Rodina a škola by měly být prostředím, kde každý dostane nejen vzdělání, ale také všeobecný rozhled. Milan Uhde, jenž byl hostem povánočního Interview ČT24, je však přesvědčen, že ani rodina, ani škola tyto úkoly v současnosti neplní. Rodiče jsou příliš unaveni a škola se zase bojí, aby v rámci občanského vzdělávání nebyla obviněna z politické propagace. Výsledkem jsou však zmatení a snadno ovladatelní občané.
 |
| Milan Uhde (repro ČT) |
Podle něj se „unavení lidé“ nechtějí znepokojovat aktuálním společenským a politickým děním a v důsledku toho „podléhají různým zvěstem, které jsou nepravdivé, škodlivé.“
„Unavení lidé“ potom nedokáží poskytnout řádnou výchovu k občanství svým dětem. U nich potom nezřídka bodují strany navýsost extremistické, které se hlásí k ideologiím, jež své vady v minulosti již prakticky prokázaly.
Kromě rodiny by ale vzdělání a občanský rozhled měla mladým lidem zajistit i škola. To se podle Milana Uhdeho neděje. „České školství střední a základní ve vyšších třídách nedbá o výchovu žactva k uvědomělému občanství. Školství podle mě propadlo obavě, aby se nestalo propagátorem jedné politické strany. To je správné, propagace politických stran do škol nepatří. Ale výchova k uvědomělému občanství tam zcela určitě patří,“ říká Uhde.
Celý text a celý rozhovor ke stažení naleznete zde
.png)
39 komentářů:
Nesmysly. Výchova k občanství není nic jiného, než politická propaganda. Studenti mají mít znalosti a názory si s jejich pomocí utvářet sami, nikoliv býti vychováváni k obrazu nějaké politické strany, která je právě u moci. A to, co člověka nejvíce vzdaluje od toho, státi se ovcí, je myšlení. Ale ne takové to občansko-aktivistické pseudo-intelektuální přemítání názorů a postojů a jejich semletí s emocemi a dojmy, ale tvrdé, exaktní a logické vyvozování. A k tomu slouží vzdělávání v matematice, informatice a přírodních vědách. Není větší ovce než té, která se od svého učitele a z knih dozvěděla, co si má o čem myslet, co je správné a co správné není.
Kromě rodiny by ale vzdělání a občanský rozhled měla mladým lidem zajistit i škola. To se podle Milana Uhdeho neděje.
Nedá mi to nezeptat se - jak to pan Uhde ví, že se to neděje? Na základě zkušenosti svých několika vnoučat/pravnoučat? Učí někde? Nebo jen převzal nějakou tu urban legendu, co se povídají v obcanskoaktivistických kruzích?
---
Tipuju, že sebe pan Uhde řadí do té poloviny, která ctí a žije ty ideály svobody a demokracie... Co taky čekat od člověka, který se po nějakých osmi letech v nejvyšších patrech politiky nechá usadit do rady ČT...
S tím, co tvrdí Pavel Doležel, souhlasím. S výjimkou redukce vzdělání na matematiku, informatiku a přírodní vědy. Edmund Husserl ve své Krizi evropského lidství a filosofie napsal: "Matematika, idea nekonečného, idea nekonečných úkolů je babylónskou věží, která i přesto, že nedospívá k závěru, zůstává in infinitum smysluplným úkolem." Český matematik Petr Vopěnka v Meditacích o základech vědy se sice zabývá světem geometrickým, stojícím však pod světem přirozeným, z něhož jej nazírá. Matematizaci přirozeného světa pak chápe jako skutek lidský, kulturní. Tento svět tedy není a nemůže být světem ideálním. Vyplývá to i z jeho příkladu hromady zrnek, kdy se její tvar vyjeví až z dostatečně velkého odstupu, jenž Vopěnka nazývá mediální pohled: "Mediálním pohledem na nějakou množinu budeme rozumět takový pohled na ni, při němž místo jejich jednotlivých prvků vidíme jen stopy, které po sobě zanechaly na obzoru, a místo celé této množiny jen její stopu, jež má jistý topologický tvar."
Je tedy zcela zřejmé, že matematika je pro myšlení člověka velkou výzvou, že její význam pro vzdělání jako celistvý pohled na skutečnost je zásadní. Je především výzvou pro kritické myšlení, které je pečlivým a poctivým zvažováním, zda nějaké tvrzení přijmeme, či nikoliv, do jaké míry je přijmeme, či zda dokonce přiznáme, že nevíme. Zásadní problém spočívá v tom, že současné metody výuky, založené na nápodobě postupů, které předvede učitel nebo příslušné učebnice, kritické myšlení nerozvíjejí, naopak je potlačují. V matematice i ve vědách o člověku. Umět něco spočítat, ještě vůbec neznamená, že rozumím tomu, co vlastně dělám a co tento výpočet vypovídá o světě, v němž žiji. Podobně to platí i o epizeuxi, kterou mám pouze identifikovat, ale přemýšlet o jejím smyslu nemusím. Vzdělání začíná tam, kde jednotlivé specializace přesahují do života jako celku. Když nepřesahují, jsou jen odborností, která je sice důležitá, avšak bez vzdělání velice jednostranná a někdy i nebezpečná. Navíc nikdo nemůže být odborníkem na všechno. Utváření názoru, tedy racionálně vzniklého postoje, je cílem vzdělání. To nemá s "občansko-aktivistickým pseudo-intelektuálním přemítáním názorů a postojů a jejich semletím s emocemi a dojmy" nic společného!
P. Doležele,
jsou třeba výroky "pomáhej lidem v nouzi, nebo nesuď člověka podle barvy pleti či jeho víry, nýbrž podle toho, kým je", politickou propagandou? Nebo je třeba užít rozumu a upravit tyto výroky na pomáhej, ale pouze, je-li to pro tebe výhodné, nebo nesuď člověka podle jeho barvy či víry (pokud to není islám)?
