označení Zlatuška byl taky nickname.
A já jsem se někde v této diskuzi vyjadřovala ke Zlatuškovi?
Tak Zlatuška a Tajný to není ani jiná liga. To je úplně jinej sport. Tajný nemá kupříkladu nejmenší šanci ani pochopit, ani sestrojit Zlatuškův důkaz o nesestrojitelnosti klaunské čepičky.
Není čtyřkař jako čtyřkař. Pětkařem, čtyřkařem, trojkařem, dvojkařem se děcko stává z mnoha důvodů a pouze jeden z těch důvodů jsou nízké studijní předpoklady. Je-li čtyřkař schopen studovat, ale je z nějakého důvodu zanedbaný, cermat ho, po nastavení cut off skóre, odfiltruje. O to zde jde. Zajistit, aby bylo méně maturantů, rozuměj gymnazistů, protože dle profesůrků by se gymnázia opět měla stát a zůstat exkluzivními institucemi za státní peníze, jak tomu bylo kdysi. Celé je to postavené na nostalgickém elitářství.
Stejně jako O. Šteffl ignoruje, když mu jeho mylnost jeho názoru někdo vysvětlí, a šíří ho stále znova a znova, tak TU vykazuje nesmírnou odolnost vůči xkrát předloženým logickým argumentům bořícím jeho fanstasmagorické konstrukce.
"Vyautoval jste se vy, jelikož si nejste schopen uvědomit velmi jednoduchý fakt, že se studijní předpoklady spolu s motivací v čase mění."
Kolego Tajný, snad vyjma stavu uprostřed černých děr (a ani tam to není úplně pravda) se všechno v čase mění. Ostatně, kdyby neexistovala změna, pojem času by ztratil smysl. Tuto skutečnost si jistě jak kolega Soukal, tak já a tak i většina ostatních uvědomují. Pokud však správně chápu váš argument, tak byste nejraději zrušil celé Scio, které žije z prodeje predikčních selektivních testů. Pokud mi chcete, jako daňovému poplatníkovi, sdělit, že má smysl financovat jednoho učitele na jednoho absolventa, tak musím nesouhlasit. Student, který neuspěje v testech a je si jist, že studijní předopklady má, se zodpovědně připraví na další termín. Nikdo není definitivně odfiltrován. Pokud někdo není schopen ani napotřetí spočítat trojčlenku, tak by z něj, myšáku, fakt vysokoškolák být neměl. To je nejen o ústa, ale i o jiné části těla. Smolíček pacholíček. Nebo si chcete hrát až do trpkého konce? A jak to pak vypadá, když novinář není mocen tročlenky, vidíme na našich expertech.
"Pokud kladete rovnítko mezi studijní předpoklady a intelekt, i za nižší intelekt je možno kompenzovat víceprací. Mnohem raději budu pracovat s poctivým dříčem, než s chytrým vyselektovaným šmejdem. Mimochodem, jak moc nesou odpovědnost za neúspěchy žáků učitelé? 50/50? nebo 20/80?"
Nevím, jak kolega Soukal, ale já nic nekladu. Ani věnce, ani rovnítka. Vy si pracujte s kým chcete. Otázka, kdo nese odpovědnost za žákův neúspěch je nominální. Podstatné je, že za neúspěch žáka, nese důsledky zase jen žák. Nějaká formální odpovědnost arbitrárně nadefinovaná, je celkem irelevantní.
"Podle Šteffla budou mít jednotné přijímací zkoušky negativní efekt i na samotnou výuku ve školách. „Děti se budou připravovat na testy. Například místo matematiky se bude dělat příprava na testy z matematiky. A předměty, na které přijímací zkoušky nejsou, půjdou stranou,“ odhaduje."
Ježišmarjá. Zaplaťjimtopánbůh, že se děti budou připravovat alespoň na ty testy. Já rozumím té mediální pohádce o tom, že matematika je něco jiného, než příprava na testy z mtematiky. Čili v zásadě spočítat příklady z Bělouna je zřejmě podle této pohádky pro pochopení matematiky k ničemu, jestli jsem to tedy správně pochopil. Je to zvláštní, protože já mám úplně opačnou zkušenost. Nevím, jak jinak děti naučit úpravu algebraických výrazů, než jim dávat cvičení a nechat je učit se z vlastních chyb. Nebo Tajný chcete vydat nějakou brožurku s povídáním o tom, kterak upravovati algebraické výrazy? První kapitola by se mohla jmenovat třeba: "Co je to algebraický výraz a jaký vztah je důležité si k němu vytvořiti." Druhá kapitola by pak mohla nést název: "Kterak pracovati s algebraickým výrazem v prostředí bez distraktorů." a třetí: "Kterak pracovati s algebraickým výrazem v prostředí s distraktory.". Čtvrtá kapitola by pak mohla nést název: "Algebraické výrazy v mediálním a genderovém diskursu". Vydejte to v režii EU, jako příspěvek pro vzdělávání ke konkurenceschopnosti.
Omluva, paní Adamová, spletla jsem se, jde o komentář pana Soukala, kde se operovalo se Zlatuškou.
Tajný Vaše logika nabývá na neúprosnosti. Pokud je inteligentní dítě, které by bylo schopné studia, na základce čtverkař, je to většinou lempl k pohledání, Vy sám jste ho klasifikoval jako chytrého šmejda. A toho Vy přece na střední s maturitou nechcete. Inteligentní děti ze slabšího sociálního prostředí ale bývají docela pracovité, o ty bych se být Vámi neobávala. Chytří šmejdi mají většinou papínky inženýry, doktory apod.
Na to abych uvěřil, že čtverkař ze základky je "lempl k pohledání", jsem viděl příliš mnoho tzv čtverkařů a trojkařů úspěšně se "chytnout", úspěšně odmaturovat a úspěšně pokračovat dál na vš. Dnes by neprošli ani přijímačkami na střední. Kdo může tvrdit, že na studia neměli předpoklady? Jsou mnozí žáci, kteří volili cizí jazyk, protože matematiku dávali za čtyři. Dnes mají dostudováno, jsou zaměstnaní, úspěšní a "vytváří hodnoty". Kdo může tvrdit, že studovat neměli, protože ji nešla matika?
Stejné, jako bych řekl, všichni, kteří jste maturovali postaru, jste podváděli, vraťte maturitní vysvědčení, diplomy a běžte k pásu, protože jste neměli "objektivní" DT. Takže opět, není čtverkař jako čtverkař.
Je potřeba si s těmi dětmi sednout a potenciál zjistit jinak, než cermat testem. Argumenty typu, ale ono jich je hodně, neberu. Jsou to děti, mohly by být naše a každé si zaslouží náš čas a úsilí. Nadhled, logistika a přijatelné ztráty jsou alibistické berle.
Záleží na tom, jak chceme vnímat školu.
Je to instituce, kam chodí děti bez odporu, kde se děti učí protože chtějí, protože jsou jim vytvořeny takové podmínky, kdy je proces učení většinou poutavý, motivující a inspirativní, nebo je to instituce, kde se děti učí, protože nad nimi už od prvního stupně visí hrozba neúspěchu u testů u přijímaček na vg a sš?
Je to instituce, která při selhání dětí ukazuje prstem všude kolem jen ne na sebe, nebo je to místo, kde se dělá vše, ale skutečně vše pro to, aby děcko uspělo?
Je škola místem, kde se děti třídí, nebo kde se rozvíjí jejich potenciál?
Chceme aby každý, kdo disponuje, byť zdánlivě skrytým, potenciálem k dosažení co nejvyššího stupně vzdělání, tohoto vzdělání dosáhl?
Nebo potřebujeme populační ročník roztřídit dle různých křivek, grafů a momentálních potřeb průmyslu a něčích pocitů a názorů na to, kolik a kde by mělo studovat dětí, aby to bylo optimální?
