Bob Kartous: Náklady nevzdělanosti jsou náklady budoucnosti

středa 14. května 2014 ·

Když jsme se rozhodli zveřejnit výsledky průzkumu o míře xenofobie žáků na českých základních školách, tušili jsme, jaké přijdou reakce. ne náhodou je nepsaným pravidlem pro public relations v ČR, že otázkou etnik, zejména otázkou vztahu k Romům, není radno se otevřeně zabývat. Jako výzkumná společnost ale nehledíme na pravidla public relations, nemůžeme si dovolit tajit, co jsme zjistili.


Zjistili jsme, že na čtyřicet procent dětí v 6. a 9. třídách by podpořilo protiromský pochod, pokud by se v jejich městě konal. Byť se zdaleka nejedná o jediné zjištění z daného průzkumu, právě tato informace si usurpovala dominantní postavení v médiích. Většina „občanských“ reakcí byla založena na jistém nepochopení sdělovaného. V podstatě všichni pominuli fakt, že se jedná o výsledky výzkumu, nikoliv o podporu jakékoliv skupiny v sociálním prostoru. Evidentně se tato informace dotkla identity řady čtenářů, kteří špatně nesou, že čeští žáci inklinují ke xenofobii. I to je ostatně zajímavá sociální sonda, žel neukazuje nic nového, pouze potvrzuje tradovanou letitou zkušenost.

Multikulturní společnost není politikum, ale fakt

Z té spousty reakcí i komentářů pod články na internetu vyplývají závažná zjištění. Řadu lidí dokáže rozlítit pouhý akt zveřejnění výsledků výzkumu na téma etnické snášenlivosti. Byť neformulují své námitky přesně takto, svým postojem se snaží obhájit fakt, že 4 z 10 dětí se relativně radikálně vymezují vůči Romům. Připadá jim to naprosto logické a odmítají fakt, že by to mělo být jinak, nebo dokonce že by se někdo mohl pokusit tento postoj měnit. Zároveň, viděno jejich očima, se jedná o problém „konvenčně“ neřešitelný, a pokud, pak „účinnou represí“.

Pominu všechny multikulturní argumenty opírající se o humanitu, jelikož lidé argumentující ve prospěch protiromských postojů a represivní jednání majority takové argumenty považují za historicky vyvrácené. Jejich formulace této zkušenosti nejčastěji zní „multikulti výchova/společnost nefunguje“.

Slušelo by se říci, že toto východisko je nepravdivé. Slovo „multikulturní“ je jedním z těch, která se podařilo politicky zcela zprofanovat a znemožnit jejich používání, byť by jejich význam byl sebevýstižnější. Slovo multikulturní, mluvíme-li o společnosti, říká prostě tolik, že společnost vytváří lidé pocházející z různého kulturního prostředí. to je ovšem fakt, který nepřineslo 21. století. kdo četl trilogii Hannah Arendtové o totalitarismu, velice dobře ví, že evropské společnosti jsou ve své podstatě multikulturní dlouhá století. Hannah Arendtová se velice detailně věnuje historii vysoce problematického sžívání se židovské majoritní komunity v Evropě a mimoděk tak ukazuje, že „multikulturnost“ je něco historicky přítomného. Stejně tak historie přítomnosti Romů v této společnosti je velmi dlouhá. Jinými slovy, multikulturalita je fakt, který platil a platí, i když za měnících se podmínek, a pokud chceme tuto společnost rozvíjet v mantinelech demokracie a rovnoprávnosti, musíme se s tím vyrovnat. Zvlášť v době, kdy se dá podle všech prediktorů očekávat, že multikulturalita společností spíše poroste.

