Z článku red a mor v Blesk.cz vybíráme:
E. Králíková, Jaroslavice
Jsem matka syna Petra, který má diagnózu dětský autismus. Dnes a denně máme starosti, s jakou vstane, jakou bude mít náladu, jestli bude poslouchat a jak pochodí ve škole. Do páté třídy chodil do normální školy, ale do dyslektické třídy. Na konci páté to už nezvládl, přestože měl učivo v rámci individuálního plánu osekané. Ve škole, kam teď chodíme, udělal veliký pokrok, protože se učí jen základní věci a jen to, co bude v praktickém životě potřebovat. Tímhle nesmyslem (inkluzí – pozn. redakce) zničí všechny postižené děti, budou nešťastné. Jak všichni víme a nemusíme být na ministerstvu, děti jsou zlé! Ubližují si zdraví mezi sebou a co potom zdraví a postižení? To toho už nemají dost ty rodiny s postiženým dítětem? Prosím, nelikvidujte naše děti!
1 komentářů:
Rodiče dětí s mentálním postižením to v životě nemají lehké. Jejich děti vyžadují mnohem víc péče a pozornosti než děti bez postižení a výsledky této péče se dostavují velmi pomalu a ne vždy jsou úměrné vynaloženému úsilí.
Velkou pomoc pro rodiče vždy představovaly základní školy praktické, dříve zvláštní, kde děti s mentálním postižením vzdělávají speciální pedagogové, kteří vědí " o co jde", a vedou je k poznání rukou pevnou leč citlivou, nekladou před ně nesplnitelné úkoly a nesrovnávají je s dětmi bez postižení, natož pak se dětmi mimořádně nadanými. Děti v těchto školách prospívají většinou bez problémů a o mnoho méně problémů mají i jejich rodiče. Pokud se tento systém zhroutí, přibude mnoho nešťastných dětí i dospělých a psychiatrům mnoho nových pacientů.
Okomentovat