Článek v Lidových novinách „Vinnetoua nahradil Poseroutka. Vyrůstá první generace dětí, která čte jiné knihy“, dle kterého si učitelé češtiny stěžují, že děti málo čtou, musel nadzvednout každého, kdo nezamrzl v minulém, či dokonce v 19. století. A ohrazují se i mnozí učitelé češtiny. „V naší škole na rozvoji čtenářské gramotnosti dlouhodobě intenzivně pracujeme. Ale po nákupu současné dětské literatury v rámci čtenářských dílen mohu potvrdit, že jsou děti více motivované, čtení je baví a na hodiny se těší,“ říká Mgr. Iveta Vostrá z 2. základní školy Rakovník.
Problém školáků určitě nespočívá v tom, že by četli „nekvalitní literaturu“. Mnohem horším rizikem jsou učitelé a rodiče, resp. prarodiče, kteří děti od čtení odrazují omezenou nabídkou či povinnou četbou „zaručeně kvalitní literatury“. Babičku nebo mayovky, jinak raději nečti! Proč si nestěžujeme na nakladatelství a „nekvalitní“ autory? A nestěžovala si náhodou minulá generace na tu současnou, že odmítá literaturu 19. století? A neměl by také vyjít článek na téma: „Současná generace dospělých zamrzla v literatuře minulého století a přestává rozumět obrovskému množství nových slov, která jsou i vyloženě používaná“? A když si přečtete diskuze na internetu pod jakýmkoli článkem, máte pocit, že ta minulá generace, ovlivněná tou „kvalitní literaturou“, je pro českou společnost výhra?
Nejčastějším důvodem, proč děti nečtou knihy, je, že je to nebaví
Výzkum Národní knihovny z roku 2013 ukazuje, že rozhodující vliv na čtení má rodina a škola a vzápětí dodává, že nejčastějším důvodem, proč děti nečtou knihy je, že je to nebaví. Zahraniční články potvrzují, že motivace je hlavním předpokladem rozvoje čtenářských dovedností a čtenářství obecně, protože motivovaný čtenář snáze překoná počáteční překážky, získá větší sebejistotu, čte lépe a také více. Volný výběr knih přináší samostatnost a jistotu ve čtení. Dle výzkumu Národní knihovny děti čtou nejčastěji tzv. povinnou literaturu. „Schválně se podívejte, jaké knihy jsou v seznamu povinné literatury vydané CERMATem. Kdo rozhoduje o tom, že zrovna tento seznam je ta „kvalitní literatura“? A prošel vůbec nějakými změnami za posledních pár let? Doba se mění. Nejezdíme drožkou, televizi nahrazuje počítač a přátelům neposíláme holuba se zprávou přivázanou k pařátku,“ říká Jana Codlová ze společnosti Scio, která vyvíjí ověřovací testy a materiály na podporu čtenářské gramotnosti.Například knihovny už pochopily změnu situace a na jejich stránkách najdete seznamy „doporučené literatury“, které se značně liší od těch školních. Také některé školy už vědí, jak nenásilně přivést děti ke čtení a že je to cílevědomá a dlouhodobá komplexní činnost vyžadující trpělivost. Je také prospěšná pro učitele, neboť je vede k vlastnímu rozvoji v literatuře. Jen někteří činitelé ve školství stále spí a sní svůj sen o národním obrození, a proto se změna děje pomalu.
Současné děti mají nepřeberné možnosti, jak se dostat k literatuře
A to nejen tištěné. Zahraniční výzkumy potvrzují, že poslech audioknih posiluje slovní zásobu, plynulost čtení, rozvíjí dovednost porozumět textům, pomáhá překlenout propast mezi slovy a jejich významem. Pomáhá i dětem s poruchou učení. Britský deník Independent představil studii Národního fondu gramotnosti, který se věnoval elektronickým knihám. Děti, které četly on-line elektronické knížky, zvýšily svůj čtenářský věk během 19 týdnů v průměru o 8 měsíců.Děti, které nemají čtenářské zázemí, dosahují horší úrovně čtenářských dovedností
Z výzkumu Národní knihovny také vyplývá, že děti, které doma neměly knihovnu, rodiče jim nečetli a ani jim nebyli čtenářským vzorem, samy méně čtou a čtení je spíše nebaví. Toto zjištění je podpořeno dalším dotazníkovým šetřením společnosti Scio spojeným s testováním čtenářské gramotnosti, z něhož jsou jasné závěry: děti, které nemají čtenářské zázemí, dosahují horší úrovně čtenářských dovedností.Role učitele je tedy významná právě u této skupiny dětí. Učitel může být průvodcem světem knížek a časem i rádcem ve výběru kvalitní současné literatury.
