Vladimír Stanzel: Neučit se, neučit se, neučit se?!

pondělí 25. ledna 2016 ·

Dnešní střední školy, gymnázia v první řadě, pedagogicky zamrzly v éře Rakouska-Uherska. Bazírují hlavně na starých metodách, na pamětním učení, memorování informací, které jsou odtrženy od běžného života, a prakticky ignorují obrovský zdroj vědomostí, jímž je internet. Takto je velmi často líčen obraz českého školství médii a školskými (pseudo)experty. Odpovídá realitě? Je vše nové zároveň i prospěšné?


Článek Marka Švehly „Má smysl chodit do školy?“ otištěný v Respektu č. 1/16 může působit na mnohé čtenáře sympaticky. Poukazuje na problematická místa českého (převážně) gymnaziálního vzdělávání, snaží se k nim nalézt alternativy, není útočný. Přesto při bližším a zasvěcenějším zkoumání vyjde najevo, že je do značné míry ukázkou aktivistické, tendenční a bohužel i poněkud pokleslé žurnalistiky. Nechává totiž zaznít jen jeden hlas, předvádí jen jeden možný pohled na palčivé otázky vzdělanosti, které lze v českém kontextu charakterizovat sporem o to, zda má vzdělání cenu samo o sobě, zda má být uceleným souborem vědomostí, které nemusejí být pro životní empirii vždy použitelné, nebo zda má být s životní praxí co nejpevněji spjato a jí utilitárně podřízeno (zároveň jde o projev obecnějšího společenského střetu tradice s modernitou). Navíc na mnoha místech není domyšlený a zatěžují jej faktografické chyby.

Lze s jistotou konstatovat, že odpovídá agendě, kterou nastolují neziskové organizace zabývající se školstvím v čele s EDUinem a soukromými školskými podnikatelskými subjekty, jako je SCIO či Kalibro. Ostatně názory jejich představitelů jsou v textu přímo citovány a zakladatel Kalibra Oldřich Botlík v diskusi pod polemickým článkem ke Švehlovu textu na webu Česká škola otevřeně konstatoval: „Pan Švehla, autor článku v Respektu, se mnou mluvil telefonicky téměř hodinu.“

Podstatou této agendy je jednostranná kritika škol hlavního vzdělávacího proudu, které jsou představeny jako rigidní, zkostnatělé, konzervativní instituce žákům a vzdělání div ne nepřátelské. Vliv hlavně EDUinu na utváření mediálního povědomí o současném českém školství je nezpochybnitelný a bohužel, hlavně pro státní školy, i poměrně negativní. Takřka pokaždé, když se o školství v masmédiích píše či mluví, je u toho nějaký kritik, takzvaný expert, s touto o. p. s. spjatý. Nejčastěji Tomáš Feřtek, který byl, ač pedagogicky naprosto nevzdělán, dokonce členem ministerské komise rozhodující o změnách ve společné části maturitní zkoušky v roce 2012, nebo Bohumil Kartous, který pobyl ve Finsku, takže je expertem na reformy a inkluzi, ač nikdy souvisle jako učitel nepraktikoval a pro českého učitele a české školství má málokdy pozitivní slovo. Užitý termín „agenda setting“ tedy ve spojení s touto vlivovou organizací není v žádném případě nadsazený. Docent Tomáš Janík, vedoucí Institutu výzkumu školního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a člen poradního týmu ministryně školství dokonce v Novoroční anketě České školy uvádí jako první nejvýznamnější problém českého regionálního školství „bezbřehý aktivismus českého EduOutu“.

Nahlédnuto šířeji — článek přesně zapadá do současného globálně-kapitalistického diskursu, v němž je člověk redukován na lidský zdroj a školství má být takzvaně spjato se životem, má nabízet již ne žákům či studentům, ale klientům vzdělávací „balíčky na míru“, tedy ve finále produkovat „obrobky“, které hladce a bez problémů zapadnou na své místo ve struktuře korporace či konzumeristické společnosti (silným a přesvědčivým hlasem kritizujícím tuto vzdělávací praxi je polemická kniha Konrada Paula Liessmanna Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti). Komenského idea vzdělání jako cesty ke kultivaci jednotlivce a nápravě věcí lidských a školy jako „dílny lidskosti“ je stále odsunuta na společenskou periferii.

Biflovat se souřadnice internetu

Rozsah rubriky neumožňuje věnovat se všem problematickým místům Švehlova textu, proto se zaměřím jen na ta nejzákladnější. Prvním je otázka položená v titulku — „Má smysl chodit do školy?“ — a následující odpověď — „Ano, pokud se fyziku, chemii nebo historii budou učit jen studenti, které to baví.“ Autor zde ignoruje fakt, že gymnázia jsou všeobecně vzdělávacími školami, které připravují ke studiu na vysoké škole budoucí lékaře, právníky, inženýry všeho druhu, psychology, politology, učitele, teoretiky umění, umělce a další, takže nutně musí pokrýt co nejširší spektrum předmětů. Kritika učebnice biologie, v níž konstatuje, že „jen kapitola o mozku má šest stran těžko srozumitelného čtení, které si nikdo z těch, kdo neplánují studovat medicínu, nemůže chtít zapamatovat“, je sice svým způsobem oprávněná, ale zbytečná, protože budoucího lékaře zkrátka nemůžete z řad gymnazistů vyjmout (to samozřejmě platí o všech předmětech). Také požadavek „hlavně ale netrvat na tom, že studenti musí dostávat celkové přehledy, aby byli dostatečně všeobecně vzdělaní“ je v gymnaziální praxi jen obtížně obhajitelný, protože útržkovité informace nemůžeme nazvat vzděláním, notabene všeobecným.

Těžko také očekávat, že se vysoké školy spokojí s tím, že studenti usednou do jejich škamen jako „tabula rasa“, ačkoliv jsou popsány případy, kdy vysokoškolští matematikové vysvětlují současným studentům u zlomků (aby si vzájemně rozuměli), že to, čemu oni (studenti) říkají „nahoře“, je čitatel, a to „dole“ jmenovatel. Autor také zcela opomíjí skutečnost, že v současné době je nástup faktické dospělosti (oproti situaci panující před třiceti lety) podstatně oddálen, takže představa o tom, že si středoškolský student dokáže vybrat ty předměty, které bude v životě potřebovat a které jej budou bavit, je naprosto iluzorní. Filozof Jan Sokol v této souvislosti dokonce mluví až o neotenii a také rektor MU Mikuláš Bek v jednom rozhovoru konstatoval, že většina vysokoškoláků v prvním ročníku ještě zdaleka netuší, co vlastně chce studovat, takže úlohu maturity ve smyslu „zkoušky z dospělosti“ by dle něj měl výhledově převzít teprve bakalářský stupeň vysokoškolského studia.