Dokud si neujasníme, čím má škola být a jakou roli má ve společnosti plnit, budeme se motat v kruhu jak slepé myši a jakmile se někdo vetře do přízně politiků a dostatečně důrazně zavolá, že má snadné řešení, všichni na to skočí, jen aby se po letech drbali na hlavě, co že se to vlastně stalo a proč to všechno zase jde do kytek. Je svatou pravdou, že kdo nezná dějiny, je odsouzen chyby opakovat a platí to i v případě dějin vzdělávání. Stačí se podívat kolem, kam dekády experimentováni s testováním v jiných zemích dostala žáky a učitele. To my ale nechceme. V kotlince cizácké chyby neplatí, zde bude všechno jiné, lepší. A když ne, blaničtí rytíři vyjedou...
Na to abych uvěřil, že čtverkař ze základky je "lempl k pohledání", jsem viděl
příliš mnoho tzv čtverkařů a trojkařů úspěšně se "chytnout", úspěšně odmaturovat a úspěšně pokračovat dál na vš.
Vy si od těch manipulací nedáte pokoj, že?
Původní věta zněla:
Pokud je inteligentní dítě, které by bylo schopné studia, na základce čtverkař, je to většinou lempl k pohledání,
Vy jste si to zase překroutil a vzápětí "vítězně" rozporoval. - Průhledné.
Stejné, jako bych řekl, všichni, kteří jste maturovali postaru, jste podváděli, vraťte maturitní vysvědčení, diplomy a běžte k pásu, protože jste neměli "objektivní" DT.
Ach ta logika. Neexistence DT neimplikuje neobjektivitu. Že Vy neumíte negaci výroku?
Je to instituce, kam chodí děti bez odporu, kde se děti učí protože chtějí, protože jsou jim vytvořeny takové podmínky, kdy je proces učení většinou poutavý, motivující a inspirativní,...
To bychom všichni chtěli. Učit v takovém prostředí by byl ráj.
Možnost dosažení tohoto stavu ovšem vidím pouze tak, že Vy se stanete premiérem, madam Kalabisová ministryní školství a u všech, kdo nebudou dostatečně "sluníčkoví", bude státem nařízená lobotomie.
V reálném světě reálné lidi občas něco nebaví. Přesto to dělat musí.
Mne nebavila výtvarka a matematika jo. - Hádejte proč.
Nebavila mne, i když mi z výtvarky nakonec jedničku vždycky dali. - Hádejte proč.
Je to instituce, která při selhání dětí ukazuje prstem všude kolem jen ne na sebe, nebo je to místo, kde se dělá vše, ale skutečně vše pro to, aby děcko uspělo?
Zajímavé. Já slyšel, že koně lze přivést k vodě, ale napít se musí sám.
Tak jak byste si to představoval? Strčit mu hlavu do žlabu?
Promítat mu k tomu fotky krásných koní, jak dovádějí ve vodě?
Ochutit mu vodu oblíbenou bylinkou?
A co uděláte, když se přesto nenapije?
(Já vím. Budete zpytovat svědomí, co jste udělal špatně.)
Je škola místem, kde se děti třídí, nebo kde se rozvíjí jejich potenciál?
A když Vy (asi v rámci pohovoru) zjistíte potenciál dítěte a navrhnete úpravu jeho vzdělávacích podmínek, třeba v 8G, nebo sportovní škole, tak to není třízení?
Chceme aby každý, kdo disponuje, byť zdánlivě skrytým, potenciálem k dosažení co nejvyššího stupně vzdělání, tohoto vzdělání dosáhl?
Chceme.
Co když nechce ten dotyčný každý? Třeba proto, že se mu nechce potenciál rozvíjet.
Chce čumět na filmy a hrát hry a ne učit se matematiku, pro kterou má talent?
"Nebo potřebujeme populační ročník roztřídit dle různých křivek, grafů a momentálních potřeb průmyslu a něčích pocitů a názorů na to, kolik a kde by mělo studovat dětí, aby to bylo optimální?"
