Martin Šimáček: Kdo je tady odborník?

pátek 3. dubna 2015 ·

V článku z 27. března se na serveru Česká škola Jiří Pilař snaží o interpretaci novely školského zákona. Skutečně však v článku neargumentuje, ale pohrdá a rozděluje: vytváří a posiluje antagonii „odborníků“ a „aktivistů“, přičemž obě tyto „skupiny“ jsou jeho konstruktem.


Sám Jiří Pilař se z tvrdého odpůrce inkluze postupně při veřejném vystupování prozíravě a v reakci na trendy ve vzdělávání stal jejím mírným obhájcem (nesnadno říci, jak vážně). Jak říká opatrně on sám: inkluze ne za každou cenu. Přitom pod jeho rukama (ještě před 7 lety byl ředitelem odboru na MŠMT) se po 13 let posilovalo segregované vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (jak ve speciálních, tak základních praktických školách), při kurikulární reformě se mj. legalizovaly vzdělávací programy nereformovaných zvláštních škol přílohou pro vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením. Takže ještě před třemi lety dovolovaly vyhlášky, aby se podle tohoto přílohou upraveného programu vzdělávalo 25% dětí bez diagnózy LMP. A po desetiletí byly romské děti diagnostikovány jako děti s lehkým mentálním postižením až 10x častěji, než děti z ostatních populací.

Pilař přirozeně využívá toho, že ve speciálních i praktických základních školách učí vesměs zkušení specialisté, kteří v nemoderované veřejné diskusi často ztrácí jistotu, že o jejich mravenčí práci s dětmi někdo stojí. Staví se jakoby na jejich ochranu, a to z pozice „odborníka“, který je chrání proti škůdcům z Bruselu, Štrasburku, Británie a Finska, českých neziskových organizací či Agentury pro sociální začleňování, které souhrnně a pejorativně nazývá „aktivisty“. Využívá toho, že v Česku je zakořeněn euroskepticismus a dále pomáhá ve svých mediálních vystoupeních křivit informace, které do Česka z Bruselu a Štrasburku přicházejí. Využívá také toho, že v Česku panuje obecná nechuť k učení se z dobrých praxí odjinud, a vysmívá se výsledkům vzdělávání dětí se zvláštními potřebami v zahraničí (nejčastěji v Británii) i v českých školách, které se (zatím v menšině) rozhodly uplatňovat moderní metody vyučování a podporovat děti se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Uráží tak praxi a výsledky velmi progresivních pedagogů i specialistů z poradenských pracovišť (které tedy mezi odborníky neřadí?), byť mají za sebou výborné výsledky práce s dětmi se SVP, které jsou individuálně integrované mezi vrstevníky k oboustrannému prospěchu.

Pilař se také podílel na založení Asociace speciálních pedagogů, aby tím veřejně prokázal jednotnost odborné obce specialistů proti nepoučeným aktivistům. Zastírá tím fakt, že i mezi specialisty jsou stále různorodější názory na vzdělávání dětí se SVP.

Pilař se umně veze na vlně anticiganismu v Česku a nedostatky ve vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami často ve veřejných vystoupeních redukuje na problémy vzdělávání romských dětí. Pomáhá vyvolávat hysterii mezi pedagogickou (a rodičovskou) veřejností ze společného vzdělávání dětí z majority a romské menšiny. Zde je patrná jeho neznalost situace ve vyloučených lokalitách – není s to formulovat základní podpůrná opatření, která je potřeba k dětem z těchto míst dopravit, aby překonaly hendikepy s tímto zázemím spojená a naplňovaly své vzdělávací možnosti.
Pilař si pečlivě vybírá, které statistiky použije. A tak kupříkladu nemluví o tom, že v Česku se sociální a ekonomický status při vzdělávání reprodukuje nejvíce ze zemí EU. Že čeští žáci téměř bez přestávky upadají v mezinárodním hodnocení PISA a velmi tristní je srovnání zejména v klíčové oblasti – čtenářské gramotnosti.

Naopak již poněkolikáté veřejně (lživě) tvrdí, že podle zjištění České školní inspekce z roku 2009 bylo ve 171 školách určených pro žáky s lehkým mentálním postižením zjištěno pouze 110 žáků bez správné diagnostiky. Ve zprávě ČŠI lze přitom dohledat citaci, dle které bylo v těchto školách „zařazeno celkem 5 052 žáků bez diagnostikování speciálních vzdělávacích potřeb. Z celkového počtu žáků bylo 68,2 % s diagnózou LMP, z nich je podle sdělení ředitelů a výchovných poradců 35 % romských žáků s LMP.“

Nejedná se tedy o desítky případů, ale tisíce dětí, které neprošly diagnostikou ve školském poradenském zařízení a byly do školy pro žáky s mentálním postižením zařazeny bez jakéhokoliv odborného posouzení jejich vzdělávacích potřeb. V roce 2009/2010 žáci s lehkým mentálním postižením tvořili necelou polovinu všech žáků těchto škol, přestože jsou určeny pouze pro tuto cílovou skupinu.

Praxe zařazování dětí bez posudku do škol pro děti s mentálním postižením byla do roku 2011 kryta protizákonným ustanovením vyhlášky, kterou připravoval ještě jako ředitel odboru na MŠMT Jiří Pilař. K doplnění počtu dětí ve školách pro postižené žáky mohly školy přijímat až 25 % žáků bez postižení. Do školy pro mentálně postižené tak bylo snazší přijmout dítě bez mentálního postižení, protože to na rozdíl od mentálně postiženého odborný posudek dle vyhlášky nepotřebovalo. Pokud škola měla málo dětí s postižením, mohla si stav doplnit dětmi zdravými, bohužel nejčastěji právě dětmi, jejichž rodiče nedokázali vyhodnotit dopady vzdělávání v ZŠ praktické na budoucí perspektivy svých dětí. A teprve od roku 2011 již toto protizákonné ustanovení ve vyhlášce není a do školy pro žáky s mentálním postižením již nelze přijmout dítě bez tohoto postižení.

Ať už jsem byl na desítkách náslechů na základních školách v Poběžovicích, Jáchymově, Krnově, Krásné Lípě a na mnoha dalších místech v Česku, kde intenzivně pracují s dětmi se sociálními i dalšími hendikepy, ale také například ve Willow Tree School v londýnské čtvrti Ealing, nebo ve školách ve Švédsku či USA, nebo jsem sám mohl vykonávat pozici asistenta pedagoga v britském Doveru, všude jsem v podstatě bez výjimky nasával velmi zajímavé učitelské metody, jak podpořit dítě, které v kolektivu vykazovalo podprůměrné výsledky, mělo objektivní problémy, špatné rodinné zázemí, nedostatek intelektu. Nikde to nebylo snadné, ale všude to šlo, když hlavní informací o dítěti nebyla jeho diagnóza, ale popis potřeb, na které se hledala opatření, a to v podstatě bez výjimky mezi vrstevníky (tedy - řečeno v současné terminologii – individuální integrací).

Naproti tomu Jiří Pilař nosí na důležitá jednání sešitou brožuru s návrhem na úpravu vzdělávacích programů v ČR a s vážnou tváří navrhuje za kolektiv autorů Bernardová, Drbout, Pilař vznik programu „pro děti dlouhodobě selhávající ve vzdělávacím programu“. V prezentacích popisuje, za jakých okolností může být dítě vyřazeno z kolektivu a znovu legálně segregováno.

K individuální podpoře dětí však směřuje i novelizovaný školský zákon. Sám o sobě nic nespraví, ale dává poradnám a školám do ruky dobrý základ k hledání individuálních opatření na míru dítěti, které objektivně potřebuje podporu navíc.

Ale to Jiří Pilař neřeší. Vypadá to spíše, jako by svým posledním článkem obhajoval novelu jako výhru odborníků nad aktivisty. A přitom mimoděk sděluje, jak o diskusi o změnách v českém školství smýšlí.

Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování

115 komentářů:

Jana Karvaiová řekl(a)...
3. dubna 2015 v 7:43  

Podle toho, co čtu od pana Šimáčka,tak jim ten Pilař leží pěkně v žaludku. Asi jim rozkopal bábovičky.
P odle mých životních zkušeností nejvíce se lidi zlobí když jim někdo věcně argumentuje,říká pravdu a nenechá se rozhodit. Navíc pan Pilař,jelikož seděl na ministerstvu a pohyboval se v politice, má také dlouhé prstíky a známosti (co bychom si zastírali) a asi má možnost věci ovlivňovat víc, než se „inkluzistům za každou cenu „ líbí.
Pan Šimáček používá argument „nápravy“ pana Pilaře v podobě změny argumentace. Totéž ale udělala Agentura..,když na jedné ze svých schůzí zjistila, že se „terén bouří“ (citace ze zápisu) a „bude se muset přistoupit k jiným argumentům a mediálním sdělením“. Toto si lehce dohledáte na stránkách agentury,pokud si dáte čas.
Je zajímavé, že v těch třech článcích,které dnes vyšly se argumentuje „kognitivními schopnostmi“, což byla formulace, která ležela při tvorbě nového zákona těmto lidem v žaludku nejvíce.Dnes se jim hodí.
Zrušením RVP pro LMP dojde k tomu, že děti s lehkým mentálním postižením budou nuceny se učit podle osnov normální školy. Jestliže bereme dítě jako nádobu litrovou a dítě lehce mentálně postižené jako nádobu ¾ litrovou nebo s ještě menším obsahem, potom do nich ten litr nenalijete i kdybyste se na hlavu postavili. Tyto děti budou přetěžovány, zatíženy permanentním neúspěchem .Tvrdit, že to spraví IVP je nesmysl. Potom bychom museli zrušit očekávané výstupy, kterých na konci každého období mají děti dosáhout. Tímto bude porušena jiná deklarace a to „ o právech zdravotně postižených“. Zde se jasně říká, že zdravotně postižení mají být vzděláváni dle svých možností a schopností. Což bude porušeno, pokud se nevymyslí něco na jiný způsob RVP pro LMP. Není mi jasné, proč by se mělo vymýšlet něco jiného, ale asi se na to už vypisuje tučný grant.
A poslední argument. Hnát tohle na vlně anticiganismu už je doopravdy trapné. A čí zájmy tedy hájí pan Šimáček se svou Agenturou? Snad zájmy hluchých či slepých dětí? Všem je jasné, jakou ligu kope on. Je jasné, že si hájí svoji Strategii pro…..a lidé jako pan Pilař a další mu dokáží věcně argumentovat a tím podkopávat tuhle hrůzu, která, snad v dobré víře, vznikla někdy v roce 2011 a byť se dnes tváří jako že to už je jinak,opak je pravdou, pracuje se s ní i nadále a její úkoly se plní do posledního puntíku.určitě v kapitole školství. Otázkou pak zůstává, jak je možné, že se ministerstvo školství nechá v podstatě ovládat podobnými agenturami a plnit jejich zadání. Politika,prachy.

Josef Soukal řekl(a)...
3. dubna 2015 v 7:56  

Pan Šimáček píše jako pravý inkluzivní štváč. Kdeže nám zůstaly ty děti? Narýsujeme jim světlé zítřky tím, že zrušíme, co dosud fungovalo, a pošleme je tam, kde to drhne. Však ono to půjde, svatá víra je nad rozum!

Josef Soukal řekl(a)...
3. dubna 2015 v 8:02  

V posledních týdnech jsem diskusi o inkluzi intenzivně sledoval a měl jsem možnost s několika lidmi, kteří s lehce mentálně retardovanými pracují. Nabyl jsem dojmu, že zásadním projevem diskriminace, který se v této oblasti nyní projevuje, je diskriminace rodin, které by své dítě do praktických škol rády umístily, ale nemohou. Je to pomalu na petici, ne do Bruselu, ale na MŠMT či premiéra určitě.

Josef Krátký řekl(a)...
3. dubna 2015 v 9:08  

Takřka polovina článku je poměrně nechutný insinuační tlach směřující hlavně k osobě pana Pilaře. Martin Šimáček zjevně odborník nebude, jeho "antagonie" to ukazuje v celé nahotě (zřejmě jde o agonii vyvolanou antabusem). Současné tažení i(nk)luzionistů proti údajné diskriminaci mi připomíná Nikitu Chruščova a jeho údajný výrok, že Sovětský svaz nikdy nerozpoutá válku, ale bude hájit světový mír, i kdyby neměl zůstat kámen na kameni.

Josef Soukal řekl(a)...
3. dubna 2015 v 9:30  

Článek M. Šimáčka ukazuje, jak už pouhým chybným pojmenováním problému můžeme znesnadnit cestu k jeho řešení. Otázka totiž nezní tak, zda jsou děti v praktických školách umístěny nesprávně, ale zda jejich umístění je nejlepší cestou, jak jim pomoci, tedy nejlépe fungujícím podpůrným opatřením, když mám zůstat u slovníku těchto dnů. Z diskuse je evidentní, že nic lepšího k dispozici nemáme a že dobré příklady inkluze jsou uskutečňovány za pomoci mimořádných finančních prostředků (z více zdrojů) a za mimořádných podmínek (menší či malý počet dětí ve třídě); tímto nezpochybňuji práci, kterou s inkluzí mají ti, kteří s dětmi pracují. Nikdo nesleduje, zda inkluze nemá i negativní dopady na výuku spolužáků inkludovaných dětí. Chceme-li změnit dnešní stav a učinit z výjimek normu, je zapotřebí přesně pojmenovat, co k tomu budeme potřebovat, a zajistit si zdroje. O tom prvním se moc nepíše, a v druhém případě jsme se zatím dočkali výkřiků typu "už dnes je možné čerpat miliony", přitom odhady na komplexní inkluzi se pohybují v řádu miliard.

Josef Soukal řekl(a)...
3. dubna 2015 v 9:32  

Ještě jsem zapomněl: Pokud budeme vést diskusi ala M. Šimáček a činit proinkluzivní opatření, která situaci ve skutečnosti zhorší, dosáhneme jediného - veřejný prostor ovládnou skuteční anticiganisté.

Oldřich Botlík řekl(a)...
3. dubna 2015 v 12:23  

Josef Soukal: 3. dubna 2015 9:30
"Nikdo nesleduje, zda inkluze nemá i negativní dopady na výuku spolužáků inkludovaných dětí."

Má-li se o problematice inkluze diskutovat věcně, pak jsem opravdu zvědav, jak autor tento svůj výrok dokáže. Anebo jde zase jen o aktivitu přípravného výboru Společnosti pro uvádění protistátních výroků o školství na pravou míru?

Josef Krátký řekl(a)...
3. dubna 2015 v 16:37  

Tak nám, pane Botlíku, sdělte, kde se v textech o inkluzi můžeme dočíst o tom, že se sledují i ony negativní dopady. Já jsem zatím na žádný takový nenarazil.

Slávina řekl(a)...
3. dubna 2015 v 16:54  

Pan Šimáček je dávno znám svými militantními postoji k
praktickým školám . Snad tím chce zastřít poměrně neúspěšnou misi své Agentury pro sociální začleňování.
Proinkluzivní školy často musí vzdělávat žáky s různými
handicapy- ať již z důvodu geografické polohy školy
nebo z důvodů existenčních / škola má dočasně málo žáků/.
Je dobře, že toto řešení existuje a že pedagogové jsou schopni ujmout se této nelehké role. Nic víc - nic míň !
Nevnášejme do této reality zbytečné emoce.
Ve velkých městech trvat na plošné inkluzi je holý nesmysl.
Pan Šimáček může psát o svých zkušenostech klidně z celého světa . Ale až bude mít zkušenost s vlastním
dítětem , které by se mohlo?! vzdělávat s 25 žáky , mezi nimiž budou 3-4 žáci v rámci inkluze různě zdravotně a mentálně oslabení, pak jeho radosti z inkluze budu věřit . Zejména , když ve třídě nebude fungovat asistent pedagoga z finančních důvodů jako tomu dosud často je!
Asociace pedagogů rozhodně nevznikla kvůli Dr.Pilařovi nebo Dr. Bernardové . Je to sdružení odborníků , jimž není osud dětí s mentálním postižením lhostejný , protože s nimi léta pracují a rozumí jejich potřebám .
Je smutné , že zkušenosti poctivých speciálních pedagogů narážejí na politické agitace lidí, kteří o dlouhodobé pedagogické dráze nemaji ani tušení .
Zlehčovat nutnost speciálního vzdělávání však dovedou .
K dokonalé segregaci jedince dochází po ukončení
inkluzivního vzdělávání proto, že takový mladý člověk zpravidla neumí nic . Často je zvyklý, že má pomoc na dosah, nebo se jeho pomalé tempo zohledňovalo / i přehlíželo , když nezlobil/.
V zaměstnání však takové ohledy neplatí a jedinec zvyklý na úlevy najednou nestačí a selhává . Nemůže za to. Nebyl vzdělán a vychován k samostatnosti a také k tomu, že určitou praktickou dovednost opravdu perfektně ovládá , což by samozřejmě zvedlo jeho sebevědomí .
Na to by propagátoři totální inkluze měli myslet také .



