Nemůžu se nevrátit k minulému vydání Týdeníku Echo24, které se titulním tématem věnovalo inkluzi, tedy problému začleňování mentálně postižených do běžných základních škol. V první řadě se necítím zcela kompetentní a nebudu nijak předstírat, že toto téma umím vnímat jen jako pozorný čtenář. Inkluze vyvolala mezi čtenáři obrovský rozruch a sami se k ní v redakci stále vracíme. Jsme si vědomi toho, jak citlivé téma to je. A že není záležitostí společenských tříd ani cílových skupin, protože případy mentálního postižení se objevují napříč společností a nejsou charakteristické pro žádnou sociální kategorií. Samozřejmě existují statistiky, které budou podle schopnosti interpretace dokazovat to či ono, ale vždycky půjde o každý konkrétní případ lidské bytosti. A to by měl být prioritní úhel pohledu. Proto jsme vedle textu samotného dali velký prostor zastáncům a propagátorům inkluze.
Z článku
Dalibora Balšínka v Echo24.cz vybíráme:
Sám v textu cítím jednu slabinu. Postrádá větší senzitivitu a vysvětlení, proč je inkluze škodlivá i pro děti s mentálním postižením, a více se zaměřoval jen na děti bez větších mentálních poruch. Zpětně považuji za chybu připomínat již nepoužívanou kategorizaci mentálních poruch, byť v textu nebyly pojmy v žádném případě použity se zlým úmyslem. Rozumím také tomu, že se některých čtenářů mohla tato pasáž dotknout. Nezmiňuji to z alibistických důvodů, a už vůbec ne proto, že bych trpěl poruchou politické korektnosti. Jen jsem se pokusil představit si rodiče (což samozřejmě plně nejde), kteří musejí situace s mentálně postiženým dítětem překonávat a hlavně řešit metody jeho vzdělávání.
.png)
0 komentářů:
Okomentovat