Radit dětem co mají dělat a co si mají myslet, nepovažuji za vzdělávání, ale za výchovu. Nepopírám, že škola má i výchovnou funkci, ať se to komu líbí, či ne (třeba mně), nicméně výchova dětí mne až tak netrápí. Nemyslím si, že problém je ve výchově. Problém vidím primárně skutečně ve vzdělání a nepovrchnosti.
"Pomáhej lidem v nouzi, nebo nesuď člověka podle barvy pleti či jeho víry, nýbrž podle toho, kým je." je normativní výrok. Já třeba soudím člověka na základě informací, které o něm mám a barva pleti a jeho víra je součástí toho, kým je. Tím netvrdím, že by se mělo odsuzovat na základě nějakých obecných fyzických znaků, ale je hrubě iracionální lézt ke lvu do klece jen proto, že ještě nikoho neroztrhal a já ho nechci diskriminovat na základě obecných znaků a předsudků. Takové uvažování je hrubě iracionální a jeho původci se může hrubě vymstít. A totéž platí o jakémkoliv jiném hodnocení rizika. Když mám špatnou zkušenost s chováním Romů v noci, nebo romských skupinek v tramvaji, tak mezi ně nepolezu. Stejně nebudu vyhledávat společnost holých lebek. Informace od učitele, že se mám chovat jakkoliv v rozporu se svojí představou racionálního chování, je pro mě propaganda a jak praví Švejk: "To mně žádnej nevymluví." Domnívám se, že víra, názory, projevy, i barva pleti jsou znaky, které mohou znamenat vyšší, či nižší pravděpodobnost výskytu jakéhokoliv jiného znaku, než je průměr populace. Nelze nikomu vytýkat, pokud tyto informace využívá k rozhodování o minimalizaci rizika, kterému se vystavuje. Propaganda je vlastně nabádání k iracionálnímu chování.
"Umět něco spočítat, ještě vůbec neznamená, že rozumím tomu, co vlastně dělám a co tento výpočet vypovídá o světě, v němž žiji. Podobně to platí i o epizeuxi, kterou mám pouze identifikovat, ale přemýšlet o jejím smyslu nemusím."
S tím se nedá nesouhlasit. Jenže jakmile bychom požadovali po maturitě z matematiky, aby vyžadovala aplikaci vlastního vyvozování, tak nejenže pak většina studentů neuspěje, ale hned vyskočí z krabičky Botlík s tím, že byl porušen zákon.
Ze skutečnosti, že naučení mechanických postupů a algoritmů k řešení nějaké úlohy, není postačující pro hluboké pochopení, nelze vyvozovat, že tyto mechanické postupy je možné přeskočit. Student nejprve musí mít stavební kostky, aby z nich mohl postavit nějakou stavbu. Bez kostek to nejde. A obávám se, že ještě středoškolská matematika je z velké části o vytváření kostek a jen poměrně malá část středoškolských studentů je schopná z nich už i něco smysluplného postavit. Odhadem tak 10% gymnazistů. S Edmundem Husserlem souhlasím, s Petrem Vopěnkou také. Proto se také zdráhám nazývat matematiku přírodní vědou, ačkoliv je tak často vnímána.
"Utváření názoru, tedy racionálně vzniklého postoje, je cílem vzdělání. To nemá s "občansko-aktivistickým pseudo-intelektuálním přemítáním názorů a postojů a jejich semletím s emocemi a dojmy" nic společného!"
S tím už nesouhlasím. Cílem vzdělání není utváření názoru, ale poznání. Utváření názoru je proces, který vzdělání pouze ovlivňuje a zejména výrazně omezuje. Názor si ale vytváří i nevzdělanec. Výchova k aktivnímu občanství mi zní jako špatný vtip. Výchovou je pro mě nechat dítě číst Husserla, Vopěnku, ale třeba i Hitlera. Naučit ho používat nástroje k vytváření názorů, ale nenutit mu jeden správný názor. Nevnucovat demokracii a rovnost, ale nechat každého, ať si dospěje ke své představě toho, co je správné. Každý by ale měl mít osvojené ty nástroje a měl by mít dostatek informací. Jinak jsou názory povrchní a primitivní.
Potíž je, že každého představa o tom, co je to racionální chování, je mírně odlišná, možná nepřekvapivě, jelikož lidé jsou, jak jinak, jiní. Racionalita je v jistých oblastech lidského konání určitě vítaná, má ale svoje meze, resp jsou důležitá místa v životě člověka, kde sama racionalita nestačí. Láska, víra, děti, mezní situace, mezilidské vztahy. Zkrátka, to důležité. Například. Mám kolegyni, která je naprostým opakem toho, co vy byste nazval racionální. Ovšem mnozí žáci ji navštěvují a tráví s ní volný čas, dlouho poté, co školu opustili, právě proto, že motivy jejího jednání pramení ze zcela jiného zdroje, než je racionalita, logika atd. Dokáže žáky, iracionálně, motivovat k věcem, které mají trvalou hodnotu a které zůstanou v jejich hlavách a srdcích dlouho poté, co korýši, průměrné precipitace v Kolumbii, epizeuxis, kuželosečky a předminulé časy budou zapomenuty. Ji si budou po letech pamatovat. Racionalizujte toto.
Láska, víra a neformální mezilidské vztahy nemají být obsahem vzdělávání. Nechápu, proč do vzdělávacího procesu, stále pletete tyto navýsost osobní, až intimní záležitosti.
Předmětem předávání informací z generace na generaci nemohou být ryze osobní, subjektivní a nefalsifikovatelné pocity, dojmy, city a víry. Ale je pravda, že toto máte vy, odpůrci racionality a jakýchkoliv měření a porovnávání stejné, nebo podobné. To jsou samí skauti, sokolíci, víra, výchova k občanství, hlavně abyste na ty děti mohli nějak sluníčkovsky působit a uzpůsobili si je k obrazu svému, pěkně multikulturnímu, láskyplnému, ekologickému a tak nějak všeobecně zeleně a přírodně dobrému a harmonickému.
