Z článku Zdenky Trachtové v iDNES.cz vybíráme:
Systém veřejných speciálních škol pro handicapované děti v Norsku prakticky neexistuje. Do škol společně chodí zdraví žáci, děti s různými zdravotními handicapy, včetně vážných vad zraku a sluchu, mentálně handicapovaní žáci i děti, které se teprve učí norsky.
„Žák je zkrátka žák bez ohledu na jeho speciální potřeby nebo původ. Cílem je vychovávat z každého dítěte plnohodnotného občana,“ vysvětluje Marcus Sander Kathrud ze školy Aronsløkka, která integruje sedm procent dětí s různými handicapy, přičemž některé z nich tráví část vyučovacích hodin v oddělených speciálních třídách se speciálními pedagogy.
.png)
7 komentářů:
POkud si dobře vzpomínám, byl tu před časem článek o tom, že by se Norsko rádo vrátilo k systému speciálních škol.
http://www.ceskaskola.cz/2016/03/ludmila-pubalova-inkluze-po-norsku.html
"...přičemž některé z nich tráví část vyučovacích hodin v oddělených speciálních třídách se speciálními pedagogy."
Malý detail, se kterým ovšem naše specifická hezká inkluze česká tak nějak nepočítá.
Ruku v ruce se změnou legislativy začaly být do školství pumpovány peníze. Skandinávské země, tak mají jedny z nejvyšších výdajů na vzdělávání v Evropě. Zatímco v Norsku jde do školství přes sedm procent hodnoty HDP, v Česku dlouhodobě jen necelých pět procent.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/inkluze-po-islandsku-053-/domaci.aspx?c=A160319_212042_domaci_zt
Už má paní ministryně těch 7 % HDP do školství zajištěno?
Nemluvě o tom, že je nejprve nutno dohnat obrovský vnitřní dluh.
"Inkluze" všude a všech je teoreticky možná.
Ale bude proklatě drahá.
A nejvíce na ni doplatíme v budoucnosti.
Třeba tím, že dosáhneme vzdělávacích "kvalit" Norska.
"A nejvíce na ni doplatíme v budoucnosti."
Dle sdělení patřičných orgánů se to dozvíme za 90 let.
Ne Fando, za 90 let se projeví to pozitivní, to negativní se bude projevovat v průběhu celých 90 let.
Výborně!! Tak už nám konečně začala i mohutná masáž údajnou norskoislandskou inkluzí - všechno jeden šťastný eintopf, všichni stále radostně kolotají v jedné třídě, kdo se "nechytá" pochopitelně nepropadá, ale kráčí dál se svými kamarády (setrvalé a nepřetržité kamarádství se nejspíš ordinuje v pilulkách) atd.
Ve zdejších "slušných" médiích dominují právě takovéhle porce navoněné mlhy: do argumentace se běžně přidávají ingredience spokojených inkludentů z rovníkové Afriky (jejichž jediným postižením je permanentní zimomřivost), rozdováděných vozíčkářů, pošťuchujících se s věčně usměvavými Eskymáky, nepřekvapil by i nějaký ten vlídný lední medvěd, objímající se se stádečkem inkludovaných tuleňů.
Obzvlášť demagogické je sdělení, že "společné vzdělávání" (v islandském newspeaku obzvlášť výživný termín "škola rozmanitosti") si prosadili ruku v ruce všichni tamní rodiče navzdory speciálním pedagogům, kteří byli (jako správní tupani) tak dlouho proti, dokud jim en bloc nezrušili speciální školy a nenahnali je do škol rozmanitosti - tam zajisté rozkvetli jako pugéty šeříku, a pějí i s těma medvědama a uculenými Konžany Halelujá...
Informace, které by mohly pokazit všeobecné Héééj - rup! nadšení (třeba že v Dánsku, které vydává na školství vůbec nejvíce peněz v rámci OECD existuje stabilizovaný diferencovaný systém speciálního školství, ve Finsku speciální třídy pro LMP a některá další postižení, a ve Švédsku neexistují speciální školy pouze de iure (de facto jsou vedeny jako zdravotnická zařízení pod ministerstvem zdravotnictví - proto se vůbec neobjevují ve školských statistikách) apod.) - tak všechno tohle se spolehlivě "vysklívá" a před naší zmatenou veřejností po orwellovsku tají.
Že se žáci s regulérním mentálním postižením nenaučí ani náhodou kvadratické rovnice či větné rozbory ani u nás, ani na rovníku, ani za polárním kruhem, se překrývá blábolením o společně prožívaném štěstí. Inu, dětičky se přece učí hlavně rozmanitosti, a co více si přát, ne? Aspoň si ale zvyknou: právě tuhle rozmanitost budou v dospělosti potkávat každý měsíc na sociálce...
Dotaz pro paní ministryni, paní poradkyni Laurenčíkovou et consortes: jeli jste někdy tramvají? Nakupovali jste v "běžné" sámočce? Stáli jste frontu na ouřadě? Samé inkluzivní situace, není-liž pravda? A potkávali jste tam samé vstřícné, usměvavé lidi ochotné pomáhat do roztrhání těla? Proč tedy probůh předpokládáte, že právě "běžná" školní třída sestává výhradně z andělů???
Co je však zásadní: dospělý člověk s vysokoškolským vzděláním (např. ministr) málokdy aktivně vyhledává společnost popelářů, kameníků či kopáčů, a to aniž by proti nim něco měl. A vice versa - ani zedníci se obvykle necpou do studentské menzy, a taky vůči studentům nemusí být nijak zaujati. Jenže žáci základní školy v té třídě být MUSÍ a vybrat si "mančaft" mohou asi tak, jako v dřevních dobách vojáci prezenční služby, či dnes ukázkově "inkludované" osazenstvo nápravných zařízení s ostrahou.
M. Odehnal
Okomentovat