Jistota šestnáctinásobku

Ale to není meritum argumentace, na kterou by měli lidé zastávající postoj souběžné etnické vyhraněnosti a neřešitelnosti problému slyšet. Věřím však, že pro většinu z nich je akceptovatelný argument, který říká, že současná investice do vzdělávání a integrace jakýchkoliv problémových členů společnosti či skupin nutně povede ke snižování sociálních rozdílů, což obnáší vyšší ekonomickou nezávislost, vyšší míru jakýchkoliv gramotností, větší odpovědnost za svůj vlastní život, menší delikvenci či recidivu, vyšší míru příspěvku do veřejných rozpočtů, více racionální politické rozhodování. Všechny tyto atributy rostou či klesají právě se vzděláním, jak prokázal známý experiment projektu HighScope Perry Preschool Project, který sleduje vývoj života dětí ze socioekonomicky oslabeného prostředí, z nichž první kontrolní skupina prošla předškolním vzdělávacím programem (mateřskou školou) a druhá nikoliv. Po dvaceti sedmi letech byly porovnány jejich socioekonomické parametry (dosažené vzdělání, zaměstnanost, kriminalita, věk reprodukce atp.), které ukázaly výrazný pozitivní vliv ve všech sledovaných faktorech. ale to by pro odpůrce humanismu či „multikulturality“ nemuselo být ještě zcela přesvědčivé. S jejich uvažováním by ovšem mělo konvenovat toto: prostřednictvím přepočtu na náklady z experimentu vyplynulo, že každý dolar investovaný do předškolní výchovy dětí se šestnáctkrát vrátil. Jinou investici se srovnatelnou ekonomickou návratností těžko najdete a nutno konstatovat, že ekonomická návratnost je z objektivního hlediska to nejmenší. Pozitivní vliv na socializaci, z čehož nepřímo pramení menší míra etnické averze a naopak větší míra bezpečnosti, řekněme ekonomickým jazykem onen sociální „kapitál“, který taková investice přináší, je daleko důležitější a přitom daleko hůře vyčíslitelný.

Investice do budoucnosti vyžaduje podmínky

Pokud se tedy i s těmi, kdo odmítají stanoviska postavená na lidských právech a humanitě obecně, dohodneme na faktu, že vzdělávání sociálně vyloučených, ať už Romů nebo jiných, se společnosti vyplatí, budeme si muset přiznat, že se 40 % dětí podporujících protiromské pochody (a s pravděpodobně vyšším procentem stejně naladěných dospělých) to půjde jen těžko. Majoritní společnost si musí v prvé řadě uvědomit, že je zejména na ní, jak se bude společnost vyvíjet. Majorita fakticky drží moc i klíče k řešení. Zatvrzelost, odmítání řešení a pošilhávání po segregaci je jen projevem „neinformovanosti“ (slušně řečeno) a náklady této neinformovanosti jsou ve skutečnosti náklady budoucnosti. I lidé, kteří odmítají humanitu jako modus vivendi demokracie, by měli pochopit alespoň tolik, že odmítání multikulturní společnosti a víra v represivní řešení nejsou ničím jiným než vytvářením socioekonomických nákladů pro následující generace. Věřím tomu, že drtivá většina z nich to vlastně nechce.

Psáno pro Hospodářské noviny, převzato z druhého čísla magazinu pro rodiče a učitele Perpetuum, který vydává Scio s.r.o.

6 komentářů:

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
14. května 2014 v 8:06  

" Majorita fakticky drží moc i klíče k řešení. "

S tím naprosto souhlasím.

Bohužel nic neřeší. Důsledkem laxního přístupu majority pak je, že jsme "rómy" čím dál více multikulturně "obohacováni" a díky tomu je nemá většina ráda.

Protože multikulturně obohacené jsou již děti ve školkách a v prvních třídách, výsledky jsou takové, jaké jsou a jsou LOGICKÉ.

Omyl je myslet si, že "majorita" nařídí sama sobě mít "rómy" ráda a najednou se všechno změní.

Majorita nekoná - to je pravda, ale problémem není ona, nýbrž "rómové" sami a pseudohumanitní organizace. Majorita "pouze" dopouští, že se problém zvětšuje - doslova a do písmene.