Podle pocitů - přesně to se teď děje. Část středoškoláků doslova nedá dohromady smysluplný a jazykově správný odstavec, ale i kdyby nenapsali více než tři křížky, někteří blázni mají pocit, že v nich může být skryt studijní potenciál. A hlavně se zuby nehty brání jakémukoli systematičtějšímu a verifikovatelnému ověření žákovských výkonů, aby náhodou nevyšlo najevo, jak vypadá údajné vzdělání, k němuž tito žáci dospěli.
Část středoškoláků doslova nedá dohromady smysluplný a jazykově správný odstavec...
To je skutečně pravda? To by znamenalo, že učitelky a učitelé základních škol jsou naprosto neschopní. Rád bych se jich zastal. I když to patrně byla nadsázka. A bez verifikace.
"To by znamenalo, že učitelky a učitelé základních škol jsou naprosto neschopní."
Omyl, pane kapacito. To pouze potvrzuje, že opravdu nemáte představu, jak to na těch základních školách vypadá... Bez nadsázky.
Ale klidně si žijte ve vlastní bublině.
A já jsem se domníval, že když napíšu něco kritického o stavu našeho školství a vzdělávání, dopouštím se svatokrádeže.
Děkuji za vyvedení z omylu.
Zřejmě jste nepochopil význam slova omyl za citovanou větou, ale to se může stát i v lepších rodinách...
Svatokrádeže?
Vy asi opravdu máte o našem školství velmi mlhavou představu.
Tady přece vůbec není sporu o tom, že naše školství je ve špatném stavu.
Dlužno zdůraznit - v relativně špatném stavu oproti stavu, ve kterém by mohlo, nebo mělo být.
Ale:
1. Velmi se lišíme v názorech na příčiny.
2. Naprosto se (zřejmě) lišíme v názorech na způsoby řešení.
3. Zcela evidentně se lišíme v názorech na sám tento stav, pokud ho hodnotíme v různých vzájemných relacích.
První dva body jsou asi zřejmé, takže jen dovysvětlím bod 3.
3.1 Jde například o to, že když délesloužící učitel porovnává znalosti absolventů jednotlivých stupňů vzdělání, musí konstatovat jejich pokles. (Snad s výjimkou cizích jazyků.)
Například: Většina žáků prvního ročníku SŠ není schopna provádět jednoduché paměťové výpočty, založené na malé násobilce typu 48:16. Což je příklad, který by před nějakými 20 lety bez kalkulátoru zvládl jen s lehkou dopomocí i čtyřkař ze ZŠ, studující tehdy učební obor bez maturity.
3.2 Porovnáme-li ale například úroveň znalostí či schopností našich žáků v mezinárodních srovnáních a dáme je do relace s výší procenta HDP, nebo přepočtenou výší učitelského platu, zjistíme, že na tu finanční bídu podávají naše školy a tedy i jejich učitelé zcela nadprůměrné výkony, za jednoznačně horších podmínek.
Což ovšem hrubě nekoresponduje s Vaší tezí o neschopnosti učitelů základních škol.
3.3 Porovnáváme-li realitu našich škol s vizemi, či spíše "vidinami" kritiků škol, učitelů a "odborníků na vzdělávání", pak v naprosté většině případů zjistíme, že:
3.3.1 Obsah jejich kritiky se dost podstatně míjí s realitou a je velice často založen na neznalosti a spíše na jejich vlastních představách a vzpomínkách.
Například do nekonečna opakovaná mantra o škodlivém tupém drilu a biflování encyklopedií
3.3.2 Jejich návrhy na změny jsou v přímém protikladu s běžnou učitelskou praxí
Například teze o větší demokratizaci škol a potřebě nárůstu práv žáků nebo o všespasitelnosti "nových vzdělávacích metod", které jen líní a neschopní učitelé nechtějí uplatňovat ve své praxi.