Poměrně velký prostor, který je v článku věnován suchopárnosti a faktografické přetíženosti gymnaziálních učebnic, ukazuje jeho další lapsus — ignoranci role učitele ve výuce (na jiném místě textu sice poctivě konstatuje, že „čím dál víc záleží na konkrétních učitelích“, ale tady jako by na to zapomněl). Ten je přece integrálním činitelem pedagogického procesu, na něm záleží, co z učebnice použije, jak její případný suchopár zavlaží praktickými příklady, on žákům osvětluje souvislosti nebo je směřuje k jejich hledání, on volí metody práce, ať již jde o frontální výklad, skupinovou práci či metody užívané v projektu RWCT (čtením a psaním ke kritickému myšlení). Tvrzení, že „internet, cestování, kvalitní filmy, výstavy, populárně-naučné knihy, diskuse s rodiči — to všechno dokáže zprostředkovat středoškolským studentům informace o světě kolem lépe než učitel“, je sice částečně pravdivé, pokud setrváme u prostých a netříděných informací o světě, ale zcela mylné, pokud uvažujeme o funkčním modelu vzdělávání. Právě takovéto mediálně vděčné zkratky však vedou mimo jiné k tomu, že mnoho rodičů a politiků dnes školu vnímá jako „sociálně pedagogické zařízení k opatrování dětí a mládeže, protože se neví, co by se jinak s nimi mělo dělat“, jak konstatuje Liessmann v Hodině duchů.

Nářky nad učebnicemi jsou ovšem oprávněné jen částečně — tento druh knih zkrátka a dobře patří do odborného stylu, v němž jde v první řadě o výstižnost a přesnost, ne o zábavnost. Těžko si představit, jak by třeba v češtině vypadala „text-appealová“ definice syntagmatického či paradigmatického vztahu mezi jazykovými znaky. Středoškolské učebnice jsou koncipovány deduktivně, protože studenti již mají rozvinutější abstraktní myšlení a definice jsou schopni pochopit bez prvotní berličky praktického příkladu. Definiční přesnost abstraktní myšlení rozvíjí a upevňuje — kdo jiný než gymnazisté by pak měl být schopen se s nimi úspěšně vypořádat?

V souvislosti s internetem pak nepřímo zazní kritika pamětního učení, tedy takzvaného biflování. Žijeme přece „v éře, kdy je každý zvyklý hledat komplikovanější informace mimo svůj obor až ve chvíli, kdy je potřebuje (hledání totiž trvá pár desítek sekund)“. To je jedna z nejoblíbenějších manter současných školských reformátorů, obohacená o mýtus tzv. digital natives, kteří se se samozřejmostí pohybují ve virtuálním světě a dokážou z něj těžit kvanta informací. Ano, některé informace dokážou skutečně vyhledat rychle a jednoduše, ale problém poté mají s jejich funkční aplikací v praxi. Liessmann v této souvislosti uvádí, že „tam, kde jde o vložení lehce zodpověditelných informací do komplexnějšího kontextu chápání, rychle narazíme na hranice, a to nejen vědění, ale i vůle k vědění“. Bez základní vědomostní souřadnicové sítě je nám zkrátka i ten nejsofistikovanější internetový vyhledávač k ničemu, protože neodlišíme podstatné od nepodstatného, domněnku od faktu, pravdu od lži. Vždy bude nutně existovat (ne malé) penzum informací, které člověk musí ovládnout cestou mechanického zapamatování, obzvlášť má-li být vzdělán všeobecně.

Receptáře vzdělanosti

Nepřipravenost na téma Marek Švehla projevuje v pasáži věnované Rámcovému vzdělávacímu programu (RVP). Jeho teze, že „V devadesátých letech minulého století začaly o náplni učení rozhodovat do značné míry školy a jejich učitelé. V poslední době ale do obsahu vzdělávání čím dál víc znovu vstupuje stát a zpřesňuje zadání, co se studenti mají naučit. Vydává k tomu účelu víc než stostránkový dokument zvaný Rámcový vzdělávací program, který nezbytnou látku vyjmenovává“, vůbec neodpovídá skutečnosti. Od roku 1991 do roku 2007 (do nástupu RVP) platily na gymnáziích (několikrát mírně novelizované) osnovy, které velmi přesně a podrobně určovaly, co se má učit.

Kořeny tohoto stavu leží v sedmdesátých letech minulého století, kdy byla s velkou pompou v září 1976 uvedena do praxe základních škol takzvaná nová koncepce — ta do výuky většiny teoretických předmětů vnesla pojmovou a informační přetíženost, která se pak přelila i na školy střední. RVP naopak školám poskytl prostor pro podstatnou redukci faktografického učiva, čehož ovšem mnohé — bohužel — nevyužily. Vina za promarnění této šance leží jednoznačně na bedrech MŠMT, které naprosto podcenilo komunikaci s učitelskou veřejností (do školních análů vešel výrok jednoho ministerského úředníka, který měl prohlásit, že MŠMT není žádnou PR agenturou) a její přípravu — kdyby kurz, jímž prošli takzvaní koordinátoři školských vzdělávacích programů, absolvovali všichni učitelé, nebo alespoň jeden za každý předmět na škole, situace by dnes zřejmě vypadala jinak. Zájemcům o tuto problematiku doporučuji vyhledat český jazyk v osnovách z roku 1999 a v RVP z roku 2007 — rozdíl mluvící ve prospěch RVP je naprosto nepřehlédnutelný.

Obdobná situace se týká i maturity z českého jazyka a literatury — ať už tezi „ve státní maturitě z češtiny se totiž klade čím dál větší důraz na test, který prověřuje znalost literární historie“ přinesla Monika Stehlíková, nebo vzešla z pera Marka Švehly, je to jednoznačná nepravda. Didaktický test je stále jednou třetinou výsledné maturitní známky (zbylými dvěma třetinami jsou slohová práce a ústní zkouška) a úlohy z literární historie jsou v něm maximálně tři (to vyplývá z takzvaného Katalogu požadavků, kde je pro literární teorii a historii vyhrazeno deset až dvacet procent, tedy tři až šest otázek). V textu zmíněný „seznam víc než sto dvaceti autorů, kteří se mohou v maturitním testu objevit“ obsahuje ve skutečnosti nejen autory literárních děl (je jich 110), ale i literární žánry, směry, hnutí a spolu s některými částmi Katalogu požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky určuje, co se může u maturitního didaktického testu z českého jazyka a literatury objevit. Podotýkám, že Cermat při jeho tvorbě spolupracoval i s Ústavem pro českou literaturu AV ČR a praktikujícími češtináři. Literární historie totiž do výuky literatury na střední škole patří, jen se nesmí stát jejím úběžníkem (důležitosti kánonů a literární historie se mimo jiné věnuje i Pavel Janoušek ve Tvaru).

Švehla má pravdu v tom, že „představa poznávání literatury bez čtení pouze skrz jména a stručné životopisy autorů je samozřejmě absurdní“. Jenže společná část maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury míří přesně opačným směrem — žák je zkoušen z jednoho titulu z předloženého dvacetititulového čtenářského portfolia, nikoli z „telefonního seznamu autorů a děl“, jak tomu bývalo většinově dříve. Dostane pracovní list s ukázkou z vybrané (a přečtené) knihy a tu analyzuje v rovině tematické, jazykové a kompoziční, samozřejmě s ohledem na kontext celého díla a také na kontext literárněhistorický. Proč si autor tyto elementární informace nezjistil, proč se nenamáhal zeptat někoho z Cermatu, ministerské instituce, jež je přípravou státní části maturitní zkoušky pověřena, ví jen on. Jméno metodičky pro český jazyk a literaturu Gabriely Baumgartnerové je myslím dostatečně známé a ona by jistě ráda odpověděla na veškeré dotazy. V každém případě jde buď o naprosto neprofesionální přístup, nebo o projev snahy „mít kauzu“.

