Zbyněk Stanjura: Absurdní debata a absurdní argumenty

Z druhého čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v poslanecké sněmovně dne 8. července 2015.


Dneska není takové horko jako včera. (Včera bylo 35 °C, dnes je pouze 25 °C.) Ale občas mám pocit, že ztrácíme zdravý úsudek. Celé to bojové hlasování, levice je velmi spokojena, jak to dopadlo, bylo o sedmi dnech. Když to dneska nepřerušíme, tak třetí čtení bude nejdříve 16. září, pokud to bude priorita vlády. Kdybychom to přerušili, tak druhé čtení je 15. září a třetí čtení může být 24. září. Ale zvítězili jsme v hlasování. Zvítězili jsme, že to bude možná o sedm dnů dříve. Tak já nevím, jestli je to rozhodující. Pro tento školní rok to žádný smysl nemá.

Paní ministryně je legislativec. Řekla tady takovou větu, že je jedno, jestli je to většina nebo menšina. A co když je to výrazná menšina? Já jsem myslel, že ty případy jsou tři. Mě bude zajímat i procento. Já bych chtěl slyšet, když už budete ta čísla zjišťovat, nejenom odhad, ale skutečně číslo.

Jinak se pohybujeme v nějakých odhadech, pocitech, signálech, zkušenostech, informacích, já jsem slyšel, byly to vesnické školy, nebyly to vesnické školy, je jich hodně, není jich hodně, odbory to chtěly, odbory to nechtěly. Při vší úctě k mému kolegovi panu poslanci Hegerovi, jak říká: Možná to k ničemu není, ale vyšleme pozitivní signál. No já nevím, jestli máme vysílat pozitivní signál tím, že změníme nějaké paragrafy. Jestli je to to pravé. A skutečně (nesrozumitelné), že to dělají ty soukromé školy. Už trošku někteří budou (nesrozumitelné) už to nejsou ti starostové, už jsou to možná ti soukromí majitelé, kteří (nesrozumitelné). A říci větu, a je to tak opakovaně, řekla to paní ministryně, že to málem nezákonné. To je ale přece zákonný postup. A já jsem se ptal, jaký je rozdíl mezi jinými profesemi. V jiných profesích to je mravné a v této profesi je to nemravné? V jiných profesích, když mají smlouvu na dobu určitou, tak dostanou hypotéku a úvěr na rozdíl od učitelů nebo nedostanou? Proto já jsem příznivec obecného řešení a ne speciálního.

K tomu zákoníku práce: Samozřejmě, že stávající stav zákoníku práce vede k tomu, že je menší počet pracovních míst než by být mohl. Protože není to takový ten svět, kde jsou ti zlí zaměstnavatelé a ti hodní zaměstnanci. Taky jsou zaměstnanci, kteří nejsou hodní, když to řeknu takhle eufemisticky. A zbavit se ho není úplně jednoduché pro toho zaměstnavatele. A není to jenom problematika jakoby výrobních firem, ale je to i v tom školství. Zeptejte se starostů, jak jednoduché je vyměnit ředitele, který není dobrý. Pokud nic neporušil, formálně všechno plní, jenom ta škola stagnuje. Například není tak oblíbená v tom městě. Chodí tam menší počet žáků. Máte šanci vyměnit toho ředitele? No nemáte. Protože se tady vykládá vždycky pohádka, jak si starosta udělal ze svého kamaráda nebo z ženy kamaráda ředitele či ředitelku té malé školy. A to přece, kdo se tomu věnuje na tom městě a ještě třeba ve větším městě jako je Opava, když máte 14 základních škol, tak uvidíte ty trendy, která škola je výborná, která je průměrná a na které spíš dochází k problému, že rodiče o ni ztrácejí (nesrozumitelné). A máme šanci vyměnit toho ředitele? Paní ministryně, zkuste dát samosprávě nějaký nástroj, aby měli šanci! Nemáte šanci, vůbec ne.

Když se prosadilo do zákona opatření poměrně běžné v jiných profesích, opatření, že jednou za šest se může vypsat tendr na ředitele, co to spustilo za odpor! Jak málo odvážných zřizovatelů se k tomu postavilo. A (nesrozumitelné) plošně. Proč plošně? To jsou přece věci, které se mají řešit individuálně. Ne plošně všem dávat smlouvy na dobu neurčitou a taky ne všechny jakoby pravidelně měnit. Takže ten zákon prostě je zbytečný, možná, že projde 15. září, možná projde 22. září. Ale v okamžiku, kdy ta čísla nebudeme mít před třetím čtením, a já myslím, že návrh pana poslance Gabala byl naprosto korektní. Ať se teď netrápíme. Tomu rozumím. Pokud ta čísla tam nejsou, je to chyba vašeho předchůdce, protože ta čísla tam měla být, abychom věděli o faktech, jestli skutečně někomu pomůžeme nebo jenom máme signály, ať už dobré nebo špatné.

A já jsem neříkal, že někdo nastupuje v průběhu školního roku, jak tady někdo z předřečníků zmínil. Já jsem říkal: Ano, podle zákona a podle logiky školské veřejnosti je školní rok od 1. září do 31. srpna. Podle zkušeností a interpretace rodičovské veřejnosti a té žákovské, která je teda mnohem větší, školní rok začíná 1. září a končí 30. 6. Tak to přece je. Jinak to vnímají ředitelé a učitelé, délku školního roku, a jinak to vnímají žáci a rodiče. Jinak by nebyly přece prázdniny. Dneska někde sedm, někde osm, někde 12 dnů. (Týdnů?)

Takže mně to nepřijde a nikdy jsem ředitel školy nebyl a nebudu, ale mně to zas nepřijde tak úplně vyloučené, že někoho přijmu 1. července. Aby měl čas se připravit a 1. září se plně zapojil do výuky. Přijde mi to mnohem logičtější než někoho přijímat k 1. září, aby ten den podepsal pracovní smlouvu a šel učit za hodinu. Jo? Mně to pak přijde, že by to klidně mohlo takhle fungovat. A mám takový pocit a mám takové signály a slyšel jsem, že se tomu tak děje, že od 1. 7. to je, ale úplně přesně to kvantifikovat neumím. Ale měli bychom se nad tím zamyslet a říct, jestli je to dobrý nebo špatný nešvar a na základě toho buď přijmout nebo nepřijmout další paragraf. Děkuji.

A jestli vám někomu připadá jakoby absurdní debata a absurdní argumenty, které říkám, je to pravda. Ale jak chcete jinak reagovat, když máte absurdní návrh a k tomu absurdní zdůvodnění. Tak pak se snažíte v rozpravě ukázat na komičnost nebo nelogičnost a používáte možná karikaturu, možná zkreslení, možná silnější slova, silnější příklady než by si úplně věcná debata zasloužila. Ale když vláda neví, kolika lidí se to týká, ale to dobro páchat lze a chce, tak je to potom složité.

Zdroj: PSP.cz

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 407/ - druhé čtení