Řešíme-li problém „nás učitelů“, v poslední době mám trošku pocit, že jej řešíme tak trošku proti sobě a svému stavu.
Určitě bych se být námi pokusil veřejnosti sdělovat, že chceme ve školách co nejlépe kvalifikované a motivované lidi, těm chceme vytvářet co nejlepší podmínky pro jejich profesní rozvoj. A my – my zatím jen nadáváme, třeba na „pajdák“…
Dopustím se osobní odbočky a pak k věci: osobně si na fakultu moc nepamatuji (1996 – 2002), spíše jsem se věnoval časopisu, objížděli jsme ČR s dalšími mladými „spisovateli“, obráželi jsme studentské konference, tlačili jsme se do „grantů“ našich učitelů, aby bylo na vlak a na knížky, odskočili jsme si na Erasmus… prostě vysoká škola, hlavně zážitky, a KONTAKTY!
Praxe byla frustrující, protože ty spousty myšlenek, které učitelské praktikování ve třídě přináší, nebylo jak ukotvit, nebylo moc se s kým poradit – systém profesní podpory pro učitele v praxi NEEXISTOVAL. A to jsem já osobně měl kliku, že ve sborovně tehdy zůstával milý Vladimír Holeček a mohl jsem si tak o svých pocitech a potřebách svých i žáků (jeho nejmladšího syna jsem navíc učil češtinu, takže měl i informace „z druhé strany“) povídat – dneska bychom řekli, měl jsem neformálního MENTORA. Možná i pro tuto naprosto chybějící podporu praxe jsem to po osmi letech (2000 – 2008) středoškolské výuky zabalil a jsem tam, kde jsem…
A teď k meritu:
- Hodnocení učitelů v praxi a jejich počáteční kvalifikaci prosím nemíchat, více k tomu mé vystoupení na kulatém stole SKAV a EduIn k tématu (od 1:40:00)
- Ačkoliv sdílím radost z toho, že dnešní otevřený a všem přístupný svět je již za téměř obecnou normou, nejlepší učebnicí apod., je třeba si uvědomit, že toto neplatí ZDALEKA PRO KAŽDÉ DÍTĚ. Obecné veřejné školství (zde v ČR aspoň do těch 15 let, což je podle mne málo, ale budiž) je ale ten státní nástroj garance práva pro každé dítě na základní vzdělání. Takže i když i v něm jsou bariéry (lobby speciálních pedagogů s jejich „ZŠ praktickými“ např.), je určitou zárukou integrace společnosti. A míra integrace je jednou z kvalit, které rozhodují o tom, jak se v takové společnosti žije…
- Napřel bych proto síly a intelekt (a prostředky) do:
- zkvalitnění počáteční UNIVERZITNÍ přípravy učitelů v pedagogice, psychologii a didaktice; a určitě bych z podmínky pedagogického vzdělání nikam neustupoval!!
- kvalitních profesních standardů pedagogických pracovníků v praxi
- přípravy ředitelů škol na náročný úkol formativního vedení učitelů a na rozvíjení personální politiky školy. A pozor, ředitel nemusí sám celé to hodnocení provádět, jen navrhne design, systém autoevaluace ve škole, rozdělí pravomoci, odpovědnosti!! Svého času to dělal dobře pan kolega Hřebecký na Gymnáziu Jižní Město – BTW, další skvělý pedagog, který ze školy sběhl, a pracuje v EduIn…
- metodické podpory učitelů v praxi a do vytváření takových podmínek, aby měli možnost reflektovat své vyučovací praktiky, a tak zlepšovat svou práci (a nehonili se „jako psi“, jak to dnes často je).
Petr Koubek, bývalý středoškolský učitel, referent NÚV Praha, doktorand pedagogiky MU Brno.
Převzato z autorova blogu na RVP.CZ
0 komentářů:
Okomentovat