Neoliberál za katedrou

S tím, co se dozvíme o přístupu Moniky Stehlíkové k výuce češtiny, je to vůbec poněkud ošemetné až zavádějící. Článek ignoruje fakt, že jde o trojsložkový předmět, v němž se má rovnomocně vyučovat jazyk, sloh (a komunikace) a literatura. Čtenáři se předestřou pouze některé informace o výuce literatury, která se opírá o četbu (to je nutno jednoznačně ocenit, ale skryt zůstává důležitý aspekt — obsahuje „povídání se studenty o tom, co přečetli“ i analýzu a interpretaci přečteného, nebo jde jen o dojmologické mlhovno?). O ostatních dvou složkách se však nedoví v podstatě nic, respektive o slohu a komunikaci pouze to, že žáci jsou vedeni k psaní uměleckých textů, ale že „eseje nepíšeme, neumím to učit“. Hloubavější nátura se v tomto okamžiku pravděpodobně podiví — jak je možné, že bohemistka neumí učit některý slohový útvar, a proto o něj ochuzuje i studenty? Co útvary ostatní? Jsou vůbec vyučovány? Vždyť má-li škola připravovat žáky „pro život“, pak by je měla vzdělávat hlavně v psaní těch textů, které budou v dospělosti potřebovat, tedy útvarů stylu odborného, administrativního a prostě sdělovacího. Umělecký styl zůstane vždy záležitostí exkluzivní.

To už jsme ale opět u již zmíněné vnitřní rozpornosti článku, který volá po sepětí školy a životní praxe, ale zřejmě jen tam, kde to autorovi konvenuje s jeho viděním světa. Je škoda, že pro každou společnost tak důležité téma, jakým je vzdělávání, zde bylo opět uchopeno namnoze povrchně, módně a jednostranně. Místo rovnocenného dialogu stoupenců dvou rozdílných pedagogických koncepcí v něm zaznívá pouze skřípavý jednohlas, místo snahy o komplexní uchopení problematiky se vyjevuje tendence „vyzobávat“ jen určité prvky, hodící se do zvolené neoliberální koncepce. Pachuť z nekvalitní novinářské práce pak zbytečně ulpívá i na těch místech článku (a není jich málo), která jdou na dřeň problému.

Převzato s laskavým souhlasem autora z Hosta 7 dní online

43 komentářů:

Nowak řekl(a)...
25. ledna 2016 10:22  

Výborný rozbor Švehlova textu!
Ale ono jde o víc než o jeden článek.Jde o celkové naladění časopisu Respekt. Představme si, že se podaří v diskuzi přesvědčit T. Feřteka, že se v jednom ze svých textů mýlil a on to uzná (zvláštní představa, já vím). Co se stane? Celkem nic. Bude myslet a psát dál zcela stejně, nezmění se ani Eduin. Podobně je to se Švehlou a Respektem (a Švehla má navíc v Respektu výsadní postavení, není jen okrajovým členem redakce).

Oldřich Botlík řekl(a)...
25. ledna 2016 10:51  

Dočetl jsem až k pasáži Pan Švehla, autor článku v Respektu, se mnou mluvil telefonicky téměř hodinu.

Při citování mého výroku ze zmíněné diskuse zamlčel V. Stanzel, místopředseda Asociace středoškolských češtinářů, mou větu bezprostředně následující po té citované:
Také já jsem v s ním rozhovoru zdůrazňoval řadu okolností, na které upozorňujete na svém blogu a které v článku pana Švehly poněkud zapadly.

Správně sice mělo být "v rozhovoru s ním" -- to ale na věci nic nemění. Druhá věta zcela zjevně odporuje významu, kterým Stanzel "dokládá" můj vliv na zaměření a obsah článku pana Švehly.

Nebudu Stanzlův článek číst dál. Je mi z něho na zvracení.

Ze Stanzla.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
25. ledna 2016 12:10  

To bude v álejích zase nablito...

Pavel Doležel řekl(a)...
25. ledna 2016 12:12  

Souhlas s článkem. Velmi přesná reflexe kritiky intelektuálních deprivantů.

Pavel Doležel řekl(a)...
25. ledna 2016 12:13  

"To bude v álejích zase nablito."

No, vzhledem k tomu, že mně se otvírá kufr z Botlíka, tak bude.

Eva Adamová řekl(a)...
25. ledna 2016 13:06  

Pane Botlíku, jste trapný. Je to skvěle napsaný článek. Jsem zvědavá na reakci Feřteka s Kartouzem, ale těžko se jí dočkáme, protože všechny argumenty naprosto "sedí" na současnou situaci v našem školství a zejména na diskuze, které se školství týkají. Tento článek by si zasloužil zveřejnění v MF Dnes a dalších novinách.

krtek řekl(a)...
25. ledna 2016 13:50  

Takže, pane Botlíku, pokud tomu rozumím dobře, tak se Vám páně Švehlův článek taky dvakrát moc nelibí a jste citován nepřesně a neúplně?

Oldřich Botlík řekl(a)...
25. ledna 2016 15:19  

Článek pana Švehly se mi taky dvakrát nelíbí. Hlavně proto, že autor
a) si zbytečně "naběhl na vidle" některými svými formulacemi -- řadě velmi laciných dezinterpretací mohl předejít
b) nevyužil dostatečně efektivně prostor, který v Respektu dostal.

Nepožadoval jsem autorizaci svých výroků a nemám žádné výhrady proti tomu, jak mě autor cituje. Jak je z článku v Respektu zřejmé, pan Švehla mluvil s celou řadou lidí včetně "učících učitelů, lidí z praxe", s některými se nejspíš i setkal a možná s nimi strávil víc času než se mnou.

Nevěděl jsem, na co nakonec bude pan Švehla klást ve svém článku důraz. A jak svůj text pojme. Nemám také žádný osobní negativní pocit z toho, že ho pojal jinak, než bych ho býval pojal já. Sice jsem v rozhovoru s ním kladl důraz na trochu jiné věci, ale snad je každému rozumnému člověku jasné, že je to Švehlův článek -- nikoli Botlíkův.

Pan Švehla je vzdělaný člověk a zástupce šéfredaktora Respektu. Nemyslím si, že by se někdo takový nechal manipulovat lidmi, kterých se při přípravě článku ptá na to, co ho zajímá.

Já jsem navíc dal v diskusi pod blogem pana Koupila jasně najevo, že mám od článku pana Švehly určitý odstup. Manipulátorem -- ve vztahu ke mně -- je ten, kdo z mého diskusního příspěvku vytrhl jen tu část, která se mu hodila do krámu. Člověk, který právě díky svému vzdělání přesně věděl, co dělá.

Nico Pytlik řekl(a)...
25. ledna 2016 15:49  

!!!
Prosím vás, mohl byste mi někdo, kdo školství doopravdy rozumíte říci,
jak se klasifikuje práce plánovná, zadaná, žáky běžně zpracovaná, když ji žák vůbec neodevzdá?
Například esej, prezentace, laboratorní práce a tak nějak podobně...