Obklopme děti nejrůznějšími knihami a nechtějme být arbitrem kvality. Dejme dětem možnost volby. Ať už si vyberou komiks, audioknihu, tištěnou či elektronickou knihu, hlavně, že je čtení bude bavit.
.png)
45 komentářů:
"„Schválně se podívejte, jaké knihy jsou v seznamu povinné literatury vydané CERMATem. Kdo rozhoduje o tom, že zrovna tento seznam je ta „kvalitní literatura“? A prošel vůbec nějakými změnami za posledních pár let? Doba se mění. Nejezdíme drožkou, televizi nahrazuje počítač a přátelům neposíláme holuba se zprávou přivázanou k pařátku,“ říká Jana Codlová ze společnosti Scio, která vyvíjí ověřovací testy a materiály na podporu čtenářské gramotnosti."
Probůh, o čem to ta paní mluví? Seznam vznikl nedávno, je to seznam literárněhistorický. Proč takového nesmysly?
Historie se dá relativně snadno přepsat pod jinou interpretací historických fakt. Historická literatura nikoli. Havlíček Borovský psal o lidské pitomostí a zbabělosti, Komenský o filosofii a vzdělávání. Atd. Jak s tím naložit? No přeci naservírovat školám seznam inovovaný nebo nechat děti číst cokoli... J.Týř
Učitel má být "rádcem ve výběru kvalitní současné literatury"? Hle! Tedy existuje kvalitní současná literatura? Že by nějaký utajený seznam, nebo dokonce kánon? Kdo byl tím arbitrem? Jak to ladí s tvrzením "nechtějme být arbitrem kvality"?
Faktem je, že když si děti přečtou Povídání o pejskovi a kočičce, nebo třeba Staré pověsti české, určitě je to pro další život v moderní společnosti nenávratně poškodí.
On někdo brání dětem přečíst si Harryho Pottera, nebo Hungry Games?
Ví aspoň paní Jana Codlová ze společnosti Scio, že CERMAT vydal jen seznam literatury pro potřeby maturitního didaktického testu a že tedy nikdo dětem nic nepředepisuje a učitele v ničem neomezuje?
Není tady zase zbytečně nafukována nějaká bublina zcela virtuálního "problému"?
Jak vidno, SCIO má vskutku erudované zaměstnance, kteří hluboce rozumějí tomu, k čemu se vyjadřují. Možná by paní Codlová dokázala vysvětlit, jaký má vliv Seznam literárních žánrů a autorů k didaktickému testu z českého jazyka a literatury na čtenářství dětí, ale svou fatální neznalost, že neexistuje žádný seznam povinné literatury vydaný CERMATem, natožpak několik let starý, nikterak nezakryje. Ve hře ovšem ještě jedna možnost, že pouze plní zadání, které znělo - plivnout jedovatou slinu. Je to běžný postup užívaný v dnešní dezinformační válce - pošpiníte oponenta smyšleným nařčením, protože víte, že u mnohých příjemců této informace negativní obraz přetrvá, i když se prokáže, že nařčení nebylo pravdivé.
Ale kdo ví, třeba nám pan Šteffl podá jiné, lepší vysvětlení a SCIO veřejně vyjádří nad nekvalitní prací své zaměstnankyně politování.
není jedno, jak se seznam literatury vydaný CERMATEM nazve? Nic to nemění na skutečnosti, že se tato díla, autoři studovat, biflovat, protože je možné, že se nějaká otázka týkající se těchto děl, zkoumající třeba i malý detail z jednoho z děl, v didaktickém testu objeví....Ptám se znovu - proč zkoušet jednotlivé detaily, fakta, když je mnohem účinnější zkoušet úroveň myšlení, kreativitu, schopnost aplikace, řešení problémů. Podívejme se na metodu zkoušky A levels v Anglii, na pilotování maturitní zkoušky při využití internetu v Dánsku.
A proboha proč by nemohla být současná literatura kvalitní? Já mám také zatím raději starší, ale když má někdo odvahu hledat, určitě najde kvalitní i současnou. Navíc si čtenář přečtením i té nekvalitní může uvědomit, co mu ta "kvalitní" dává navíc.
doplnění: že se tato díla, autoři, studovat, biflovat MUSÍ, protože je možné.....
Paní Kalabisová, nezlobte se, ale nejdřív si pořádně přečtěte, o čem píšeme a co kritizujeme, pak teprve diskutujte.
Pane Soukale, nezlobím se na vás, že nedokážete pochopit jinou koncepci myšlení než tu vaši. Tak už to někdy s lidmi bývá, co naděláme.
"Ptám se znovu - proč zkoušet jednotlivé detaily, fakta, když je mnohem účinnější zkoušet úroveň myšlení, kreativitu, schopnost aplikace, řešení problémů."
