Učitelé si rádi stěžují, že mají ve třídě příliš mnoho žáků a rodiče jim přizvukují. Profesor pedagogiky Klaus Zierer však tuto námitku zpochybňuje. V rozhovoru pro Der Spiegel se odvolává
na výsledky poslední studie PISA a dovozuje nesprávnost převládajícího názoru,
že v menších třídách poskytuje učitel více zpětné vazby, kterou on sám považuje za
rozhodující. Na Ziererovy názory upozorňuje nový Přehled vybraných informací a zajímavostí ze zahraničí, který vydává Česká školní inspekce.
Ideální počet žáků ve třídě se tedy stanovuje těžko. Pro někoho je to 30, pro jiného 15. Samotným snížením počtu žáků ve třídě se však, jak ukázala poslední PISA, mnoho nedocílí. Podle profesora Zierera totiž nejvíce záleží na úrovni vzájemné interakce mezi lidmi, v daném případě mezi pedagogem a žáky, případně mezi žáky navzájem.
Přehled ČŠI je ke stažení zde
.png)
15 komentářů:
Takže je to pořád stejné. Většina učitelů se shoduje na tom, že menší počet žáků ve třídě je přínosem (individuální přístup, více času na jednotlivce, více se toho stihne apod.) a my budeme naslouchat soudruhům z NDR protože ti mají určitě tu pravdivější pravdu.
Jděte už do háje!
"...na úrovni vzájemné interakce mezi lidmi, v daném případě mezi pedagogem a žáky, případně mezi žáky navzájem"
Přičemž ve třídách se třiceti žáky se té individualizované interakce opravdu stihne...
...a pak budeme přemítat, kde udělali soudruzi NDR chybu. Nepracuje ten pán pro naše ministerstvo? Vyvozovat, že malé skupiny nejsou lepší než velké skupiny, protože ne všichni pedagogové poskytnutého prostoru patřičně využívají, zní jako něco z dílny našich průkopníků vzdělání.
Na velikosti skupiny nezáleží. Ve větších skupinách probíhá lépe socializace.
To věděla už před staletími šlechta, která zásadně platila soukromé učitele nejen svým dětem, ale pozvala vždy k výuce všechny stejně staré děti z vesnice.
A dnešní novodobá šlechta to ví také.
Proto se většina alternativních škol zásadně na svých webech chlubí velkými, někdy i šedesátičlennými skupinami.
Zrušte inspekci! Ať žije Finsko!
Docela by mne zajímalo, jak se to v té PISE měřilo... Nebo je z nějaké doplňkové ankety jako ta obliba školy u žáků?
Kromě toho - tvrdí někdo z těch, kdo nad tímto článkem kroutí hlavu, to co hlásá titulek? Jako že dva žáci jsou lépe než 15, 1 než 2 a 0 než 1?
---
"Podle profesora Zierera totiž nejvíce záleží na úrovni vzájemné interakce mezi lidmi, v daném případě mezi pedagogem a žáky, případně mezi žáky navzájem."
Závisí ta úroveň vzájemné interakce třeba na inteligenci žáků nebo na jejich sociokulturním zázemí... Asi jo.
Mám v úvaze pokračovat?
---
A opravdu platí - čím více bodů v PISA, tím lépe?
Profesor Zierer působí na fakultě sociálních věd a filosofie univerzity v Augsburgu (Bavorsko), takže ty srandičky se soudruhy z NDR nějak nechápu. Mimochodem, původně byl učitelem 1. stupně.
Pokud by některé zde uvedené názory měly vyjadřovat obecný přístup učitelstva k problematice počtu žáků ve třídě, tak si na otázku "Kdy doženeme Německo?" odpovídám - asi nikdy.
Seriózní debata o problému by měla vycházet z posouzení didaktického konceptu uplatňovaného v té které třídě.
Profesor Zierer působí na fakultě sociálních věd a filosofie univerzity v Augsburgu (Bavorsko), takže ty srandičky se soudruhy z NDR nějak nechápu. Mimochodem, původně byl učitelem 1. stupně.
Jak moc původně? Já měl před dvaceti lety napsáno na vizitce programátor-analytik.
Přesto se do diskusí o moderních trendech v programování nepouštím. Nechci se ztrapnit.
Pokud by některé zde uvedené názory měly vyjadřovat obecný přístup učitelstva k problematice počtu žáků ve třídě, tak si na otázku "Kdy doženeme Německo?" odpovídám - asi nikdy.
Německo doženeme až tehdy, když budeme minimálně tak dvě desetiletí dávat do školství výrazně více prostředků, nežli Německo. To se musí, když doháníte zpoždění. Musíte běžet rychleji a to stojí energii navíc.
Pravda, při čtení některých vědeckých traktátů nabývám dojmu, že se lze do závodů Formule 1 přihlásit i s mou obstarožní Felicií, které do nádrže naliju dvě láhve destilované vody, spoustu slibů a hodně řečí o moderních metodách. A když budu mít to správné nadšení a sociální interakce, to by bylo, abych nedotlačil to své fáro do cíle rychleji než Hamilton.
A propos. My musíme dohánět Německo?
No jo vlastně, duální vzdělávání jsme měli a zrušili, negramotné Romy jsme (téměř) neměli a už máme, ...
Seriózní debata o problému by měla vycházet z posouzení didaktického konceptu uplatňovaného v té které třídě.
Seriózní debata mezi Marií Antoinettou a pařížskou švadlenou se opravdu vede dost obtížně.