3.3.3 Samotné vize a z nich pramenící plány na změny jsou v naprosté většině takového charakteru, že jejich uskutečnění by muselo vést ke kolapsu vzdělávacího systému jako takového. (Něco jako utopický komunismus, kde nikdo nebude mít potřebu cokoliv vlastnit.)
Například představa, že potřeba vzdělávat se je vlastní naprosto všem a že tedy postačí ponechat výběr vzdělávacích témat zcela na dětech samotných, včetně volby, zda se vůbec vzdělávat chtějí. Nebo teze o "zábavnosti" výuky vždy a pro všechny.
Sečteno a podtrženo:
Profesionální kritici našeho školství se velmi významně podílejí na vzniku stavu, který nyní kritizují, na hrubém zkreslování skutečného stavu a na dalším zhoršování tohoto stavu, především prostřednictvím systematické dehonestace učitelů.
Ta Vaše trpělivost. Úžasné.
Pro pana Václavíka: Nemůžu říct, že by ve mně příspěvek z r. 2013, na který budu odkazovat, dělal sebemenší radost. Ale i tohle je kus reality:
http://www.ascestinaru.cz/asc-ukazky-ze-slohovych-praci-stredoskolaku/
"To by znamenalo, že učitelky a učitelé základních škol jsou naprosto neschopní."
Nikoli. Znamená to pouze, že někteří středoškolští studenti mají limity toho, co se dokážou naučit, mnohem níže, než by bylo záhodno.
"To by znamenalo, že učitelky a učitelé základních škol jsou naprosto neschopní."
Vaši studenti, pane Václavíku?
Ad poste.restante 0:37:
Kdybychom seděli u kafe, mohli bychom si nějaké nejasnosti hned vysvětlit. Například jak chápu dril při učení - kdy a jak prospívá, kdy a jak škodí. Nebo jak je to s mojí (cituji) tezí o neschopnosti učitelů základních škol.
Přečetl jsem si, že část středoškoláků doslova nedá dohromady smysluplný a jazykově správný odstavec. Jsou to absolventi základní školy. Co z toho vyvodit? Pokud jde o učitelky a učitele ZŠ, kterým by za to mohla být dávána vina, napsal jsem: "Rád bych se jich zastal". Protože problém je komplexní.
Pozornost je zaměřena spíš na nějaké měřitelné výsledky (viz původní článek) a opomíjí se vlastní výukový proces. Podle mého názoru jeho zlepšení přinese i celkově lepší výsledky.
Mám recept na efektivní výuku, týká se hlavně 1. stupně ZŠ a jmenuje se otevřené vyučování. Je to záležitost u nás stará již 20 let. Jak sleduji, prvky otevřeného vyučování se objevují stále častěji. Je to ovšem koncepce v mnohém postavená na protikladu k tradičním způsobům školní práce.
Inovace vycházejí z kritického pohledu. Takové pohledy rozvoji prospívají.
Kdybychom seděli u kafe, mohli bychom si nějaké nejasnosti hned vysvětlit.
To docela určitě. Mám takovou zkušenost, že odhadem třetina rozporů je založena na rozdílném chápání některých pojmů. Proto se tak často snažím leckdy až sáhodlouze věci a jejich význam vysvětlovat.
Inovace vycházejí z kritického pohledu. Takové pohledy rozvoji prospívají.
To bych si dovolil nesouhlasit. Namátkou třeba z kritiky kapitalistické společnosti povstala díla jako Das Kapital a posléze Bolševiki dolžny vzjať vlasť.
Obecně nic proti kritice.
Já třeba odmítám i obvyklou "obranu" kritizovaných, že sám kritik by měl nejprve prokázat své vlastní schopnosti dělat věci lépe a pak teprve kritizovat.
Tvrdím, že nemusím sám umět krásně zpívat na to, abych poznal, že někdo zpívá falešně.
Ale samotná kritika a z ní vyplývající inovace vůbec nemusí být přínosem. Leckdy právě naopak.