Výborně. Můžeme začít zkusit myslet. Pány Botlíka, poste.restante, Šteffla a spol. prosím nenapovídat.
Mějme 13 kuliček stejně velikých, leč vybereme-li z nich libovolnou dvojici, bude mít každá z vybraných kuliček jinou barvu. Právě jedna kulička má ovšem jinou hmotnost, než všechny ostatní. Najděte postup, kterým lze tuto kuličku jednoznačně a za všech okolností určit, pokud máte k dispozici pouze miskové váhy, které můžete použít pouze na tři vážení.
Paní Kalabisová, předveďte úroveň svého myšlení a schopnost jeho aplikace na řešení problémů.
nedokážete pochopit jinou koncepci myšlení
Koncepce myšlení.
Tak to nám tu ještě chybělo. Početí duševních pochodů...
Zázrak zrození, duše se vydaly na cestu. Ejchu chu.
U Kalabisů nahlédli do brožury o vzdělávání pro příští tisíciletí a nabiflovali o biflování. Co to znamená nevěda. Zástupy tupců proudí epochami.
Zřejmě jste si spletl médium, příspěvky tohoto charakteru lze publikovat například zde: http://www.trnky-brnky.cz/
Paní Kalabisová, pokud nepostřehnete rozdíl mezi seznamem povinné literatury (tedy literárních děl) a seznamem žánrů a autorů, pak lze, při vší úctě, diskutovat jen velmi těžko.
Skutečnosti, o níž píšete, se pak článek nevěnuje ani okrajově. Jen je v něm zcela nesmyslně a chtěně spojena problematika dětského čtenářství s maturitou, tedy tzv. zkouškou z dospělosti, což - dle mého soudu zcela oprávněně - kritizujeme. Ten oslí můstek uplácaný pí Codlovou naprosto nefunguje právě proto, že neexistuje žádný seznam povinné literatury.
Já odmítám ty bláboly o kritickém myšlení, které za myšlení vydávají diskusi o demokracii, nebo syrských uprchlících. Tragédií je humanitní vzdělanost. Do marketngových letáčků na humanitní obory jest dáváno kupříkladu toto:
"Cílem studia je připravit absolventky a absolventy pro další působení jak v teoreticko-výzkumné, tak v prakticko-politické a poradenské oblasti, neboť toto studium klade důraz jak na teoretické vzdělání a analytické dovednosti, tak i na schopnost jejich aplikace v praxi. Kombinuje znalost současných diskusí k daným otázkám ve světě se znalostí konkrétních kulturních, sociálních a politických problémů v České republice a způsobů jejich řešení."
"Studium vychází z koncepce rovnocennosti významu zdroje a příjemce sdělení a současně klade důraz na multiplikující efekty komunikačních kanálů – média, digitalizace, virtuální realita. Znalosti umožňují absolventům uplatnění především v oblasti managementu kulturní a sociální sféry, v oblasti médií a kulturní správy, v činnosti pedagogické a dále všude tam, kde je kladen důraz na komunikativní kompetenci, zejména prostřednictvím interaktivních médií."
"Obor se zaměří na syntetické vystižení duchovních specifik Evropy, jak je lze rozpoznat v jejích kulturních dějinách. Studium a zkoumání tohoto tématu je mimořádně aktuální vzhledem k prohlubující se krizi evropské identity, ale také vzhledem k posilování proudů, které zpochybňují tradici sebereflexivní racionality. Ta patří k základům Evropy jakožto kulturní jednotky a proti ní lze dnes rozpoznat posilování nových kmenově nacionalistických, autoritářských a jinak populistických a ideologizujících tendencí. Česká témata do našeho oboru patří vždy jen jako integrální součást témat evropských."
Proboha, jak může někdo se vzděláním, které je takto charakterizováno, jít rozhodovat do politiky? Na jakou poradenskou činnost to Univerzita Karlova vlastně připravuje? Vždyť spontánní poptávka po tomto typu poradenství není a nebude. To je všechno jen mlácení prázdné slámy a plané cvakání zobákama. Celý ten tzv. občanský sektor, politika, sociální služby, to je všechno placeno z daní někoho, kdo musí makat. Proč mám platit nějaké poradce v sociální oblasti? Aby z těch x tisíc, které platím na sociální pojištění a jako daně, dostali důchodci jen půlku a zbytek sežrali tlučhubové a samozvaní experti, kteří nakonec nejenže nepomáhají, ale doslova škodí a to ještě systémově? Platíme si doslova trojské koně. Já rád dám peníze na nemocné, na důchodce, chci pomáhat, ale ne zdravým silným mladým lidem, kteří netuší, že reálně nepřinášejí společnosti vůbec nic a že jsou živeni přerozdělovacím principm, který se jinak než dávky v nezaměstnanosti pouze jmenuje, ale reálně je to totéž.