Nezlobte se, pane Václavíku, ale všechny tyto studie a na nich založené debaty mohou mít v očích učitele vystresovaného z neustálého zklidňování třicetihlavé saně jediný účel. "Vysvětlit" mu, že počty žáků ve třídě není nutné snižovat, ačkoliv každodenní praxe dosvědčuje opak.
To je ale vcelku zbytečná práce. My víme, že na menší třídy nám nikdo peníze navíc nedá.
Tak k čemu tahle ekvilibristika se statistickými čísly, průměrnými počty a dalším chucpe například teď třeba od profesora Zierera?
Pisa srovnává výsledky různých žáků z různých zemí s různým prostředím a atmosférou. Dovozovat z podobných dat podobné závěry má stejný smysl jako odhadovat počasí v Berlíně podle pohledu z mého okna.
Vydrilovaných Japonců si dovolím zvládnout třeba čtyřicet ve třídě, ale rezignovaných Afroameričanů z ghetta ani polovinu.
Některé hodiny lze odučit stylem přednáška třeba ve sto žácích, ale pak bude následovat cvičení ve skupinách po dvaceti a laboratorní práce třeba jen s deseti žáky. Jaký je tedy "průměrný" počet žáků, který nemá smysl snižovat?
Proč umělci ve svých "ateliérech" mají pouze malé skupinky? Nechť autoři podobných studií a článků vysvětlují jim, že kdyby vylepšili svou interakci s žáky, nebo mezi žáky navzájem, stačilo by deset vyučujících na celou JAMU.
Proč tedy máme vůbec nějaké předpisy o počtech dětí ve třídě, v ročníku, při školních výletech?
Proč tedy půlíme třídy na cizí jazyky, na praktickou výuku?
A znovu se ptám, proč se jako typický pozitivní prvek "alternativního" školství uvádí menší počet žáků ve skupině?
A proč ... vždyť to stejně nemá smysl.
Seriózní debata se dá vést jen se seriózním partnerem.
ČŠI takovým partnerem pro českého učitele už dávno není.
"Proč tedy půlíme třídy na cizí jazyky"
Ale až od 24 žáků. Kdo nikdy nezažil výuku ve 23 studentech, v pátek 6. a 7. hodinu, nechť jde s kecy, že na velikosti skupiny nezáleží, do ***.
No zase teoretik, který mluví obecně.
Ono záleží na třídě. Když to bude pracovitá třída zaměřená na výkon, pak může mít přes 40 žáků jako v Japonsku a pozitivem bude větší variabilita řešení problému. Když to budou učni, kteří nejsou schopni soustředit se 10 minut a mají problém s chápáním nejjednodušších souvislostí, pak je i 15 žáků moc.
Takže absolutně zavádějící článek, který ukazuje, jak moc jsou někteří "odborníci" odtrženi od reality.
Jsou situace, kdy je větší počet dětí únosný, a dokonce výhodou (víc hlav víc ví), zpochybňovat ale výhody menšího počtu žáků může opravdu jen ten, kdo není schopen vnímat výuku komplexně.
A ještě pro pana Václavíka - "kde udělali soudruzi z NDR chybu" je odkaz na hlášku z filmu Pelíšky, s paně Zienerovým občasntvím nemá vůbec nic společného.
"Německo doženeme až tehdy, když budeme minimálně tak dvě desetiletí dávat do školství výrazně více prostředků, nežli Německo. To se musí, když doháníte zpoždění."
4% HDP je minimum prostředků na to, aby se školství nerozpadlo. Důležité je však přiblížení se 6%. To však je v současnosti nereálná situace. Armáda postupně odčerpá až 2%, dále jsou na řadě zdravotnictví a další bezpečnostní složky. Školství se i nadále krčí někde v koutku. A po podzimních volbách může nastat ještě horší situace.
30 žáků ve třídě je běžná praxe městských škol. Na individuální přístup k žákovi máme 90 vteřin. A to tohoto procesu nám vplula "politická inkluze po českém způsobu". Asi je na čase změnit pedagogické fakulty a přístup vysokoškolských učitelů. Evidentně jim prospěje nejméně 10 hodin praxe týdně na běžných základních školách. Teprve potom můžou vytvářet své teorie.
"Pokud by některé zde uvedené názory měly vyjadřovat obecný přístup učitelstva k problematice počtu žáků ve třídě, tak si na otázku "Kdy doženeme Německo?" odpovídám - asi nikdy." Pak si ovšem položme otázku, kdo může za tak hanebný stav českého učitelstva? Odpověď se nabízí sama - špatná vysokoškolská příprava, špatní vysokoškolští pedagogové. Již v dobách přestavby se stal legendárním výrok jednoho dělníka, kterého se v Sondách ptali, co soudí o perestrojce, glasnosti a novém myšlení. Odpověděl kouzelně a trefně - schody se mají zametat shora. To by mělo platit i v našem školství, jenže neplatí. My zametáme odspodu nahoru, a výsledky jsou proto takové, jaké jsou. Pominu-li materiální stránku věci, na jejíž prius upozornil ve svém brilantním příspěvku poste.restante, platí, že chci-li změnit školu, musím začít u učitelů, resp. u učitelů učitelů. Ti pak změny nesou dále.
Nicméně podobné handrkování považuji za nehodné vzdělaných lidí. Uvedl jsem názor cíleně kontrastní k jednostrannému postoji pana Václavíka, abych ukázal, kam vede zjednodušování v tak komplexních otázkách.
ČŠI zastírá svoji zbytečnost hyperaktivitou.
Okomentovat