Respekt (ohlížet se na něco) je vztah mezi lidmi, předpokládá, že člověk si nedovolí uškodit jinému člověku ani fyzicky, ani psychicky. Respekt je důležitou součástí mravnosti. Ve vědomí společnosti respekt vyžaduje rovnost práv, pozornost vůči zájmům a přesvědčením druhého, svobodu. Opakem je bezohlednost.
Úcta znamená trvalý vztah ocenění druhého. Vztah úcty vyzvedá kvality druhého, kterého si váží. Protikladem úcty je pohrdání.
Čím se vyznačuje svobodný a sebevědomý člověk ve své práci a životě vůči všem, se kterými se potká? Respektem.
A co naopak pro svou práci a život nezbytně potřebuje?
Respekt.
Dobrý učitel se vyznačuje respektem ke všem studentům.
Respektem ke všem kolegům.
A požaduje pro svou práci respekt od studentů, kolegů, vedení školy, od zřizovatele, ČŠI, ministerstva. Respekt ne vyjádřený pouze slovy, ale skutečnými činy.
Pak může proces vzdělávání být efektivní, motivující, obohacující, posilující mravní hodnoty každého účastníka vzdělávání.
Otázky, na které si může každý učitel či student sám odpovědět.
- Cítí studenti respekt od všech svých učitelů?
- Cítí studenti respekt od Cermatu a ministerstva, kteří jejich studium ve finále hodnotí?
- Cítí učitelé respekt od svých studentů?
- Cítí učitelé respekt od svých kolegů?
- Cítí učitelé respekt od vedení školy?
- Cítí učitelé a vedení školy respekt od zřizovatele, ČŠI při kontrole, ministerstva při zavádění všech reforem?
- Cítíme 26 let po revoluci a osvobození se od totality, která respekt cíleně potlačovala, respekt politiků k občanovi?
- Nevnášejí politici v rámci posílení své moci do společnosti nesnášenlivost, nenávist, nerozdělují společnost na skupiny?
- Jsme svobodná demokratická společnost sebevědomých a svobodných občanů?
Nadstavbou respektu je přirozená úcta.
Respektovat můžu každého, vážím si jen někoho. Proto mluvím o nadstavbě.
Zdánlivě nejsnazší a nejlacinější cesta je vyžadovat formální úctu k formálním autoritám.
Ale ta je podle mého názoru nejméně efektivní, často dokonce zcela neúčinná. A často vede k autoritářství, dříve či později pak k potlačování svobod, k snižování sebevědomí občanů.
A často se pak divíme nezjištěné, přehlížené či dokonce tolerované šikaně na škole či ve firmě.
Snášíme či dokonce oslavujeme nemravnosti politiků pohrdajícími skupinami občanů.
Formální úcta bez skutečného respektu nemá smysl.
Co může každý z nás udělat?
- Začněme s respektem a s úctou k sobě sama.
- Respektujme všechny kolem sebe.
- Hledejme ty, kteří jsou pro nás přirozenou autoritou.
- Učme se od nich stát se přirozenou autoritou
- Važme si svobody své i jiných.
- Posilujme své kritické myšlení.
- Vyžadujme respekt vůči sobě.
- Netolerujme bezohlednost jiných k sobě i jiným. Pojmenujme ji. Byť jsou to formální autority. Nenechme se odradit jejich aroganci. Žádejme změnu chování.
Zamýšlení napsáno dne 25. 2.2016 pod vlivem otřesné šikany v jedné pražské průmyslovce a pod vlivem dalšího otřesného vystoupení jednoho arogantního politika, rádoby autority tohoto státu.
Luděk Šnirch, středoškolský učitel
0 komentářů:
Okomentovat