Tajný Učitel řekl(a)...
14. května 2014 v 8:29  

Můžeme volat po změně vnímání menšin, toto volání však zůstane pouze voláním, protože agresivita, či potřeba někoho obvinit z vlastní svízelné životní situace, zůstane vždy přítomna. Odstraní-li se jedna zdánlivá příčina a hromosvod, najde se poměrně rychle jiný. Po Židech Romové, po Romech Vietnamci, po nich zas Ukrajinci, pak Slováci, či kdokoli, kdo nedokáže vystopovat svůj rodokmen až k praotci všech Čechů.

Škola-stát v tomto může pomoci, ale to by znamenalo důsledně uplatněné průřezové téma rasové a náboženské snášenlivosti. To by museli učitelé konfrontovat projevy rasové i náboženské netolerance při hodinách ve třídě, vstupovat do často vyhrocených, diskuzí se žáky a zejména by učitelé museli ideji rasové, náboženské či jiné snášenlivosti sami věřit.

Dle slov učitelů samotných, výchova dítěte je zejména na rodině. Ve škole se učí. Čeština, matika a tak. Učitelé sami často nemají a nechtějí pocit odpovědnosti za stav budoucí společnosti, to by totiž znamenalo více neplacené/výchovné práce ve třídě.

Nicka Pytlik řekl(a)...
14. května 2014 v 9:11  

potřeba někoho obvinit z vlastní svízelné životní situace

Nerad, ale v tomto případě musím s panem Tajným souhlasit. Léta jsem se tomu bránil, ale je to silnější než já.
Za moji mentální zchátralost mohou Belizané, relativní chudobu Papuánci, emoční neukotvenost Čukčové, zdravotní problémy Búrové, profesní stagnaci Turkmeni a za milostné neúspěchy může to zpropadené ženské plemeno.
Nemohu z toho všeho vinit sám sebe, když se hlásím k romské národnosti.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
14. května 2014 v 11:14  

" menšin, toto volání však zůstane pouze voláním, protože agresivita, či potřeba někoho obvinit z vlastní svízelné životní situace, zůstane vždy přítomna. "

Víte, proč se to tak dlouho (několik století) táhne? Protože to není agresivitou ani potřebou někoho obviňovat z vlastní svízelné situace.

Situace je neřešitelná, dokud se z ní budou obviňovat ti, kteří ji nevyvolávají.

M.Kalvach řekl(a)...
14. května 2014 v 11:22  

Multikulturnost není fakt, jak tvrdí pan Kartous, je to slovo pro označení neúspěšného sociálního inženýrství nejen naší doby ale i všech dob budoucích. Sám si to potvrzuje evropskou zkušeností s Židy, já dodám třeba Turky s Armény. Ale to umělé multikulti podporované z roviny EU způsobuje další škody na úrovni menší než národ - na úrovni regionů. U nás třeba Pražané a Brňané, kterým vadí, jak se údajně do Prahy masivně investuje. A pak nás multikulturně obohacuje každý, jehož jakákoli jinakost (nejen národní identity) předurčuje k tomu, aby v rámci stupidních pravidel EU byl tím pravým věrozvěstem jediné a pravé víry naší.

Anonymní řekl(a)...
19. listopadu 2015 v 19:27  

Sociální experimentátoři a sociální inženýři plácají ,že multikulti je dobré a funguje - opak je pravdou - cikánské etnikum v Evropě parazituje cca 700 let a zatímco Vitenamci a jejich 2. generace /narozená v ČR/ nejenže mluví perfektně česky ale žáci a studenti Vietnamci patří mezi nejlepší a chtějí zůstávat na špičce ,na rozdíl od cikánů ,kteří jen křičí o dyžgrymácyjy ale nejsou v rodině ochotny ani schopny svoje děti připravovat na vstup do základního školství ( respekt k autoritám, respekt a nedotknutelnost cizího majetku ,základní hygienické návyky , neagresivní chování v kolektivu )

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.