Bořivoj Brdička: Výzkum počítačové a informační gramotnosti ICILS 2013

Zpráva o výsledcích šetření ICILS 2013 zabývajícího se počítačovou a informační gramotností žáků, v němž skončila ČR na prvním místě, spojená s komentářem reflektujícím osobní názor autora.


V minulých dnech nás šokovala zpráva o tom, že jsou naši žáci v počítačové a informační gramotnosti nejlepší na celém světě. To by samozřejmě bylo úžasné sdělení, vezmeme-li v úvahu, že jsme se v jiných mezinárodních srovnáních v minulých letech spíše propadali.

Výzkum ICILS (International Computer and Information Literacy Study) byl organizován prestižní mezinárodní asociací sdružující národní výzkumné organizace IEA (The International Association for the Evaluation of Educational Achievement), která má v tomto oboru dlouholetou tradici. V minulosti zde proběhl např. výzkum COMPED nebo SITES, do jehož druhého modulu jsme byli zapojeni (SITES M2). Známé jsou též jinak zaměřené výzkumy, jako TIMSS a PIRLS. Zpráva ICILS se odvolává též na mezinárodní výzkumy OECD (PISA, PIAAC).

Po cca dvouleté přípravě a pilotním ověření byly během roku 2013 zadány dotazníky a testy skoro 60 tisícům žáků 8. tříd ve více jak 3300 školách z 21 zemí po celém světě. Dalšími respondenty byli učitelé (35 tisíc), ICT koordinátoři a vedení škol. Ze všeho nejvíce nás nepochybně zajímá to, jak konkrétně byly ověřovány schopnosti žáků. Podívejme se proto nejprve na jejich zadání.

Každý zúčastněný žák (typicky 20 na školu) dostal jeden dotazník zkoumající jeho postoje k vlastnímu využití technologií i jejich uplatnění ve školní výuce. Druhou částí pak byl náhodně vybraný (ze 4 variant) 30 minutový testový modul, který obsahoval celkem 5 úloh. Pro tento účel bylo vyvinuto uzavřené prostředí v podobě aplikace spuštěné na školních počítačích. Úlohy měly vzestupnou náročnost tak, aby bylo možné podle výsledků identifikovat celkem 4 úrovně počítačové a informační gramotnosti žáků.

První 4 úlohy využívaly prostředí simulující emailového klienta fungujícího v rámci fiktivního portálu webdok.icils. 1. úkol zjišťoval schopnost rozeznat odesílatele a příjemce emailové zprávy. Na 2. úrovni bylo třeba jakýmkoli způsobem přenést adresu uvedenou ve zprávě do adresního řádku prohlížeče a příslušnou stránku zobrazit. 3. úkol žádal nastavení sdílení online dokumentu konkrétním fiktivním spolužákům v prostředí připomínajícím Google Docs. 4. aktivita byla založena na schopnosti najít indicie podvodného emailu, a to na třech úrovních – 1. z adresy odesílatele, 2. z oslovení, 3. z odkazu, v němž adresa uvedená v textu zprávy byla jiná, než ta, kam link opravdu vedl.

Pátou byla tzv. velká úloha. Ta v závislosti na tématu nutila žáky na základě předložených informací majících formu webové stránky vytvořit v prostředí textového editoru dokument, který uvedené informace zpracovával v poněkud odlišné formě (např. plakát s pozvánkou na akci). Žáci měli za úkol zapojit svou invenci a snažit se, aby byl výsledek pro příjemce (spolužáky) zajímavý. Zatímco předchozí úlohy byly hodnoceny automaticky, zde byl výsledek posuzován školenými hodnotiteli. Je zjevné, že tento úkol byl z pohledu ověřování informační gramotnosti nejhodnotnější. Od reálu se lišil snad jen tím, že byl příslušný obsah žákům přímo předložen, takže nebylo nutné potřebné informace hledat. To znamená, že tento nástroj vlastně vrcholné schopnosti žáků potřebné ke zpracování online informací neměřil.

Celkové výsledky všech zúčastněných zemí jsou názorně zobrazeny v následujícím grafu.

Průměrný výsledek jednotlivých zemí na škále ICILS [1]

Naše výsledky, které jsou včetně dat k dispozici na webu http://www.icils.cz/, jsou opravdu lichotivé. Bohužel až tak, že se zdají být neuvěřitelné. Opravdu jsem se snažil najít nějaké zdůvodnění toho, proč je tento skvělý výsledek v rozporu s tím, jak byly schopnosti našich žáků dosud většinově vnímány. Změnit názor je bez toho dost obtížné. Odhalené pozitivní vlivy by navíc mohly být podpořeny a případně ještě zesíleny. Jenže ani samotní řešitelé, jak se ukázalo na včerejším semináři k výsledkům výzkumu, důvody neznají. Data zatím není s čím porovnávat, jelikož toto byl teprve první běh takto zaměřeného šetření. Kompletní data na mezinárodní úrovni budou k vlastním analýzám k dispozici až na jaře. Pokusím se tedy z naší Národní zprávy [1] vytáhnout alespoň to, co mě zaujalo.

Cituji ze stany 36: „Názory českých učitelů vychýlil zejména nižší podíl těch, kteří souhlasí s tím, že nemají dostatečnou technickou podporu kolegů starajících se o ICT vybavení (13 %, průměr 45 %), že nemají dostatečné podmínky pro rozvíjení vlastních odborných znalostí práce s ICT (17 %, průměr 40 %) a že jejich škola nemá dostatečné ICT vybavení (22 %, průměr 42 %).“ Dále se pak dozvíme, že 94 % českých škol je vybaveno interaktivními elektronickými studijními materiály a 66 % učitelů používá počítač při výuce minimálně jednou týdně (z toho 27 % každý den) (str. 38).

Ve výsledku se ukazuje, že naši učitelé jsou se svými možnostmi využívat technologie ze všech nejspokojenější. To by dokonale ladilo s výsledky, kdyby ovšem na druhou stranu sami učitelé (55 %) netvrdili, že pro ně používání ICT při výuce není prioritou (str. 37). Jejich nedůvěru k technologiím ještě více odhaluje následující graf.

Podíl učitelů (v %), kteří souhlasili, že využívání ICT při výuce … (str. 44)

Není tedy divu, že samotná zpráva na straně 30 konstatuje, že „bez bližšího analyzování nelze zatím na základě dat ze šetření ICILS tvrdit, že by častější používání počítače v hodinách vedlo k lepšímu výsledku“. Potíž je v tom, že se nikde nedočteme, co se míní použitím počítače v hodinách ani to, o jaké výsledky se vlastně jedná.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz