Z rozhovoru Miroslava Žáka s Evou Vondrákovou v Pražský.Deník.cz vybíráme:
Současná ministryně školství se přiklání k tomu nabídnout podporu nadaným v rámci inkluzivního vzdělávání, tedy v běžných školách spolu s ostatními žáky a studenty. Je možné něco takového u nás uskutečnit? Jestliže ano, za jakých předpokladů?
Doporučila bych inspirovat se na začátku zmíněným příkladem britské vlády – zmapovat, kde a jak to ve světě funguje a neomezit se jen na pár příkladů. Můžeme se samozřejmě poučit i u nás – ale opět by se měly brát v úvahu všechny okolnosti. I tady existují či existovaly příklady dobré praxe. Všechny, o kterých vím, ale fungují za „neběžných podmínek“. Ti, kdo byli či jsou v inkluzivním vzdělávání úspěšní, mají například výrazně menší počet žáků ve třídě, dobrou spolupráci kvalitní asistentky s učitelkou nebo lepší vybavení díky finanční podpoře a velmi dobrý vztah k dětem. Chcete-li jednoduchý a praktický návod tady a teď, pak bychom měli nastavit podmínky tak, aby chtěli a mohli učit jen ti nejlepší. A to není jen o penězích, ale o způsobu řízení. Předpokládala bych, že učitelé jsou dospělí, svéprávní, vzdělaní, zodpovědní, motivovaní a nepostrádají rozum ani cit. Takže podle toho, jak kvalitní osobnosti chceme z dětí vychovat, bychom pro ně měli mít učitele. Pokud takoví jsou, mělo by se s nimi také tak jednat.
4 komentářů:
http://usti.idnes.cz/vyuka-matematiky-profesor-ujep-jan-melichar-fm4-/usti-zpravy.aspx?c=A151118_2206222_usti-zpravy_alh
aby mohli a chtěli učit jen ti nejlepší
A už se tedy ví, kteří to jsou?
Hele, třeba já bych učil, až bych brečel. Nejspíš se ale asi nevejdu.
Mám pořád takovou utkvělou představu, totiž, že by se učit měli i, a možná především, žáci.
Matematika se musí i vysedět, říká profesor
Občas říkávám, že informatika, myšleno vyučovací předmět, prochází rukama. Kdo pracuje jen dominantní rukou tak, že ji stále přesouvá z myši na klávesnici a zpět, nepracuje celou hlavou. Ale o to nejde.
Když dítě udělá chybu, neměl bych mu vynadat. Měl bych být celý šťastný a rozebrat s ním, proč ji udělal. Víckrát ji už neudělá.
Nejsem si až tak jist úplně se vším. Trošku to jde mimo moji logiku. Kdo neudělá chybu, tak už teď nejspíš pracuje správně. Což ovšem nevylučuje, že ji neudělá už nikdy. Ale nejspíš to nebude nevědomostí.
A s tím štěstím, jakkoli je to asi myšleno v drobné nadsázce, byc byl spíše uměřený. Aby to nedopadlo tak, že čtyři chyby... výborně, jen jedna chyba... sotva dostatečně.
Jste pro povinnou maturitu z matematiky?
Osobně bych byl pro, ale nelíbí se mi provedení Cermatu.
Společná, státem garantovaná a povinná část maturitní zkoušky by měla jít celá mimo Cermat. Tedy nejen z matematiky.
Kde ty nejlepší najdete? A jak?
Co s těmi průměrnými?
Okomentovat