Mimochodem, paní Kalabisová, co víte o demokracii? Znáte naše volební systémy? Tušíte, co to je d'Hondtův dělitel, Hagenbach-Bishoffova kvóta, či paradox voleb? Tušíte něco o power indexech, třeba Paascheho, či Shapley-Shubikovo? Tušíte něco o teorii her a teorii voleb? Víte, jakým způsobem rozhodují nadnárodní instituce, třeba Valné shromáždění OSN, Mezinárodní měnový fond, nebo Světová obchodní banka? Dovolím si odpovědět za vás - nemáte ponětí. Protože ve vašem světě je za myšlení vydáváno něco zcela jiného - diskuse a názor. Rád se ovšem nechám přesvědčit o opaku.
Paní Kalabisová, již několikrát jsem vás žádal, abyste napsala, co je to to vámi proklamované kritické, či koncepční myšlení. Co je to, to veliké, vznešené, co nepotřebuje ke své existenci babrat se v nějakých jednotlivostech a detailech? Já bych to rád slyšel a viděl? Je to snad přednáška o Bohu jediném a převelikém? Nebo jde o nějaký jiný typ vymývání mozků?
pánové, stále prokazujete, že nechápete souvislosti. Pokud se mladí lidé budou muset stále vzdělávat tak, jak to prosazujete vy, změn v nespravedlivém rozhodování OSN, MMF - vůbec celé údajné demokracie - se nedočkáme nikdy. Ale já stále věřím, že vývoj nezastavíme a že bude alespoň trochu zdravější než doposud.
Jdu se projít, pročistit hlavu - pěkný zbytek víkendu přeji.
Už jsem to pochopil. Chápat souvislosti, znamená nerozumět ničemu. Jen tak si člověk od těch jednotlivých znalostí udrží odstup. Inu, hlouposti zdar.
Paní Kalabisová, věru bych nechtěl, aby člověk jako vy, vzdělával mé děti. Byly by z nich povrchní, hloupí a nevzdělaní lidé. Asi jako je dnes půlka Američanů.
Jak můžete vědět, že nějaké rozhodování je nespravedlivé, když ani nevíte, jak funguje? Co to je spravedlnost ve vašem pojetí? Kladete vy si vůbec takovéto otázky?
Lidí, kteří nikdy nečetli Babičku a přesto "z ní odmaturovali" na jedničku je spousta. Výcucy z literárních děl se v předinternetové době vydávaly jako příručky pro maturanty běžně. Dnes jsou na internetu. Proč ne? Učebnice dějepisu je taky výcuc. Čte někdo všechny stranické programy? Asi ne. Lidi volí a jsou voleni podle výcuců, z nichž si vybírají, co jim je libo. Čte někdo všechny zákony? Asi ne. Máme přeci výcucy a vycucálky a případné si potřebné sami načteme. Proč ne? Kvalitu školní práce určuje hlavně osobnost učitele. Učitel se v kontaktu s dětmi rozhoduje, o čem bude s dětmi mluvit podrobněji a co a jak jim přitom umožní. Proč ne? Scio tím návrhem, aby učitelé "nechali děti číst, co ony samy chtějí", jako často jindy i sám pan Šteffl, provokuje k zamyšlení. Proč ne? Učitelé mají mít důstojné platy a klid pro práci s dětmi. Proč ne? J.Týř
Rád si cucnu toho, co jsem si vybral. Jde o to, abych si dobře vybral. Čistá voda a čisté víno jsou dobré. Na víno ale pozor - slovo pitomý a slovo pití jsou slova příbuzná. Své chuti mohu druhým doporučit, nikoli vnutit. Musím si dát pozor na to, co mi kdo doporučuje. Silná káva je někdy dobrá, ale její častá konzumace škodí...
Paní Kalabisová a Vy jste už pochopila, na co se Vás nedávno ptal kolega Pytlik a odpovíte mu konečně?
Já bych si s dovolením také ,,, přisadila.
A nešlo by to Sciáci takhle?
NECHTE DĚTI ČÍST CO JE BAVÍ, ALE OBČAS JE DOTLAČTE I PŘEČÍST SI NĚCO, O ČEM SI MYSLELY, ŽE BY JE NEBAVILO.
Vy jste už pochopila, na co se Vás nedávno ptal kolega Pytlik a odpovíte mu konečně?
No jo, vlastně:
'Už jste se někdy, paní Kalabisová, zeptala svých žáků, čím a jak by se rádi zkompetentnili? Asi tak, rámcově... Podělte se s námi o jejich stanovisko, prosím.'
