Veřejná reakce na článek pana Jilemnického, uveřejněného dne 28. 11. 2013 na webu deník.cz „Gymnázium Bohumila Hrabala? Studenti a část rodičů jsou proti" a následnému otištění v Nymburském Deníku.

Autor v článku uvádí citaci mých slov: „Studuji na této škole šest let a dosud jsem o Bohumilu Hrabalovi nic neslyšel." Ale bohužel vypustil poslední tři slova mého příspěvku, čímž změnil význam věty a poškodil mě. Původní znění bylo: „Studuji na této škole šest let a dosud jsem 
o Bohumilu Hrabalovi nic neslyšel z úst profesorů."

V příspěvku p. Jilemnického také nebyl zmíněn kontext debaty, při které tento argument zazněl. Moje slova byla reakcí na proslov pana ředitele Kuhna, který uvedl, že příčinou předchozího neúspěchu přejmenování gymnázia (květen 2007) byla reakce studentů. Proto pan ředitel řekl, že se bude snažit studentům přiblížit osobu a dílo Bohumila Hrabala. Na toto jsem reagoval dnes již mediálně známou větou zmíněnou výše.

Původní článek jsem chtěl přehlédnout, vzhledem k celé jeho předpojatosti v zájmu přejmenování gymnázia, avšak následující dny se strhla lavina. Celorepubliková média převzala tuto větu a dokonce k ní přidala, že jsem to řekl přímo pro deník.cz. Tato událost vyvolala v mém okolí řadu otázek o mé osobě a i o úrovni vzdělání studentů nymburského gymnázia.

Já osobně Bohumila Hrabala neznám. Nebyla mi poskytnuta příležitost, jelikož zemřel přesně den po mém narození. Avšak jeho tvorba 
a odkaz mně nejsou cizí. Bydlím, co by kamenem dohodil od Hrabalovy vily a Postřižinského pivovaru, kde má pan Hrabal umístěnou pamětní desku ve výšce, kde čůrají psi. Viděl jsem filmová zpracování jeho románů Postřižiny, Slavnosti sněženek a Obsluhoval jsem anglického krále. Zúčastnil jsem se akce Hrabalovo Kersko. Znám a uznávám dílo Bohumila Hrabala.

Nechci však nechat přejmenovat Gymnázium Nymburk, už jen z toho důvodu, že si to sám pan Hrabal nepřál.

Tomáš Formánek