Článek popisuje aktuální situaci ve výzkumu personalizovaných výukových metod využívajících technologie v USA na základě studie známého Clayton Christensen Institute. Problematika má souvislost s děním u nás a s realizací Strategie digitálního vzdělávání.
The Clayton Christensen Institute patří k těm americkým neziskovkám, které se zviditelnily prosazováním technologicky orientovaného vzdělávání, které v pozadí ovlivňují svými investicemi velcí hráči počítačového byznysu (jako je např. Bill & Melinda Gates Foundation či Chan Zuckerberg Initiative). Narazili jsme na něj při zkoumání teorie Blended Learningu (Kombinované formy vzdělávání vítězí), kde jsme popisovali zde vzniklé modely kombinovaného vzdělávání.
Tehdy, před 2 lety, byl vedoucím výzkumu v této instituci známý odborník Michael Horn, který se zabýval především zaváděním personalizovaných výukových systémů (Kdy dojde k technologické personalizaci výuky?). Michael ale svou funkci v tomto ústavu v roce 2015 opustil, aby se stal váženým členem správní rady hned několika společností. Výzkumné činnosti se sice věnuje dál, ale zdá se, že aktivity spojené se získáváním investic pro vývoj vzdělávacích technologií ho zajímají více.
V Christensen Institute na místo šéfky výzkumu nastoupila Julia Freeland Fisher. Její nedávný článek shrnující aktuální stav vývoje personalizovaných výukových systémů [1] založený na studii, kterou publikovala spolu s Michaelem Hornem [2], je natolik zajímavý, že bychom se s jeho obsahem měli alespoň rámcově seznámit.
Přiznává, že vývoj systémů, které se snaží vést každého žáka po individuálně nastavené cestě při učení, byl, podporován značnými investicemi, dosud veden hlavně nadšením. Konstatuje, že do budoucna je nezbytné se mnohem více zabývat ověřováním specifického přínosu technologií. Zmiňuje výzkumy, které tento přínos potvrzují (např. studie RAND nebo LEAP Innovations), a taktně zamlčuje existenci těch, které přínos nepotvrzují (OECD: Žáci, počítače a učení, Zjevné učení podle profesora Hattie). Dospívá k závěru, že i u těch výzkumů, které jsou vůči technologiím pozitivně naladěny, máme problém, protože se typicky zaměřují jen na statistický výpočet průměru.
Abychom mohli zavádět personalizované počítačové systémy do praxe, potřebujeme však jít dále. Potřebujeme definovat zákonitosti v tom, jakých výsledků dosahuje žák určitého typu za určitých podmínek. Nebo možná ještě jinak – proč určitá intervence vyvolá zrovna tu konkrétní reakci? Bez takového teoretického zdůvodnění není možné zajistit očekávatelnou kvalitu personalizovaného technologiemi podporovaného učení.
Výzkumy vzdělávacích technologií ve Spojených státech sice většinou (díky podmínce pro federální dotace) pracují s náhodným výběrem experimentální a kontrolní skupiny, výsledky však vztahují k celku (např. Effective Personalized Learning). Je však třeba jít do větší hloubky a zkoumat vzájemné vztahy různých faktorů mnohem podrobněji. Situaci názorně ukazuje následující schéma:
 |
| Stávající a rozšířený výzkumný cyklus |
Celý článek na adrese spomocnik.rvp.cz.
7 komentářů:
zabývat ověřováním specifického přínosu technologií.
Problém všech těchto výzkumů, které hodnotí "přínos", jsou cíle vzdělávání. Většinou se totiž hodnotí "americké" cíle, tj. úspěšnost v nějakých, po mém soudu dost nablblých, leč standardizovaných testech. Jenže cíle vzdělávání a tudíž měřitelné přínosy mohou být i úplně jiné. Bohužel k těm jiným cílům se zatím, zdá se mi, moc nesměřuje. A tak se skvělá vyspělá technologie užívá k tomu, aby se děti co nejrychleji a nejefektivněji naučily "rozkládat kvadratický trojčlen".
Jsem přesvědčen, že opravdovým průlomem v oblasti technologiemi podporovaných personalizovaných výukových postupů budem až si vyjasníme cíle vzdělávání.
až si vyjasníme cíle vzdělávání
Tak šup, šup! Kde to vázne?
Bílá kniha nestačí? Nebo zastarala dřív, než do povědomí vešla?
Tedy, nevím, jestli to je jen u mne, nebo v celym baráku, ale začínám mít poměrně intenzivní pocit, že vzdělávání je žáky i jejich rodiči vnímáno jako dělání prezentací o předmětu studia. A tak se začínám těšit, až pocítím první dopady takového pojetí v praxi. Místo obědnaných paličinek mi na kompu odprezentují pravé ruské blinčiky, a na jipce mi promítnou video o zánětu slinivky břišní.
Ostatně, úplně mne rozrušila představa skupinově personalizovaného začlenění.
S využitím prstových výrobních postupů, samozřejmě.
podzim si vychutnám v klidu a míru,zvláště babí léto mám rád,no a na jaře založím nějakou neziskovku a budu něco zkoumat,kdoví jaké budou modní hity,inkluze už to asi nebude....
Myslíte, že na jaro 2017 už nebude inkluze hitem? Já myslím, že teprve nový školní rok, vzhledem k tomu, jak je inkluze v rozpočtu na rok 2017 "zafinancovaná", ukáže rozsah průšvihu v plné míře. Skoro se o paní ministryni bojím, až se to na ni začne ze všech stran sypat ... .
Peníze na inkluzi nikde, peníze na slibované byť 5% navýšení platů nikde, peníze na slibované dělení matematiky nikde, budou jen peníze na naprosté nesmysly, jako např. kroužky logiky pro děti ohrožené školním neúspěchem, hrazené z EU fondů
Nic z toho se nestane, žádně sypání. Ředitelé rozkáží, učitelé se podělí o své platy s asistenty a ČŠI to celé posvětí, jak to hezky funguje a kde ne, bububu pane řediteli a hned to pojede i tam.
To je ten největší průser našeho školství - že se to nakonec na papíře podaří, jako koncepce ŠVP/RVP a všechny problémy se budou dál hromadit a z učitelů dál dělat blbci...
Okomentovat