Je jiste pekne, ze Scio posiluje svuj tym o nove figury. S pani Codlovou urcite udelal dobre, pokud chce dal sirit umyslne nepravdy a lzi smerem k Cermatu, ktery mu sebral byznys a dela ho lepe nez Scio. Ale posunout se nekam dal, aby oslovilo svymi napady lepsi teren, nez zastupuje pani Kalabisova, k tomu bude potreba trochu vice.
Je škoda, že si ze zprávy odnášíte pouze CERMAT. Kritizování je pak jednoduché. Pojďme se věnovat se stejným nasazením i tématu čtení a čtenářské gramotnosti. Současná generace dětí už má jen v oblasti knih na výběr z obrovského množství titulů, jak tištěných, tak audioknih. Kromě toho má také přístup k internetu a celé řadě dalších aktivit. Proč dětem čtení nezpříjemnit tím, že je necháme číst, co se jim líbí? A mimo povinné literatury nabídnout i oceňovanou současnou tvorbu? Příkladem je Magnesia Litera či Zlatá stuha. Seznam současné literatury vhodný pro různé věkové skupiny nabízí také Rosteme s knihou a každá druhá knihovna. Navíc, vztah ke knihám a "vkus" při jejich výběru se dá ovlivnit. Např. tím, že dětem budeme odmala číst a budou nás vídat číst.
"Navíc, vztah ke knihám a "vkus" při jejich výběru se dá ovlivnit. Např. tím, že dětem budeme odmala číst a budou nás vídat číst. "
Kolik dětí asi mám na čtení adoptovat?
Článek neříká nic, co by nebylo dávno známo. Hloupý atak seznamu k maturitnímu didaktickému testu překrývá smysl celého sdělení.
"Obklopme děti nejrůznějšími knihami a nechtějme být arbitrem kvality. Dejme dětem možnost volby. Ať už si vyberou komiks, audioknihu, tištěnou či elektronickou knihu, hlavně, že je čtení bude bavit."
Hodnota dětské knihy se dospělému posuzuje dost těžko. Přesto se učitel role arbitra kvality alespoň v něčem nevyhne. Knihy psané primitivním jazykem apod. do hodin literatury snad uvádět nebudeme. Jestli jsou tištěné, audio či elektronické je úplně vedlejší.
Přesně tak. Mj. v materiálech MŠMT a dalších můžeme najít:
i. Jak ukazují data z roku 2009, v ČR je více než 21% čtrnáctiletých žáků, kteří jsou neúspěšní, pokud mají vyhledat složitější informaci z textu. Neporozumí celkovému smyslu a nenajdou hlavní myšlenku, pokud není text jednoznačný a neumějí si propojit informace z textu se svými zkušenostmi a jinými znalostmi. Jsou schopni porozumět pouze jednoznačným informacím v textu. V sousedním Polsku bylo ve sledovaném období takových žáků pouze 15%.
ii. Více než 50 % českých žáků ve věku 14 let dostalo pouze na úroveň 2 na škále PISA.
To znamená, že například nedokážou pracovat s detailními informacemi z textu, dělat porovnání a hodnotit povahu textu a dělá jim potíže zapojit informace do každodenní zkušenosti. Tak nízkého výsledku v PISA dosáhla jen čtvrtina hodnocených zemí.
iii. Výsledky ve čtenářské gramotnosti podle úrovní Ekonomického, sociálního a kulturního statutu indexu PISA (ESC) ukazují, že v ČR činí rozdíl ve výsledcích u žáků na nejnižší a na nejvyšší úrovni ESC asi osmdesát bodů v hodnocení PISA. To odpovídá zaostávání o jeden rok vzdělávání.
Ergo, něco asi nefunguje a je s tím potřeba něco dělat. Rozumím tomu, že se nám nelehko vzdává tradičního přístupu k rozvíjení čtenářství. Po generace tradovaný způsob výuky a předávání kánonu děl totiž můžeme vnímat jako to, co tento národ spojuje, a proto vnímáme jako ohrožení, když do toho někdo šťourá.
Povinně nepovinný seznam k didaktickému testu je jen třešínka na pomalu kysajícím dortu. Daleko horší situace je na prvním stupni, kde my rodiče i paní učitelky neochvějně bráníme baštu literárních děl, která chutnala nám, ale našim dětem už ne vždy voní.
Pojďme se přestat hádat o seznamech a zkusme raději navrhnout, co by se mohlo či mělo dělat zejména na ZŠ, aby situace nastíněná výše nebyla tak tristní. Máte někdo nějakou dobrou zkušenost, o kterou byste se chtěli podělit? Určitě jsou.