Tajný Učitel řekl(a)...
25. ledna 2016 16:10  

Tak oni se všichni ti mrzcí aktivisté mýlí, česká škola je vysoce funkční instituce, která vzdělává děti v souladu s nejmodernějšími poznatky a výzkumem, kam se děti i učitelé těší a jejíž absolventi patří mezi nejlépe vzdělané lidi světa.

To není, ale docent povídal, že to je proto, že nás učitele pomlouvá EDUIN. Brilantní.

Josef Soukal řekl(a)...
25. ledna 2016 16:19  

Milý kolego,

aniž bych se řadil ke znalcům školství, pokusím se. Je třeba se řídit školním klasifikačním řádem, kde byste měli mát takovéto situace ošetřeny. Protože ho neznám, přidám svůj pohled: Je-li práce podmínkou pro hodnocení za dané pololetí, hodnocení bych neuzavřel, načež ředitel školy na základě žákovy žádosti (nevím ale, zda je nutná), stanoví prodloužený termín. Pokud ani ten nestačí k odevzdání práce, žák studium končí. Vše za předpokladu, že nemá žádný řádný důvod pro neodevzdání práce. Neodevzdání práce v daném termínu by se mělo postihovat opět podle řádu školy jako neplnění povinností.

Josef Soukal řekl(a)...
25. ledna 2016 16:32  

Připojuji výňatek z autentického e-mailu. Termín odevzdání práce byl 5. ledna, dopis doputoval do mé schránky večer v poslední dekádě ledna, v den, který byl stanoven jako konečný pro uzavření klasifikace, ovšem s časem 10.00.:

"Dobrý večer, pane profesore,

omlouvám se za relativně velmi opožděné odevzdání mojí analýzy, jsem občas lajdák. Dělal jsem jí dnes na poslední chvíli a jelikož jsem v úterý propůjčil knihu spolužačce, nemůžu uvést žádné literární tropy ani figury. Chtěl jsem zaslat i vyfocené ukázky, které jsem prezentoval třídě, ale ty tedy taky přiložit nemohu."

Následoval miniodstaveček s komentářem k věcem, jež vůbec nesouvisely se seminárkou, ale o to víc byly kritičtější k práci jiných (nikoli k mé práci); obsahoval například přirovnání k "nadchnutému bolševikovi".

Eva Adamová řekl(a)...
25. ledna 2016 16:46  

"Tak oni se všichni ti mrzcí aktivisté mýlí, česká škola je vysoce funkční instituce, která vzdělává děti v souladu s nejmodernějšími poznatky a výzkumem, kam se děti i učitelé těší a jejíž absolventi patří mezi nejlépe vzdělané lidi světa."

Česká škola je především vysoce efektivní instituce, která při minimálních nákladech dokáže vyprodukovat stejně vzdělané lidi jako mnohé dražší školské systémy ve světě. Z tohoto hlediska je opravdu české školství vysoce funkční instituce. Až se změní financování českého školství, můžeme diskutovat dál. Při současných finančních podmínkách českého školství, buďme rádi, že to v našich veřejných školách díky obětavosti mizerně placených kantorů, vypadá alespoň tak, jak to vypadá.

Vladimír Stanzel řekl(a)...
25. ledna 2016 18:30  

Pane Botlíku,

DĚKUJI za váš příspěvek z 10:51. Opravdu mě pobavil, ba dokonce, abych použil módní anglickou frázi současných adoles- a čurbescentů, YOU MADE MY DAY! Upřímně doufám, že jste žaludek nakonec udržel v klidu, ale jestli ne, budu aspoň moci tvrdit, že mé texty jsou skvělé a zaručené emetikum, a jejich pomocí si přivydělat k učitelskému platu pár korun navíc.

Přesto si dovolím na tento váš příspěvek i na ten z 15:19 zareagovat. Dopustil jste se v nich jedné základní chyby, na niž se pak nabalují ty ostatní. Vy jste totiž promítl své myšlenkové vzorce do malé části mého textu, čímž jste se minul s jeho smyslem. Já totiž nemám potřebu být manipulátorem a dělat to nota bene tak okatě, jak to popisujete. Víte, učím už 21 let mladé lidi číst, nad čteným slovem přemýšlet a samozřejmě také psát. Od kvinty či 1. ročníku jim vštěpuji zásadu, že jejich text musí být komunikačně sdělný, tedy pochopen příjemcem bez problémů tak, jak jej jeho autor zamýšlel. Sám občas něco pustím do světa, takže jistou zanedbatelnou praxi v psaní mám. Přesto uznávám, že i při nejlepší vůli mohu někdy napsat něco, co příjemce pochopí jinak, než jsem zamýšlel. Jsem ale přesvědčen, že momentálně o tento případ nejde.

V inkriminovaném odstavci píši, že dikce článku odpovídá tomu, jak vidí školskou problematiku EDUin, SCIO či Kalibro (a další). Dále konstatuji, že názory představitelů těchto subjektů jsou v článku citovány - abych byl konkrétní, tak vaše na str. 18 a 23, O. Šteffla na str. 19, Bohumila Kartouse na str. 23. Vás následně jmenovitě zmiňuji kvůli tomu, že "otevřeně" - což je myšleno jako pozitivum - uvádíte, že jste s p. Švehlou mluvili téměř hodinu. Toto mé konstatování je použito jen proto, aby ukázalo, že jste měl dost prostoru k vyjádření a že vaše názory v článku citované, odpovídají jedné straně mince (kteroužto jednostrannost M. Švehlovi vyčítám). O kritiku vás či vašich postojů v mém textu vůbec nejde. Vy jste v něm naprosto nepodstatný. V první řadě polemizuji s článkem Marka Švehly a s názory, které jsou v něm prezentovány. Tohle imho snadno pochopí každý funkčně vzdělaný člověk - pokud se ovšem o porozumění snaží.

Opravdu si myslíte, že kdybych vás chtěl poškodit demagogickým vytrháváním vašich výroků z kontextu, uvedl bych v článku hypertextový odkaz na diskusi, v níž lze váš citovaný výrok dohledat? To by přece byla "strategie" člověka ducha mdlého. Podlý intrikán by měl přece obavy, že by se na jeho nečistou hru mohlo přijít, a tak by mlžil a odkaz v žádném případě nezveřejnil.

Platí, že oba vaše vstupy jsou ke klasické škole kritické, vy proti jejich užití nemáte žádné výhrady (jak sám uvádíte), takže mi vlastně dáváte za pravdu v tom, z jakých pozic je článek M. Š. psán. Plně souhlasím s vaším tvrzením "snad je každému rozumnému člověku jasné, že je to Švehlův článek -- nikoli Botlíkův.", ba upřímně v to doufám a jsem přesvědčen, že jsem nikde ve svém článku nezadal nikomu sebemenší příčinu k tomu, aby si myslel něco jiného. Není mi pak ovšem ani trochu jasné, co vás tak rozčílilo. Napadá mě sice jedno vysvětlení, ale to by vám nedělalo příliš dobrou vizitku - že jste totiž nabyl dojmu, že když se o vás někde někdo v textu zmíní, musíte být nutně centrem celého článku. Jak jsem uvedl výše - není tomu tak a já ani nepředpokládám, že byste byl stižen takovou patologickou mírou narcismu.