Nehodlám někomu, kdo v tom vidí smysl života, takové povrchní uvažování vyvracet, nicméně také se nedomnívám, že tuto masáž bychom měli dětem poskytovat ve veřejných školách za peníze daňových poplatníků, včetně mých. Pokud mají rodiče dojem, že je třeba jejich děti zapojit do ultralevicového sluníčkově-zeleného bio stáda, nechť si děti posílají na placené kroužky, zatímco já si budu platit kroužky informatiky a elektrotechniky a dětem nechám svobodu si utvořit názory na základě znalostí světa a jeho fungování.
Netvrdím, že vzdělávání je jediná činnost, které se člověk věnuje, či má věnovat, nicméně skutečnost, že nějaké děti někde někoho navštěvují rády opravdu, ale opravdu není argument pro tvorbu cílů veřejné vzdělávací politiky, či určování cílů vzdělávání.
Vyjměte-li ze vzdělávání humanitu a vše s ní spojené, včetně výchovy k občanství, toleranci apod, vylezou ze škol chytří šmejdi, kteří nemají zábrany "chytře" využít své znalosti k okrádání (nejen) důchodců. Což se mimochodem již děje. Ostré lokty, pragmatizmus, prospěchářství, oportunizmus. Podívejte se kolem sebe.
29. prosince 2016 10:03
Samozřejmě to nelze použít na všechny absolventy. Jistou úlohu tady sehrává společnost, média, rodina, sociální sítě. Škola je jen součástí formováni jedince. Váš názor : názoru pana Doležela je 5O:50. Když si projdete osnovy výchovy k občanství v RVP, tak je tam docela slušná řada ideologických klišé. Do toho vstupuje vždy po volbách nové směřování MŠMT. Taky učitelé mnohdy v hodinách vystupují s jistými politickými názory, kterých by měli být žáci a studenti ušetřeni. Výuka VO by měla být především vyvážená.
No nevím, čím se liší "pomáhej lidem v nouzi, nebo nesuď člověka podle barvy pleti či jeho víry, nýbrž podle toho, kým je" od "spočítej diskriminant, odmocni a přičti k lineárnímu koeficientu a to celé vyděl dvojnásobkem kvadratického koeficientu..."?
Myslím si, že 1) formování těch správných postojů je jak v RVP tak i v běžné praxi věnováno dost prostoru. V praxi asi trochu rozumnější formou, než v RVP nebo když o tom mluví nějací agitpropčíci v TV.
A za 2) je to srovnatelně účinné, jako učit ty kořeny kvadratické rovnice...
(mimochodem, (nejen) v občance za starého režimu byl ve mne formován vztah ke společnému majetku a výhodách socialistického hospodářství. Podobně asi o pár dekád dříve i v Dušanu Třískovi, Václavu Klausovi, Tomáši Ježkovi a nevím kolika milionech lidí, kteří si pořídili kuponovou knížku).
Takže Tajný si myslí, že mezi šmejdy, kteří okrádají důchodce jsou chytří vzdělaní lidé, kteří díky vynechání humanity z výuky nemají zábrany.
Mohu ho ujistit, že skutečně chytří a vzdělaní lidé se uživí jinak než okrádáním bližního svého. A dále ho mohu ujistit, že ona ztráta zábran či spíše nemožnost je získat souvisí velmi úzce s výchovou v rodině a nikoliv s výchovou k občanství ve škole. Už jsem to nedávno psala v jiné diskuzi - spratkovitost se vytváří do šesti let věku a bohužel je mnohdy daná geneticky.
Musím jen připomenout, že názor je postoj vytvořený racionálně, tedy z poznání vychází a zpětně je ovlivňuje. Nevzdělaný člověk si nevytváří názory, ale často bohužel předsudky (tedy postoje vytvořené iracionálně). Vzdělání však není totožné z vlastnictvím certifikátů a diplomů. Znám řadu lidí, kteří jsou moudří i bez nich. Rozum rovněž nelze redukovat na exaktní kalkulaci. Opět také připomínám, že Komenský rozlišoval rozum technický, morální a poetický (z pietas = zbožnost; obecně vnímání světa v jeho úplnosti - univerzu). Vzdělaný člověk je schopen vést dialog těchto rovnomocných partnerů. Pak jeho poznání dostává smysl, tedy je způsobem, kterým se části a celek vzájemně osvětlují (smysl učiva by měl být hlavním zdrojem motivace ve škole). I city jsou součástí tohoto celku, ovlivňují rozum a rozum ovlivňuje je. Vzdělaný člověk se dokáže vyrovnat s jejich negativními podobami, např. s nenávistí. Plést si svůj vlastní pohled na svět s kritickým myšlením a vnucovat jej druhým jako jedinou variantu demokratického, správného smýšlení (jinak jsou vyloučeni ze slušné společnosti) je velkým problémem řady současných mediálně známých osobností. Stejný problém se bohužel týká i školství.
"Vyjměte-li ze vzdělávání humanitu a vše s ní spojené, včetně výchovy k občanství, toleranci apod, vylezou ze škol chytří šmejdi, kteří nemají zábrany "chytře" využít své znalosti k okrádání (nejen) důchodců. Což se mimochodem již děje. Ostré lokty, pragmatizmus, prospěchářství, oportunizmus. Podívejte se kolem sebe."
Neomlouvejte propagandu obecným blahem. To, co píšete, není pravda. Vysvětlení podala už paní Adamová. Gustave Gilbert charakterizoval zlo jako absolutní absenci empatie. Vývojoví psychologové dospěli po mnoha studiích k závěru, že empatie je v zásadě vrozená, stejně jako základní předpoklady pro rozvoj intelektu. Pokud empatie úplně chybí, neexistuje způsob, jak ji zrekonstruovat, či naučit. Lze ji výchovou do určité míry omezit, nebo potlačit, ale opravdu intenzivním působením do šesti let věku. I tak se jí v mnoha případech omezit, či potlačit, nepodaří.
