Jestli si velká část dnešních učitelů na něco stěžuje, pak na to, že s dětmi je čím dál těžší pořízení. Neposlouchají, nic je nezajímá, nic neumí; prostě to není tak, jak to bylo dřív. Čímž míní, alespoň ti starší, dobu někde na konci normalizačního bezčasí nebo krátce poté. Soudí proto, že je třeba se k respektu a poslušnosti vrátit a s ní se vrátí i lepší výsledky dětí. Možná by ale bylo dobré vědět, že už to nejspíš tak jednoduše nepůjde. Poslušnost a zvídavost, či zvědavost, jak chcete, jsou v principu dva zcela protikladné požadavky - a budeme si muset vybrat.
Z
komentáře Tomáše Feřteka v RESPEKT.cz vybíráme:
Chci tím říct, že dodržování pravidel a poslušnost nejsou ve škole důležité? Ne. Jen říkám, že pokud budeme primárně požadovat poslušnost, pouze zopakujeme to, co většinově děláme posledních čtyřicet padesát let. K úspěchu to zjevně nevede. Dostaneme jen znuděnost a frackovitý vzdor. Podporujme zvědavost, kulturu otázek; to ostatní nám bude přidáno. Netvrdím, že je to snadné, naopak, nejdřív se musí naučit ptát učitelé a je to pro ně těžší než přednášet, ale funguje to. Ověřeno na mnoha místech školní praxí.
.png)
9 komentářů:
Dovolte mi zeptat se: "Ověřeno na mnoha místech školní praxí". Nějaký záznam, konkrétní příběh, metodika? Jinak s názorem zcela souhlasím, realizace je ale velmi, velmi komplikovaná.
Odborní konzultanti mají jeden nemalý problém. Co chvíli musejí vygenerovat analýzu nějakého tématu, aby zůstávali v povědomí takzvané odborné veřejnosti. Aby na ně lidi nezapomněli, jako Merlin na královnu Mab, prostěěě.
Ani jsem ten článek nečetl, nevím přesně totiž, čím by mne mohl asi tak obohatit. Nespíš se snaží co možná nejvědečtěji zodpovědět otázku, jestli máme rádi spíš ty sympatické dareby, a nebo spíš ty nanicovaté pecky.
V každém případě bych lehce porozlišil pojmy 'zvědavé' a 'zvídané', což se může jevit jako totožné. A velmi bych si dal pozor na to, abychom za zvídavé nepovažovali dítě, které se může jevit jako činorodé jen proto, že ten chudák nervní na místě neposedí, a roztržité těká od jednoho k druhému, protože u ničeho déle než dvě minuty nevydrží, zpravidla i proto, že vůbec neví, k čemu to je.
Doopravdy zvídavé dítě poznáte podle toho, že o něm mnoho hodin vůbec nevíte, dvacekrát jej musíte volat k večeři, kterou nakonec ani nedojí, aby honem rychle mohlo pokračovat ve zvídání. Večer pak radši jdete zkontrolovat, jestli náhodou nezvídá ještě při baterce skryto pod peřinou.
To ale odborní konzultanti vůbec nemusejí vědět, protože se se zvídavým dítětem nikdy nesetkali, sami těkajíce jako trichlorethylen.
Začínám mít chuť založit občanské sdružení EDUout a začít psát články o tom, jak má režisér pracovat s herci na place...
Ale asi by to nikoho nezajímalo. Na druhou stranu moci si psát za jméno "odborný konzultant pro oblast masmédií a manipulace" - to zní dobře, ne?
Domnívám se, že nejde o poslušnost, ale SLUŠNOST po které se učitelům stýská. Zvídavost ani zvědavost nevadila ani v mém dětství. A to jsem starší, než Husákovy děti.
A já si myslím, že za slovem poslušnost se spíš má dosadit slovo Respekt a mantinely. protože kdo tohle neumí dodržovat, je nevychovaný spratek.Když někdo nezdraví, místo psaní diktátu si dělá kouličky z papíru, místo vypracování příkladu si poslouchá hudbu - je to tím, že je zvídavý? Ani omylem.
I zvídavé dítě ví, že jsou hranice, za které se nejde. To ale není poslušnost v tom smyslu,jak je v článku nanesena.
Dost mi to připomíná nedávnou debatu o tom, zda je lepší, když je učitel kvalifikovaný, nebo má rád žáky. Zase se totiž dávají do umělého protikladu rysy, které se můžou (a dokonce by se měly) objevovat současně. A právě ten umělý protiklad (aneb falešné dilema, viz argumentační klamy) mi na EDUinských článcích začíná čím dál víc vadit.
Je podle mého soudu dobré, když je žák zvídavý a přitom ukázněný.
Mimochodem příkladem neposlušného zvědavce je Pandora a dobře víme, co způsobila. (Koneckonců by se sem mohli zařadit i Adam a Eva, i když ti byli k nekázni svedeni).
to Jana Karvaiová
Mantinely ano. Žák si je přinese z domu, nebo je nastaví učitel? Ví žák, jaké mantinely má učitel na mysli a rozumí jim? Umí si je vyučující prosadit?
Možná ti největší "spratci" jsou ve třídách, kde se "mantinely" považují tak nějak za samozřejmé.
Společné nastavení pravidel chování třídy je oblast, která by žáky nejspíš bavila. Pak by jim i rozuměli.
Představuju si, jak by asi probíhalo natáčení filmu, kdyby režisér diskutoval s herci, osvětlovači, svačináři (moderně cateringem), řidiči aut a kaskadéry, atd. o jejich názorech na scénář, kompozici scény, film, filmování, obsazení rolí a žánrové zasazení filmu.
Kdyby představitelka hlavní role v středověkém dramatu chtěla přijít na scénu v minisukni a zazpívat ústřední píseň muzikálu Vlasy, do čehož by pyrotechnik odpálil salvu raketometu Kaťuša.
Obávám se, že v takovém prostředí by hodnotné dílo vzniklo jen stěží.
Jedna věc je zvídavý žák a vzájemně podnětné prostředí a jiná věc je chaos a anarchie, kde si každý dělá, co chce.
Je rozdíl mezi TUPOU POSLUŠNOSTÍ vůči autoritě a elementární SLUŠNOSTÍ, dodržováním pravidel a vzájemným respektem.
Tento rozdíl zjevně panu Feřtekovi uniká.
Představuju si, jak režisér ztvárňuje divadelní hru, aniž by ji kdy četl, aniž by věděl alespoň ve kterém století se odehrává. Protože otázky jsou "v moderním světě vlastně mnohem důležitější než odpovědi, protože umožňují orientovat se v záplavě informací – odpovědí.
Představuju si, jak by to vypadalo, kdyby hlavním předpokladem pro práci režiséra bylo to, že má rád herce.
Celý článek je postaven na naprosto nesmyslné konstrukci, že žák je buďto zvídavý, nebo poslušný. Na absurdním předpokladu, že učitelům zvídavost žáků vadí a vyžadují jen "tupou poslušnost".
Když vyjdeme z absurdních předpokladů, je jen velmi obtížné dojít k jiným, nežli absurdním závěrům.
to Martin:
Mantinely mám ve třídě nastavené. Na začátku roku si sedneme, vezmeme velkou čtvrtku a každý se nakreslí.Pak si povídáme o tom, co se nám líbí a nelíbí. Poté děti napíší do své postavy, co nechtějí, aby se ve třídě dělo.Dále si navrhnou,co se bude dít,když někdo pravidla (mantinely) poruší. To se děje ve třídě. Celkovou atmosférou potom naznačujeme i my pedagogové, jak se mají děti chovat. Snažíme se jít příkladem. Myslím, že to funguje. I když samozřejmě nic není ideální a najdou se fakt nevychovanci ( a to je opravdu rodinou), kteří mají snahu dělat si co chtějí a nehodlají respektovat ostatní .
Okomentovat