Tajný Učitel řekl(a)...
3. dubna 2015 v 17:32  

Pokud je pan Soukal a paní Karvaiová ostře proti, článek stojí za pozornost. Pan Šimáček se zcela jistě nemýlí v tvrzeni, že Češi neradi přebírají dobrou praxi (včetně inkluze) se zahraničí. Mají k tomu vždy mnoho pádných důvodů, například specifičnost českého prostředí, nedostatek prostředků, nedostatek odborníků atd, atp... Ovšem pravým důvodem je prostě a jednoduše neochota více pracovat za ten samý státní bakšiš.

Oldřich Botlík řekl(a)...
3. dubna 2015 v 18:11  

Josef Krátký: 3. dubna 2015 16:37

"Tak nám, pane Botlíku, sdělte, kde se v textech o inkluzi můžeme dočíst o tom, že se sledují i ony negativní dopady. Já jsem zatím na žádný takový nenarazil."

Pane Krátký, Vy si seriózní diskusi představujete opravdu zvláštně. Já jsem přece o dopadech inkluze na neinkludované děti vůbec nic netvrdil. Důkazní břemeno je jednoznačně na tom, kdo tvrdí, že "Nikdo nesleduje, zda inkluze nemá i negativní dopady na výuku spolužáků inkludovaných dětí."

Buď to dokáže (a na ten důkaz se opravdu těším), anebo holt jen tak pindá...

Jana Karvaiová řekl(a)...
3. dubna 2015 v 18:13  

Kdybychom milý tajnůstkářský učiteli nebyli ochotni pracovat za státní bakšiš, už bychom tam nebyli. Hezké žvásty.Kroužek keramiky - zadarmo. Náprava logopedická - zadarmo. Placení si z vlastního další vzdělávání z etopedie,logopedie a psychopedie. Ano, my jsme ti troubové,co pracují za bakšiš. Nikdo neposlouchá naše připomínky, protože nás někteří okamžitě (jen podle příspěvků pod články) pasovali do role zpátečníků a lidí neschopných jít s dobou. Jen tak pro srandu - inkluze na naší škole probíhá dávno (jen to nikde nevytrubujeme).Přišlo nám to samozřejmé. Pokud jsem něco někdy psala k inkluzi, tak to bylo o její nepřipravenosti. Za tím si stojím.
Češi naopak velmi rádi kopírují zahraničí a snaží se být papežštější než papež,aby posléze přišli na to, že se měli držet toho nejlepšího, co v Česku měli a jen to pozvolna inovovali. Místo toho jsme si zrychtovali průmysl, zemědělství, zdravotnictví, školství. Máte krátkou paměť. Velmi, velmi, velmi ráda bych se chtěla mýlit.Chtěla bych, abych tu za pár let mohla o inkluzi napsat, že se povedla, že je stále kde brát prostředky na její realizaci, že se nezvrhla proti některým postiženým a jejich rodičům. S velkou ochotou se poté klidně veřejně omluvím.

Josef Soukal řekl(a)...
3. dubna 2015 v 19:01  

Pro O. Botlíka: O žádné studii sledující možné negativní důsledky inkluze na výuku ostatních žáků nevím. Předpokládám, že při frekvenci tématu v posledních týdnech by na ni jistě někdo odkázal.

Josef Soukal řekl(a)...
3. dubna 2015 v 19:02  

Pane Tajný,

co kdybyste se místo urážek vyslovil k argumentům?

Oldřich Botlík řekl(a)...
3. dubna 2015 v 19:19  

Josef Soukal: 3. dubna 2015 19:01

"O žádné studii sledující možné negativní důsledky inkluze na výuku ostatních žáků nevím. Předpokládám, že při frekvenci tématu v posledních týdnech by na ni jistě někdo odkázal."

Každý maturant z matematiky, státní i nestátní, chápe, že výše citovaný výrok není důkazem výroku "NIKDO nesleduje, zda inkluze nemá i negativní dopady na výuku spolužáků inkludovaných dětí."

Takže pindy naší Mindy. No dobrá, myslel jsem si to...

Josef Krátký řekl(a)...
3. dubna 2015 v 20:01  

Pane Botlíku, Vám jde o seriózní diskusi? Opravdu? Myslíte, že k ní patří obraty jako pindy naší Mindy? Pokud ano, tak jste se asi učil diskutovat ve čtvrté cenové...
Dokažte pro změnu Vy svůj výrok "Každý maturant z matematiky, státní i nestátní, chápe, že výše citovaný výrok..." Jsem zvědav.

Jana Karvaiová řekl(a)...
3. dubna 2015 v 20:23  

Pane Botlíku. Obyčejný učitel opravdu nestihne sledovat všechny výzkumy a průzkumy.Pokud vím, tak se články zastánců inkluze(za každou cenu) o žádných podobných studiích nikdy nezmínili. Vždy se mluví o tom, že BY inkluze měla být přínosem. Je tam ten podmiňovací způsob.Já nejsem žádný odborník, pokud diskutuji, vycházím z praxe, z rozhovorů s rodiči, z rozhovorů s ostatními kolegy a kolegy ze základek.Není to pregnantní vědecký výzkum.Myslíte, že názory praktika jsou zcela irelevantní jen proto, že nejsou publikovány v odborném časopise a nejsou tabulkově zpracované?
Proč se třeba nikde nedočtu o tom, že jsou rodiče, kteří jsou nešťastní z toho, že jejich dítě nemůže být přeřazeno na praktickou školu? Pozor, jde o neromské rodiče. Jejich děti jsou už v 6.ročníku a nic než neúspěch zatím nezažily. V testech vycházejí bodík dva nad limit.Celá rodina je uštvaná a nevědí, co dál. Možná, že to měl pan Soukal na mysli.Myslíte si, že si tu vymýšlím pohádky? Jen proto, že jsem speciální pedagog a jde mi teplé místečko?
Pan tajemný učitel tu napadl učitele, že nejsou ochotní za státní bakšiš vydávat více sil. Já s ním nesouhlasím. Myslím, že mnoho českých učitelů je již na pokraji sil.Není to jen o penězích. Je to i o podmínkách k práci ( u nás ve sborovně jeden 15 let starý "skoronepracující" PC na 6 osob) a další.V tisku jsou soustavně dehonestováni ,vydáváni za viníky škod v českém školství.Teď byl den učitelů, vyšel snad nějaký pochvalný článek na ČŠ nebo Eduinu? Copak si to ti lidé nezaslouží? To se máme plácat po zádech sami?

Josef Soukal řekl(a)...
3. dubna 2015 v 20:47  

Aha. Takže od O. Botlíka opět žádné argumenty či alespoň vysvětlení, proč považuje za možné, že by podobná studie vůbec mohla existovat a během vyhrocené diskuse o inkluzi zůstat utajena. Opět jen úporný pokus oponenta jakkoli zdiskreditovat, když už na něj argumentačně nestačím. Vskutku obohacující vstup do diskuse. Děkujeme, a už prosím nechoďte.

Oldřich Botlík řekl(a)...
3. dubna 2015 v 21:51  

Víte, paní Karvaiová, J. Soukal není jen tak obyčejný učitel. On je gymnaziální učitel českého jazyka a literatury a peskuje každého, kdo nevystudoval bohemistiku a přitom si dovolí vyjádřit svůj názor třeba na státní maturitu z češtiny.

Je tedy zřejmě také odborník na inkluzi, pokud je ve svém přístupu konzistentní a vyjadřuje se sám také jen k tomu, co vystudoval. Já, jako laik, jsem si vygoogloval „impact of inclusion on students“ a hned první článek, který mi vyběhl, se jmenoval The Impact of Inclusion on Students With and Without Disabilities and Their Educators. To je totiž tak evidentní výzkumný námět, že studií na toto téma musejí být mraky.

Ve shrnutí se říká: This article reviews the literature with respect to inclusion programs and students with and without disabilities and their teachers. The findings of the studies reviewed cited indicate that: (a) the impact of inclusion programs on the academic performance and social development of students with disabilities has been mixed; (b) the placement of students without disabilities in inclusion programs does not appear to interfere with their academic performance and has several social benefits for these students; and (c) teachers' responses to inclusion programs are complex, are shaped by multiple variables, and change over time. (zatučnil OB)

Nepochybuji o tom, pane Krátký, že totéž co já zvládne také každý maturant z matematiky. Jinak by se jejich učitelé museli hanbou propadnout…

Pokud Vám tedy, pane Krátký, připadá výraz „pindy naší Mindy“ nepřiměřený, snad přijmete pojmenování „J. Soukal žvaní“.

Josef Soukal řekl(a)...
3. dubna 2015 v 22:42  

Ponechám stranou trapné pokusy O. Botlíka cejchovat jiné slovy, jimiž byl on sám často poprávu častován (ó malosti, čouháš z jeho slov jako sláma z bot!), a přemýšlím, kdože z českých zastánců bezvýhradné inkluze pracuje s "mraky" takovýchto studií, popř. jak se vyrovnává s jejich závěry. O. Botlík bude mít jistě nějaké eso v rukávu.

Unknown řekl(a)...
3. dubna 2015 v 22:56  

Pane Soukale, žádné mraky studií u nás nejsou a pochybuji, že by někdo někomu poskytl grant na podobný výzkum.
Jedna studentka učitelství, která na podobné téma píše diplomovou práci, se po podobných informacích pídila a narazila jenom na pár kazuistik.
S diskriminací spořádaných rodin,které mají zájem na tom, aby jejich mentálně postižené děti byly vzdělávány na úrovni svých schopností, jsem se setkala také.

Josef Soukal řekl(a)...
4. dubna 2015 v 0:13  

Paní CatCatherine,

protože nejsem odborník, vzdělávám se v dané oblasti alespoň informačně, např. u ředitele školy, kterou absolvovalo více dětí mentálně či jinak postižených. Nejen od něj vím, jaké problémy dnes provází zařazování žáků pohybujících se na hranici praktické školy do běžné výuky. Ani on neví o studii, která by např. sledovala, jak ostatní ovlivňuje žák, který navíc trpí psychickým postižením, projevujícím se například častými nezvladatelnými zvukovými projevy.
Podotýkám, že s takto postiženými dětmi a jejich blízkými (pokud o děti řádně pečují) hluboce soucítím. Sám jsem během své praxe učil děti s nejrůznějšími problémy, namátkou si vybavuji žáka romského původu, kterého nejen mentální předpoklady, ale především rodinná "péče" dovedly v patnácti letech "až" mezi šesťáky, a co hůř, do stavu naprosté bezradnosti při řešení běžných záležitostí neškolného života.
Mé diskusní angažmá v otázce inkluze je dáno tím, že se mi hrubě nelíbí mistrování od těch, kdo se zaslepeně snaží prosadit své představy o dobru, aniž by byli schopni připustit, že důsledky mohou být právě opačné. Je politováníhodné, že se objeví i takový diskutér, který sice k samotnému problému není schopen říct nic, ale téma zneužije k vyřizování osobních účtů.

Josef Soukal řekl(a)...
4. dubna 2015 v 0:15  

Opravuji: ...neškolního života

Martin Krynický řekl(a)...
4. dubna 2015 v 1:05  

Tak jsem si ten abstrakt také vygooglil a protože jde o článek napsaný autory State University of New York silně pochybuji o tom, že by se zabýval situací v České republice. V takovém případě nevím, jak může článek vypovídat o následcích inkluze v ČR, která bude zajisté probíhat typicky českým způsobem (zřejmě podobně jako zavádění angličtiny od třetí třídy ZŠ, kdy dostaly učitelky, které neuměly anglicky ani slovo za úkol se přes prázdniny samy naučit anglicky tak, aby mohly od září učit. Žádná dlouhodobá příprava, žádné vzdělávání, žádné stáže v zahraničí, jen staré dobré, vydáme vyhlášku a tím poručíme větru dešti. Není to jediný případ, vzpomeňme zavádění RVP, podporu využívaní ICT, vždy se postupu je stejným způsobem - na ministerstvu nebo kde se rozhodne a školy to musí nějak zařídit samy).
Bohužel si nevzpomínám, který ze zastánců inkluze na podobnou připomínku odpověděl tak, že důležité je děti z praktických škol dostat do škol normálních, pak už se s tím určitě něco udělá. Kdyby měl dotyčný vlastní zkušenost s tím, jak se TO ve školství dělá, možná by jeho svaté nadšení trochu zchladlo.
Vzpomínám si jeden článek, kde autor líčil úspěchy anglických škol při vzdělávání českých romských dětí, které uváděl do příkrého s rozporu s neschopností českých učitelů. Pod článkem bylo video, v něm třída (spíše místnost), v ní asi osm dětí a čtyři učitelé (nebo asistenti, nebo jak se tomu odborně říká). A pak už jsme se jen smáli a smáli a smáli a ....

Jana Karvaiová řekl(a)...
4. dubna 2015 v 8:06  

Pane Krynický,velmi děkuji za to,že jste přesně popsal situaci v českém školství.O tomto ubohém přístupu ke všem změnám ve školství píšu už dlouho. Jediného,čeho se mi dostává je - výsměch, pasování do role pasívního člověka a učitele, do role člověka se zastaralým myšlením či dokonce do role speciálního pedagoga,kterému jde jen o teplé místečko v té hnusné praktické škole.
Problémem českého školství je "hurásystém",kdy je shora něco vymyšleno, posvěceno zákonem či vyhláškou a vy dole se z toho po...e (pardon,ale napadá vás příznačnější výraz?) Pokud něco nevyjde,bývá to vždy připsáno na vrub zase těm dole - málo pracovali, nebyli ochotní, dělali to snad schválně....
A k výzkumům.V české republice opravdu proběhl výzkum o zařazení mentálně postižených do běžné školy.Myslím, že to dělala Masarykova univerzita.(nemůžu to nikde dohledat). A ten výzkum přinesl překvapivé výsledky - pro mentálně postižené není vhodné ve velké většině zařazení do běžných škol.Myslím,že to vyšlo v časopise Speciální pedagogika už asi před 10 - 15 lety.Opravdu nevím přesně a zatím marně lítám po internetu a hledám. Všechny ostatní příklady nejsou z výzkumů,ale z jednotlivých škol, kde se za inkludované ponejvíce berou Romové,děti s dys poruchami a sociálně zanedbaní. Pokud jsou tam jiné děti, (mentálně postižené) jde většinou o jedince z rodin, kde se těmto dětem extrémě věnují a i přesto se mi výsledky jeví poněkud zkreslené (viz případ dítěte s downovým syndromem,které údajně prochází základní školou v pohodě a už je dnes v deváté třídě. Jde pravděpodobně o případ, kdy škola napíše IVP, a dítě prochází, protože nemusí a neplní očekávané výstupy.Je to sice v rozporu se zákonem, ale ono se to u těch jednotlivců ztratí v davu. Ty děti končí s vědomostmi na stejné úrovni,jako by absolvovaly praktickou školu,ale všichni jásají, že udělaly v pohodě základku.Jiným problémem zůstává jejich zapojení do kolektivu, protože to, že si to tam někde odsedí je něco jiného, než když se jinde může zapojit do debaty a hrát si (protože dítě s dow. syndromem si ještě v 9. ročníku hraje jako 8 leté).Pochybuji, že se běžní deváťáci s ním honí po chodbě či hrají s plyšáky vzadu na koberci.

Josef Soukal řekl(a)...
4. dubna 2015 v 8:31  

Paní Karvaiová, děkuju vám za informaci. Jen připomínám, že moje konstatování směřovalo na adresu šiřitelů bezbřehé inkluze.

Jana Karvaiová řekl(a)...
4. dubna 2015 v 9:26  

pane Soukale ja to pochopila dik

Josef Krátký řekl(a)...
4. dubna 2015 v 11:28  

Pane Botlíku, máte pravdu, kolega Soukal není jen tak obyčejný učitel, neboť patří mezi českou bohemistickou učitelskou špičku a je také autorem velmi kvalitních učebnic literatury a čítanek pro ZŠ i SŠ, jak jistě víte. Jako zkušený pedagog a odborník rozhodně nepeskuje každého nebohemistu, jenž se vyjadřuje ke státní maturitě z češtiny, ale kritizuje ty laické názory, jež neodpovídají současným poznatkům metodiky ČJaL, lingvistiky, stylistiky nebo literární vědy. Ono si totiž mnoho lidí, zvláště absolventů přírodních věd, myslí (nebo se přinejmenším chovají tak, jako kdyby si to mysleli), že vědy společenské jsou méněcenným přívažkem jejich oborů, a že jsou tudíž odborníci i na ně. Ti inteligentnější z nich v diskusích postupem času svůj omyl prohlédnou...

V českém prostředí, o kterém se diskutuje, mraky studií zřejmě neexistují. A o to jde, nemá-li platit stále dokola analogie postojů typu Sovětský svaz - máš vzor, v jehož důsledku se na horských polích prováděla hloubková orba a pěstovala se kukuřice.

Je hezké, že nepochybujete, ale obávám se,že i prostá empirie Vaši tezi o každém maturantu rozmetá na prach - koneckonců loni tuším kolem 20 % maturantů z matematiky společnou část nesložilo. Již středoškolákům se pak doporučuje nepoužívat (třeba v úvahách) pro podložení soudů pojmenování jako "každý", "zcela jistě", "určitě", "bezpochyby", "všichni", protože jsou totalizující a neberou v potaz výjimky. Lépe je držet se modálních částic asi, nejspíš, možná, pravděpodobně atp.

Vámi navrhovaný výraz mne vskutku neuspokojil, neboť sloveso žvanit má negativní expresivní příznak, jsouc slovem zhrubělým. Takových se je radno v diskusi vyvarovat.