Nemám dojem, že děti jsou méně empatické, než dříve. Podíl psychopatů a nejrůznějších poruch osobnosti je v čase poměrně stabilní. Problém vidím úplně jinde. Problém je v tom, že děti zlenivěly a neustále se jim ustupuje pod nějakou stupidní ideologií. Ty děti pak jsou zvyklé, že nic nemusejí a ani si neuvědomují, že jsou za sebe samy zodpovědné a že nikdo nemá povinnost se o ně postarat až vyrostou. Ony se vlastně projevují sobecky proto, že nechápou fungování světa, které je jim sociálními inženýry a pod záminkou, že je to pro jejich vlastní blaho, tajeno.
Představa že egoistického sobce s ostrými lokty předělám ve škole tím, že mu poradím, aby ostré lokty neměl, je představou utopickou. Dětem je třeba poskytovat zpětnou vazbu a vysvětlovat jim principy fungování světa a společnosti. To je to, co dnes především chybí a co má být cílem vzdělávání. Ne nějaké předkládání hotových pravd a řešení jedné malé ideologicky formované skupinky osob, které samy o fungování světa mnoho nevědí.
"Musím jen připomenout, že názor je postoj vytvořený racionálně, tedy z poznání vychází a zpětně je ovlivňuje."
Nevím, z čeho vycházíte. Názor je na české wikipedii definován mnohem obecněji a rozhodně neznamená jen racionálně vytvořený postoj.
"Rozum rovněž nelze redukovat na exaktní kalkulaci. Opět také připomínám, že Komenský rozlišoval rozum technický, morální a poetický (z pietas = zbožnost; obecně vnímání světa v jeho úplnosti - univerzu). Vzdělaný člověk je schopen vést dialog těchto rovnomocných partnerů."
Z mého pohledu je morální a poetický rozum nesmyslný koncept. Od dob JAK přece jen už pár set let uplynulo a stav poznání se hodně posunul. Nějaké dialogy technického, morálního a poetického rozumu, to je pro mě vizuálně předmětný kontrapunkt, nebo podobný blábol, který nic reálného neznamená a jen se snaží odlákat pozornost a vypadat učeně. Jak vypadá takový dialog? Jak nemá vypadat? Jak bychom měli tento dialog dětem zprostředkovávat?
Představa že egoistického sobce s ostrými lokty předělám ve škole tím, že mu poradím, aby ostré lokty neměl, je představou utopickou.
Souhlas s kolegou Doleželem.
Nemyslím, že třeba Hitler, nebo Mengele neměli příležitost seznámit se s myšlenkami humanity.
(Ani výuka etiky v tak lidsky orientované oblasti, jakou je medicína, není přece organizována jako zážitkové semináře, umožňující "sdílet pacientovu bolest".)
Proto jsem také těžce nervózní, když sleduji pronikání některých prvků "norské výchovy" do našeho prostředí.
Naštěstí se (zatím) zdá, že většina lidí u nás má rozum a dokáže odlišit ideu od ideologických blábolů a zaslepenosti.
Možná se časem ukáže, že třeba psychofarmaka, nebo i jiné vlivy mají dopad na schopnost empatie, či výskyt sociopatů v populaci. Kdož ví?
Prozatím vycházím z předpokladu, že dítko, které bylo ve středověku účastno veřejné popravy, na tom se schopností empatie nebylo hůře, nežli dítko, které sleduje v televizi brutální vraždu.
Každé zdravé dítě je od prvopočátku vlastně sobec.
Je to normální a přirozené. Logické.
To, co se musí nejprve v rodině a posléze v kolektivu naučit, je naučit své požadavky a svou "sobeckost" kontrolovat, držet na uzdě.
Nenaučí se vnímat bratrovu bolest. Ale může se naučit, že když úmyslně způsobí bolest bratrovi, bude to mít pro něj důsledky. Třeba vlastní bolest.
Může se naučit, že když půjčí jinému dítěti na pískovišti lopatičku, to druhé mu zase půjčí autíčko.
V frontě na obědy ve školce a ve škole se má naučit, že se nepředbíhá, nebo při fotbálku v tělocviku, co je to fair play.
A je dobré si uvědomit, že když říkáme "naučit", myslíme tím vlastně "vychovat".
Myslet si, že vyřešíme problémy světa, kupříkladu že zamezíme vzniku "šmejdovských praktik", když zavedeme do škol předmět "Etická výchova", nebo "Výchova k humanitě", to je přece blbost.
Krom toho, Milan Uhde o ničem takovém nemluví. Chce jen do škol vrátit "výchovu k uvědomělému občanství". A s tím já třeba nemám v obecné rovině problém.
Je třeba, aby se žáci někde dozvěděli, co to znamená být občanem. Nebo že kromě Jágra je odsud spousta jiných dalších lidí, na jejichž skutky a práci můžeme být hrdí.
Psychologie v oboru vztahově postojových vlastností osobnosti definuje názor a předsudek tak, jak jsem uvedl. To, že své postoje zastáváte, pane Doležele, tak kategoricky, bez minimální snahy zvážit i postoje jiné (ty jsou pro vás jen nesmysly a bláboly), znemožňuje jakoukoli další smysluplnou diskusi. Způsob, jak ji vedete, je současně nepřímou odpovědí na vaši otázku. Kdybyste takový dialog byl schopen vést, nemohl byste být tak arogantní. Což je kategorie morální i poetická (a v provedení i technická). P. Vopěnka hovoří o mediálním pohledu jako o dostatečně velkém odstupu od zrnek, která tvoří hromadu. Vy však paradoxně vidíte jen ta svá zrnka, celek odmítáte, stejně jako pohled z přirozeného světa do světa geometrického. Když vyjdete na ulici, tak patrně nevidíte nepravidelné, hrbolaté tvary lidí domů, stromů atd., ale váš exaktní Rozum vše okamžitě přetvoří v přímky, trojúhelníky, čtverce, jehlany, krychle, koule...
Občanská a rodinná výchova, Etická výchova, Výchova ke zdraví - předměty na naší běžné ZŠ, kde se realizuje to, co bychom mohli zahrnout do výchovy k uvědomělému občanství. Plus pro každou třídu dvakrát ročně tzv. zážitkové programy s externími lektory zaměřené na rozvoj osobnosti a prevenci sociálně patologických jevů. Pravidelné třídnické hodiny. A podobné to je určitě všude. Proč musíme selhání výchovné funkce rodiny prezentovat jako selhání školy? A ještě jsem neuvedla náboženství, taky ho máme.....Co ještě může škola dělat víc?
