Petr Chaluš: Hodnoty ve vzdělávání

úterý 22. dubna 2014 ·

V souvislosti se vzděláním se zřídka mluví o hodnotách. Přitom bez nich nemáme jistotu, co vlastně děláme. Pokud o nich řeč není, neznamená to, že ve vzdělání nejsou přítomny.


Politici, odborníci, média se často zabývají dílčími tématy okolo obsahu vzdělávání, kvality vzdělávacích institucí a pracovníků, dovedností nebo úspěchu žáků. Málokdy se zabývají smyslem a hodnotami. Přitom bez hodnot nemáme jistotu, co vlastně děláme.

Hodnoty existují, jen jsou často skryté za diskusemi nad dílčími tématy. A skryté jsou někdy i záměrně, pokud jsou spíše hodnotami ve smyslu individuálního zisku na úkor druhých nebo jsou naopak na odiv představovány jako prázdná slova, která nakonec opět jen maskují úzce individuální zájem.

Pokud se shodneme na hodnotách ve vzdělávání, je možné přestat vytvářet a udržovat rigidní systémy vzdělávání s nejasnými motivy a otevřít svět vzdělávání inovacím, rozmanitosti, experimentům, které mohou přinést lepší obsahy, kvalitu i dovednosti žáků.

Jednou z hodnot může být život v demokracii. Nejhorší nemoc posttotalitní české demokracie vidím v tom, že lidé snadno přijímají, když někdo rozhoduje za ně. Je jedno, jestli je to politik nebo úředník u moci, nebo velmi bohatý jednotlivec, který penězi uplatňuje vliv ve veřejném sektoru nebo dokonce kombinace obojího.

Ve vzdělávání pak přihlížíme bezmocně řetězci rozhodování vlivných lidí o politicích, politiků o úřednících, úředníků o ředitelích, ředitelů o učitelích a učitelů o dětech a rodičích. Na všech úrovních chybí transparentnost a objevuje se tam padající „chyba v etice“ až na hlavu dítěte a rodiče.

Pokud jako dítě nebo jako rodič komunikujete s učitelem, komunikujete s celým systémem, za kterým na začátku stojí naprosto nezřetelné hodnoty a někde na počátku řetězce jen ty nejobyčejnější zájmy vlastního prospěchu několika jednotlivců.

Tento systém, o kterém nikdo neví, komu slouží, občas lehce zamotá politicky nebo ekonomicky vlivný rodič. Koupí si nebo ovlivní vedení školy nebo rovnou zřizovatele nebo se rozhodne zřídit soukromou školu, určenou jen pro ty, kdo si to můžou dovolit. Celý systém je podporován matoucími příběhy, pověrami.

Jednou z pověr je nezbytnost profesionalizace vzdělávání. Ten příběh je o tom, že učitel a škola a systém je jediný kompetentní a bez něj dítě a rodič nemůže vlastně naplnit cíle vzdělávání. Tento příběh sdílí mnoho lidí v dobré víře, a neuvědomují si, že může dojít k záměrné i nezáměrné reprodukci nekompetentnosti lidí.

Přitom rodič i samotné dítě jsou v mnoha ohledech kompetentními pro život. Učitel přitom může být i „bezpečný profesionál“, v rovném vztahu k neprofesionálnímu rodiči a dítěti, posiluje jeho kompetentnost v životě, jak nejlépe to dokáže.

Podobně stát může být moderátor a ne profesionál. Podporovat vznik a soužití mnoha typů škol i neškol, profesionálních učitelů i netypických učitelů, certifikací formálních i naprosto neformálních.

Ani politici, ani úředníci, ani profesionálové odborníci nemohou například v nějaké úzké skupině sami řídit, co a jak se máme my všichni učit. Zejména to nemohou řídit profesionálové, právě ti mají nejmenší nadhled. Nejjasnější nadhled má jakýkoli člověk, který žije svůj neprofesionální život.

Evropská hodnota je například velká úcta k člověku, úcta k potenciálu každé lidské bytosti. Jak s ní pracujeme ve školách a dalších vzdělávacích institucích? Vyhýbáme se mnoha hodnotám a pak informace a dovednosti ztrácejí smysl.

Nesledujeme hlavní cíl a tím můžeme prohrát všechno, dokonalé dovednosti můžou zůstat ležet v prachu, výsledkem vzdělávání může být schopný člověk neschopný chápat život v celku. Nebo schopný se dobře uživit na úkor ostatních, nebo i mnoho zdánlivě schopných lidí, nakonec neschopných udržet podmínky na zemi pro život dalších generací.

Evropské hodnoty jsou zaměřené i na společenství, lásku, duchovní život a kulturu. Škola a vzdělávání všeho typu může být prostorem pro děti, aby rozvíjely tyto základní hodnoty. Stačí dát vůbec prostor objevovat hodnoty, jsou například metody osobnostně sociální výchovy, které stačí prostě začít používat.