Oldřich Botlík řekl(a)...
4. dubna 2015 v 11:54  

Zvláště neobyčejní učitelé pak tedy jistě středoškolákům nedoporučují ani používání pojmenování jako "nikdo". Ta jsou totiž také totalizující a neberou v potaz výjimky.

No, hlavně že si rozumíme...

Oldřich Botlík řekl(a)...
4. dubna 2015 v 11:59  

Pane Krynický,

naprosto s Vámi souhlasím. Však já jsem také do diskuse nevstupoval jako nějaký zaslepený, nekritický příznivec inkluze, případně naiva, který by nevěděl, jak „TO“ v našem školství chodí. Chodí TO v něm ovšem bohužel tak, že si vždycky vezmeme (a často ani není jasné, kdo je „my“) nějakou inspiraci ze zahraničí a bez porozumění ji zkoušíme implementovat u nás.

Ta inspirace může být už v době rozhodování o implementaci velmi zastaralá. K tomu například došlo v případě státní maturity, jejíž koncepce byla překonaná už v době, kdy se o ní na konci devadesátých let začalo uvažovat. A tak dnes čeští maturanti „prokazují“ své matematické vzdělání zaškrtáváním v multiple-choice testech. V mateřském jazyce naši maturanti trénují například psaní „článků s reportážními prvky do regionálního tisku“ v rozsahu 25 až 30 řádků rukou psaného textu. Třeba o závodech v naší obci, jak na 1. dubna připomněl EDUin. Ve vyspělých zemích namísto toho u žáků cíleně a systematicky rozvíjejí schopnost strukturovaně a srozumitelně sdělit nějakou svou myšlenku nebo názor, případně někoho o něčem přesvědčit.

A stejně, jako jako existují proinkluzivní fanatici, existují například i fanatici hájící zcela nekriticky třeba tu státní maturitu z češtiny. A naopak – existují také zásadní kritici inkluze a zásadní kritici státní maturity. Tak už to v otevřené společnosti je – a zaplaťpánbů za to!

Snaha, aby co nejvíce dětí absolvovalo základní vzdělávání společně, rozhodně není českým vynálezem. V zemích, kde s tím začali, je k tomu vedly nejen důvody, které bych nazval obecně lidské. Neméně důležité byly rovněž důvody ekonomické a politické. I děti, které by byly schopné se v dospělosti uživit vlastní prací, zůstávaly společnosti na krku (tj. braly podporu) a také se stávaly snadným nástrojem různých politických šíbrů (aktivní volební právo je rovné: nerozlišuje mezi univerzitním profesorem a kopáčem). Mají-li právo volit všichni, je holt třeba postarat se o to, aby také rozuměli tomu, jaké důsledky pro ně i pro ostatní má to, jak toto své právo vykonávají.

Dobře je to vidět například na přiznávání volebního práva ženám – ještě před cca sto lety to bylo spíše výjimkou a například ve Švýcarsku se prosadilo až v druhé polovině 20. století. A samozřejmě, jak jinak, je provázela emancipace žen, stále rostoucí míra jejich vzdělanosti a pronikání žen do řady profesí, do té doby typicky „mužských“.

Myslím si, že když už přebíráme ze zahraničí různé inkluzivní přístupy ve vzdělávání, měli bychom se také poučit ze zkušeností, které tam s nimi učinili. Tvrzení, že „nikdo nesleduje, zda inkluze nemá i negativní dopady na výuku spolužáků inkludovaných dětí,“ kvůli němuž jsem se ozval, tomu rozhodně nepomůže. Vy se přece také zajímáte o různé zahraniční zkušenosti s výukou matematiky a fyziky. Nebo snad ne?

Před nějakým časem jsem zde diskutoval s několika t.č. vášnivými kritiky toho, že se někdo odváží založit novátorskou soukromou školu vybírající školné přesahující možnosti „obyčejných“ lidí. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že pro děti „obyčejných“ lidí není zrovna nejvhodnější, když do nich základní škola cpe odbornou terminologii typu „personifikace“. Vůbec nechápali, že přesně tohle je mechanismus, který žáky znechucuje, ničí jejich zájem například o četbu a znevýhodňuje ty děti, kteří doma nemají „intelektuální zázemí“. Namísto toho, aby žáci ve škole mluvili o tom, co je na které knize zaujalo a jaké prostředky k tomu autor využil, háže VŠEM škola pod nohy klacky v podobě terminologie, kterou někdy využije nanejvýš DVACETINA z nich. Myslím, že to nechápou dosud…

Podle RVP ZV (část 3.2 ve verzi, kterou mám v počítači), má základní vzdělávání žákům mj. poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. Budu velmi rád, když s rozumem prováděná inkluzivní opatření pomůžou tento cíl naplnit.

Josef Soukal řekl(a)...
4. dubna 2015 v 12:45  

Tak ještě k panu Botlíkovi: Ve svém posledním komentáři semlel páté přes deváté a mj. znovu dokumentoval, že některým lidem můžete stokrát dokázat, že tvrdí nesmysly, a budou se postoprvní tvářit, jako by nic neslyšeli a neviděli, a znovu tvrdit to samé, resp. překrucovat fakta apod. To se týká např. personifikace (myslím, že není ani jeden žák základní školy, který by se s ní neučil pracovat) i Botlíkových výroků přímo v diskusi.
Již několikrát jsem porůznu psal, že O. Botlíka není těžké prohlédnout. Už při jeho prvním příspěvku mi bylo jasné, že má cosi za lubem; a že ono něco bude nějaká klička, úhybný manévr, který odvede pozornost od podstaty problému – tak to OB činí takřka vždy. Protentokrát se rozhodl tvářit se, že nepochopil jednu moji větu. Nemohu mu samozřejmě zabránit, aby ze sebe dělal hloupého. Ostatně celé jeho angažmá mělo výrazně osobní charakter – vybavil jsem si, že před časem jsem jednu jeho nejapnou a urážlivou poznámku (ne vůči mně) k tématu inkluze komentoval jako typické botlíkovské žvásty. Netušil jsem, jak pevně se toto hodnocení, jímž jsem bezděčně dal OB okusit jeho vlastní medicíny, zakoření v jeho paměti, a jak silně OB prahne po tom, aby konečně mohl v souvislosti s mým jménem napsat ony příměry, kterými je on sám poprávu častován. Protože však mé jméno na něj působí jako červený hadr na býka, provedl toto spojení velmi hloupým způsobem, s chtěností do očí bijící.
Možná bych se měl na OB zlobit, nebo ho naopak ve svátečních dnech s pomyšlením na soucítění s hříšnými litovat. Přiznám se však, že je mi to jedno, stejně jako jsou OB lhostejné děti a vůbec cokoli, co přesahuje rámec jeho osoby. Nemám chuť ani sílu napravovat to, co bylo při výchově OB zjevně zanedbáno. Upouštím od jakéhokoli vysvětlování, neboť by vedlo, jak už to v polemikách s OB bývá, jen k únavnému a nesmyslnému chytání za slovo, vykrucování apod. Ponechám ho ve světě jeho domnělých diskusních vítězství, za něž by se slušný diskutér styděl. A s ohledem na kontext, v němž diskuse začala – totiž polemické vymezení vůči inkluzionistům -, konstatuji znova: Nikdo nesleduje, zda inkluze nemá i negativní dopady na výuku spolužáků inkludovaných dětí. A žádná chytristika na pravdivosti tohoto konstatování nic nezmění.

Eva Adamová řekl(a)...
4. dubna 2015 v 13:24  

"Vzpomínám si jeden článek, kde autor líčil úspěchy anglických škol při vzdělávání českých romských dětí, které uváděl do příkrého s rozporu s neschopností českých učitelů. Pod článkem bylo video, v něm třída (spíše místnost), v ní asi osm dětí a čtyři učitelé (nebo asistenti, nebo jak se tomu odborně říká). A pak už jsme se jen smáli a smáli a smáli a ...."

Jo, jo, taky si na ten článek a video vzpomínám. A marně bychom hledali mezi těmi romskými dětmi děti normálních anglánů. Takže jakápak inkluze. Ještě bývá ohledně inkluze opěvováno Finsko. No to se jim to inkluduje, romů a přistěhovalců nemaje, že?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
4. dubna 2015 v 13:34  

Pan OB se může tvářit jako obhájce obyčejných (?) dětí ublížených češtinářskou terminologií, ale ve skutečnosti jen hájí zájmy svého testovacího byznysu. On totiž ve svých kalibřích testech termíny (jako již proslulá personifikace) nesnese, protože by musel více promýšlet, kterému ročníku základní školy je takový test určen. Takto si může splácat kdeco a nadepsat to třeba Český jazyk pro sedmý ročník. Že v něm není NIC, co právě tomu sedmému ročníku odpovídá, to pak vydává za přednost. Co kdyby ho chtěl za rok dva prodávat jako Český jazyk pro osmý ročník? Nebo šestý? Nic mu nebrání.

Unknown řekl(a)...
4. dubna 2015 v 13:38  

Pane Soukale, získala jsem takový dojem, že diskusní příspěvky některých diskutujících je nejlépe nečíst. Tím v žádném případě nemyslím ty Vaše.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
4. dubna 2015 v 14:58  

Ještě k té kritice "toho, že se někdo odváží založit novátorskou soukromou školu..." Nekritizoval jsem odvahu založit soukromou školu (ovšem daleko odvážnější by bylo založit ji mimo Prahu), ale kritizoval jsem její skleníkovost a falešné představy o snadné přenositelnosti její zkušenosti ven, do reálného světa českého školství. To je velký rozdíl a důležité je, že to zjevně pochopil pan Šteffl. Ne tak OB.

Tajný Učitel řekl(a)...
5. dubna 2015 v 10:06  

Tak jako ve všech debatách o inkluzi, státní maturitě, přijímačkách či testování i zde je jasně patrné názorové spektrum ohraničené na jedné straně pedocentrickým pólem a na druhé pólem státocentrickým.
Co je důležitější? Potřeba a povinnost státu zajistit plošně určitou úroveň vzdělání pro všechny? Nebo je cílem vzdělávat děti s přihlédnutím na jejich dětské potřeby?
Jinými slovy co určuje přístup pedagogů ke vzdělávání? Jsou to potřeby státu/systému nebo potřeby dítěte? Věřím, že určující je vždy psychologická, tělesně vývojová a kognitivní potřeba dítěte. V opačném případě se stáváme sociálními inženýry.
Segregace jednoduše potřebou dítěte není, stejně jako high stakes testování, či suchý a nezáživný výklad atp.. Dobře připravená a personálně zajištěná inkluze, je v zájmu dítěte, čímž nechci dehonestovat obětavou práci pedagogů ve speciálních či praktických školách.

Unknown řekl(a)...
5. dubna 2015 v 10:28  

Pane tajný učiteli, nepřeji nikomu nic zlého, a proto ani Vám nepřeji, abyste měl někdy v rodině mentálně postižené dítě,které je integrováno do běžné třídy běžné školy, kde trpí nedostatkem odborné péče. V čem tato péče spočívá byste si, kdybyste měl zájem, mohl přečíst v některé učebnici psychopedie. Tyto učebnice zřejmě nečetl nikdo z lidí, kteří plošnou inkluzi bez ohledu na úroveň rozumových schopností žáků prosazují.
Také vám nepřeji, aby Váš syn nebo dcera chodili ze školy každý den s pláčem, že mu spolužáci opět nadávali do kreténů a do debilů, že se mu stále smějí, že se s ním nikdo nebaví a paní mu učitelka říká nezlob a nezdržuj!
Opravdu bych Vám to nepřála, protože je to smutné a stresující pro rodiče i pro dítě. Vy to dětem s postižením i jejich rodičům - doufám, že z pouhé neznalosti- zřejmě přejete.

Josef Soukal řekl(a)...
5. dubna 2015 v 11:07  

Tajný učiteli,

jestliže jste schopen v dnešních podmínkách hájit PLOŠNOU inkluzi dětí BEZ OHLEDU na jejich konkrétní zájem a potřeby, nijak se od sociálních inženýrů nelišíte.

Eva Adamová řekl(a)...
5. dubna 2015 v 13:20  

Zajímá se vůbec někdo, jak mnohdy vypadá inkluze v praxi? Uvedu jeden příklad.

Škola ve velkém městě se zaměřením na integraci žáků se SVP. Ve třídě 16 dětí. Z těchto 16 je 13 s "papíry." Dvě psychicky labilní holčičky s vývojovou dysfázií, jeden hošík s dyklakulií, dva chlapci s těžkým ADHD či možná s absolutní nevychovaností (nebo někdy jen jeden, nebo někdy žádný, podle toho kolik je jich toho času v diagnosťáku), jedna dyslektička po pobytu v psychiatrické léčebně (nezvládla nároky rodičů, kteří ji s dyslexií zapsali na školu zaměřenou na jazyky) a dalších sedm s různými lehčími formami SVP. Porušení všech možných pravidel, protože takovýchto dětí, pokud se nejedná o speciální dyslektickou třídu, může být v běžné třídě maximálně pět. Zrůdný pobyt tří psychicky labilních dětí se dvěma žáky s těžkým ADHD v jedné třídě. A z dobrého úmyslu školy, která po přestěhování trpěla nedostatkem žáků, se po určitém čase stal bumerang, který míří učitelům i dětem přímo mezi oči. Rodiče z příslušné městské části hledají pro své děti školu jinde a škola bere děti, které jinde nechtějí. Inspekce je v klidu a spinká nebo asi vymýšlí další testování a systémy na kontrolu ŠVP.

Tajný Učitel řekl(a)...
5. dubna 2015 v 14:02  

Já psal o dobře odborně a personálně připravené inkluzi. Dokud nejsou peníze a lidé k poskytování kvalitního vzdělávání, nelze samozřejmě inkluzi násilím prosazovat. Nicméně, segregace nemůže být žádoucím dlouhodobým východiskem.

To, že je dítě šikanováno ve třídě, je chyba třídního učitele, ať už je to dítě s svp či nikoliv. Není to chybou dítěte samotného ani agresora. Je to neschopnost učitele/ů vytvořit v kolektivu dětí podmínky, které by šikaně předcházely a vytvořili půdu pro pomoc a pochopení slabších spolužáků.

Co je to plošná inkluze? Myslíte, že prosazuji aby se třeba dítě s DMO a těžkou kognitivní dysfunkcí účastnilo výkladu trojčlenky? Možná bychom měli nejprve specifikovat co to vlastně inkluze je a pro koho je žádoucí.

Josef Soukal řekl(a)...
5. dubna 2015 v 15:26  

Tajný kolego,

snad si nebudeme hrát na botlíky a tvářit se, že jsme nepochopili samozřejmosti. Kdybych viděl, že pro inkluzi existují podmínky, psal bych o ní jinak. Jenže neexistují a dlouho nebude reálné, aby byly vytvořeny, a její věrozvěstové to moc dobře vědí. O dětech s těžkou mentální retardací a silným tělesným postižením naše diskuse opravdu není, to snad chápou i inkluzivní fanatici; na druhé straně i ti, kteří deklarují, že jsou odpůrci inkluze, nemají nic proti inkluzi vozíčkářů apod. Takže jsme u lehce mentálně retardovaných, popř dětí řekněme sociálně nepřipravených pro navštěvování běžné školy, a u dětí s psychickými poruchami nejrůznějšího typu. A tady je třeba v každém konkrétním případě na lékárnických vahách vážit, co je pro ně a jeho potenciální spolužáky nejlepší. Ohled se musí brát i na místní podmínky, může se ukázat, že dítěti bude lépe v malotřídní běžné škole v místě bydliště než ve vzdálené praktické škole (to prosím zobecňuji své hovory s těmi, kdo v dané oblasti pracují). U dětí s psychickými poruchami je to snad nejtěžší, právě s ohledem na spolužáky, protože ti za jejich přítomnost mohou platit trvale zhoršenými studijními podmínkami. Všichni nadšení inkluzionističtí aktivisté by si to měli nejdříve vyzkoušet na vlastní kůži.
Dnešní generace dětí je po všech stránkách křehčí a zranitelnější než generace předchozí. I proto tvrdím, že bychom neměli vytvářet podmínky pouze pro inkkuzi, ale pro všechny děti bez výjimky. Debata o inkluzi se bohužel z osmdesáti procent vyčerpává únavnými dohady o hloupostech vycházejících z předpojatosti a z neschopnosti respektovat realitu.
A k šikaně: Vy jste se snad zhlédl v B. Kartousovi a jiných hvězdách dnešní edupublicistiky. Jak byste si asi to zabezpeční podmínek představoval? Aby v každé třídě, či dokonce v každé skupince dětí byl trvale přítomen i učitel? A co budete dělat, když agresor začne šikanovat dítě mimo školu, třeba kamaráda ze sousedství? Čí to bude vina? Podle vaší logiky třeba starosty, který má na starosti město, ale dovolí v něm takovéto jednání.
Nezlobte se, už vám odpovídat nebudu. Je to ztráta času.

Oldřich Botlík řekl(a)...
5. dubna 2015 v 21:22  

Tajný Učitel 5. dubna 2015 14:02

„To, že je dítě šikanováno ve třídě, je chyba třídního učitele, ať už je to dítě s svp či nikoliv. Není to chybou dítěte samotného ani agresora. Je to neschopnost učitele/ů vytvořit v kolektivu dětí podmínky, které by šikaně předcházely a vytvořily půdu pro pomoc a pochopení slabších spolužáků.“

Máte naprostou pravdu. Změna chování neinkludovaných žáků ke slabším, zranitelným spolužákům je jedním z oněch social benefits for these students (without disabilities) zmiňovaných v oněch NEEXISTUJÍCÍCH zahraničních studiích se závěry NEPŘENOSITELNÝMI do českého prostředí.

Nejsou s tím spojeny žádné další náklady, protože by to mělo být samozřejmostí i ve školách bez inkludovaných žáků. A v oné tak skvělé přípravě českých, plně aprobovaných učitelů, patří výcvik ve vytváření prostředí bránícího šikaně jistě k naprostým základům.

Tajný Učitel řekl(a)...
5. dubna 2015 v 21:24  

Pane Soukal, předvedl jste opět mistrovskou ukázku argumentace s něčím, co jsem neřekl, následné bouchnutí dveřmi a exit. Čapek pro to jistě má termín.
Za to, co se děje s dětmi ve třídě a ve škole je odpovědný třídní učitel a učitelé ve škole pracující. Svojí dlouhodobou přítomností a působením mohou a musí vytvořit prostředí, které je bezpečné pro všechny děti. Nejen bezpečné, ale i vstřícné a přátelské. JE TO JEJICH PRÁCE. Pokud toto nezvládají, neumí nebo nechtějí řešit, nemají ve škole mezi dětmi co dělat. Popírání tohoto faktu a různé vytáčky typu "učitel nemůže být všude", je ze čirý alibismus.

Nicka Pytlik řekl(a)...
5. dubna 2015 v 22:05  

Týý vogo! To je prrr-čáá!
Prý... výcvik ve vytváá-řenííí prostředí bráá-nííí-cííího ši-ka-aa-něěě!
Už toho nechte! Nebo se úúmlááátííím smííchýýý!!!
Prý... nejen bezpečné, ale i vstříícnééé a přa-áátelskéééé!!!
Jáá už néé-můůů-žůůůůůů...

Tajný Učitel řekl(a)...
5. dubna 2015 v 22:18  

We aim to please, baggie.

Unknown řekl(a)...
5. dubna 2015 v 22:39  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Josef Soukal řekl(a)...
5. dubna 2015 v 23:40  

Tak těmhle posledním peckám pánů Tajného a Botlíka jsem nemohl odolat a vracím se zpět. Je vidět, jak nesmazatelně mentalitu OB poznamenaly časy, kdy stačilo poručit větru dešti a všechno šlo. Prosím vás, vy zoufalci ze základních škol, kteří dennodenně opouštíte školy s pocitem naprostého psychického vyčerpání a nejste schopni zabránit těm milým nezdobům v ošklivém jednání, pusťte už konečně pana Botlíka před tabuli a nechte ho tam dostatečně dlouho, aby mohl všem těm učitelským nýmandům ukázat, jak se to dělá. Vždyť je to při vší své vychytralosti duše prostinká; snad i tomu čertovi by ještě dnes básničku zazpíval, až si pro něj jednou přijde.

Josef Soukal řekl(a)...
5. dubna 2015 v 23:51  

Těm kašpárkovským žblebtům se ovšem moc dlouho smát nedá; na to je situace v mnoha školách příliš vážná.

poste.restante řekl(a)...
6. dubna 2015 v 2:12  

Za to, co se děje s dětmi ve třídě a ve škole je odpovědný třídní učitel a učitelé ve škole pracující. Svojí dlouhodobou přítomností a působením mohou a musí vytvořit prostředí, které je bezpečné pro všechny děti. Nejen bezpečné, ale i vstřícné a přátelské. JE TO JEJICH PRÁCE.
Pokud toto nezvládají, neumí nebo nechtějí řešit, nemají ve škole mezi dětmi co dělat. Popírání tohoto faktu a různé vytáčky typu "učitel nemůže být všude", je ze čirý alibismus.


Genialita hodná pouze našeho Tajného kolegy.
Sice z naprosto nereálného světa, kde děti jednají podle předem připravených psychologických vzorců. Nebo podle pokynů učitele. Nebo ze světa totální kontroly a všeobecného dohledu. Nebo prostě z jiného světa.

Takže parafráze:
Za to, co se děje s dětmi ve MIMO TŘÍDU A MIMO ŠKOLU JE ODPOVĚDNÝ RODIČ a PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY.
Svojí dlouhodobou přítomností a působením mohou a musí vytvořit prostředí, které je bezpečné pro všechny děti. Nejen bezpečné, ale i vstřícné a přátelské.
JE TO JEJICH PRÁCE.
Pokud toto nezvládají, neumí nebo nechtějí řešit, nemají si děti pořizovat.
Popírání tohoto faktu a různé vytáčky typu "RODIČ nemůže být všude", je čirý alibismus.

Oldřich Botlík řekl(a)...
6. dubna 2015 v 8:22  

Nico Pytlík 5. dubna 2015 21:28

„… Už někdo spočítal, na kolik set milionů přišlo státní kasu to famózní zvýšení vzdělanosti absolventů středních škol vlivem ozdravného působení státních maturit?
Celkem solidní prd za miliardu. A tak je to u nás se vším. Indoš, kompetence, standardy, tablety, inkluze, kariéra... expertní šmrdlačka a konzultantí kydy. Zástupy hlupců a lehkoživkové tomu velí. To je celé naše školství.“


Cituji Váš příspěvek k jinému článku, protože zmiňuje mj. i inkluzi, o níž byla řeč zde. Neztrácejte hlavu, i Vy brzy dostanete příležitost. Chystá se obrovský projekt financovaný z ESF, který bude zaměřen na zkvalitnění internetových diskusí českých učitelů. Chtěli mě tam jako lektora, což jsem odmítl, protože vím, že další vzdělávání českých učitelů je obrovský problém: (a) všemu rozumějí, (b) většinou se to zvrhne ve formální aktivity. Především mě však láká jiný projekt, rovněž financovaný z ESF: Využití materiálu poskytnutého učiteli na České škole k rozvíjení komunikačních kompetencí žáků.
Ale jinak je seznam témat a lektorů úctyhodný. Vybírám namátkou:

Základy výrokové logiky (J. Soukal)
Politicky korektní jazykové prostředky v internetových diskusích (J. Krátký)
Ironie, sarkasmus a trapnost – konstruktivní a destruktivní příspěvky (N. Pytlík)
Výroky oponentů jako příležitost pro interpretačního posunovače (J. Soukal)
Gender a volba nicku (S. Carcy)
Na internetu je okopávání kotníků hračkou (Z. Sotolář)
Jak ukončit diskusi, když mi dojdou argumenty (J. Soukal)

Čekejte, že Vás už brzy osloví.

Jana Karvaiová řekl(a)...
6. dubna 2015 v 8:53  

.... protože vím, že další vzdělávání českých učitelů je obrovský problém: (a) všemu rozumějí, (b) většinou se to zvrhne ve formální aktivity.......
nEVÍM,JAKÝCH VZDĚLÁVÁNÍ JSTE SE ÚČASTNIL,ALE POKUD JSEM JÁ BYLA NA SEMINÁŘÍCH,PROBÍHALY VELMI AKTIVNĚ (PRÁVĚ ZE STRANY UČITELŮ), DALY MĚ VELMI mnoho pro mou další praxi. Učitelé zde nepůsobili jako vševědoucí masa (jak je popisujete).Byli ochotní se i nadále učit a poznávat.
Probléme je spíše v tom, že mnohé semináře byly zrušeny pro nedostatek zájmu.Který ovšem nebyl způsoben nedostatkem zájmu ,ale nedostatkem peněz na DVVP pro učitele.I já jsem si dříve platila školení ze svého majíc jakousi vizi, že budu později odměněna (i když kvůli tomu jsem tam nechodila). Odměnou mi je dnes 0,- na osobní ohodnocení a pokud projde kariérní řád v té podobě, jak se chystá projít (protlačit,tak jako byla přes protesty protlačena inkluze), budou mi všechna ta školení v mé kariéře na ...Jedině mi zbyde dobrý pocit.

Oldřich Botlík řekl(a)...
6. dubna 2015 v 9:16  

To byl vtip, paní Karvaiová.

Doufal jsem, že je to zřejmé hned z prvního tématu. Odhaduji, že existuje nanejvýš osm lidí, kteří by šli na takové školení dobrovolně. A to by ani ESF neutáhly.

Ale jinak Vám upřímně děkuji za další materiál pro ten druhý projekt. Zajímá mě čím dál víc.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
6. dubna 2015 v 9:34  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Zdeněk Sotolář řekl(a)...
6. dubna 2015 v 9:39  

Další zajímavá témata dodá pan OB:

Jak vystoupit v televizi, i když nemám co říci
Jak testovat češtinu bez češtiny
Já jsem guru, kdo je víc
Kariéra učitele aneb Kdo uteče, vyhraje

Jana Karvaiová řekl(a)...
6. dubna 2015 v 10:04  

to ze to je vtip jsem pochopila.Myslim ta temata ten vas vymysleny seminar.Ale ten vas komentar...Z nejakeho vaseho presvedceni musel vzejit.

Oldřich Botlík řekl(a)...
6. dubna 2015 v 11:03  

Jak vidím, jeden z potenciálních lektorů už začal lektorovat i bez smlouvy.

Jeho horlivost chápu, ale přece jen bych případné následovníky rád varoval. O možnosti čerpat příslušné prostředky z ESF ještě nebylo definitivně rozhodnuto a obecná pravidla pro jejich užití stejně nedovolují vyplácet honoráře za práce vykonané před schválením projektu.

Učitelé by konečně měli začít respektovat, že zadarmo ani kuře nehrabe. Jinak "kazí normy".

Eva Adamová řekl(a)...
6. dubna 2015 v 11:22  

"Pokud toto nezvládají, neumí nebo nechtějí řešit, nemají ve škole mezi dětmi co dělat."

Mám oprávněnou obavu, pane Tajný kolego, že jste ještě ve škole neměl tu čest narazit na nějakého pořádného, nevychovaného a zpovykaného smrada, který nemá mezi normálními dětmi a lidmi, co dělat, neboť, kdo na takového jedince již měl tu čest někdy narazit ví, že ono vytváření příznivého prostředí je někdy zhola nemožné.

Josef Soukal řekl(a)...
6. dubna 2015 v 11:44  

Ale to jste si popletl, pane Botlíku - ten váš vtip je celý o vás.
Možná jste si dopoledne moc přihnul, a nebo jste spíš nestihl pořádně někoho sešvihat, a tak se jako obvykle musíte dorazit na učitelích. Co také zbývá, že, když už vaše žvásty nikdo nebere. Kromě Tajných, samozřejmě.

Tajný Učitel řekl(a)...
6. dubna 2015 v 12:46  

Paní Adamová, věřte, že jsem již na onoho "pořádného zpovykaného a nevychovaného smrada" narazil poměrně mnoho krát. Existuje zajímavá možnost, kterou se zde pokusím tajně nastínit. Výchozím předpokladem je, že učitel disponuje několika osobnostními atributy jako je znalost rudimentární skupinové psychologie, smysl pro humor, sarkazmus a ironii, trpělivost a ochota opakovaně jít do osobního střetu, který může být mnohdy velmi nepříjemný a vypjatý. I ten největší "nevychovaný smrad" jak říkáte, ustoupí a přizná porážku pod tlakem skupiny vrstevníků a v zájmu zachování tváře.
Pak už je to jen otázka nabídnutí příměří a důstojné cesty ven. Po půl roce této poměrně těžké práce se ve třídě nastaví hranice, které mohou zahrnovat vstřícnost, otevřenost a vzájemnou pomoc. Pozor, tato metoda je copyright Tajný.
Alternativně si učitel může říci, že tohle nemá zapotřebí, dupat, psát poznámky a volat rodiče do školy, vše s nulovým výsledkem. Ale co vám to paní magistro vykládám, vy to vše dávno dobře víte z vysokoškolských, pedagogických a DV studií.

Oldřich Botlík řekl(a)...
6. dubna 2015 v 12:54  

Paní Adamová,
děkuji Vám za další hodnotný příspěvek pro projekt Využití materiálu poskytnutého učiteli na České škole k rozvíjení komunikačních kompetencí žáků.

Tajný Učitel řekl(a)...
6. dubna 2015 v 13:06  

Pan poste restante, jistě chápete rozdíl mezi učitelem, profesionálem, připraveným a placeným státem k účelu vykonávání vzdělávání a výchovy dětí ve škole, a rodičem. Co se vlastně snažíte říct? Že děti ve škole zlobí? Že s tím učitelé nemohou nic dělat protože ....proč vlastně? Promiňte, skutečně nerozumím co je z "nereálného světa". Ano, děti i dospělí ve skupině jednají podle předvídatelných psychologických vzorců. Ve skupině vždy existuje lídr a vždy existuje tlak vrstevníků. Otázkou je, zda a jak si učitel dovede pozici lídra získat a udržet.
Nevím, co je na učitelově roli jako garanta vstřícné, nápomocné a bezpečné atmosféry ve třídě "nereálné".

Josef Soukal řekl(a)...
6. dubna 2015 v 13:28  

Pane Tajný,

nevím, jak je to možné, ale zřejmě nechápete, že učitelé nezpochybňují svoji úlohu při vytváření dobré či alespoň snesitelné atmosféry ve třídě; nereálná je vaše představa o části dnešních dětí.
A nelíbí-li se vám představa s rodičem, můžete zkusit paralelu - byť zjednodušenou - s policistou, průvodčím vlaku, hlídačem v galerii... ti všichni jsou profesionálové a jsou za něco zodpovědní, a přesto se nikdo nediví, že se páchají trestné činy, někdo něco zničí apod.
A doufám, že je vám jasné, že když vaše dítě někoho šikanuje, jste za to v první řadě zodpovědný vy jako rodič.

Tajný Učitel řekl(a)...
6. dubna 2015 v 14:03  

Zajímavé. Vysvětlete prosím jak mohu, jako rodič, ovlivnit chování mého dítěte v budově školy, kde NEJSEM PŘÍTOMEN, v kolektivu dětí, které neznám, za podmínek, které nemohu ovlivnit. Myslíte si, že je mé dítě dálkově kontrolovaná loutka, které nitky držím z místa svého pracoviště?

Naplnění této pedagogické role očekávám od učitele, který je k tomuto účelu určen, vzdělán a placen, který děti a situaci zná a může rychle a bez prodlení řešit. Tuto roli rovněž jako učitel přijímám. Až dosud, to jest.
Vy, pane Soukale, jste mi však otevřel oči. Prozřel jsem a spílám si nyní za hloupou a unáhlenou adopci neexistující pracovní náplně, jmenovitě té její části o odpovědnosti za udržování jistého standardu chování dětí v mé třídě. Děkuji vám.

Nicka Pytlik řekl(a)...
6. dubna 2015 v 14:14  

co je na učitelově roli jako garanta vstřícné, nápomocné a bezpečné atmosféry ve třídě "nereálné"

né-můů-žu-ůůůůů...

- zkuste si někdo jen tak cvičně srovnat nějakého prominentního fracka,
- s chováním dětí naplňujícím atributy šikany se setkáváme už v mateřských školách,
- orgány činné v trestním řízení se modlí, aby mohly i nadále všechny takové případy odkládat pro nezletilost pachatelů,
- šikana se dnes odehrává především v kyberprostoru, na dobře a adresně doložitelné fyzické ataky si dnešní hoši a děvenky už dávají setsakramentského majzla,
- a to vůbec neotvírám otázku mobbingu a bossingu ve vysokoškolsky vzdělaných pedagogických sborech,
- tak už přestaňte poletovat v té svojí dělné atmosféře a pěkně zpátky na zem, Vy komiku...

Josef Soukal řekl(a)...
6. dubna 2015 v 14:51  

Pna Tajný,

máte vskutku podivnou představu o roli a zodpovědnosti rodiče. Zodpovědnosti za chování dítěte vás nezbavuje nic, morálně ani právně (to už vůbec ne).

poste.restante řekl(a)...
6. dubna 2015 v 15:12  

Po půl roce této poměrně těžké práce se ve třídě nastaví hranice, které mohou zahrnovat vstřícnost, otevřenost a vzájemnou pomoc

Pane Tajný kolego, jste génius a sobec.
Génius, protože jste vynalezl "psychologické vzorce", které fungují všeobecně, univerzálně a stoprocentně. Odhalil jste svatý grál všech učitelů, vychovatelů, psychologů a rodičů. Stačí Vám na půl roku svěřit i toho největšího gaunera a sociopata a Vy z něj vytvoříte přátelského a spolupracujícího jedince, který funguje tak, jak Vy si naplánujete.

A současně jste neskutečný sobec a asociál, protože tuto fantastickou metodu si syslíte pro sebe a ani Vás nenapadne, že byste mohl prospět společnosti, lidstvu, anebo aspoň pár lidem kolem sebe a seznámit s Vaší metodou i ostatní.

Rozdíl mezi učitelem a rodičem vcelku chápu. Řekl bych, že největší motivaci k výchově svých dětí by měli mít rodiče.
Protože Vy sám jste o tom zde mnohokrát psal, pak "víte nejlíp", že formální vzdělávání učitelů v rámci studia pedagogiky je zbytečné a pro reálnou učitelskou praxi neužitečné. Přijde mi poněkud trapné až farizejské, že najednou chcete argumentovat profesionálním vzděláním.