Souhlasím s Ivanou.
Už jsem tu kdysi dávno psal, že má dcera měla tuším v sedmé třídě celkem osm předmětů, které se jmenovaly "výchova". Tedy kromě obvyklé trojkombinace HV+VV+TV ještě dalších pět. Přesto nemám dojem, že by "vychovanost" celé generace nějak významně stoupla.
Představa že egoistického sobce s ostrými lokty předělám ve škole tím, že mu poradím, aby ostré lokty neměl, je představou utopickou.
To jistě je. Nicméně, jsem-li třídní učitel a trávím se třídou každý den hodně času, mohu zmíněnému egoistovi s ostrými lokty dát jasně, často a dlouhodobě najevo, že jeho způsob chování není v mé třídě vítaný apod. Jsou třídy a velké třídy, ve kterých jsou děti schopné spolupracovat, moc si neubližovat, neposmívat se pomalejším či nějak jinak odlišným spolužákům. Vždy je to otázka práce učitele.
Pokud tedy připustíme, že míra empatie je stejně jako intelekt vrozená, (o čemž pochybuji) a nelze ji vštěpit nebo "nastartovat", může se docílit aspoň toho, že chytrý šmejd na dobu, kterou tráví ve škole, svoje šmejdovství kvůli nám omezí a zůstane mu na hraní chytrost. Třeba si na nešmejdovství zvykne a nejde se v něm.
ad pan Doležel: "vysvětlovat jim principy fungování světa a společnosti. To je to, co dnes především chybí a co má být cílem vzdělávání. Ne nějaké předkládání hotových pravd a řešení jedné malé ideologicky formované skupinky osob, které samy o fungování světa mnoho nevědí."
Takže podle vás nemá být cílem školního vzdělání předkládání hotových pravd a řešení.....Ok. Souhlasím. Ovšem to si protiřečíte, když říkáte, že cílem vzdělávání je vysvětlovat dětem principy fungování světa a společnosti. A to tedy budou jaké principy? Nějaké ty nehotové jediné pravé univerzální nezpochybnitelné nějaké velké ne-ideologicky formované skupiny osob? Že jsem o nich ještě nikdy neslyšela :))) Opravdu máte zřejmě v hlavě pouze přesně nalinkované prekoncepty a nějaké nepravidelné tvary nejste schopen ani postřehnout.
ad Ivana: to je právě ta potíž předávání hotových pravd a řešení pasivnímu žactvu učiteli v hodinách. Demokracii, empatii....se nikdo nenaučí tím, že si do sešitu zapíše a podtrhne barevnou pastelkou (jak je to u nás na ZŠ učiteli vyžadováno :)) Jak to shrnul pan Feřtek, k opravdovému učení je třeba autonomie, snaha o mistrovství a SMYSLUPLNOST! Svobodné školy jsou nejpřísnější,nejnáročnější a nejsmysluplnější - protože žáci mají svobodu a proto chuť participovat, účastnit se, UČIT SE! Dokud budeme spatřovat smysl vzdělávání v nucení a kontrole žáků, jejich výsledků, nikdy se nám sen o žácích nadšených do učení nesplní. Jenže my, jako společnost, jako západní civilizace, tak arogantní, toto nechceme vidět, spatřujeme pouze zrnka, a celek nám uniká. Bohužel.....
Výchova k občanství je pro mne především výchova ke schopnosti umět pochopit, znát a užívat občanská práva a povinnosti. Ty jsou dány legislativou, která je (měla by být) nadstranická. Občanské (právní) povědomí lidí je nutnou podmínkou fungování demokracie.
Pan Uhde má, myslím, pravdu, že občanská výchova (výchova ke schopnosti umět pochopit, znát a užívat občanská práva a povinnosti) není ve školách na patřičné úrovni. Není to věc stranická, je to věc občanského vědomí a sebevědomí, které musí být nejprve u učitelů, aby pak mohlo být i u žáků.
J. Týř
Schopnost umět pochopit, znát a užívat občanská práva a povinnosti není věc stranická nýbrž občanská. Je to věc občanského vědomí, svědomí a sebevědomí, kteréžto věci by měly být u učitelů na patřičné úrovni.
"Psychologie v oboru vztahově postojových vlastností osobnosti definuje názor a předsudek tak, jak jsem uvedl."
To je možné, ale pojem "názor" není pojmem ryze psychologickým. Považuji za malicherné oddělovat racionalitu od jiných složek projevů centrální nervové soustavy. Je to jako preparovat krok z chůze a vytvářet ústav pro výzkum chůze a nechůze. Je to prostě pitomost.
"To, že své postoje zastáváte, pane Doležele, tak kategoricky, bez minimální snahy zvážit i postoje jiné (ty jsou pro vás jen nesmysly a bláboly), znemožňuje jakoukoli další smysluplnou diskusi. Způsob, jak ji vedete, je současně nepřímou odpovědí na vaši otázku."
Já bych strašně rád zvážil vaše postoje, ale nerozumím jim. Nevím, co je obsahem sdělení, že tři složky rozumu mezi sebou u moudrého člověka vedou dialog. Jsem zvyklý vytvářet abstraktní modely, ale vágním přirovnáním bez reálného obsahu nerozumím. A když to neumíte vysvětlit mně, jak to chcete předávat dětem?
"Vy však paradoxně vidíte jen ta svá zrnka, celek odmítáte, stejně jako pohled z přirozeného světa do světa geometrického."
Vůbec ne. Já jen požaduji, aby ta abstraktní představa a ten formální popis toho celku, byl konzistentní s vlastnostmi těch zrnek. Někteří, většinou humanitní, vzdělanci bohužel často dělají něco, co bych nazval přeskočením podstaty. Ten celek nelze plně pochopit bez detailní analýzy jeho částí.