Ale čtenářství a čtenářská gramotnost není úplně totéž. O čtenářství PISA není.
Eliško, Eliško. Tu zprávu asi nikdo pořádně ve Sciu neoponoval, že?
Především bych se zeptal, proč se vytahuje výzkum dva a půl roku starý. Pro pořádek, tady je odkaz.
Proč dětem čtení nezpříjemnit tím, že je necháme číst, co se jim líbí?
To, že se dává do chybné souvislosti seznam povinné literatury k maturitě a čtenářství dětí od 9 do 14 let, už tu probrali kolegové předřečníci. Můžu tě ujistit, že seznamy povinné literatury se na 1. stupni ZŠ rozhodně masově nevyskytují. Čtenářské deníky sice existují, ale standardně mají děti možnost si vybrat z více knih (někdy i z desítek možných titulů). Má dvera ve 4. třídě si např. má pro příští zápis vybrat z následujících možností: Edudant a Francimor, Fimfárum, Makový mužíček, Kronika města Kocourkova, Královské pohádky (Šiktanc) nebo Bubáci a hastrmani. Ta starší v primě má polovinu titulů do čtenářského deníku volně podle svého výběru.
Zajímalo by mě tedy, co je ta povinná školní četba zmíněná v dotazníku. Je to četba ze školních čítanek? Nebo četba do čtenářského deníku (kde ale vyloženě povinné tituly budou spíš menšinová věc)?
A jak z výzkumu plyne, že nenecháváme děti číst, co se jim líbí? Vždyť na doporučení kamarádů i školy dá v podstatě stejný podíl dětí.
Mimochodem v dotazníku mi v seznamu volnočasových činností chybí čtení komiksů, jsou tam jen knihy a časopisy+noviny.
Např. tím, že dětem budeme odmala číst a budou nás vídat číst.
Hm... a ve zprávě se píše, že "Pouze 12% českých dětí uvedlo, že jim rodiče nikdy nepředčítali." To není špatné, ne?
Mně se spíš zdá, že čtenářství svých dětí můžeme ovlivnit tím, že je nenecháme na pospas elektronice. Scio by dělalo záslužnější práci, kdyby místo jakouhru.cz věnovalo energii na rozběhnutí domény jakouknihu.cz (ano, tu doménu má Scio registrovanou).
Do konce školního roku by se na stránkách ASČ měl objevit článek, v němž se pokusíme shrnout to, co by neměl češtinář opomenout při práci s mimoškolní četbou, a doplníme to konkrétním příkladem z jedné pražské školy, a zejména seznamem minimálně stovky doporučených titulů, obsahujícím i nemalý počet děl vydaných u nás v posledním čtvrtstoletí.
A co takhle ten seznam dát na inernet a umožnit žákům a učitelům ho doplňovat se stručným komentářem (anotací)?
Děkuji Janu Hučínovi za předchozí komentář. V případě jeho dcerky považuji za povinnou literaturu Edudant a Francimor, Fimfárum, Makový mužíček, Kronika města Kocourkova, Královské pohádky (Šiktanc) nebo Bubáci a hastrmani. A to je přesně to, co mě děsí. Nic proti těmto knížkám a autorům. Měl jsem je rád jako dítě a sám jsem je předčítal svému synovi, ale v předškolním věku. Nedokážu si představit, že by je paní učitelka dala jako výběr synovi ve 4.třídě. Přišel by za mnou a zeptal se "Tatínku, a proč to mám číst? Mě to nebaví. A proč tam nemůžu dát to, co opravdu čtu?"
Co bych mu měl v takovou chvíli odpovědět? Protože si to paní učitelka přeje? Protože ty tvé knížky (mj. oceněné Zlatou stuhou) jsou horší než Kronika města Kocourkova? Protože ty nemůžeš vědět, co je dobrá knížka, co tě baví?
Ale nechci tím nijak shazovat postup paní učitelky u Hučínovic dětí. Jsme různí, máme různé preference, způsoby učení. Co dobře funguje v jedné třídě, rodině, u jednoho dítěte může a nemusí fungovat jinde. Kronika města Kocourkova není špatná knížka a nechť si ji děti klidně vybírají. Ale musí být jednou z knih, které tam musí být povinně? Soudím, že ne. Oč by přišla paní učitelka, kdyby řekla dětem, ať si přinesou/zapíšou jakoukoliv knihu? Či kdyby s dětmi pracovala intenzivněji a na začátku roku si třeba zmapovala, co děti aktuálně čtou, co je zajímá a když už nutně chce mít nějaký seznam, spolupracovala na jeho vytváření s dětmi? Třeba by tam ten Kocourkov nakonec byl taky.