Zbývá dodat již jen jedno - pokud pro vyznění článku byly některé vaše formulace a názory, které zapadly (mimochodem které to byly???) tak důležité, jak naznačujete - proč jste nevznesl připomínky k autorovi textu? Ten přece smysl toho, co jste mu řekl, nepochopil, nebo použil jen jistou část. Mohl jste i jemu dávno přede mnou napsat, že je vám z něj na zvracení. Jako abonent Respektu jsem však žádnou takovou reakci nezaznamenal. Pročpak asi?

Pavel Doležel řekl(a)...
25. ledna 2016 18:34  

Za pět, kolego Pytlíku, za pět. Ano, na VŠ může být místo hodnocení E býti použito hodnocení F (většinou znamená, že se student ke zkoušce vůbec nedostavil). Obě tato hodnocení znamenají, že žák požadavkům na zkoušku nevyhověl a nejsou mu připsány kredity. Jediný rozdíl mezi E a F je způsob, jakým se započítává toto hodnocení do celkového hodnocení, na němž může být závislé třeba stipendium, červený diplom, apod. Pokud je zkouška povinná a student není schopen ani na předepsaný počet pokusů žádného jiného hodnocení než E, nebo F, pak z pohledu hodnocení povinností studenta, vedou obě hodnocení k ukončení studia z důvodu nesplnění studijních povinností. Na SŠ tudíž za pět.

Pavel Doležel řekl(a)...
25. ledna 2016 18:40  

"...že byste byl stižen takovou patologickou mírou narcismu."

Tak ta sedí jak prdel na hrnec.

Josef Soukal řekl(a)...
25. ledna 2016 19:18  

"Jedna z nejlepších reakcí na jeden z nejhorších článků Respektu."
Pavel Janáček, ředitel Ústavu pro českou literaturu AV, na FB.

Oldřich Botlík řekl(a)...
25. ledna 2016 19:41  

Opravdu si myslíte, že kdybych vás chtěl poškodit demagogickým vytrháváním vašich výroků z kontextu, uvedl bych v článku hypertextový odkaz na diskusi, v níž lze váš citovaný výrok dohledat? To by přece byla "strategie" člověka ducha mdlého. Podlý intrikán by měl přece obavy, že by se na jeho nečistou hru mohlo přijít, a tak by mlžil a odkaz v žádném případě nezveřejnil.

Opravdu si myslím, že jste mě chtěl poškodit demagogickým vytrháváním mého výroku z kontextu. Nic vám nebránilo tam tu druhou větu přidat a máte dostatečné odborné vzdělání, abyste věděl, že ta první věta má -- vytržena z kontextu -- také opačný výklad, než jaký tu předkládáte.

Nepokládám to ovšem za "strategii" člověka ducha mdlého. Odkaz vede na konec diskuse, která má v tuto chvíli 112 příspěvků. I když existuje účinné vyhledávání, nedovedu si představit čtenáře, který by kvůli nějakému Botlíkovi ten odkaz využil a inkriminovanou větu v diskusi hledal, aby si ověřoval kontext. Zůstane ten první dojem, o který vám šlo: "Švehla napsal ten článek podle toho, co mu Botlík nakukal." Ten poškozuje Švehlu i mě, protože to prostě není pravda.

A když už se náhodou někdo do diskuse podívá, je vždy v zásobě vysvětlení, že vytržení z kontextu je vlastně použito v můj prospěch.

Pěkně děkuju! Příště prosím nechte stranou můj prospěch a soustřeďte se na kontext, z něhož vytrhujete.

Tajný Učitel řekl(a)...
25. ledna 2016 20:37  

Pane Botlíku, ušetřte si energii, češtináře jednoduše v lingvistickém kličkování netrumfnete. Pro něj je to hra na kočku a myš. On, pokud mu to poslouží, tu páchnoucí nepravdu zabalí do perleťového obalu odborných terminologií a sémantické vaty tak důkladně a dokonale, že nakonec přesvědčí nejen sám sebe, ale také všechny ty důvěřivé duše, že odbornost, profese a titul je zárukou pravdy.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
25. ledna 2016 21:07  

Já Vám pane Botlíku zadarmo poradím - zkuste na něj nějakou tu miskoncepci. Třeba se Vám to konečně podaří...

To by bylo, abyste ho nedostal, češtináře jednoho.

(Jak je to s tím zvracením? Tajný shání nějaký jídlo, kdybyste méně jedl, můžete ho obdarovat a méně vyzvracíte. Dobrý ne?)

Jo a vítejte v žumpě. Už jste si vybral kde plavete?

Vladimír Stanzel řekl(a)...
25. ledna 2016 21:16  

Pane Botlíku,

je mi líto, ale v tomto případě myslíte zcela špatně. Jak jsem již uvedl v trochu jiné podobě - podle sebe soudíte jiné. Mým cílem nebylo vás poškodit, o vás můj článek není, jste v něm pouhou stafáží, což je myslím naprosto zřejmé. Zkuste se obrátit na pana Švehlu s dotazem, jestli se cítí být takto mým článkem poškozen, jestli danou pasáž vnímá stejně jako vy. Já nemohu než znovu zopakovat, že klidně přisáhnout na Bibli svatou, že nic z toho, co mi podsouváte, jsem nezamýšlel ani neprovedl a že jste to vy, kdo dezinterpretuje naprosto nevinnou pasáž.

Tajný učiteli,

přečtěte si celý článek ještě jednou, zamyslete se nad sdělovaným a pokud máte opravdový zájem, diskutujte k tématu. Váš první příspěvek je pouhým blafem, který se zcela míjí s tím, o čem jsem psal, váš druhý příspěvek směřuje pouze ad hominem. Je to proto, že nejste schopen inteligentně reagovat na věcné rovině?

Oldřich Botlík řekl(a)...
25. ledna 2016 21:29  

ad Tajný Učitel
Pane Botlíku, ušetřte si energii, češtináře jednoduše v lingvistickém kličkování netrumfnete.

Tady není kam kličkovat, Tajný Učiteli.
Je nesporné, že
a) citace je prokazatelně neúplná
b) zkrácená citace ztěžuje výklad ve významu výroku nezkráceného, příp. ho vůbec neumožňuje
c) autor citovaného výroku se cítí být vytržením citace z kontextu poškozen.

Slušnému autorovi, který se něčeho takového dopustil, zbývá jediné: omluvit se. Samozřejmě, že v takovém případě omluvu přijmu.

To, že článek o mě není, je zcela irelevantní. Stejně jako to, jak daný skutek vnímá pan Švehla.

Eva Adamová řekl(a)...
25. ledna 2016 21:32  

Tajný a věcná rovina? Leda nakloněná.

Jan Andrejsek řekl(a)...
25. ledna 2016 22:12  

Dovolil bych si malý příspěvek do diskuse poukazem na text Nostalgie návratu (ale kam?) formulovaný docentem Radimem Šípem, který je k dispozici zde: http://www.ped.muni.cz/didacticaviva/data_pdf/diskuse/liessmann-rs.pdf

Oldřich Botlík řekl(a)...
25. ledna 2016 22:13  

I když si myslím, paní Adamová, že Tajnému Učiteli velmi křivdíte, oceňuji Vaši poznámku.

Po velmi, velmi dlouhé době aspoň něco vtipného.