Vážím si toho, že čtete Husserla a Vopěnku, je vidět, že vás to skutečně zajímá, nicméně dokud budete věci vysvětlovat dialogem třech částí rozumu, tak je to dobrá beletrie, ve čtenáři to nějaké asociace vyvolá, ale nic to netvrdí. Je to jakési vágní přirovnání, které si každý vysvětlí po svém. Asi jsem na vás příliš velký novopozitivista, ale já v komunikaci pátrám po významu pojmů a nemám rád, když někdo podléhá iluzi, že něco tvrdí, když ve skutečnosti neví co.
"To jistě je. Nicméně, jsem-li třídní učitel a trávím se třídou každý den hodně času, mohu zmíněnému egoistovi s ostrými lokty dát jasně, často a dlouhodobě najevo, že jeho způsob chování není v mé třídě vítaný apod. Jsou třídy a velké třídy, ve kterých jsou děti schopné spolupracovat, moc si neubližovat, neposmívat se pomalejším či nějak jinak odlišným spolužákům. Vždy je to otázka práce učitele."
Souhlasím. Nepleťte si ale eliminaci symptomů s eliminací choroby.
"Takže podle vás nemá být cílem školního vzdělání předkládání hotových pravd a řešení.....Ok. Souhlasím. Ovšem to si protiřečíte, když říkáte, že cílem vzdělávání je vysvětlovat dětem principy fungování světa a společnosti. A to tedy budou jaké principy?"
Vy zcela proti principům fair play děláte vše proto, abych působil arogantně, viďte?
Pro ty principy fungování světa se vžil název "přírodní", či "fyzikální zákony". Žákům nejsou předkládány jako hotové pravdy, ale jako nejlepší známé formální abstraktní popisy fungování světa v němž žijeme.
"Nějaké ty nehotové jediné pravé univerzální nezpochybnitelné nějaké velké ne-ideologicky formované skupiny osob? Že jsem o nich ještě nikdy neslyšela :)))"
Že jste o nich ještě nesyšela je asi ten váš uhlavní problém. Neslyšela jste o nich proto, že jste nevzdělaná. Říkám to zde stále dokola a je to marný, ...
"Opravdu máte zřejmě v hlavě pouze přesně nalinkované prekoncepty a nějaké nepravidelné tvary nejste schopen ani postřehnout."
Vaše představa matematiky a exaktního uvažování jako něčeho lineárního, ostře řezaného, přesně vymezeného, je pitoreskní a pitomá zároveň. Nikdo není schopen popsat nepravidelnost tak, jako matematika. Je schopna popsat pravděpodobnosti výskytu částic, je schopna si poradit s principem superpozice, s nejistotou, s funkcemi nikde nespojitými a nikde spojitě diferencovatelnými, je schopna popsat fraktály, vytváří geniální koncepty třeba Hausdorffovy míry, ale Howe alias Kalábisová z pavlače bude bez sebemenších znalostí těchto vysoce abstraktních matematických konceptů dále pomlouvat matematiku z neschopnosti. Že je to jako smát se ledovci, který potopil Titanik, že je malinkatý, jen proto, že vidím jen jeho část nad hladinou, to Kalábisová nechápe. No, nevadí. Hlavně že je genderově korektní, harmonicky rozvinutá, občansky aktivní a byly do ní vloženy kompetence myslet kriticky a myslet v souvislostech.
Nikdo není schopen popsat nepravidelnost tak, jako matematika.
Já si trochu přisadím.
Ono je to vlastně spíš tak, že existují oblasti problémů, které nelze popsat nijak jinak, nežli aparátem matematiky.
Veškeré jiné popisy jsou pak vlastně jen zjednodušující, či spíše zprimitivizující přirovnání, která ale nepostihují podstatu úplně.
Něco, jako když nazveme vlastnosti kvarku "vůně" a její hodnoty "podivnost", nebo "půvabnost", nebo mluvíme o jeho "barvě", která vlastně barvou není.
Matematicky to dává úplný smysl. Ne-matematicky spíše ne-smysl.
Ale hezky se o tom píší články do novin a debatuje v televizních popularizačních pořadech.
Pane Doležele, nepochybuji o tom, co všechno umí matematika (ostatně jsem to ve svém vstupu do diskuse obecně uvedl), já však vždy mluvím o přirozeném světě, do kterého patří i člověk, a ten je, s tím nic neuděláte, nedokonalý a je obdařen Bohem či přírodou (jak je komu libo) i vlastnostmi a (ne)schopnostmi, které neumožňují poznat svět ideálně, s naprostou jistotou. Kdyby to uměl, byl by sám Bohem (jistě znáte např. Leibnizovu Theodiceu). Proto je nucen vytvářet si na spoustu věcí názory (typickým příkladem dialogu morálního, poetického a technického rozumu je v této souvislosti např. Kantův kategorický imperativ). Že těm mým nerozumíte, je váš problém. A když něčemu nerozumíte, mohl byste být alespoň umírněnější ve svém vyjadřování.
"Vaše představa matematiky a exaktního uvažování jako něčeho lineárního, ostře řezaného, přesně vymezeného, je pitoreskní a pitomá zároveň." Nu, slovo "pitomý" je dosti "ostře řezané" a arogantní. Na své aroganci pracujete usilovně sám, cizí pomoc vůbec nepotřebujete. Do diskuse s vámi bych se nezapojoval, nemá za daných okolností smysl (vždyť evidentně neberete v potaz ani mé přesvědčení, že "vopěnkovská" matematika by ve vzdělání měla hrát daleko větší roli než dnes). Jde však o problém daleko obecnější. Těch, kteří jsou přesvědčeni, že jejich postoje jsou jediné správné, je daleko více a bohužel se jim často daří je i bez okolků prosadit. Historie poskytuje dostatek příkladů. A před tím chci se vší naléhavostí varovat. Význam školy neradno podceňovat.
"Fungování světa" je docela zajímavé východisko pro stanovení cílů výchovy a vzdělávání (čili edukace).