A co se týče elektroniky a toho, kdo by co měl dělat. Opět. Jsme různí a zaplaťpřírodo za to. Plně respektuji, že Jan Hučín chce uchránit své děti před vlivem elektroniky. Mám z jejího vlivu také strach, nicméně volím jinou strategii. Snažím se být průvodcem svého dítěte v prostředí „těch internetů.“ A v tom mi výborně pomáhá jakouhru.cz. S jeho pomocí jsme si společně se synem našli hru Simcity, kterou můžeme společně pařit. Výborně tím rozvíjíme své klíčové kompetence a hlavně čtenářskou gramotnost. Mj. tím, že hra vyžaduje poměrně velkou dávku samostatného čtení a složitější práce s textem. Pokud hráč neporozumí obsahu textu, nedokáže pracovat s jeho detaily atd., bude to mít negativní vliv na jeho skóre ve hře. A dítě čte a čte a čte.
Kdo může říct, který způsob je lepší nebo horší, ten můj nebo Jana Hučína? Já jen vím, že ten můj dobře funguje u mého konkrétního dítěte s jeho konkrétními potřebami a nemám ambici Janu Hučínovi či komukoliv jinému doporučovat neřkuli přikazovat, aby dělal to samé.
A ještě jeden takový postřeh z praxe. (Omlouvám se, vytrhuju jednotlivosti a na jejich základě zobecňuju. To je špatně. Nicméně mám pocit, že to má širší platnost). Zdá se mi, že v našich hlavách (rodičů) existuje cosi, jako „skryté seznamy povinné literatury.“ Něco, co jsme zdědily od svých rodičů a kantorů a předáváme to bezhlavě dál.
Je dívka na ZŠ. Poměrně ráda si čte, chodí do knihovny a čeština ji v zásadě baví. Škola se snaží přistupovat k rozvíjení čtenářství vcelku aktivně, pořádají dílny a snaží se pracovat s vnitřní motivací dětí. Vyhlašují recitační soutěž a dívka se do soutěže přihlásí. Vybírá si tuším Magora dětem. Říká to doma a v tom zasáhne nejdřív babička a poté maminka? Magora? Rozmyslela jsis to dobře? Já bych ti doporučila spíš něco od Vrchlického. Dívka recituje Vrchlického, kterému ve svém věku za mák nerozumí. Babička je spokojená. Paní učitelka se trochu díví, ale co, říká si. Dcerka odchází demotivovaná a už se nikdy do žádné podobné akce nepřihlásí. Kdybych chtěl být hodně jedovatý, pak bych podotknul, že poslední knížka, kterou si babička koupila, byla kuchařka Ládi Hrušky a maminka zas holduje 50 odstínům..
Jinými slovy, myslím, že nejlepší bude, když "obklopíme děti nejrůznějšími knihami a nebudeme chtít být arbitrem kvality. Dejme dětem možnost volby. Ať už si vyberou komiks, audioknihu, tištěnou či elektronickou knihu, hlavně, že je čtení bude bavit."
Pro tyrjira: Ten seznam bude jako příloha článku samozřejmě volně dostupný. Článek by měl vyjít v příloze jednoho časopisu, proto vše budeme publikovat až později.
Pro Línýho koocura: Ten soupis, co jste citoval, je z hlediska posuzování kvality nesmyslný, pojmy audiokniha či kniha o hodnotě díla nic neříkají. Ale to je méně podstatné. Spíš mě zaráží, že nehodláte být vůbec arbitrem kvality. Moji žáci si kromě výběru z mého seznamu mohou do čtenářského deníku napsat, co chtějí, ale narazil jsem zde na knihy na velmi primitivní jazykové úrovni, totálně podbízivé apod., a ty žákům opravdu doporučovat nechci.
V principu máte ovšem pravdu.
Jen na okraj - Fimfárum jako předškolní četba? Neříkám, že některé věci nemohou bavit i takhle malé dítě, ale Werichův nadhled mnohem více oslovuje starší čtenáře.
Pane Soukale: až Váš článek vyjde, mohl byste nás na něj upozornit, prosím? Příklady z praxe jsou vždycky přínosné.
Pro Honzu Hučína: Plánujeme se věnovat tématu čtenářství a čtenářské gramotnosti hlouběji. A samozřejmě bychom se chtěli věnovat i knihám. Nicméně už teď vidím, že to nebude vůbec jednoduché, protože co rodič, to názor na knihu a na její vhodnost. Do vývoje Čtenáře (část doporučené knihy pro jednotlivé úrovně, jak s nimi pracovat) jsme zapojili knihovny, vybrali jsme i knihy oceněné Zlatou stuhou, ale nejsem si jistá, že by se tě výsledný seznam (výběr knih pro jednotlivé úrovně) líbil.