Oldřich Botlík řekl(a)...
25. ledna 2016 23:22  

Když jsem zjistil, kdo všechno u nás chválí Liessmannovu knihu Teorie nevzdělanosti a proč ji chválí, řekl jsem si, že nebudu autora podporovat ani tím, že bych si jeho knihu koupil. A tak jsem ji v knihkupectví vyndal z regálu, sedl si v rohu na židli a prolistoval. Přesvědčil jsem se, že můj první odhad byl správný, knihu jsem zase vrátil na místo a tím to bylo pro mě vyřízené. Ne snad, že by Liessmann aspoň občas nevyjádřil myšlenku, s níž se dá souhlasit. Ale jako celek mi jeho argumentace nedávala smysl, protože jsem cítil, že si elitář Liessmann představuje školství jako systém, v němž (a teď silně zjednodušuji) má být vše podřízeno tomu, aby z něj na konci vypadlo několik univerzitních profesorů. Bez ohledu na důsledky pro všechny ostatní.

Takové plýtvání si vyspělá společnost možná mohla dovolit třeba před sto lety – dnes už by na to z mnoha důvodů brzy doplatila. A vlastně už dávno doplácí.

Liessmann si ale nedal pokoj! Knihu Hodina duchů: O praxi nevzdělatelnosti si už myslím nepůjdu ani prolistovat. Jsem velmi rád, že si doc. Šíp dal práci s kritickým rozborem. Některá rozebíraná témata (například PISA, kompetence, inkluze) by možná stála za pár dalších poznámek – nikoli však kvůli Liessmannovi.

Pane Andrejsku, upřímně vám děkuji za ten podnět. Bylo to zajímavé čtení.

Nico Pytlik řekl(a)...
26. ledna 2016 0:10  

Po velmi, velmi dlouhé době aspoň něco vtipného.

No vidíte, pane Botlíku. A já myslel, že za komika jste tady zejména Vy.

Nostalgie návratu
Podobně jako fragmentarizovaný software počítače musí být defragmentarizován, aby mohl plnit své základní i vyšší funkce, musí být defragmentarizovány i naše pozdně moderní společnosti, pokud si mají udržet sociální kohezi a demokratické principy života. Inkluze tedy není výmyslem expertů na vzdělávání...


Ach ano. Sociální soudržnost. To je to, co nám vyloženě chybí.
Takže místní elity se sestěhovávají do nejlépe jen automobily dostupných satelitů, aby odtud vysílaly svoje dítka do elitně segregovaných škol. To je ta experty nevymyšlená inkluze po česku.
Ani nevím jakpak to, ale průpovídka o 'defragmentarizaci softwéru, aby mohl plnit své základní i vyšší funkce' mi připomíná pradávné vysvětlení jednoho odborníka na pedagogiku, proč se dvěma i velmi inteligentním rodičům může narodit zpomaléné dítě.
'Prostě plus a plus, znáte to z matematiky, dá někdy mínus.'
Původně jsem si myslel, že studium díla Konrada Paula Liessmanna oželím, abych jím nebyl podvědomě ovlivněn. Tak ne.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
26. ledna 2016 0:17  

Mně se článek pana Stanzela vcelku líbí, a kdyby se vyhnul zbytečné argumentaci ad personam (odstavec 3), líbil by se mi ještě víc. Rozhodně jde o zajímavý příspěvek do diskuse, a naspal bych k němu docela rád víc, kdyby ale bylo kam. Tedy kdyby existoval nějaký prostor, kde by bylo možné diskutovat jen skutečně ad rem, tedy bez neustálého napadaní a řešení toho, kdo argumentuje a proč. Takovým prostorem bohužel ČŠ není. Takže jen stručně ale k věci. Odstavce jsem očísloval.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
26. ledna 2016 0:18  

1. Dnešní
Ano, článek je napsán z liberálních pozic. Spor mezi rozumným liberálním a rozumným konzervativním pojetím však není sporem o to, zda má vzdělání cenu samo o sobě, zda má být uceleným souborem vědomostí, které nemusejí být pro životní empirii vždy použitelné, nebo zda má být s životní praxí co nejpevněji spjato. To je obvyklý problém na obou stranách. Liberálové kritizují NErozumné konzervativní pojetí (a toho je opravdu hodně) a konzervativci zase kritizují NErozumné liberální pojetí (kterého je taky dost). Zde např. rozumní liberálové si nemyslí, že vzdělávání má být utilitárně podřízeno praxi, a ani pan Švehla nic takové nenapsal.

2. Lze
Ano, článek je napsán z liberálních pozic. Taková je i pozice moje i ostatních jmenovaných. Nazývat to agendou je zbytečné šťouchnutí.

3. Podstatou
Viz předchozí, věci se to vůbec netýká.

4. Nahlédnuto
Další příklad NErozumného liberálního pojetí: člověk redukován na lidský zdroj (kdybych něco jen trochu podobného řekl rodičům, nikdo je do ScioŠkoly nedá :-))

školství…má nabízet … klientům vzdělávací „balíčky na míru“, tedy ve finále produkovat „obrobky“, které hladce a bez problémů zapadnou na své místo ve struktuře korporace či konzumeristické společnosti Takové pojetí vzdělávání ovšem prosazují spíše NErozumní (či dokonce potrhli) konzervativci, pod vedením Svazu průmyslu a dopravy. Opakovaně jsem je také kritizoval a s článkem pana Švehly to nemá nic společného.

K. P. Liessmann: Jsou to zajímavé polemické spisy s řadou skvělých postřehů. Skvěle kritizuje, ale jiné řešení než návrat do minulosti bohužel nenabízí. Argumentace Liessmannem na mě neplatí.

5. Rozsah
Do dalšího příspěvku kopíruji reakci na článek pana Koupila. Je z něj jasné, jak by mohlo gymnaziální vzdělávání vypadat jinak i při respektování toho, že připravují ke studiu na vysoké škole budoucí lékaře, právníky, inženýry všeho druhu, psychology, politology, učitele, …. Rozdíl je ve východisku. Pan Stanzel vychází z toho, že současného pojetí všeobecného gymnaziálního vzdělání je dané a neměnné. Já si dovedu dobře představit, že se změní. A pan Švehla vlastně usiluje o totéž.

6. Těžko
Ano, studenti jsou připraveni přijímat zodpovědnost za své rozhodování čím dál později. Buď za A, můžeme rozhodovat za ně, a nebo za B, je té zodpovědnosti můžeme začít lépe a dříve učit. A to jde jedině tak, že jim umožníme rozhodovat a nést následky svých rozhodnutí. Ve školství stále více směřujeme k A, já jsem pro B. že si středoškolský student dokáže vybrat ty předměty, které bude v životě potřebovat a které jej budou bavit, je naprosto iluzorní. Možná, ale kdy a jak se tedy má naučit si vybírat a rozhodovat se?

7. Poměrně
Viz reakce na článek pana Koupila. Ne všichni učitelé jsou dobří.

8. Nářky
studenti již mají rozvinutější abstraktní myšlení a definice jsou schopni pochopit bez prvotní berličky praktického příkladu. Není to trochu idealizace stavu?