Škoda, že pan Doležel asi úplně neporozuměl námitce paní Kalabisové (z pavlače?!!) vůči svému pohledu na věc. Přidám proto do diskuse následující srovnání:
Když se setkali dva vrstevníci a géniové 17. století Komenský a Descartes, moc si neporozuměli. První z nich měl svou představu "všeobecné nápravy věcí lidských" (jejíž součástí byly i názory pedagogické), druhý jako racionalista byl přesvědčený o významu matematiky a viděl právě v ní předpoklad k rozvoji přírodních věd a tedy k povznesení lidstva.
Tyto dva názory nelze postavit proti sobě. Přírodní vědy umožnily zásadní pokrok, nejsou však schopny vyřešit všechny problémy člověka. Je tedy velice zpozdilé ohrnovat nos nad vědami zabývajícími se člověkem (např. sociální antropologie apod.). Ano, jsou to vědy z pohledu matematiky nepřesné. Ale přesně popsat člověka, tedy něco tak složitého a přitom zásadního, jako je lidský konektom, není možné.
"Pane Doležele, nepochybuji o tom, co všechno umí matematika (ostatně jsem to ve svém vstupu do diskuse obecně uvedl), já však vždy mluvím o přirozeném světě, do kterého patří i člověk, a ten je, s tím nic neuděláte, nedokonalý a je obdařen Bohem či přírodou (jak je komu libo) i vlastnostmi a (ne)schopnostmi, které neumožňují poznat svět ideálně, s naprostou jistotou."
Přiznám se, že nevím, zda se vyjadřujete o světě, nebo o člověku. Faktem je, že inherentní vlastností přirozeného světa je jeho nepoznatelnost, nicméně to není žádný argument proti racionalitě. Skutečnost, že svět je nepoznatelný a formálně nepopsatelný, je vyjádřením jeho vlastností, nikoliv důkazem, že existují jiné metody jeho skutečného poznávání, než racionální zkoumání. Celé to neracionální poznávání je jen jedna veliká marketingová iluze. Kantův kategorický imperativ není dialogem, ale imperativem a jeho podstata je pochopitelně čistě racionální a dokonce ji lze vyjádřit jazykem teorie her. Jakési koncepty poetických a morálních rozumů jsou výplodem jakési nefalsifikovatelné představy jejich autora. Rozum je jen jeden. Jestli je předmětem jeho zkoumání morálka, etika, či koncept stvořitele, je úplně fuk. Podstatná je metoda. Buď něco tvrdím, nebo ne. K tomu, abych něco tvrdil, musím znát přesné významy užívaných pojmů. Pokud je neznám přesně, pak musím provést konkrétní vymezení, jinak vzniká riziko víceznačnosti. Významy se musí přiřazovat konzistentně a je třeba si dávat pozor, aby se člověk nechytil do nějaké logické pasti a nedospěl tak k paradoxům, nebo k vytváření nesmyslných entit. Nebezpečné je v tomto ohledu používání metajazyka.
"Do diskuse s vámi bych se nezapojoval, nemá za daných okolností smysl (vždyť evidentně neberete v potaz ani mé přesvědčení, že "vopěnkovská" matematika by ve vzdělání měla hrát daleko větší roli než dnes). Jde však o problém daleko obecnější. Těch, kteří jsou přesvědčeni, že jejich postoje jsou jediné správné, je daleko více a bohužel se jim často daří je i bez okolků prosadit. Historie poskytuje dostatek příkladů. A před tím chci se vší naléhavostí varovat. Význam školy neradno podceňovat."
Nevím, co to je Vopěnkovská matematika. Můžete mi to vysvětlit? Pokud vím, Petr Vopěnka je autorem alternativní teorie množin. Tomu do jisté míry rozumím, ale jak konkrétně by měla být alternativní teorie množin zapojena do vzdělání, či hrát v něm větší roli, než dnes, to mi není jasné. Obzvláště bavíme-li se o vzdělání základním, či středním.
Nemám problém s tím, když někdo přijde s alternativním vysvětlením fungování něčeho. Naopak. To mě rozvíjí. S čím ale mám problém je, když někdo blábolí a toto blábolení prohlašuje (příklad užití metajazyka) za smysluplné tvrzení. Nejsem zastáncem moderních filosofií, takže více vzájemně si odporujících axiomatických systémů mě skutečně vůbec netrápí. Co mě ale trápí je, když se někdo snaží za axiomatický systém vydávat soubor tvrzení a vyvozovacích pravidel, který je vnitřně nekonzistentní. Takový systém je prázdný, protože vůbec nic nevymezuje.
Je jasné, že některé entity, které vnímáme, nelze dost dobře formálně definovat, ačkoliv v běžném, přirozeném jazyce není problém v užívání pojmů, které tyto entity nějak vymezují. A to fakticky bez zásadního dopadu na komunikační funkci jazyka. Ale je třeba mít na paměti, že komunikační funkce není totéž, co funkce poznávací. Budeme-li se bavit o člověku, asi všichni budou tušit, co se tím míní, aniž by to někdo přesně definoval. Je ale velikou chybou se na tento princip spoléhat při vysvětlování. Snadno se pak stane, že chybným užitím metajazyka vznikají pojmy, jejichž význam je buď prázdný - vymezují prázdnou množinu, nebo jsou de facto bez významu. Klasickým příkladem je třeba pojem "Bůh".
Skutečnost, že nelze exaktně definovat člověka (i když možná ano, ale té definici by skoro nikdo nerozuměl), rozhodně ani v nejmenším neznamená, že tímto faktem získávají humanitní vědy navrch, nad vědami přírodními, či matematikou. Ony také tu exaktní definici nepodávají, jen na ní, na rozdíl od té matematiky, rezignují a domnívají se, že tím nevzniká významová újma. Jenže ona vzniká. A zásadní. Doporučuji přečísti kolegu Wittgensteina, který to vyjádřil pregnantně: "O čem není možné mluvit, o tom je třeba mlčet.". V tom je bohužel ukryta mnohem větší "pravda", než si drtivá většina lidí uvědomuje.
