Zneužití diagnózy „mentální postižení“ ve vzdělávání stále hrozí

Řada odborníků odmítá ustanovení novely v § 16 odst. 5, jednota nepanuje ani mezi poslanci. Zatím však lze předpokládat jeho přijetí.


Novela školského zákona přichází tento týden do druhého čtení ve sněmovně. Největší spory vyvolává ustanovení o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (§ 16). Navrhovaný přechod na systém podpůrných opatření je shodně přijímán širokou odbornou veřejností. Vysoce problematický ale zůstává odst. 5, který rozšiřuje kategorii mentálního postižení.

Zmiňovaný odstavec zní: „Závisí-li pomoc školského poradenského zařízení na posouzení zdravotního stavu dítěte, žáka nebo studenta, dbá školské poradenské zařízení na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy. Posouzení mentálního postižení dítěte nebo žáka pro účely tohoto zákona vždy vychází z hodnocení rozumových a adaptivních schopností dítěte nebo žáka v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí.“

Jak ukazuje i probíhající debata v odborných kruzích, nepanuje stále shoda na jednoznačné interpretaci tohoto ustanovení. Zastánci této pasáže tvrdí, že je třeba v zákoně kodifikovat nutnost k přihlédnutí k sociokulturnímu prostředí a schopnostem adaptability dětí, kritici zmíněné pasáže poukazují na fakt, že právě sociokulturní prostředí bývá častým argumentem pro umístění dětí do praktických škol. Navíc neexistují standardizované postupy a nástroje pro měření adaptivních schopností.

Vůči této formulaci se vymezují zástupci odborné veřejnosti (akademické sféry, speciálních pedagogů, škol, speciálně pedagogických center, odborná psychiatrická obec, Veřejná ochránkyně lidských práv, nevládní organizace a další).A navrhují toho ustanovení z připravované novely vyjmout.Shoda na § 16a odst. 5 nepanuje ani mezi poslanci.

Hlavní argumenty:  

• Ustanovení nezaručuje, že za mentálně postižené děti nebudou považovány děti z odlišného kulturního nebo sociálního prostředí.

• Vliv sociálního a kulturního prostředí má být zohledněn při stanovení individuální podpory žáka, ne pro posouzení jeho mentálního postižení. To je lékařská diagnóza, k níž poradenská pracoviště nemají odbornou kvalifikaci.

• Neexistují standardizované postupy a nástroje pro měření adaptivních schopností. Není jasné, jak by se posuzovaly souvislosti „vývoje žáka a jeho sociálního a kulturního prostředí“.

• Většina speciálně pedagogických center je institucionálně propojena se speciálními školami (včetně ZŠ praktických a speciálních). Hrozí střet zájmů a nadužívání diagnózy mentálního postižení.

• V běžných školách mohou být selektovány děti „dlouhodobě selhávající“. Do speciální školy by tak mohl být opět zařazen i žák, který má sice IQ vyšší než 70, ale má problémy kvůli poruchám pozornosti, paměti, problémům s analýzou čteného textu.

• Využití psychiatrického manuálu DSM 5 (MŠMT) odmítá česká psychiatrická obec.

Tomáš Habart, vzdělávací program Varianty, Člověk v tísni, řekl: „Je potřeba ocenit, že se novela ubírá směrem k individuální podpoře dětí. Úsilí má být zaměřeno na rozpoznání potřeb dětí a stanovení následné podpory.  Zmíněný odstavec však pozitivní obraz novely zákona kazí. Důsledkem ustanovení může být to, že mnoha dětem bude neprávem přisouzena nálepka mentálně postižených, což zásadně změní jejich životy i vyhlídky do budoucna. K obavě, že ustanovení zákona bude zneužito v neprospěch dětí, vedou mj. výrazně klesající počty dětí s mentálním postižením, svědčící o nadužívání kategorie v ČR v nedávné minulosti.“ 

Klára Laurenčíková Šimáčková, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, řekla: „ČOSIV na problematičnost ustanovení k diagnostice mentálního postižení v návrhu jinak pozitivně přijímané  novely upozorňuje od počátku jejího projednávání. Ustanovení umožňuje různé interpretace a poradenským zařízením navíc chybějí standardizované nástroje, kterými by mohly adaptivní schopnosti diagnostikovat. Cílem novely je navíc upuštění od diagnostiky postižení či znevýhodnění ve školství a přechod k identifikaci vzdělávacích potřeb dětí a adekvátních podpůrných opatření. Vypuštění problematického ustanovení nezpůsobí žádné potíže, naopak jim pomůže předejít.“