9. V souvislosti
Jedna z nejoblíbenějších manter konzervativců je: Vždy bude nutně existovat (ne malé) penzum informací, které člověk musí ovládnout cestou mechanického zapamatování, obzvlášť má-li být vzdělán všeobecně. Můžete mi z něj vyjmenovat alespoň 20 položek? A počítejte s tím, že pak budu chtít vidět nějaké lidi, kteří toto penzum informací mají, a zejména pak průměrného absolventa gymnázia.

10. Nepřipravenost
Ano

11. Kořeny
Ano, naprostý souhlas.

12. Obdobná
Ano. I když se současnou podobou maturity z čj spokojen nejsem.

13. Švehla
Viz předchozí.

14. S tím,
pak by je měla vzdělávat hlavně v psaní těch textů, které budou v dospělosti potřebovat Nejčastěji psaným textem je dnes SMS, status na Faceooku nebo Twiterru a reklamní text (tím se mnoho lidí živí), co to bude za 20 let, nevím.

Pachuť z nekvalitní novinářské práce pak zbytečně ulpívá i na těch místech článku (a není jich málo), která jdou na dřeň problému. I já mám k článku pana Švehly výhrady, raduji se z míst (a není jich málo), které se povedly :-).

Ondřej Šteffl řekl(a)...
26. ledna 2016 0:20  

Pěkný článek pane kolego Koupile, (viz http://www.ceskaskola.cz/2016/01/jan-koupil-mozna-do-skoly-cenu-chodit-ma.html)

jeho hlavním problém je, že svoji osobní zkušenost nepřiměřeně zobecňujete. Je jistě řada fyzikářů, vy mezi nimi, kteří učí fyziku zajímavě a skvěle. A v ostatních předmětech je to stejné. Ale je nejspíš víc takových, kteří z řady různých důvodů učí fyziku a podobně i ostatní předměty, ve zkratce řečeno, blbě. Nejspíš je ani neznáte, ale kolik různých fyzikářů (fyzikářek) jste skutečně viděl učit na jiných školách, gymnáziích, základkách. Myslím máhodně vybraných fyzikářů, ne těch, co jezdí na školení a semináře. Píšete „Z mých kolegů prakticky nikdo učebnice ve výuce nepoužívá.“ – které kolegy myslíte? Zmiňujete Macháčkovy učebnice, jistě jsou skvělé, ale zjistěte si, jaký mají podíl na trhu.

Dobří učitelé se cítí podobnými články jako napsal pan Švehla dotčeni, v jejich třídách se nic podobného neděje. Ale běžte se podívat někam jinam, poptejte se třeba kolegů, kteří mají děti ve škole, přečtete si nějaké diskuse rodičů o škole, podívejte se do statistik. Kde se třeba berou ty děti, které neuspějí u maturity z matematiky, vždyť jsou to často příklady pro základní školu. Kdopak je učil, na základce, na střední? Nebo děti se čtenářskou gramotností na stupni 0 nebo 1 podle PISA. Že to je Gaussovka, tak proč jich mají ve Finsku 4x míň. Kde se berou ty děti, o nichž píšete, že „si stěžují, jestli by se radši nemohli něco naučit zpaměti.“ S nechutí rozumět a s touhou něco se učit zpaměti se nikdo nerodí.
------------

„Ale v tomto bodě je fyzika (dělaná rozumně, ale to platí pro cokoliv) zcela nevinně.“ Ano, pokud je dělána rozumně, viz výše.

„Osobně také věřím na to, že bychom se měli místo budování znalostí (toho, co si má student zapamatovat) věnovat budování dovedností (toho, co student dokáže dělat).“ A co vaši kolegové třeba i u vás ve škole, také tomu všichni věří? A činí podle toho? Nebo se přizpůsobují požadavkům často nesmyslným systému (nebo přijímacích zkoušek).

„Správným řešením určitě jsou volitelné semináře, na nich je nejlepší atmosféra, motivace, pracovní prostředí. Otázkou ale je, kdy s nimi začít. Znám příliš mnoho studentů, kteří ještě po druhém ročníku gymnázia tápali, čím by se vlastně chtěli zabývat a nechtěli si volbou seminářů zavřít dveře do opačné části spektra „akademického vzdělání“.

A vy to tedy víte lépe než oni, nebo to lépe vědí v NÚVu? Studentům můžete radit, ale zodpovědnost za rozhodnutí musí nést oni. Viz Feřtekův blog: http://www.respekt.cz/spolecnost/studenti-se-nechteji-bavit-ale-mit-vliv-na-to-co-se-uci

------------

„Z pohledu fyzikáře jsou noční můrou především lékařské fakulty – kvůli nim jako bych učil dvě různé fyziky“

A proč to tedy tak neuděláte. Jedna volitelná fyzika pro ty, co se hlásí na LF (bohužel). A druhá VOLITENÁ, pro ty kteří chtějí rozumět indukci a teorii relativity. A ostatní vystačí s tím, co se naučili nebo také nenaučili na základce. Poptejte se třeba svých kolegů z humanitních oborů, kolik z nich umí látku základní školy z fyziky, chemie, matematiky. A jsou s tím dobře živi v tomto světě :-).

Vladimír Stanzel řekl(a)...
26. ledna 2016 5:59  

Pane Botlíku,

napsal jsem mnohem víc, než bylo k vysvětlení nutno - jako gesto dobré vůle. Vy to nepřijímáte, na což máte nezpochybnitelné právo. Ale omlouvat vám, který jste mě již dvakrát za posledních pár dní zcela bezdůvodně atakoval naprosto nechutným způsobem (kromě této diskuse ještě 23. ledna 2016 13:02 v diskusi pod článkem p. Sotoláře), by bylo projevem čiročirého masochismu, notabene když jde jen a pouze pouze o vaši dezinterpretaci napsaného. Já touto deviací zcela jistě netrpím, takže si mě klidně přidejte na svůj "hate list", mám za to, že se octnu v dobré společnosti.

Pane Šteffle,

děkuji za korektní příspěvek, časem se k němu vyjádřím.

Josef Soukal řekl(a)...
26. ledna 2016 8:41  

Už při prvním čtení článku R. Šípa něm mi naskakovaly některé otazníky, například co se týče pasáži o inkluzi. Ale není to text na rychlé čtení a stojí za diskusi.

Tajný Učitel řekl(a)...
26. ledna 2016 8:46  

Pane Stanzle napsal jste: "Docent Tomáš Janík, vedoucí Institutu výzkumu školního vzdělávání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a člen poradního týmu ministryně školství dokonce v Novoroční anketě České školy uvádí jako první nejvýznamnější problém českého regionálního školství „bezbřehý aktivismus českého EduOutu“."

Citací tak bezbřehé pitomosti z úst akademika ve vzdělávání v rádoby formální polemice, jste nejen zkompromitoval Institut výzkumu školního vzdělávání PFMU, ale také spláchl veškerý zbytek textu do propasti milosrdného zapomění.

tyrjir řekl(a)...
26. ledna 2016 14:28  

Další humor pana Tajného: Bezbřehý aktivismus českého EduOutu neexistuje :)))

Vladimír Stanzel řekl(a)...
26. ledna 2016 18:10  

Tajný učiteli,

mohl byste mi objasnit, proč je můj text "rádoby formální polemikou"? Nejlépe tak, že se nejprve budete věnovat spojení "formální polemika" a pak vysvětlíte, proč je ta má jen "rádoby". Rád bych věděl, čeho se příště při psaní vyvarovat.