Přemýšlím, jak by systém jakouknihu.cz mohl fungovat, aby byl všeobecně využívaný. Připravit hodnocení a úrovně knih ve spolupráci s pracovníky knihovny, vybranými učiteli, nechat ho opilotvat dětmi, a pak nechat hodnotit veřejnost? Nebo vás napadá jiný vhodnější systém?
nechat ho opilotvat dětmi
Jakože vlastnětempově s zažítúspěchováním?
Paní Sovová, můžete mi prosím napsat na adresu soukal@ascestinaru.cz? Váš Čtenář mě zajímá.
http://www.ctesyrad.cz/
Pro Josef Soukal. Být či nebýt arbitrem kvality? Inu, samozřejmě, že své děti a žáky ovlivňujete a v důsledku působíte jako arbitr. Nicméně, asi mám nejraději, když se můžeme o každé knížce pobavit, ukázat, porovnat. Kolikrát nám tak i špatná knížka může dobře posloužit. S její pomocí pak lépe vyniknou ty kvalitní. Je pak více vidět, co to znamená kvalitní ilustrace, grafika, text, překlad. A myslím, že pak děti snadněji odhalí tu podbízivost, když zajdou do knihkupectví a jejich smysly jsou atakovány třeba tisícerem poníků koupajících se v duhové záplavě barev :-). Ale samozřejmě, ve škole ne vždy je na to čas a kolikrát musíme volit rychlejší způsoby.
A Werich a Fimfárum? To je třeba pro mě jako pro rodiče jedno z kritérií kvalitní dětské literatury, že má více vrstev. Tj. mohu ji "nasadit" klidně v předškolním věku a odneseme si z toho něco oba dva nebo oba tři, když čteme více dětem. Můžeme se k tomu vracet a postupně objevovat vrstvy, kterým jsme ještě minule nerozuměli. Takhle funguje podle mě taky Babička (jejíž smysl podle mě doceníte až po třicítce) nebo Simpsonovi.
A propos, máte nějakou dobrou zkušenosti s prací se čtenářskými deníky? Tipy? Zažil jsem situace, kdy mi dítě pláče a nechápe, proč to má dělat. Moc rád se nechám inspirovat..
Hezký den všem.
Své zkušenosti jsem slíbil sepsat do časopiseckého článku, ro léta bude volně dostupný na stránkách ASČ. Paní Sovová tu psala o Čtenáři, mohl aby uvést, zda a jak je dostupný.
Raději se věnuji jen kvalitním knihám, nekvalita si vždy najde způsob, jak na děti zaútočit.
Byla jsem mimo internet, omlouvám se.
Pro pana Soukala: Nový čtenář je projekt pro základní školy. Obsahuje adaptivní test (žák dostává otázky na základě předchozí odpovědi), který ověří úroveň žáka ve třech oblastech (získávání informací, zhodnocení textu, zpracování informací). Na základě výsledné úrovně jsou žákovi doporučeny knihy a tipy na další rozvoj. Pro učitele jsou pro jednotlivé úrovně připraveny karty knih (obsah knihy, recenze, anotace, zajímavost), metodiky k těmto knihám a aktivity do hodin. Dále škola získá mapu učebního pokroku, která popisuje dovednosti žáka v jednotlivých úrovních. Základní informace na www.scio.cz/ctenar. Ráda Vám zítra zašlu bližší informace na uvedený e-mail.
Pro Zdeněk Sotolář: Děkuji Vám za tip.
Pro Nico Pytlik: Opilotováním jsem myslela dát dětem předpokládaných věkových skupin k dispozici knihu a zjistit, zda knize rozumí, jestli je pro ně vhodná, atd. Ale třeba to lze udělat úplně jinak.
Ale jo. Opilotovávejte dětičky, co snesou. To já si radši pozazkompetetňuji.
Validátor mi sdělil, že mi v posledním slově vypadlo písmeno 'n'.
Na můj dotaz, kde, se odmlčel, a zdá se, že pořád ještě hledá...
Jen aby nedopadl jako Ovčáček s tím Peroutkou.
"Zažil jsem situace, kdy mi dítě pláče a nechápe, proč to má dělat. Moc rád se nechám inspirovat.. "
A vy jako češtinář nedokážete nebohému děcku vysvětlit, že mu deník neublíží, naopak pomůže a v čem?
Nejste-li češtinář, ten, který vyučuje Vaše dítě by to měl zvládnout.
Má zkušenost je taková, že nás někdo předběhl a nebohému děcku úspěšně vysvětlil, jaká je to volovina, která se dělala jen v té "staré" škole. Děcka to mají těžké. Vlivných vlivů je moc a čert se v tom vyznej.
Okomentovat