A pokud je kritika navíc účelová, nebo samoúčelná, tak z ní nic dobrého ani povstat nemůže.
Pokud se konceptu otevřeného vyučování týče, mohl bych k němu mít také hodně kritiky, i když s některými tezemi souhlasit mohu. Není to ale potřebné.
Hlavní výhrada lze totiž vyjádřit jednoduchým konstatováním.
Otevřené vyučování rozhodně není pro každého.
Jenže veřejné školství pro každého být musí.
Souhlasím, že "některé prvky se objevují stále častěji". A myslím, že tak je to i dobře. S důrazem na slovo prvky.
Koncepce jako taková stojí totiž na nesmyslném předpokladu, že potřeba vzdělávat se, je pro každé dítě přirozená. Je mi líto, ale to není pravda.
Doplním odstavec, který pana Václavíka tak zaujal. Nedávno studenti z mého maturitního semináře hodnotili popularizační výukový materiál jednoho mého kolegy z VŠ. Ačkoli jsem na jejich písemná vyjádření nekladl žádné zvláštní nároky a nevěnovali se mu nijak nadstandardně, kolega v rámci své reakce napsal, že tři čtvrtiny jeho studentů, budoucích bohemistů, by se nedokázalo vyjádřit podobně uceleně a propracovaně. Mohl bych přidat další vyjádření a citace vyučujících na SŠ a VŠ, například že se středoškolák vážně domnívá, že Jan Hus byl upálen v r. 1968 nebo má problém popsat elementární rozdíl mezi prózou a poezií. Tohle ovšem nevyřešíme jinými metodami nebo tím, že "vychováme" či jinak vyčarujeme lepší učitele.
Dokud upalují Husa, je to ještě dobré. Před pár lety jedna dívčina upalovala Ježíše. A tu o slavné balkonové scéně z Romea a Julie, kdy spáchají společnou sebevraždu skokem z balkonu, už jste slyšel?
Tohle jsou nicméně excesy, ne standard. Když jsme nedávno dělali Strange Fruit, poznali, že je to metafora.
Otevřené vyučování rozhodně není pro každého. Jenže veřejné školství pro každého být musí.
Já jsem se s otevřeným vyučováním poprvé setkal v Německu ve veřejných školách. Je k tomu spousta literatury, webové stránky ...
Nevidím důvod, proč by tomu tak nemohlo být i u nás.
Koncepce jako taková stojí totiž na nesmyslném předpokladu, že potřeba vzdělávat se, je pro každé dítě přirozená. Je mi líto, ale to není pravda.
O potřebách bychom museli hovořit nejprve s psychology.
V pedagogice existují krajní přístupy:
1. Vzdělání nabídnout a poskytnout.
2. Ke vzdělání přinutit.
Záleží na tom, k čemu se přikláníme a co je pro konkrétního jedince z dlouhodobého hlediska výhodnější.
Mám ve třídě 30 konkrétních jedinců. Ještě, že si všichni můžeme vybrat.
O potřebách bychom museli hovořit nejprve s psychology.
Nemusíme. Stačí se zeptat běžné učitelky na prvním stupni.
Pokud chce někdo tvrdit, že kupříkladu každé dítě se CHCE učit psát, ocitáme se na půdě nikoliv pedagogiky, ale náboženství.
(A v tom, mimochodem, spočívá podstata problematické diskuse s apoštoly "nových metod".)
V pedagogice existují krajní přístupy:
1. Vzdělání nabídnout a poskytnout.
2. Ke vzdělání přinutit.
No tak sláva. To jste měl říct hned.
Tak všechny přinutíme k otevřenému vyučování, a je vymalováno.
Záleží na tom, k čemu se přikláníme ...
Záleží na tom, k čemu se přikloní zřizovatel. :-)
...a co je pro konkrétního jedince z dlouhodobého hlediska výhodnější.
Kéž bychom to VĚDĚLI a PŘEDEM.
Okomentovat