V posledním desetiletí rozšíření počítačů a především internetu do domácností dalo vzniknout novému sociálnímu online prostředí, jako jsou různá fóra, chaty, blogy, sociální sítě typu Facebook apod. Naše děti zde stejně jako v reálu tvoří různé zájmové skupiny a navzájem se ovlivňují svými názory. Přirozeně se snaží vyhýbat místům, kde se vyskytují ve společnosti dospělých. Jenže v reálném prostředí máme pocit větší kontroly než online. Jedním z důvodů je to, že děti jsou v online prostředí rezidenty, zatímco my často jen návštěvníky (podle Whita). Dalším faktorem je však též to, že online prostředí zahrnuje celý svět, a tak je značně rozsáhlejší a navíc dostupné 24 hodin denně.
Stejně jako ve skutečnosti, i v online prostředí dochází k četným interakcím a vzájemnému ovlivňování uživatelů. Může jít pouze o neškodné debaty, ale může se také jednat o šikanu (v online prostředí označovanou jako kyberšikana), která může vést až k sebevraždám. Ze světa jsou známy případy, kdy aktivity, mající svůj původ online, nesly zřejmé známky přípravy násilných akcí, třeba právě ve škole. V podobných případech se již jedná o podněty, které je dobré zachytit a analyzovat dříve, než se něco stane. Někdy nemusí být v reálném světě ani žádné problémy patrné, například kyberšikana po sobě nezanechává modřiny, protože se jedná o nátlak čistě psychický.
Kdo je odpovědný?
Rodiče by měli vědět, co jejich děti dělají. Budeme-li předpokládat, že jim přísluší i dohled v online prostředích, dáváme jim nelehký úkol. Jednou z možností je zabezpečení domácího internetu před přístupem na nebezpečné stránky, což už samo o sobě představuje úkol pro zručnější počítačově gramotné jedince. Ale co s přístupem na internet, který neovlivníme, jako třeba free WiFi? Tak jako tak se ale pořád jedná pouze o restrikce.Můžeme se snažit děti na sociálních sítích sledovat, a třeba i patřit k jejich přátelům na Facebooku. Jenže to jim asi vyhovovat nebude. Velmi hezky to vyjádřila např. Rachel Swan (v článku s podtitulem Šmírujeme žáky, aby se přestali šmírovat navzájem), když popisovala stěhování mladistvých tam, kde dospělí nejsou: „Od té doby, co se Facebook stal místem, kde si starší lidé ukazují své fotografie zamlada nebo se vychloubají svými kulinářskými výtvory, mladiství se přesouvají jinam - na Instagram, Twitter nebo na Vine ...“ [1].
Najímání komerčních služeb
V Jižní Kalifornii na Glendale Unified Schools District se rozhodli jít cestou kontroly veřejných příspěvků na sociálních sítích svých žáků. K tomuto účelu najali soukromou firmu Geo Listening, která má na sociálních sítích sledovat všechny zveřejněné příspěvky. Firma bude hledat klíčová slova a v případě zjištění rizikového chování vyrozumí učitele. Obvod za to platí cca $40 000 ročně.Podle Daniela Dočekala (viz Školy v Kalifornii najímají společnost na sledování dětí na sociálních sítích) „se v loňském pilotním provozu tímto způsobem prý podařilo zabránit sebevraždě, ale prý se to osvědčilo také v případech sebepoškozování, vandalismu a šikany.“ [2]
Narušení soukromí
Emily Siner v článku Proč šmírování našich dětí nemusí k odstranění šikany vést připomíná, že vůči cílené analýze online činnosti dětí prostřednictvím specializovaných komerčních služeb existuje značná kritika. Podle ní „se jedná o zásah do soukromí a může to mít nepříjemný dopad na svobodu projevu“. [3] Dalším rizikem pak je ještě potenciální možnost zneužití dat, jelikož mohou být dlouhodobě archivována, a co se s nimi později děje, nikdo nekontroluje. Kdo ví, zda je jednou nebude chtít komerční subjekt, který je vlastní, zpeněžit?Podle stránek Privacy Policy firmy Geo Listening firma provádí sledování pouze veřejně dostupných (public) příspěvků, takže se jedná o sběr dat dostupných celému světu. Součástí ukládaných záznamů může být jméno, datum a čas, geografické umístění a plný obsah příspěvku. Nejedná se o monitoring soukromých stránek, SMS, MMS, emailů, telefonických volání, hlasových zpráv ani jiného soukromého obsahu. Z toho vyplývá, že se vlastně jedná o totéž, co jednou bude pravděpodobně dělat i potenciální zaměstnavatel. Zdůvodnit takové opatření proto lze i tak, že je to vlastně trénink nutící žáky k zodpovědnému chování. Jim Steyer, CEO z Common Sense Media k tomu dodává: „Naučme studenty používat digitální technologie bezpečně a zodpovědně.“ Žádá školy, aby tuto tématiku zařadily již do prvních ročníků, ale přesto je přesvědčen, že „učit děti pochopení je lepší než špehování“. [3]
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat