Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, velice děkuji za to, že jste mě oslovil oslovením, na které jsem již 35 let pyšná.
Vážení kolegové, pan ministr školství zde uvedl novelu zákona, která se týká vzdělávání pedagogických pracovníků. Já ve své zpravodajské zprávě bych mohla pouze dopodrobna rozebrat všechny důvody, které tady uvedl pan ministr. Ale já bych tady chtěla vaši pozornost - zvláště pro ty, kteří zasedají poprvé - obrátit do historie.
Požadavek na doplnění vzdělání existuje v zákoně již deset let. Deset let měli na to nejenom učitelé, ale mělo na to především ministerstvo, pedagogické fakulty, aby připravily takové programy, do nichž by učitelé vstupovali a mohli si kvalifikaci doplnit. Já třeba tady vidím problém, že část učitelů skutečně nastoupila na šest semestrů na pedagogické fakulty nebo na jiné vysoké školy s pedagogickým zaměřením a dodělali si vzdělání. Někdo to, jak se říká, nechal vyhnít.
Ale my teď stojíme opravdu, tak jak je popsáno v materiále, v klíčové situaci, kdy máme lidi před důchodem, kterým chybí kvalifikace. Ze sociálního hlediska by bylo velice špatné, kdyby museli školy opustit. Nota bene, když se nad tím tak zamyslíme, tak oni tu kvalifikaci praxí určitým způsobem získali.
Rovněž tady jsou další body učitelů - rodilých mluvčích, učitelů, kteří jsou na částečný úvazek, učitelů - absolventů konzervatoře. Já bych byla ráda, kdybychom se mohli ve druhém čtení zákona, když tento zákon projde do druhého čtení, a já předpokládám, že projde, detailně zabývat takovými věcmi, protože vždycky bývá v detailu ukryt ďábel, jako co považujeme za výkonného umělce, výkonného sportovce. To je ta kvalifikace na částečný úvazek? Já si myslím, že to jsou ty věci, které by se mohly vyspecifikovat.
Na závěr mé zpravodajské zprávy mi dovolte říci jednu věc. V minulém volebním období jsme ve školském výboru a podvýboru pro regionální školství opravdu vypiplali novelu zákona o pedagogických pracovnících, kde jsme ulevili tomu, že jsme se dohodli s Ministerstvem školství, že vypracuje vyhlášku, aby zcela jasně zadalo pedagogickým fakultám, co chce od těch jako že nekvalifikovaných učitelů. Mluvím o tom, třeba když někdo vystudoval učitelství pro druhý stupeň a pak učil na škole pro třetí stupeň, tedy střední škole, on je brán také jako nekvalifikovaný. A k tomu neexistovaly jiné podmínky, než že půjdou na tři roky studovat dál pedagogickou fakultu. Ale vezměte si, když vezmu odbornost dejme tomu na střední škole, když někdo vystudoval češtinu - dějepis a radši začal učit na základní škole, je brán jako nekvalifikovaný, kdyby měl jít zase studovat, a nejenom metodiku a didaktiku. Co je rozdílné u toho učitele? Rozdílný je na každém tom stupni přístup k žákovi. A já tady chci na závěr jenom říci: Přestože tento zákon byl přijat s těmito usneseními, minulá ministerstva školství se na to s odpuštěním vykašlala a my dneska hasíme povodeň ne kýblem, ale náprstkem.
Takže bych byla ráda, vážení kolegové, kdybychom tento zákon mohli posunout do druhého čtení, podrobně jej ve výborech a podvýborech rozebrat a zabývat se jím tak, abychom už vytvořili takovou normu, kterou nebudeme muset měnit a která stanoví jasná pravidla. Protože deset let je tady pravidlo takové, že běžíme od výjimky k výjimce. A já říkám, že každá výjimka je cesta do pekel.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
0 komentářů:
Okomentovat