Kromě toho, veškerá literatura, studijní materiály, tradiční i netradiční metody jsou dostupné i rodičům. Proč se nesnaží kompenzovat to, co neschopní učitelé zanedbali? Na čem by jim už mělo záležet, když ne na vlastních dětech?
A když Vy (snad) zveřejníte svou Tajnou metodu, nebude už mít nikdo výmluvu. :-)

Teď vážně.
Kdyby to, co nám tady tvrdíte, bylo tak prosté a jednoduché, nebyli by lidé samostatnými osobnostmi, ale pouze snadno naprogramovatelnými roboty. Proto jsou Vaše názory ze světa sci-fi a zcela mimo realitu.

Dobrý učitel může u dětí hodně ovlivnit. A špatný učitel může velice hodně pokazit.
Ale ani ten nejlepší učitel neudělá z Jacka Rozparovače Alberta Schweitzera.

Vzpomínám si na jeden dvouměsíční léčebný pobyt a na sestřičku Vandu. Všechny děti ji měly rády a poslouchaly na slovo. Přesto ani ona nedokázala zabránit tomu, aby jeden klasický "šikanátor" nestrčil ve snaze sjednat si ve skupině respekt do kamaráda tak nešťastně, že ten si vyrazil zub. Naštěstí mléčný. Sestra stála na tři kroky od něj a nezmohla vůbec nic. Tak mi tu, prosím Vás, neblábolte o tom, čemu všemu je učitel POVINEN zabránit a co všechno má zvládat.

Odmítáte přijmout zodpovědnost za chování svého dítěte ve škole, neboť tam NEJSTE PŘÍTOMEN. Je to sice naprostá pitomost, která o Vás vypovídá mnohem více, nežli asi dokážete pochopit, ale pro další diskusi to přejdu.
Stejně tak já, jako učitel, odmítám převzít odpovědnost za chování žáka mimo školu, PROTOŽE TAM NEJSEM PŘÍTOMEN. (Přestože v případě úrazu žáka v době prázdnin budu jedním z prvních na řadě, kdo bude dotazován, zda byl žák správně, náležitě a prokazatelně poučen.)
Dovolím si Vám objasnit jednu pedagogickou zkušenost, která Vám při Vaší jasnozřivosti zřejmě unikla. Strůjcem šikany se dítě nestává ve škole. Jako agresor s tendencí ubližovat už do školy přichází. Učitel může takového jedince leda včas odhalit.

Tajný Učitel řekl(a)...
6. dubna 2015 v 15:19  

Dobrá, dejme tomu, že se moje dítě vyjádří ve třídě hanlivě a vulgárně na adresu integrovaného spolužáka se svp. Učitel má zvednout telefon, zavolat mi, abych si svého spratka lépe vychoval protože:

není jeho úkolem řešit hrubé chování dětí ve škole, jelikož odpovědnost za chování dítěte nese právně vždy, všude a za všech okolností rodič.

Já dítěti doma domluvím, vysvětlím nevhodnost jeho chování, budu apelovat na jeho morálně etické jádro, případně zatrhnu pc a nedám večeři. Zbývá jen doufat že zítra, když ho spolužák nakopne, zůstane dítě nadále pod mým kladným vlivem a nevyjádří svůj nesouhlas způsobem, který se neslučuje se školním řádem.

Učitel je spokojen, za nic nemůže svůj úkol splnil, rodiče/vedení informoval,
dítě tím ztrestal...čímž je redukován na přenašeče státem určených informací na dítě. Jak prosté (a snadné).

Jirka řekl(a)...
6. dubna 2015 v 15:35  

Pro pana Botlíka
Máte naprostou pravdu. Změna chování neinkludovaných žáků ke slabším, zranitelným spolužákům je jedním z oněch social benefits for these students
A nejsou s tím spojeny ani žádné další náklady, protože v praxi pozoruji, že z dětí s LMD se ve školách "hlavního proudu" stávají živé učební pomůcky zadarmo. Bohužel zatím nevidím žádné benefity pro tuto skupinu a hlavním cílem pana ministra je postarat se o "všechny" a "stejně".
Před chvílí jsem se vrátil z mrskačky, ale ještě mám chuť si při volném pondělku "šlehnout". Neměl by kolega Tajný dostat důvěru zreformovat i české vězeňství a psychiatrii, když mu naše školství připadá jako triviální úkol.

Oldřich Botlík řekl(a)...
6. dubna 2015 v 15:53  

Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon
§ 2, odst. 1 písm. c):
Vzdělávání je založeno na zásadách vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání.
§ 2, odst. 2 písm. a):
Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života.

Nemohu si pomoci, ale pokud škola systematicky nevychovává své žáky ve smyslu uvedených ustanovení (tj. například smiřuje se s šikanou jako s nevyhnutelným jevem), pak porušuje školský zákon. Obdobně ho podle mého názoru porušují ti učitelé, kteří se o některých svých žácích veřejně vyjadřují například jako o „nevychovaných a zpovykaných smradech, kteří nemají mezi normálními dětmi a lidmi co dělat“.

Znám i nevýběrové a velké státní základní školy, kde učitelé cílevědomě vytvářejí ono bezpečné prostředí, o němž kterém se zmiňoval Tajný Učitel. Dělají to už dlouho, vědí, že to stojí úsilí, ale žádné problémy typu šikany tam nemají. Učitelé se tam chovají k žákům s respektem a jsou také žáky respektování. Žáci se respektují navzájem. A na konci pátého ročníku neodcházejí na víceletá gymnázia, ač by mohli.

Myslím, že diskuse o tom, kdo za co může v jednom konkrétním případě, je zavádějící. Jde o to, zda škola rezignuje na systematickou výchovnou práci (tak aspoň rozumím některým příspěvkům), anebo zda se jí naopak věnuje na odpovídající odborné úrovni, promyšleně a soustavně.

Oldřich Botlík řekl(a)...
6. dubna 2015 v 15:54  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
poste.restante řekl(a)...
6. dubna 2015 v 17:03  

Tajný učiteli, s Vámi je fakt obtížné diskutovat, protože občas argumentujete jako normální člověk a občas jako mimozemšťan.

Každému, kromě Vás, je snad jasné, že každý - rodič, učitel i lidé utvářející prostředí, tu má podíl na tom, jak je dítě vychováváno a také svůj podíl zodpovědnosti.
Vliv mediální hvězdy, která v televizi prohlásí, že učitelé jsou neschopní kreténi je (snad) menší, nežli vliv rodiče, ale bohužel často větší, nežli vliv učitele.
Učitel by měl být natolik profesionálem, aby dokázal rozlišit mezi běžným chováním dětí "v tlupě", které je přirozené a projevy šikany. Měl by vytvářet svým vlivem a příkladem právě ono bezpečné a podnětné prostředí. Ale není schopen během pár hodin, které má týdně k dispozici, eliminovat všechny negativní vlivy, které si žák do školy přináší zvenku. Na prvním stupni to ještě jakžtakž jde, ale na střední, kde žák z prosté vývojové podstaty odmítá jakoukoliv vnější autoritu, to jde setsakra ztěžka. Když budete praštěný skinhed, který doma vyřvává, že cikáni a mrzáci patří tam, kam je posílal Vůdce, asi s tím sebelepší učitel zmůže jen málo. Ale musí to zkusit. Měl by.

Drobné konflikty a prohřešky by měl učitel vyřešit na místě. Ty větší v součinnosti s rodičem. Tam, kde se ocitáme poblíž hranice zákona už si musí vyžádat součinnost dalších. To je jeho zodpovědnost.
Ale když žák začne spolužákovi nadávat třeba do "černých sviní", prohlásit, že je to chyba učitele, to může leda Tajný učitel.

Josef Soukal řekl(a)...
6. dubna 2015 v 17:10  

Je neskutečné, jak usilovně se lidé jako pan Botlík snaží z velmi jednoduché věci vytlouct kapitál pro dehonestování učitelů a jejich výchovné práce. Tady vůbec nejde o to, zda má škola žáky "systematicky vychovávat ve smyslu uvedených ustanovení", to nikdo nezpochybňoval. Tuto část Botlíkových myšlenkových konstrukcí můžeme s klidem smazat jako typicky drzou botlíkovskou provokaci.
Co se týče vyjadřování o dětech, je třeba odlišit vyjádření ke konkrétnímu žáku od obecného konstatování. Osobně se citovaným vyjádřením vyhýbám, ale obsahově znamenají asi toto:
Ve škole se vyskytují jedinci, kteří nerespektují nejen školní řád, ale především ani elementární zásady slušného chování, ohrožují fyzické a psychické zdraví svých spolužáků, popř. ponižují jejich lidskou důstojnost. Konkrétně je bijí, velmi vulgárním způsobem urážejí, okrádají apod. Agresivně a velmi vulgárně vystupují i vůči učitelům a dalším pracovníkům školy. Jejich rodiče se školou a s dalšími státními institucemi nespolupracují, výzvy k nápravě ignorují, vůči učitelům vystupují stejným způsobem jako děti.
Co si pod tím ještě konkrétněji představit, nechám na čtenáři. Představme si, že by výše popsanému útlaku byly vystaveny děti či vnoučata pana Botlíka. Z jeho dosavadních vyjádření je zjevné, že by hnal k zodpovědnosti nikoli rodiče agresora, ale základní školu, ačkoli ta nic nezanedbala a na žáky působila zcela v duchu školského zákona, a ačkoli ze zákona nemůže nikoho z výuky vyloučit. Je dále možné - zůstaňme v intencích Botlíkova myšlení -, že by hnal před soud učitele, který by se k šikanujícím dětem vyjádřil tak, jak jsem uvedl výše, nebo učitele, který takovéto jedince obecně označí jako citovaná kolegyně. Pak už ovšem nezbývá, než přiznat panu Botlíkovi to, po čem zjevně touží, totiž status mimořádného jedince; protože něco takového si obyčejný učitel a rodič, jako jsem já, opravdu neumí představit.

Tajný Učitel řekl(a)...
6. dubna 2015 v 17:50  

Pane poste.restante,
Klasické imago. Neodmítám odpovědnost za své dítě, ovšem nemohu na dálku ve třídě kam chodí navodit atmosféru otevřenosti, respektu a spolupráce. To může pouze učitel resp. učitelé dané školy, kteří tam jsou a mají na to deseti tisíce hodin. Ve třídách praktikujících inkluzi je to ještě důležitější, má-li inkluze dobře fungovat. Jako učitel nebudu přelévat odpovědnost za to, jak se děti v mé třídě a za mé přítomnosti k sobě chovají na rodiče. Jako rodič budu se školou spolupracovat, dohlížet na úkoly a učební pomůcky, informovat se o chování a prospěchu mého dítěte.
Budu také očekávat, že učitel(é) zajistí ve třídě takové klima, aby se tam dalo učit a aby se mé dítě do školy nebálo chodit, protože JE TO JEJICH PRÁCE. Pokud v tomto dlouhodobě selžou, budu žádat změnu učitele, potažmo přemístím dítě do jiné školy a budu se každý večer na kolenou modlit, aby byl nový učitel učitel a ne líný alibista, který za svá pedagogická selhání viní rodiče.

Díky za možnost přemýšlet a tříbit názory, nekonečné člověče nezlob se s předškolákem má své intelektové limity.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
6. dubna 2015 v 18:02  

"...žádné problémy typu šikany tam nemají..." Přesněji: nevědí o nich. Pokud OB nemá k dispozici křišťálové koule.

Nicka Pytlik řekl(a)...
6. dubna 2015 v 18:25  

poste.restante - 6. dubna 2015 15:12
odmítám převzít odpovědnost za chování žáka mimo školu, PROTOŽE TAM NEJSEM PŘÍTOMEN

Tak to já, pane poste.restante, odmítám převzít odpovědnost za chování žáka i ve škole, PŘESTOŽE TAM JSEM PŘÍTOMEN.
Ještě mi nikdo nikdy nevysvětlil, jak mám zabránit žáku třeba v tom, aby si odešel z učebny, kdy se mu zamane.
Nebo třeba představa, jak zabraňuji Ceplechovi z druhé bé, aby kopal do hlavy na zem povaleného Semeráda z céčka. 'Povídám ti, Ceplecho, už nejmíň podvacáté, abys toho chlapce do té hlavy nekopal... Tak ještě jednou, a už ti fakt navrhnu důtku třídního učitele. A to pomíjím skutečnost, že jsme se už nejméně pět minut měli zabývat klíčovou kompetencí k řešení problémů. To jest
žák kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí...

Nicka Pytlik řekl(a)...
6. dubna 2015 v 18:29  

"...žádné problémy typu šikany tam nemají..." Přesněji: nevědí o nich.

A nebo ty problémy, pane Sotoláři, spíše úporně tutlají.
Šikanovaný žák je shledán poněkud podivným, a je mu doporučen přestup na jinou školu.

Eva Adamová řekl(a)...
6. dubna 2015 v 19:29  

Mám nutkavý pocit, že pánové Botlík a Tajný učitel jsou zralí na "pracovní" pobyt v ústavu, kde zapíchli chovanci vychovateli šroubovák do krku. Ať nám ukáží převýchovu některých jedinců a navozování příznivé atmosféry v praxi. Mám však obavy, že by se po..... už přede dveřmi.

Tajný Učitel řekl(a)...
6. dubna 2015 v 19:29  

Zkuste DVP s tématem "moc bezmocných".

Pavel PEŠAT řekl(a)...
6. dubna 2015 v 20:01  

Pokud se tedy vrátíme zpět k jádru věci... Z diskuse je patrné, že ani problematika inkluze se nevymyká obecného hodnocení pedagogického výzkumu: Podle Jiřího Mareše z hradecké Lékařské fakulty Univerzity Karlovy chybí systematická spolupráce mezi těmi, kteří bádají, a těmi, kteří výsledky výzkumů aplikují. „Je otázkou, zda pedagogický výzkum přispívá k vědeckým teoriím a zda má význam pro současnou praxi. Těžko se hledá kontinuita s předchozími výzkumy a údaje jsou publikovány v časopisech, které nikdo nečte,“ řekl Mareš. Za tyto publikace obdrží fakulty „rivové“ body a za ně finance. „Problém je v tom, že tyto výzkumy jsou vzdálené reálnému životu,“ dodal Mareš. http://www.zurnal.upol.cz/nc/pdf/zprava/news/2712/

Nemohu rovněž nevzpomenout na konstatování doc. Municha, že pokud už výsledky výzkumu existují, stejně se jimi nikdo neřídí a nejsou podkladem pro kvalifikované, kompetenetní politické rozhodování.

Zřejmě proto se argumenty v Šimáčkově článku soustředí spíše na dehonestaci oponentů než na prokazatelné argumenty opřené o doložitelné a nezpochybnitelné výsledky výzkumu.

poste.restante řekl(a)...
6. dubna 2015 v 21:44  

Klasické imago
A jéje. Další lektor tématu "Řečnické triky". :-)

Napsal jste:
5.4. 14:02
To, že je dítě šikanováno ve třídě, je chyba třídního učitele, ať už je to dítě s svp či nikoliv. Není to chybou dítěte samotného ani agresora. Je to neschopnost učitele/ů vytvořit v kolektivu dětí podmínky, které by šikaně předcházely a vytvořili půdu pro pomoc a pochopení slabších spolužáků.

5.4. 2015 21:24
Za to, co se děje s dětmi ve třídě a ve škole je odpovědný třídní učitel a učitelé ve škole pracující. Svojí dlouhodobou přítomností a působením mohou a musí vytvořit prostředí, které je bezpečné pro všechny děti. Nejen bezpečné, ale i vstřícné a přátelské. JE TO JEJICH PRÁCE. Pokud toto nezvládají, neumí nebo nechtějí řešit, nemají ve škole mezi dětmi co dělat. Popírání tohoto faktu a různé vytáčky typu "učitel nemůže být všude", je ze čirý alibismus.

6.4. 14:30
Zajímavé. Vysvětlete prosím jak mohu, jako rodič, ovlivnit chování mého dítěte v budově školy, kde NEJSEM PŘÍTOMEN, v kolektivu dětí, které neznám, za podmínek, které nemohu ovlivnit. Myslíte si, že je mé dítě dálkově kontrolovaná loutka, které nitky držím z místa svého pracoviště?


Následně jste 6.4. 17:50 dospěl k sdělení:
Neodmítám odpovědnost za své dítě, ovšem nemohu na dálku ve třídě kam chodí navodit atmosféru otevřenosti, respektu a spolupráce.

Víte, někdo jiný by možná dospěl k závěru, že ve svých původních tvrzeních poněkud přestřelil.
Ale chápu, že to asi od Vás nelze očekávat. Takže jste zákonitě dospěl k závěru, že si vymýšlím já.

Jsou věci, které učitel ovlivňovat může a musí, protože JE TO JEHO PRÁCE.
Ale víte, teď nedávno jeden prvák na střední škole strčil nůžky do zásuvky a vyhodil jističe v celé budově.
Můžete mně a kolegovi Pytlíkovi vysvětlit, nějakým jednoduchým způsobem, jak tomu máme zabránit a jak za to máme být zodpovědní?
A moc prosím, zkuste vynechat pasáže o podnětné a zajímavé výuce.

My učitelé jsme ze zákona jednou nohou v kriminále. Víme to a nikdo nám to neodpáře. Jsme na tom hůř, nežli třeba stavbyvedoucí, protože když naše pokyny nikdo neposlechne, nic mu za to nehrozí, ale nám ano.
Máme současně vychovávat žáky k zodpovědnosti za své skutky a přitom jak žáci, tak rodiče svůj podíl zodpovědnosti dokáží pouze přehazovat na učitele. Nedávno na jedné škole poblíž žák odešel o velké přestávce a spolu s několika dalšími si zajeli autem do obchodu. Když třídní volala rodičům, zeptal se otec, zda má důkazy. Můžete mi sakra říct, jak mám dospělému žákovi zabránit, aby se choval jako idiot? Proč to mám vůbec dělat? A proč za to mám být zodpovědný?
Kdyby se ta partička vybourala, tak ředitele, třídního a nejspíš i dozorujícího učitele přinejmenším obviní a možná zavřou. Proč?
A čistě mezi námi. Co dělali 18 let rodiče toho řidiče, že jej nenaučili ani elementární zodpovědnosti?
Vlastně promiňte. To bylo jednoznačné pochybení školy. Počínaje tou mateřskou.

poste.restante řekl(a)...
6. dubna 2015 v 22:04  

K tématu samotnému.
Snad je nyní alespoň většině čtenářů zřejmé, že úplně nejsme schopni zabránit šikaně a posměchu inkludovaných žáků ze strany ostatních žáků.
Částečně proto, že žáci nejsou loutky. Podle některých diskutujících proto, že my učitelé jsme neschopní.

Nabízí se otázka. Je tato naše neschopnost důvodem proto, abychom zvažovali, které žáky do inkluze zařadit a které nikoliv?

Nicka Pytlik řekl(a)...
6. dubna 2015 v 22:48  

Především, první otázka zní takto:
kdo nebo co brání kterémukoli rodiči, aby posílal svoje dítě přesně do toho školního prostředí, o kterém je přesvědčen, že jeho děcku prospěje?
A pak, hned druhá otázka zní:
proč se my, všichni zastánci a odpůrci inkluze a všech těch moderních vzdělávacích postupů do toho ustavičně montujeme?
Jsou snad rodiče nesvéprávní pitomci?
To je třetí, a jak to tak vypadá, základní otázka.

Unknown řekl(a)...
7. dubna 2015 v 9:13  

Pane Nico Pytliku,
montovat se musíme, protože když budeme zticha, budou všechny speciální školy tiše zrušeny a možnost volby se bude pro rodiče postižených dětí rovnat nule. O zrušení přílohy RVP pro žáky s lehkým mentálním postižením se právě jedná a padne- li vzdělávací program, padne i škola.
To je, oč tu běží.

Oldřich Botlík řekl(a)...
7. dubna 2015 v 9:25  

Nico Pytlík 6. dubna 2015 22:48
Kdo nebo co brání kterémukoli rodiči, aby posílal svoje dítě přesně do toho školního prostředí, o kterém je přesvědčen, že jeho děcku prospěje?
V souvislosti s tématem této debaty to donedávna byla část státní dotace, která nemusela následovat žáka do školy, kterou si jeho rodiče či jiní zástupci pro něho vybrali. Pokud dobře rozumím poslední novele školského zákona, § 16 nyní zaručuje u všech dětí se speciálními vzdělávacími potřebami odpovídající podporu. Podle zákonné definice jde o děti, které k naplnění naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebují poskytnutí podpůrných opatření. Dalším, co brání, samozřejmě může být například ekonomická situace rodiny, která jí neumožňuje úhradu školného (pokud by rodiče za to vhodné školní prostředí pokládali některou školu, na níž se vybírá školné). Třetím faktorem může být zdravotní stav dítěte, který pobyt v jiném prostředí vylučuje buď trvale (například u dětí s těžkým mentálním postižením, pokud by si rodiče nevybrali speciální školu) nebo přechodně (děti těžce nemocné, po úrazu apod.). A konečně to mohou být přijímací zkoušky na takové školy, které rodiče pokládají za ideální pro své děti.

Jsou snad rodiče nesvéprávní pitomci?
Někteří Vaši kolegové a kolegyně na stránkách České školy opakovaně vyjádřili přesvědčení, že část jejich žáků nikdy neměla být přijata na školu, kde vyučují. Podle nich byla tím hlavním důvodem pro přijetí snaha ředitele školy udržet počet žáků na dostatečné úrovni, aby nemusel propouštět učitele, případně aby nedošlo ke sloučení školy s jinou nebo dokonce k jejímu zrušení. Tito učitelé to dávají za vinu systému financování, ve kterém peníze následují žáka (aspoň teoreticky, resp. jejich významná část). Já to dávám za vinu onomu řediteli školy, i když jeho důvody chápu. I stěžující si učitelé by si však měli uvědomit, že kdyby ředitel takové žáky nepřijal, pak by přinejmenším část z nich přišla o práci, anebo by musela začít vyučovat ve školách, které by tyto žáky přijaly. Mám však naopak dojem, že všichni tito učitelé jsou přesvědčeni, že zrovna oni by se na své škole udrželi a mohli by se pak konečně věnovat pouze žákům, kteří „na to mají“. Pokud se však pánům Hanákovi a Chládkovi podaří uskutečnit jejich záměry, čeká část učitelů v maturitních oborech buď propuštění bez náhrady, nebo přesun na učňáky právě za těmi žáky, jichž se chtěli zbavit. Budou-li ovšem na těch učňácích nějaká volná pracovní místa…

Podobnou motivaci jako ředitelé středních odborných škol mají rovněž ředitelé základních škol praktických. Ti navíc mnohdy jednají s rodiči, romskými i neromskými, kteří nejsou dostatečně informováni o dalších možnostech, které systém nabízí. A takových informací se jim na základní škole praktické nemusí vždy dostat – z výše uvedených důvodů. Kromě těch dětí, pro něž základní škola praktická může být objektivně nejlepším prostředím, se v ní tak ocitají i děti, pro jejichž další vývoj by bylo podnětnější prostředí podstatně lepší. Podle psychologů může být jednorázové posouzení mentálních schopností dítěte nepříznivě zkresleno prostředím, v němž dítě vyrůstá. Korektní posouzení je podle nich třeba provést na základě poznání adaptivních schopností dítěte v souvislostech jeho vývoje a sociálního a kulturního prostředí, v němž žije. Na tom už podle mých informací existuje odborná shoda.

Proč se my, všichni zastánci a odpůrci inkluze a všech těch moderních vzdělávacích postupů do toho ustavičně montujeme? Odpovím za sebe. Jak jsem už napsal, nejsem žádný nekritický příznivec inkluze. Velmi mi však vadí, když se za zájmy dětí a žáků vydávají zájmy někoho úplně jiného. Které se navíc se zájmy konkrétních dětí a žáků mohou křížit.

Nicka Pytlik řekl(a)...
7. dubna 2015 v 14:08  

Děkuji Vám, pane Botlíku, za zevrubnou analýzu problému. Ale já jsem se stran rodičů neptal proto, aby mi někdo odpovídal. Ptal jsem se proto, aby si zdejší čtenáři všimli, že jsem veskrze chytrý.
To by mne spíš zajímala odopvěď na otázku, jak zabránit žákovi, aby se sebral a odešel z učebny, klidně oknem po okapové rouře. Tady můj intelekt selhává, a to zcela.

Tajný Učitel řekl(a)...
7. dubna 2015 v 15:53  

poste.restante,

já myslel, a pan Soukal mi objasnil, že právní odpovědnost za chování potomka nese vždy a všude rodič. "Zodpovědnosti za chování dítěte vás (rodiče) nezbavuje nic, morálně ani právně (to už vůbec ne)."
Vy říkáte, že učitelé jsou jednou nohou v kriminále. Mám tomu rozumět tak, že odpovědní za chování dětí ve škole jsou učitelé a to i právně, nicméně tento stav se učitelům nezamlouvá a byli by raději, kdyby odpovědnost i ve škole nesli rodiče?

Jak můžete zabránit žákovi aby strčil nůžky do zástrčky, nebo aby se posmíval integrovaným spolužákům? Stejně jako rodiče doma vytvoří prostředí, kdy se mohou spolehnout, že dítě v jejich nepřítomnosti dům naschvál nepodpálí nebo nevrazí sourozenci vidličku do oka.
Vytváření tohoto prostředí ve škole je galaktická masa extra neplacené práce, která začíná v první třídě. Škola si své žáky může vychovat k "obrazu svému" a některé školy to tak s úspěchem léta dělají. Vy samozřejmě toto zpochybníte a mne obviníte z mimozemšťanství atp., nicméně faktem zůstává, že to lze provést bez ohledu na rodinné zázemí dětí, které do té školy chodí.

Jana Karvaiová řekl(a)...
7. dubna 2015 v 16:08  

Právní odpovědnost za děti ve škole nesou rodiče i učitelé.Jsem chytrá, protože jsem před půl rokem absolvovala školení na téma Pravní odpovědnost ve škole.Chování většiny žáků je ještě stále v mezích "únosných" a zvladatelných. Je průšvih, když máte ve třídě jednoho či dva týpky, kteří, (z domova zcela výchovou nepolíbeni a ještě poňoukáni rodiči proti škole) vám rozvracejí třídu a vyučování. Jestliže jste učitelem na prvním stupni či na speciální škole, máte výhodu. Trávíte se svou třídou spoustu času a máte čas se místo matiky ,češtiny a dalších předmětů věnovat se třídnické práci.Samozřejmě výuka jde stranou. Většinou se to vyplatí- Pokud jste učitelem na 2. stupni či střední škole, máte smůlu, protože ty své zahlédnete 3 hodiny týdně. To se to potom působí, že? Ráno ani odpoledne vám přijít nemusí - není to povinné. A pokud přijdou, většinou jsou to ti bezproblémoví. Ti prevíti se nedostaví - ví proč. Spolupráce s rodiči podobných výlupků je buď nulové nebo záporná (ještě přilévají olej do ohně a nasazují na pedagoga). Spolupracujících rodičů je málo. Ono to je vlastně jasné - nevychovaný rodič má nevychované děti. Někdy kolegové říkají : "to se divíme, že ten Pepa není ještě horší, když známe tátu".
Žádný univerzální a zaručený recept na tyhle nevychovance není.Kdo si to myslí, patří do blázince.A i když se takto dětem věnujete, stejně nemusíte dojít cíle - i to se mi stalo.

Tajný Učitel řekl(a)...
7. dubna 2015 v 17:16  

Takže oba, rodiče i učitelé, jsou "jednou nohou v kriminále"? Kdo by to řek? Odpovědnost mají všichni. Vlk se nažral a koza je celá. Mimochodem, znám školy, kde je rozvrh zařízený tak, aby byl třídní se svou třídou i na druhém stupni nejméně hodinu denně. Proč asi? Možná kdyby bylo méně vytáček a více chtění, i inkluze by fungovala.

Jana Karvaiová řekl(a)...
7. dubna 2015 v 17:37  

Navrhuji panu tajnému ,aby nám zde udělal virtuální školení.Opravdu se ráda přiučím čemukoli, co by mě(dle něj tak snadno) pomohl v mé práci. Díky předem, příteli.

poste.restante řekl(a)...
7. dubna 2015 v 17:46  

Vy říkáte, že učitelé jsou jednou nohou v kriminále. Mám tomu rozumět tak, že odpovědní za chování dětí ve škole jsou učitelé a to i právně,

Milý Tajný učiteli. To neříkám já, ale zákony a několik rozhodnutí soudů, které lze považovat za precedenční.

nicméně tento stav se učitelům nezamlouvá a byli by raději, kdyby odpovědnost i ve škole nesli rodiče?
Pokud byste četl pozorně, zjistil byste, že nic takového jsem nenapsal. Učitel je si své zodpovědnosti vědom a nijak se jí nezříká. Ani nemůže. Je prostě dána z podstaty činnosti. Stejně jako třeba i ten stavbyvedoucí odpovídá za bezpečné pracovní prostředí na stavbě.

Učitelé pouze:
1. Nechápou, proč mají nést spoluzodpovědnost za chování žáků mimo školu, když současně nesmějí na žáky mimo školu přímo působit.
Řečeno polopatě. Když žáček na nádraží vylezl na vagon a následně byl zasažen výbojem vysokého napětí, bylo prováděno šetření ve škole, zda byli žáci o tomto nebezpečí poučeni. Před každým volnem a prázdninami se zapisuje do třídnice: "Žáci byli poučeni o ...". Proč? Co je mi po tom, co žáci dělají mimo školu?
Když žák v době mimo výuku okradne důchodkyni, nebo vyloupí novinový stánek, nesmím mu navrhnout ani dvojku z chování. Prý mi po tom nic není. Stalo se to v době mimo výuku.
Necítíte tady poněkud paradox?

Jo v dobách temného socialismu stačil řádek ve školním řádu, že "žák svým chováním reprezentuje školu na veřejnosti". A jen na základě této skutečnosti nám kantorka zabavila karty na nádraží.
A jen tak mimochodem, nejde o žádný totalitní výmysl. Stačí si jen vzpomenout na komedii Škola základ života.
Podle mého názoru to tenkrát bylo správně. Ale s tím asi moc nepochodím.

2. Učitelé by byli rádi, aby při posuzování jejich podílu zodpovědnosti byl používán zdravý rozum.
A opět polopatě. Když v mateřské školce není zásuvka opatřena krytkou a dítě se zraní, je to jednoznačně chyba učitele, který měl tuto situaci předpokládat a měl přijmout opatření, aby se úrazu předešlo.
Když bude nezakrytovaná zásuvka na střední škole, ba rovnou na druhém stupni, je povinností učitele na začátku roku poučit žáky o faktu, že do zásuvky se nic bez předchozího dovolení nestrká a pořídit o tomto poučení zápis. Tím jeho zodpovědnost končí, protože není jeho povinností předpokládat, že žák v šestnácti letech je idiot. (Pokud nebylo rodičem dodáno vedení školy sdělení o žákově mentální retardaci.)
Stejně jako ten stavbyvedoucí je povinen zajistit stavebním dělníkům školení o bezpečnosti na stavbě a dostatek ochranných přileb. Když totiž stavební dělník svévolně ochrannou přilbu nepoužije, je to jen jeho problém.

A mimochodem, jak už Vám sdělila kolegyně, rodič za dítě zodpovídá neustále. Nebo mi snad chcete tvrdit, že když Vaše ratolest v době výuky někoho zabije, tak že Vy jste z obliga?

poste.restante řekl(a)...
7. dubna 2015 v 17:48  

Jak můžete zabránit žákovi aby strčil nůžky do zástrčky, nebo aby se posmíval integrovaným spolužákům? Stejně jako rodiče doma vytvoří prostředí, kdy se mohou spolehnout, že dítě v jejich nepřítomnosti dům naschvál nepodpálí nebo nevrazí sourozenci vidličku do oka.
Vytváření tohoto prostředí ve škole je galaktická masa extra neplacené práce, která začíná v první třídě.

Mimozemšťan pochopitelně jste. Ale ne proto, že píšete, že takové výchovné působení je možné. O tom tady proboha nikdo nepochybuje, protože to dnes a denně děláme.
Mimozemšťan jste proto, že bezděky naznačujete, že toto výchovné působení jaksi automaticky funguje na žáky okamžitě se vstupem do školy a se stoprocentní účinností.
Pochopte už konečně, že Vy sám mluvíte o moři práce a dlouhém procesu, ale současně tvrdíte, že učitel, který se nachází někde uprostřed, nebo na začátku tohoto svého výchovného působení, je neschopný, protože už nedosáhl cíle.
Představte si, že na mé střední škole nám trvá přibližně celé září, než vysvětlíme prvákům tak elementární záležitosti, jako že dospělé lidi se sluší pozdravit, v místnosti se sundává pokrývka hlavy, atd.
Podle mého by to měli vědět už po skončení prvního stupně. Podle Vás zřejmě nemáme ve školství co pohledávat.

Jak píše kolegyně Karvaiová. Lví podíl na nastavování pravidel a vytváření prostředí mají kantorky prvního stupně. Prostor třídního na vyšších stupních je řádově omezenější. Tam je to spíše o jednotném nastavení celého pedagogického kolektivu a společném působení.
Ale ani sebelepší kolektiv a sebepropracovanější výchovné strategie a školní řády nezabrání excesům. A to Vy neustále odmítáte přijmout.
Krásně to demonstruje Vaše věta o nevražení vidličky do oka.
Představte si, že znám rodinu, která je téměř vzorem láskyplné a zodpovědné výchovy. Dva sourozenci, kteří spolu mají až čítankový vztah. Ale jeden má přes dlaň ošklivou jizvu, protože kdysi chytil bratrův nůž za střenku a bratr současně nožem potáhl k sobě...
Děti jsou proto dětmi, že nedokáží domyslet důsledky svých činů.
Ten příběh se stal doma, ale kdyby se stal ve škole, pak viděno Vaší optikou to byla chyba učitele. Přičemž by Vám bylo jedno, zda těm dětem bylo šest, nebo šestnáct. Protože - cituji:
To, že je dítě šikanováno ve třídě, je chyba třídního učitele, ať už je to dítě s svp či nikoliv. Není to chybou dítěte samotného ani agresora. Je to neschopnost učitele/ů vytvořit v kolektivu dětí podmínky, které by šikaně předcházely a vytvořili půdu pro pomoc a pochopení slabších spolužáků.

A jen závěrem. Napsal jste:
Škola si své žáky může vychovat k "obrazu svému" a některé školy to tak s úspěchem léta dělají.
Tím jste mne tedy hodně překvapil. Očekával bych od Vás, že škola má dítě vychovávat spíše "k obrazu stanoveného rodičem". :-)

Ale já s tím nesouhlasím ani tak, ani jinak.Škola podle mne nemá vychovávat dítě k žádnému obrazu.
Měla by ho naučit respektovat pravidla, která si společnost po staletích vytvořila, abychom se tu navzájem nepozabíjeli.

No a krom toho by mu měla umožnit získat i nějaké ty znalosti a dovednosti.
Pardon, samozřejmě získat kompetence. :-)

Oldřich Botlík řekl(a)...
7. dubna 2015 v 18:49  

Nico Pytlík 7. dubna 2015 14:08
Nepsal jen to jen pro Vás, pane – to bychom si mohli vyměňovat e-maily a možná by taková výměna názorů byla i věcnější. A taky mi chybí schopnost některých zdejších diskutujících vidět ostatním do hlavy, takže jsem Váš úmysl prostě neprokoukl…

Pokud je tedy u Vás ve škole běžné, že žáci odcházejí z učebny během výuky po okapové rouře, doporučuji přesunout svody do míst, kam žáci z oken učeben nedosáhnou. Ale oni jistě zase přijdou s něčím jiným – znám ostatně osobně jednu tělocvikářku, kterou omylem zavřeli na koleji, když tam bydlela na letní univerziádě, kam doprovázela své vysokoškolské studenty. Ve svých 65 letech slanila po prostěradlech z prvního patra, aby stihla vlak.

Nyní ale vážně. Vy na střední škole prostě odnášíte to, co zanedbaly základní školy, kam chodili Vaši žáci předtím. A to, co zanedbali jejich rodiče – i ti ale chodili minimálně do základní školy. Příkladů základních škol, které to nezanedbaly a mají výborné výsledky, je už dnes dost – J. Karvaiová prostě nemá pravdu. Univerzálním receptem je Respektovat a být respektován – hezky o tom píšou ve stejnojmenné knize autoři P. a T. Kopřivovi, J. Nováčková a D. Nevolová. Už se jí u nás prodalo přes 50 tisíc výtisků, což o něčem svědčí. Jde však o atmosféru v celé škole – jeden respektující učitel nic nezmůže, ale jeden nerespektující učitel může všechno pokazit.

Zvláště žáci ve věku před řekněme 15 až 18 let jsou na to velmi citliví. Stačí, aby kdekoli narazili na to, že o nich nějaký učitel z jejich školy někde na webu píše jako o blbcích, případně jako o nevychovaných a zpovykaných smradech, kteří nemají mezi normálními dětmi a lidmi co dělat – a s respektováním je konec. To jistě chápete.

Další věc je, že žákům (kteří budou za chvíli dospělí) musí být k smíchu leccos z toho, co po nich škola vyžaduje. Osobně považuji za jeden z vrcholů pojetí tzv. písemných prací z českého jazyka neboli slohů – bez ohledu na to, zda se opravují centrálně, nebo na školách, kde vznikly. V některých předmětech je zřejmě míra necitlivosti vůči pocitům žáků zvlášť vysoká. Dodnes si pamatuji, jak jsem v roce 1965 přišel na tehdejší střední všeobecně vzdělávací školu. V té době jsem hrozně rád četl a četl jsem opravdu hodně – nejméně dvě knihy týdně. Naivně jsem se tedy těšil na hodiny literatury a na to, jak budeme diskutovat o zajímavých knihách. Namísto toho jsme strávili první pololetí nad staroslověnskými literárními památkami, Chelčickým, Podkoním a žákem apod. Gymnazisté to nějak překousnou – jinde holt žáci vystoupí z učebny po okapové rouře. Aspoň v duchu. Vůbec se jim nedivím.

Musím v zájmu spravedlnosti dodat, že i když v mém středoškolském vzdělávání na diskuse o zajímavých knihách nikdy nedošlo, zažily obě moje děti na gymnáziích skvělé češtináře. Obávám se ovšem, že Proglasem se leckde začíná dodnes.

Jsem přesvědčen, že škola obecně velmi málo pracuje s vnitřní motivací žáků. Vnější to nezachrání – u mnoha žáků naopak vyvolává vzdor. Pokládám za užitečný malý myšlenkový pokus: Jak by měla vypadat škola, do které by se žáci chodili vzdělávat, i kdyby nemuseli?

Jana Karvaiová řekl(a)...
7. dubna 2015 v 19:10  

ha haVite ja jsem absolvovala dvoulty seminar Respektovat. Pracuji s tim jiz 15let a vysledky mam slusne.I prest jsem mela behem tech let par zacku,kteri nerespektovali nic.Jeden skoncil v pastaku,dalsi na dlouhodobempsych. pobytu.Ostatni jsme doslova pretrpeli.nic jineho neslo delat. knihu mam, je super ale neni to univerzum, neni, na tom trvam.
sorry tablet je hrozny na psani

poste.restante řekl(a)...
7. dubna 2015 v 19:27  

Vzala jste mi slova z úst, kolegyně Karvaiová.
Sice jsem zmiňovaný seminář neabsolvoval, ale prostá zkušenost a zdravý rozum mi říká, že prostě jsou a budou lidé a tudíž i žáci, kteří nerespektují a nebudou respektovat nic a nikoho.

I doktor Hannibal Lecter někde chodil na základku. :-)

Josef Krátký řekl(a)...
7. dubna 2015 v 19:45  

"Osobně považuji za jeden z vrcholů pojetí tzv. písemných prací z českého jazyka neboli slohů – bez ohledu na to, zda se opravují centrálně, nebo na školách, kde vznikly. V některých předmětech je zřejmě míra necitlivosti vůči pocitům žáků zvlášť vysoká. Dodnes si pamatuji, jak jsem v roce 1965 přišel na tehdejší střední všeobecně vzdělávací školu. V té době jsem hrozně rád četl a četl jsem opravdu hodně – nejméně dvě knihy týdně. Naivně jsem se tedy těšil na hodiny literatury a na to, jak budeme diskutovat o zajímavých knihách. Namísto toho jsme strávili první pololetí nad staroslověnskými literárními památkami, Chelčickým, Podkoním a žákem apod. Gymnazisté to nějak překousnou – jinde holt žáci vystoupí z učebny po okapové rouře. Aspoň v duchu. Vůbec se jim nedivím." - odborník na češtinu OB opět v akci, což podtrhává formulace "písemných prací z českého jazyka neboli slohů" - tady je ta odbornost doslova do očí bijící. Já trouba jsem žil v bludu, že písemná práce z českého jazyka je třeba ta, která ověřuje znalosti z fonetiky, morfologie, lexikologie, syntaxe, obecné lingvistiky... a on je to ve skutečnosti sloh. Ba jo, s takovým expertem se pak skvěle věcně debatuje. Že by slovo sloh mohl být přesně definovaný termín, to je podružné, vždyť dotyčný radí užívat v matematice místo termínů "čitatel", "jmenovatel" označení "to nahoře", "to dole".
Je pak nad slunce jasné, že my češtináři jsme - slovníkem zmíněného Petra Chelčického - jistě rota šibalská, ne-li chamraď, již charakterizují - slovy Jana Amose Komenského - "lidská tvárnost, než sviňské činy", protože jen tací mají "míru necitlivosti vůči pocitům žáků zvlášť vysokou". A ještě ke všemu chtějí, aby znali tak složitý termín, ajko je !!!PERSONIFIKACE!!!
Shodou okolností si také vzpomínám na svůj první gymnaziální ročník, jak jsem se těšil na hodiny fyziky, na spoustu pokusů a vůbec to, co mi vyhovovalo v základoškolském pojetí tohoto předmětu. Když jsem pak byl poprvé vyvolán k tabuli a znalost vzorečku, která byla metou na ZŠ, najednou nestačila, byl jsem krutě zklamán a "odměně" po zásluze první pětkou. Považte, ten lotr fyzikář chtěl, abych přemýšlel, kladl mi zapeklité otázky typu "co když se změní..." "jak byste řešil..." ad. Nesnášel jsem ho, protože projevil zvlášť vysokou míru necitlivosti vůči mým pocitům. Neslevil nám nikdy nic, celé čtyři roky. Během prvních pár měsíů na vysoké škole jsem jej ale počal vynášet až do předsíně nebes, protože přesně to, co po nás chtěl on, chtěli i vyučující na VŠ, takže jsem s přechodem mezi oběma stupni vzdělávání neměl žádný větší problém. Inu, někdy je necitlivost přímo požehnáním.

Tajný Učitel řekl(a)...
7. dubna 2015 v 20:12  

Pane poste.restante,
vaše příspěvky je radost číst, nicméně mám v průběhu diskuze vždy takový ten "těsně vedle" pocit. Já nenapsal, že učitel je odpovědný za to, co dítě dělá mimo školu. Já nenapsal, že učitel je odpovědný za nehody ve škole. Nehody se stávají. Rodič nebo ředitel, který chce za každou cenu z nějakého důvodu pomstychtivě ukázat prstem a najít viníka, viníka najde. Rozumíte rozdílu mezi šikanou a nehodou. Mezi úmyslným zaviněním a náhodným ublížením atp. Od začátku píši o vytváření specifické atmosféry ve třídě/škole, ne o nehodách. Pod školním "obrazem svým" jsem mínil pravidla slušného chování, či školní řád dané školy. Výjimky vždy existují a často je řeší je speciální pedagog, resp. PPP.
Takto se sémanticky můžeme popotahovat dokud nezmodráme a nedohodneme se, protože naše školní zkušenosti se žáky a kolegy se liší ne sice moc, ale dostatečně na to abychom nesouhlasili. Dalším krokem v diskuzi by byl výzkum. Pan Botlík něco výše zmínil.

Josef Soukal řekl(a)...
7. dubna 2015 v 20:41  

Z posledních příspěvků O. Botlíka si odnáším toto:
OB sice učil jen krátce a nemá žádnou hlubší přímou zkušenost s tím, jak vypadá běžné dění v dnešní základní škole, ale ví, že ti, kteří takovouto - někdy mnohaletou - zkušenost mají, toho o žácích vědí méně než on.
OB ví, že někteří žáci se chovají jako zvěř právě proto, že vědí, že když se budou chovat jako zvěř, tak se poté učitelé na sociálních sítích vyjádří v tom smyslu, že někteří žáci se chovají jako zvěř, což je jasným důvodem k tomu, aby učitelé u žáků, kteří se chovají jako zvěř, ztratili respekt, který ovšem tito žáci nikdy k učitelům nepociťovali, neboť jinak by se nechovali jako zvěř.
Pokud se někomu logika předchozího odstavce nelíbí, popř. ji považuje za stupidní, má pravdu, ale nikoli z hlediska logiky pověstného logika Oldřicha Botlíka.
OB nikdy neučil češtinu, ale ví mnohem lépe než po léta praktikující češtináři, že jejich výuka je žákům "k smíchu" a že je "necitlivá vůči pocitům žáků". Jeden z těchto srandovních češtinářů shodou okolností právě připravuje pro stránky ASČ dvě práce svých žáků, kterým je zřejmě tak k smíchu, že píší velmi pěkné slohové práce. Kupodivu je takových žáků pěkná řádka a kupodivu se ke svému učiteli hlásí bývalí žáci, kteří se navzdory jeho "necitlivosti" dnes velice dobře uplatňují jako novináři, překladatelé, či dokonce spisovatelé, ale také jako politologové, právníci či matematici. Dokonce s ním někteří spolupracují při přípravě literárního občasníku. Je také zajímavé, že jako na potvoru tento češtinářský neumětel vede sdružení, jehož webovým stránkám trvale přibývá nových čtenářů, přičemž počet příspěvků vzrůstá. Myslím, že přesvědčivěji doložit hodnotu Botlíkových tvrzení ani nelze.
Dále nahlížet do komentářů OB je myslím zbytečné. Nakonec - vždyť je to všechno k smíchu.

Tajný Učitel řekl(a)...
7. dubna 2015 v 20:46  

Nezlobte se pane Krátký, ale čitatel a jmenovatel je podobná blbost jako oxymóron či synekdocha. To první je směs vola a osoby zaostalé, to druhé zní jak pohlavní nemoc. Nevím co čeští jazykozpytci kouřili když dávali dohromady první slovník, ale kouřili toho hodně. Co třeba kolikník a kteročásť?

Josef Soukal řekl(a)...
7. dubna 2015 v 20:51  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Josef Soukal řekl(a)...
7. dubna 2015 v 20:53  

Pane Tajný,

základním a velmi prostým důvodem, proč si nerozumíte s kolegou(y), je to, co kolega vyjádřil formulací "někdy argumentujete jako mimozemšťan". Kdybyste si jednoduše a přehledně sepsal, co tvrdíte vy a co tvrdí vaši oponenti, zjistil byste, že jim vytýkáte něco, co nenapsali a nehájí. Ještě by vám hodně pomohlo, kdybyste se oprostil od apriorního vidění učitelů jako jedinců odmítajících zodpovědnost za svou práci a neschopných dostát svým povinnostem. Pak by třeba debata s vámi měla jiný smysl než jen obranu před nactiutrhačnými nesmysly

krtek řekl(a)...
7. dubna 2015 v 21:09  

Pane Tajný učiteli,
mohl byste rozlišovat, kdy žertujete a kdy píšete vážně, případně kdy pod vlivem? Já už se v tom úplně ztrácím.
Třeba ten oxymoron, říká Wikipedie, že je logický spor, paradox (já ho vždy bral jako vyostřený kontrastní nesmysl) - pro OB učitel, který má rád děti ;-)

Oldřich Botlík řekl(a)...
7. dubna 2015 v 21:30  

poste restante 7. dubna 2015 19:27
…prostá zkušenost a zdravý rozum mi říká, že prostě jsou a budou lidé a tudíž i žáci, kteří nerespektují a nebudou respektovat nic a nikoho.

Nezlobte se, ale přestávám Vám rozumět. Já přece píšu o systematické, cílevědomé a dlouhodobé práci všech (tedy včetně žáků) na vytváření jistého klimatu ve škole. Vy jste o tom ostatně psal výše taky. Nechápu tedy, jakým protipříkladem k tomu je Hannibal Lecter, případně jeho děti, pokud nějaké měl (mě filmy jako Mlčení jehňátek ani trochu nezajímají, takže detaily neznám a nechci to googlovat). Nebo snad například naznačujete, že ti dosavadní žáci základních škol praktických, jejichž rodiče by projevili zájem o jejich zařazení do běžné základní školy, mají sklony H. Lectera? To nejspíš ne.

Co dokazuje tvrzení paní Karvaiové? Jak to vypadá ve škole, kde vyučuje? Je ve svém snažení osamělá, anebo je její úsilí součástí systematického působení všech pracovníků školy? Vypovídá její tvrzení víc o ní, nebo o jejích žácích? Proč bych měl předpokládat, že je na té škole všechno v pořádku?

Musel jsem kdysi řešit velmi obtížnou situaci na jistém gymnáziu, které je všeobecně pokládáno za „prestižní“. (A nebyl to PORG, což zde uvádím jen proto, že jsem tam mj. působil šest let ve funkci předsedy správní rady a někdo by si s ním mohl spojovat to, co uvedu dále.) Jeden pedagog se dlouhodobě o přestávkách posiloval alkoholem a pak flákal výuku. Ponižoval patnáctileté kluky tím, že je posílal do kouta, opakovaně porušoval své sliby dané žákům, štval jednu část žáků ve své třídě proti druhé. O jeho alkoholismu věděla celá škola včetně ředitele, který nad ním držel ochrannou ruku. Když už situace nebyla udržitelná, přišel ředitel do třídy „vyšetřovat“. Slíbil žákům, že vše zůstane mezi ním a jimi. Když žáci řekli vše, co měli na srdci, pozval do třídy onoho pedagoga, tedy jejich třídního, a prohlásil: „Například tady Petr o vás říká, že… Je to pravda?“ (jméno jsem změnil)

V oné škole byli samozřejmě také vynikající učitelé. Ale ten jediný třídní-násoska dokázal svou třídu naprosto rozvrátit. A ředitel způsobil velmi vážné problémy mezi maturanty třeba tím, že s nimi vůbec nedokázal mluvit o důvodech jednoho svého rozhodnutí, které je zaskočilo. Tohle je tedy příklad školy, kde „respektovat a být respektován“ rozhodně neplatilo. Musím říct, že hodně žáků ty poměry zvládalo lépe než část učitelského sboru.

poste.restante řekl(a)...
7. dubna 2015 v 22:21  

Oldřich Botlík
Já Vám rozumím, ale trochu to upřesním.
Nový žák přijde do nové školy, začne nový školní rok, přijdou prváci a ustavují se nové vztahy ve skupině. Situace je vždy jednodušší, pokud už škola má svůj vnitřní éthos. Svůj systém pravidel a vztahů, psaných a především těch nepsaných.
To je situace, o které píšete dle mého soudu Vy. Tedy o systematické, cílevědomé a dlouhodobé práci všech (tedy včetně žáků) na vytváření jistého klimatu ve škole.

Tato diskuse ale vznikla a má jako jedno z témat, jaké dopady bude mít totálně nepřipravená a systémově nezvládnutá inkluze.

Ve školách, kde pracují skuteční profesionálové, o jakých tu sní pan Tajný učitel a kde je vytvořena atmosféra, o které píšete Vy, budou možné negativní dopady dozajista menší.
Já se ale obávám, že takových je menšina.

P.S.: Občas říkám, že i Jack Rozparovač musel někde chodit na základku. Používám jej jako prototyp sociopata, který odolává veškerým iluzím o tom jak učitel může žáky změnit a vychovat. Abych se pořád neopakoval, použil jsem tentokrát jméno jiného sociopata.

poste.restante řekl(a)...
7. dubna 2015 v 22:48  

Tajný učitel
Já nenapsal, že učitel je odpovědný za to, co dítě dělá mimo školu. Já nenapsal, že učitel je odpovědný za nehody ve škole.
Nic takového přece netvrdím. Nesmíte si myslet, že reaguji pouze na Vaše příspěvky, aniž bych myšlenky z diskuse rozvíjel dál. Chtěl jsem jen obecněji uchopit téma zodpovědnosti učitele a jejích paradoxů. Alespoň tak, jak je já osobně vnímám.

Rozumíte rozdílu mezi šikanou a nehodou. Mezi úmyslným zaviněním a náhodným ublížením atp. Od začátku píši o vytváření specifické atmosféry ve třídě/škole, ne o nehodách.
To je, myslím, jasné. Asi jsem měl více rozvést konstrukci argumentu.
Když není učitel schopen zabránit ani neúmyslné nehodě, tím méně je schopen zabránit promyšlenému a připravenému útoku, natožpak systematické šikaně. Na druhém stupni o ní několik týdnů ani nemusí vědět. A přitom na vývoj od první po pátou fázi šikany stačí i deset, čtrnáct dní.

Já jsem bytostný optimista a proto tvrdím, že právě onou systematickou prací učitelů je možné vytvořit takovou atmosféru ve škole, kde žáci sami případné nenávistné projevy, nebo počínající šikanu utlumí už v zárodku. Minimálně si myslím, že se o to učitelé mají a musí snažit.

Jenže nevěřím na ideály "sluníčkových lidí", kteří tvrdí, že takové vztahy lze zavést vždy a všude.

A bytostně odmítám Vaši interpretaci, že pokud takové idealistické vztahy ve škole nepanují, je to selháním a neschopností učitelů.
Reálný život není čítanka.

Oldřich Botlík řekl(a)...
8. dubna 2015 v 10:13  

poste.restante 7. dubna 2015 22:21
Teď už Vám rozumím a jsem rád, že jsme si to vysvětlili. Neměl jsem ovšem tak zřetelný pocit jako Vy, že jedním z témat této diskuse jsou „dopady totálně nepřipravené a systémově nezvládnuté inkluze“. Možná jsem některý příspěvek zapomněl nebo přeskočil – jejich autorům se tímto omlouvám –, ale mně takové explicitní vyjádření utkvělo v paměti hlavně ze vstupu pana Krynického.

Z většiny ostatních příspěvků jsem naopak nabyl dojmu, že podle nich je na školách („normálních“ i praktických) v zásadě všechno v pořádku – tedy až na „nějakou tu šikanu vyvolávanou ojedinělými zpovykanci“. A že by inkluze tento skvělý řád rozvrátila – ani ne tak kvůli tomu, jak ji ministerstvo možná bude „realizovat“, nýbrž z podstaty věci.

Proto jsem se ozval. A proto jsem argumentoval zahraničními odbornými studiemi. Jsem totiž přesvědčen, že inkluze jako koncept je v pořádku. Demokratické společnosti se jednoznačně vyvíjejí směrem od segregace k integraci a tento vývoj se samozřejmě promítá i do jejich školství. Není hladký, je a bude provázen chybami a „oběťmi“, ale tak už to ve vývoji společnosti prostě chodí. Autobus, ve kterém prostá černošská žena Rosa Parksová před 60 lety odmítla uvolnit své místo bílému cestujícímu, je dnes vystaven v muzeu. O jejím protestu se učí americké děti ve škole a ona sama je označována za jednu z nejvlivnějších osobností 20. století.

Kdo má zájem, jistě si sám najde další paralely mezi postoji vyjádřenými v této diskusi a třeba převládajícími postoji k rasové diskriminaci v různých oblastech USA v polovině minulého století. A opravdu teď nemám na mysli to, že u nás je inkluze jasně spojena také s problematikou romské menšiny.

Uvedu proto raději ještě příklad z jiného soudku. V roce 1994 jsem napsal pro Poslaneckou sněmovnu návrh zásad školského zákona. Během studia různých materiálů jsem tehdy zjistil, že v Dánsku školský zákon zakazuje vytvářet v základních školách výběrové třídy. Nijak nebránil tomu, aby si žáci například vybírali různě náročnou výuku některých předmětů, ale složení jejich „kmenové třídy“ muselo odpovídat složení přirozené vrstevnické skupiny ve spádové oblasti školy. Alespoň tak si to po více než dvaceti letech pamatuji.

V roce 1996 jsme měli k dispozici první výsledky projektu Kalibro. Na mnoha větších základních školách tehdy výsledky tříd od A třeba do D plynule klesaly. Když jsem o tom mluvil na seminářích s řediteli škol a učiteli a zmiňoval jsem dánský školský zákon, narážel jsem obvykle na hluboké nepochopení a často i na tvrdé odsudky. Od té doby se i u nás mnohé změnilo a jistě se budou měnit i postoje k inkluzi. Jsem například přesvědčen, že výchozí pedagogický dokument pro základní vzdělávání má (a může) být tak obecný (a samozřejmě krátký a přehledný), aby mohl sloužit jako východisko pro tvorbu školních vzdělávacích programů pro všechny děti.

Nevím také, do jaké míry diskutující vědí o tom, že kromě individuální integrace existuje též integrace skupinová (provázená přechodem speciálních pedagogů na „normální“ školu). Nebo třeba o tom, že jedním z nástrojů inkluze je v zahraničí model tranzitních tříd. V nich může dítě pobývat pouze na ty předměty, ve kterých selhává, a jinak je pohromadě se svou kmenovou třídou. Model tedy vlastně funguje na podobném principu jako malotřídní školy. Takto se vzdělávají i děti s LMP a tento přístup je využíván také například jako kompenzace školní nezralosti: všechny děti jdou do první třídy, první třída slouží k vyrovnání handicapů.

Ani já jsem myslím v některých svých vstupech nerozlišoval důsledně mezi inkluzí jako konceptem a inkluzí jako tím, co může být aktuálně oktrojováno ministerstvem. Pokud tedy závěr diskuse přispěje k tomu, že se rozlišovat začne, nebude mi tolik líto času, který jsem diskusi věnoval.

Nicka Pytlik řekl(a)...
8. dubna 2015 v 10:21  

Možná už nastal čas začít se zabývat otázkou, jak do dětských kolektivů citlivě vřadit jedince, u kterých ani přes věškerou snahu odborníků nebyl diagnostikován žádný hendikep, zpomalení či disfunkce.

Oldřich Botlík řekl(a)...
8. dubna 2015 v 10:33  

Ještě drobnost.

Vaše vysvětlení ohledně Hannibala Lectera resp. Jacka Rozparovače se mi spojilo s něčím podobným, ovšem v opačném gardu. V zájmu rovnováhy to uvedu.

Ve své slavné přednášce na TEDu v roce 2006 (přes 32 milionů shlédnutí jen na stránkách TEDu, téměř 10 milionů na YouTube) mluví Ken Robinson mj. o tom, že v Anglii žil v obci, kde se narodil Shakespearův otec.

Jste zaskočeni novou myšlenkou? Já jsem byl. Většinou si nepředstavujete Shakespeara jako někoho, kdo měl otce, že ne? Nebo ano? Protože si Shakespeara nepředstavujete jako dítě, nebo snad ano? Shakespeare v sedmi letech. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Chci říct, někdy mu bylo sedm. A byl v něčí hodině angličtiny, no ne? (smích v publiku) Jak otravné to muselo být? (smích v publiku) „Musíš se víc snažit.“ (smích v publiku)
(citován překlad na TEDu)

Jana Karvaiová řekl(a)...
8. dubna 2015 v 14:24  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jana Karvaiová řekl(a)...
8. dubna 2015 v 14:26  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Jana Karvaiová řekl(a)...
8. dubna 2015 v 14:34  

Co dokazuje tvrzení paní Karvaiové? Jak to vypadá ve škole, kde vyučuje? Je ve svém snažení osamělá, anebo je její úsilí součástí systematického působení všech pracovníků školy? Vypovídá její tvrzení víc o ní, nebo o jejích žácích? Proč bych měl předpokládat, že je na té škole všechno v pořádku?.......
1/Nepíšu sem, abych tu o sobě něco dokazovala.Pokud mi někdo nebude chtít věřit, věřit nebude,i kdybych podala tisíce kladných důkazů. Už jsem se o tom přesvědčila na Eduinu,v Lidových novinách…Jediné co k tomuto odstavci mohu dodat je, že se jako sbor snažíme dohromady(jinak by to ani nešlo) spolupracovat a působit na děti jednotně.A na druhou stranu jste si nepoložil tu druhou otázku: Proč bych neměl předpokládat, že na té škole je všechno v pořádku? Proč ta stálá negativa?
K inkluzi.
Nikdo nepopírá, že inkluze je ve své podstatě celkem dobrá věc.A do této doby celkem v pohodě probíhala.Jediné co neprobíhalo,byl tok peněz na inkludované žáky. Velké množství škol má inludované žáky a nehoní si triko na ČŠ nebo Eduinu.Mají to za samozřejmost a nemají pocit, že by se měly nějak prezentovat.Inkluze cizinců, tělesně postižených, lehce smyslově postižených tu probíhá léta .Situace se hrotí nyní, když bylo potřeba do postižených zamontovat také sociálně slabé a především Romy. Vsadila bych se, že kdyby do praktických škol Romové nechodili, nikdo by se o ně tak neotíral, jako se to děje teď (myslím o praktické školy). Situace je vyhrocená právě proto, že se NĚKDO rozhodl, že Romové do praktických škol nebudou umisťováni stůj co stůj.Nebudu tu rozebírat, že existuje pojem sociální deprivace a s tím syndrom jakoby snížené inteligence. To se někteří myslitelé snaží popřít,ale moc jim to nevychází. Inkluze mentálně postižených je problémem. A snaha zrušit praktické školy (byť nás někteří experti stále ujišťují , néééé) je vlastně diskriminací pro rozsáhlou partu lidí s mentální retardací. Všichni ostatní budou mít na výběr, speciální školy pro tělesně, sluchově, zrakově postižené zůstanou. Praktické ne. To si pište. Tak kde je ta spravedlnost? Kde je možnost demokratického výběru?
….Nevím také, do jaké míry diskutující vědí o tom, že kromě individuální integrace existuje též integrace skupinová (provázená přechodem speciálních pedagogů na „normální“ školu)………….Jenže s tím se u nás nepočítá. Toto by bylo naprosto ideální řešení a také jsem ho ve svých diskusních příspěvcích navrhovala. V současnosti je navržen naprosto nesmyslný projekt, kdy škola má mít tzv. poradenské školní pracoviště. Zde by měl působit – ředitel(proč? Když nic neví o spec. ped.), výchovný poradce (proč?), školní preventista (proč?????) a jeden speciální pedagog na 400 žáků. BLBOST!!!!! Ale posvěcená ministerstvem. S tím jde ruku v ruce požadavek na rušení SPC a poraden (u poraden pouze redukce počtu). BLBOST!!! Posvěcená ministerstvem. Dále se tu hovoří o podpůrných opatřeních. Údajně si má ředitel možnost nadiktovat podle typu postižení žáků,kolik bude chtít peněz na podpůrná opatření.No tomu se směju nejvíce.
Takže,kde je ta připravená inkluze??? Já vím kde, ale nesmím to tu prezentovat, snad lze napsat cimrmanovsky ,že v dolní bradě.
A vy si pane Botlíku myslíte, že tyto připomínky bere někdo v potaz? Pokud jsem takto argumentovala na Eduinu, byla jsem za blba.

Oldřich Botlík řekl(a)...
8. dubna 2015 v 15:13  

Paní Karvaiová, nemyslím si, že píšete proto, abyste tu o sobě něco dokazovala. Vaše tvrzení použil jeden diskutující jako (podpůrný) argument a já jsem pouze poukázal na předpoklady, které by podle mého názoru měly být splněny, aby byl ten argument uznatelný. Jedním z takových předpokladů je, že výsledky, které jste popsala, nastaly za situace, kdy je na škole všechno v pořádku. Nenapsal jsem nic o tom, zda ty předpoklady splněny jsou, nebo nejsou.

Jinak jsem rád, že pokládáte inkluzi "v její podstatě za celkem dobrou věc". A že odlišujete její koncept od toho, jakými opatřeními podle Vás ministerstvo svou proinkluzivní politiku hodlá realizovat. Já tyto informace nemám a nemám ani žádné jiné. Celou záležitost nemůžu nijak přímo ovlivnit.

Jirka řekl(a)...
8. dubna 2015 v 15:47  

Když už jsme za stovkou, tak zkusím ještě jeden příměr. Dynamit jako náhrada nitroglycerinu, byl obrovský pokrok a zachránil mnoho životů. Dynamit použitý ve válkách jich spoustu zmařil.
Myslím, že celá diskuze byla o tom, jak inkluzi použít, aby pomáhala, ne mařila životy. Inkluze je jen jedna, tak jako dynamit a vždy záleží na použití. Možná jsme někdy příkří ve vyjádřeních, ale něco jiného je denně trápit konkrétní děti nesprávně použitou inkluzí, nebo o tom jen teoreticky uvažovat v diskuzích.
O správnosti mé práce nerozhodují jen spokojené děti a jejich rodiče. Navíc v současném stavu stejně nedokáži vyhovět všem. Proto prosím například pana Botlíka, aby svou mediální známost přetavil do skutků a snažil se celou situaci ovlivnit, protože jinak jeho vize
http://www.kalibro.eu/index.php?lang=cz&sec=text_list&c_cat=35&title_string=N%C3%A1zory
zůstanou nenaplněny. Materiálu na přemýšlení nasbíral mezi námi praktiky více než dost.

Jana Karvaiová řekl(a)...
8. dubna 2015 v 16:08  

Pane Botlíku,ale vy byste opravdu mohl pomoci.I s tou inkluzí.Když se totiž ozve speciální pedagog bez speciálích známostí, je většinou umlčen tím, že je mu přiřknuta role "držitele svého teplého místečka". Jak k těmto vývodům někdo došel ? Nevím,ale vyskytují se často. Např. pan Pilař (o němž se v článku hovoří) opravdu jednou či dvakrát "ujel".Prostě se nechal unést emocemi, a na svém FB profilu se vyjádřil o dětech, jako o mentálech. Hned se toho chytli aktivisté a udělali z něho naprosto šílenou figuru, která nemá k inkluzi co říci. Přitom on je jedním z těch, kteří o těchto dětech opravdu něco ví.Stejně tak je a priori dehonestována celá Asociace speciálních pedagogů, takže je snad lepší se k ní nehlásit. A zase, kdo jiný by o postižených dětech měl vědět více, než lidé s nimi dlouhodobě pracující. Přesto je skoro nikdo neposlouchá. Je "nalajnováno" a podle téhle lajny už se jede. Prováděcí vyhlášky. My,speciální pedagogové máme jen kusé informace typu - "jedna paní povídala". Kupodivu většinou povídala správně.Šeptanda se šíří,ale nikdo vám neodpoví přímo. A to mě štve. Vše jakoby se dělo za zády učitelů. Naprostá ignorace lidí zdola.
Jestli máte nějaké možnosti, znovu prosím o pomoc,byť píšete, že o inkluzi nic nevíte.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...
9. dubna 2015 v 8:46  

To, co prosazují aktivističtí inkluzivisté, není žádná inkluze,ale nedopečená polovičatost, která zhorší kvalitu vzdělávání a poškodí všechny děti. Nevím, jestli je to ryzí naivita nebo ekonomický záměr, jak na školství opět ušetřit, vyjde to nastejno. Kdybychom chtěli mít skutečně inkluzivní a kvalitní školství, stálo by nás to odhadem nejméně trojnásobek toho, co vydáváme nyní. Neexistuje sebemenší náznak, že by se něco takového chystalo, proto považuji celou tuto kampaň za falešnou, prázdnou a pokryteckou.

Jana Karvaiová řekl(a)...
9. dubna 2015 v 10:49  

Přesně tak,pane Bělecký.když jsem v diskusi na Euinu vznesla pár otázek ,nikdo mi neodpověděl. (jednalo se o použití fondů EU na pokrytí nákladů, dále na využitelnost stávajících speciálních pedagogů, kteří budou nahrazeni brožurkami pro učitele apod.) Zato když se tam jakýsi rodič ozval, že si nepřeje,aby jeho dítě chodilo do třídy s psychicky labilními jedinci, hned se na něj snesli sršni v podobě paní Lánské a dalších z Eduinu.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.