Jsou metody humanistické práce s lidmi, které stačí prostě začít využívat. Víme jak, jen není uší, které to zvládnou slyšet, a je hodně individuálních zájmů a hodně strachu o vlastní úspěch.

Vzdělávání, které pracuje s hodnotami, pak může být formálně i obsahově jakkoli rozmanité. Škola nebo domácí vzdělávání nebo vzdělávání jen praxí nebo úplně jiné vzdělávání, vše může existovat v rovném soužití.

Škola v různých svých současných formách může snadno vzkvétat i bez svého ukotvení v povinné školní docházce nebo exkluzivního charakteru maturity a vysokoškolského diplomu. Škola může být prostý prostor pro setkání, experimentální laboratoř poznání, dialogu, kultur, hodnot, generací a generovat úctu k člověku a víru v kompetenci člověka.

Psáno pro deník Referendum

3 komentářů:

Gustav řekl(a)...
22. dubna 2014 v 6:43  

"otevřít svět vzdělávání inovacím, rozmanitosti, experimentům, které mohou přinést lepší obsahy, kvalitu i dovednosti žáků." - ta modalita výroku je dosti problematická; mohou,ale také nemusejí. Budeme tedy experimentovat na dětech, ať to stojí, co to stojí? S vědomím, že to možná vyjde, možná nevyjde? Jak k tomu děti přijdou? Na jedné straně pedocentrismus, na straně druhé ignorance vedlejších škod.

"Jednou z pověr je nezbytnost profesionalizace vzdělávání." - a už je to tady, držme si klobouky: "Zejména to nemohou řídit profesionálové, právě ti mají nejmenší nadhled. Nejjasnější nadhled má jakýkoli člověk, který žije svůj neprofesionální život." - jo, ať žije anarchie. Stát nepotřebuje nic řídit, my vlastně stát, potažmo kvalitní profesionály nepotřebujeme. A určitě by fabriku lépe řídili neprofesionálové; vlastně to už kdysi zkoušeli utopičtí socialisté, že přizvali dělníky k řízení továren, a jak to skončilo, by měl vědět každý středoškolák.
"Škola v různých svých současných formách může snadno vzkvétat i bez svého ukotvení v povinné školní docházce nebo exkluzivního charakteru maturity a vysokoškolského diplomu." - no jo, může, teoreticky. Jen ta prokletá praxe nám do toho leze se zcela jinými výsledky. Hergot, kde tedy soudruzi z NDR udělali chybu?

Ono i s těmi evropskými hodnotami to je komplikované - Evropa rozpoutala dvě nejničivější války, Evropa vygenerovala komunismus a nacismus, dvě nejodpudivější totalitní ideologie s více než stovkou milionů mrtvých. Dnes v Belgii radostně zavádějí euthanasii pro děti a zatím jen šeptem se v EU uvažuje o euthanasii jako o regulátoru stavu přestárlé populace, jejíž léčba spotřebovává většinu peněz ve zdravotnictví. Takže ty hodnoty jsou opět diskutabilní.

Při vší úctě k autorovi - článek je neskutečným, nesourodým slepencem, v němž se nelze orientovat, natož jasně pochopit, co je jeho cílem. Vedený dobrým úmyslem, protože diskuse o hodnotách je opravdu něco, co se v českém školském konceptu, potažmo v celé společnosti zrovna nepěstuje. To ale nestačí.

Petr Chaluš řekl(a)...
23. dubna 2014 v 22:22  

Vážený Gustave,

1) experimenty na dětech provádíme, pokud máme neujasněné hodnoty více než pokud máme otevřené obsahy a formy
2) nemluvím o řízení státu dělníky, mluvím spíš a pouze o zvýšení kompetence na řízení svého vlastního vzdělávání občany
3) Pro mě jsou evropské hodnoty významné a zpochybňovat například mnou uvedenou hodnotu demokracie ve formě jak jsme k ní po roce 89 těžce dospěli, je z mého pohledu více "anarchie" než cokoli z mých postojů v textu
4) Uznávám nahuštění textu, samo téma je nejen pro mě výzvou a nevyhýbám se jí a jsem si vědom nedokonalosti, je spíš výzva k další diskusi a precizaci argumentace, nechcete vy napsat ucelený text k hodnotám ve vzdělávání?
5) děkuji vám za závěrečné ocenění , že jsem se pustil do tohoto tématu a že je to velmi pořebné

Nicka Pytlik řekl(a)...
23. dubna 2014 v 22:33  

Mám takový intenzivní pocit, že nejvyšší hodnotou vzdělávání je kultivace všech zúčastněných.
Zajímavé je, že předpokladem vzdělávání i jeho výsledkem je kvalitní práce.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.