"Ano, jsou to vědy z pohledu matematiky nepřesné. Ale přesně popsat člověka, tedy něco tak složitého a přitom zásadního, jako je lidský konektom, není možné."
Ano. A když popisujete člověka nepřesně, tak už nepopisujete člověka. A v tom je jaksi ten fór.
Pane Doležele, Wittgensteinův Traktát jsem četl, netušil jsem však, že tento pán je váš kolega. Jen mě překvapuje, že tak moc mluvíte. Propadáte se tím do jazykových her a těžko pak ukážete mouše, jak vyletět z lahve. Třeba byste to mohl zkusit v Carnapových protokolárních větách.
Co je to "vopěnkovská" matematika vyplývá z citátu, který jsem výše z jeho knihy citoval a který rozšířím úryvkem z Vopěnkova článku Nekonečno je tu s námi (Právo, 7. 9. 2002): "Evropa se musí znovu vrátit ke svým kořenům. K matematice. A proto je nesmírně důležité, jak se bude učit ve školách. Měla by se učit v souvislosti s dějinami celého lidstva. Měla by se otevřít lidem, kteří jsou humanitně založeni. Nemusejí přeci umět žádné konkrétní formální úkony, ale měli by znát příběh. Jak šly myšlenky, jak matematika utvářela naše vědomí. A pro lidi, kterým matematika jde, je nutné urychlit jejich vzdělání."
Nikdy jsem netvrdil, že humanitní vědy mají navrch nad matematikou. Nejste tak trochu žárlivý?
Ale už definitivně končím a přeji vše nejlepší v příštím roce.
Jak to shrnul pan Feřtek, k opravdovému učení je třeba autonomie, snaha o mistrovství a SMYSLUPLNOST!
Jen pro pořádek: to pan Feřtek jen opsal.
"Měla by se učit v souvislosti s dějinami celého lidstva (...) Nemusejí přeci umět žádné konkrétní formální úkony, ale měli by znát příběh. Jak šly myšlenky, jak matematika utvářela naše vědomí."
Aniž bych chtěl vyvolávat nějakou konfrontaci: Myslím, že totéž by se dalo napsat o každé oblasti lidského vědění.
"Pane Doležele, Wittgensteinův Traktát jsem četl, netušil jsem však, že tento pán je váš kolega."
Netvrdím, že je mým kolegou.
"Jen mě překvapuje, že tak moc mluvíte."
Mě zase překvapuje, jak toto můžete vědět. Vy jste mne snad někdy mluvit slyšel?
"Propadáte se tím do jazykových her a těžko pak ukážete mouše, jak vyletět z lahve. Třeba byste to mohl zkusit v Carnapových protokolárních větách."
Obětí jazykových her jste i vy. A to je přesně to, co jsem se snažil napsat. Tak snad jste to tedy pochopil, když jste četl kolegu Wittgenstaina.
"Co je to "vopěnkovská" matematika vyplývá z citátu, který jsem výše z jeho knihy citoval a který rozšířím úryvkem z Vopěnkova článku Nekonečno je tu s námi (Právo, 7. 9. 2002): "Evropa se musí znovu vrátit ke svým kořenům. K matematice. A proto je nesmírně důležité, jak se bude učit ve školách. Měla by se učit v souvislosti s dějinami celého lidstva. Měla by se otevřít lidem, kteří jsou humanitně založeni. Nemusejí přeci umět žádné konkrétní formální úkony, ale měli by znát příběh. Jak šly myšlenky, jak matematika utvářela naše vědomí. A pro lidi, kterým matematika jde, je nutné urychlit jejich vzdělání.""
V tom případě vás musím informovat, že se nejdná o matematiku, ale o historii myšlení, která by měla být předmětem studia filosofie, resp. její historie. Podle mého mínění ale tato výuka nestačí. Petr Vopěnka je matematik světového formátu, s nímž se nemohu rovnat, nicméně v tomto bodě s ním nedokážu souhlasit, což mi bylo jasné už když byl ministrem školství a trousil výroky o tom, že na každý je matematik, ale každý je občan, apod. Vopěnkova matematika tedy pro mě není součástí výuky matematiky jako takové a tak je mi v zásadě jedno, zda se bude vyučovat, či nikoliv. Asi by to pomohlo zejména v rovině motivační, nicméně výuku matematiky to rozhodně nenahradí.
"Nikdy jsem netvrdil, že humanitní vědy mají navrch nad matematikou. Nejste tak trochu žárlivý?"
Vy třeba ne, ale jsou zde jiní (tajný, Howe, apod.), kteří se snaží všemožně navodit dojem, že co je důležité, je neměřitelné, neporovnatelné, netestovatelné, apod. Z toho a pak také z vyjádření některých humanitních vzdělanců, vyplývalo mé tvrzení. Kupříkladu tvrzení jakési Pavlíny Rychterové, historičky, která tvrdí kupříkladu toto: "Lidská společnost je nesložitější systém, se kterým se v přírodě setkáváme. Přírodní a ekonomické vědy v podstatě nedovedou její chování uspokojivě popsat a porozumět mu. Společenští vědci, respektive, ti nejlepší z nich, to dovedou, měli by proto začít aktivně a hlasitě formulovat svoje stanoviska – především ta nekonformní." Paní mimojiné nepochopila, že ekonomie je vědou společenskou. Dále tvrdí: "Dnešní společnost ovládají ekonomové, a jak jsme v poslední době zjistili, vůbec ničemu nerozumějí. Navíc se nepoučili z toho, co se stalo. Pokud budou mít nejdůležitější slovo při rozhodování o směřování společnosti, dopadneme velmi špatné. Když budou rozhodovat pouze přírodovědci, nebude to o moc lepší. Jsem ovšem trochu skeptická, pokud jde o případný zájem politiků přizvat k rozhodování společenské vědce. Slabé humanitní vědy totiž znamenají hloupnoucí společnost, a v té se dobře vládne.
Zdroj: rozhovor" Těžko bych asi takto narychlo hledal lepší příklad dutosti. Nikdy jsem netvrdil, že máte stejný názor zrovna vy, nicméně já také nejsem Descartes.
Okomentovat