Dále mě zajímá, proč jsem citací veřejně publikovaného výroku doc. Janíka zkompromitoval Institut výzkumu školního vzdělávání PdF MU. Vždy jsem měl za to, že za něco takového nese odpovědnost ten, kdo výrok pronesl. Zastáváte snad názor, že horší než "pachatel" činu je ten, kdo o něm informuje?

Dotaz poslední - proč jsem toutéž citací "spláchl veškerý zbytek textu do propasti milosrdného zapomění."?

Nico Pytlik řekl(a)...
26. ledna 2016 19:00  

mohl byste mi objasnit, proč je můj text "rádoby formální polemikou"?

To jakože jste se, pane Stanzele, o tu 'formální polemiku' snažil, seč Vám síly a schopnosti stačily, ale pohříchu se nezadařilo.

Vladimír Stanzel řekl(a)...
26. ledna 2016 20:10  

Nu, pane kolego Pytliku,

udeřil jste zajisté hřebík na hlavičku, také mně to v prchavé chvilce osvícení problesklo pleší, až jsem se toho poznání lekl! Ale právě proto potřebuji od Tajného Učitele poradit, jak ji napsat správně. Abych třeba žáky neučil nesmysly. A přiznám se, že stále nevím, jestli formální je zde opakem neformálního a jak potom vypadá právě neformální polemika. Doufám, že náš dobře utajený kolega této pedagogické výzvě neodolá.

Tajný Učitel řekl(a)...
26. ledna 2016 22:32  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...
27. ledna 2016 0:52  

Pan Tajný a další Eduíni se myslím konsekventně iritují absencí pedagogického konformisnu s nonsensy, tj. absencí oportunní reakce pedagogů na kulminující problémy direktivní implementace dubiózních aktivisticko inovátorských hypotezí do edukačních procesů. :))))

Pokrytečtí vzdělávací aktivisté, smiřte se prosím s tím, že
- Učitelé ani kraje a obce vám ty oblbovací udičky nežerou.
- Učitelé chtějí dobře učit a vychovávat, ale nemohou, protože školství je podfinancované a zvenčí a shora devastované různými rozpočto a grantožrouty.
- Správnou cestou je, aby stát dal na školství 6 % z HDP, učitelům důstojnější platy a lepší podmínky k práci.


J. Týř

PS: Pokrytectví vzdělávacích aktivistů myslím docela vyjádřil Martin Macháček v diskusi k článku Tomáš Feřtek: Svět podle Sotoláře:

...svět nás dospělých je plný vnější motivace, od významně zvednutého obočí nadřízeného až po trestní řízení, od úsměvu krásné ženy až po miliony z úspěšného podnikatelského projektu. Je možné to před dětmi skrývat a pak je najednou hodit do studené vody reálného světa, aniž bychom je předtím naučili plavat?

Toto není obrana dnes převládajícího způsobu výuky, ale jen výzva k jisté pokoře před realitou a varování před vzdušnými zámky.

A jak už jsem mockrát řekl a napsal, jediné, co reálně pomůže změnit naše vzdělávání k lepšímu, je dávat na něj aspoň takové procento HDP, jaké dává průměr OECD, z toho především přidat učitelům...


Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/tomas-fertek-svet-podle-sotolare.html

Tajný Učitel řekl(a)...
27. ledna 2016 7:51  

Pane Stanzle,
váš text aspiruje být něčím, co není, jmenovitě formální publikovatelnou polemikou, přičemž obsahově je to spíše, navzdory krásnému jazykovému obalu, tendenční a žlučovitý atak, vhodný leda pro internetovou vendetu. Krom zneužití části Botlíkova komentáře, jste použil výrok akademika ověnčeného honosnými tituly jako trojského koně pro podporu svého názoru, aniž byste si uvědomil, jak evidentně hloupý ten výrok je. Asi se vám to v tu chvíli zdálo jako dobrá věc, nicméně dosáhl jste nechtěně komického efektu, čímž jste zbytek textu odsunul do nedůvěryhodné roviny. Přetisknutím onoho výroku jste umožnil myslícímu lidu, aby si uvědomil, že část dnešní akademické obce jednoduše plácá nesmysly, v tomto případě úsměvné, v případě doc. Konvičky nenávistné. Stačí?

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
27. ledna 2016 8:07  

Konvička? - Raději deset Konvičků než jednoho pomateného sluníčkáře jako Merkelová...

http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-politici-se-potrebuji-naucit-paretovo-pravidlo-pg3-/p_zahranici.aspx?c=A160125_225329_p_zahranici_wag

Vladimír Stanzel řekl(a)...
27. ledna 2016 15:23  

Tajný učiteli,
nejsem příliš spokojen, neb jste zcela ignoroval dotazy položené ve druhém odstavci mého příspěvku z 26. ledna 2016 18:10. A nejsem s to se dobrat zjištění, v čem spočívá tendenčnost a už vůbec ne žlučovitost. Cílem polemiky přece není hledat shodu, ale naopak, pokusit se vyvrátit argumenty názorového oponenta. Já v ní nejsem nikterak útočný, i když bych mohl. Článek vznikl právě pro internetové médium, na zakázku, neaspiroval na publikování tiskem.
Jak jsem již uvedl a snažil se vysvětlit, žádného zneužití části komentáře OB jsem se nedopustil, jeho konstrukce je mylná. Výrok docenta Janíka se může jevit jako evidentně hloupý vám - pak by bylo vhodné vysvětlit, v čem jeho hloupost, resp. bezbřehá pitomost, jak jste také uvedl, spočívá. EDUin stojí mj. za masivní propagační kampaní inkluze, která ovšem není ze strany MŠMT naprosto připravena a koncepčně pojata a momentálně dokonce hrozí omezením práv rodičů na volbu školy pro jejich dítě. Vážnost situace si už začínají uvědomovat i jeho exponenti a poukazují na některé problémy, které ovšem praktici predikovali od počátku. Je tedy vliv této o. p. s. na školstí zanedbatelný? Opravdu nepůsobí její aktivismus problémy?
Vaše konstrukce o přesunutí zbytku textu do nedůvěryhodně roviny zcela postrádá logiku, je jen předsudečným soudem. Víc nemám, co bych dodal.

Vladimír Stanzel řekl(a)...
28. ledna 2016 18:20  

Dodatek pro Oldřicha Botlíka a koneckonců i Tajného Učitele

Protože mám rád ve věcech jasno, požádal jsem o názor na podstatu našeho sporu týkajícího se údajného zneužití citátu OB člověka nad míru povolaného, bohemistu a lingvistu - profesora Oldřicha Uličného. Zde je jeho stanovisko:

"Jde o sémantiku i pragmatiku zároveň. Sémantické na tom je, že v kontextu se explicitně neříká, a ani z něho samozřejmě nevyplývá, že byste podsouval p. Botlíkovi, že zcela souhlasí se Švehlou. To si tam vkládá on sám, jak správně konstatujete, a to je ta pragmatická stránka věci. Vy pouze obecně charakterizujete duchovní spřízněnost všech zmíněných lidí, nikoliv přímo názor p. Botlíka na Švehlův článek. Takže jde-li Vám o správnost argumentace, souhlasím s Vámi."

Jak se říká u nás na Moravě - tož tak.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.