Ondřej Hausenblas: Dilemata, která nás čekají se státní maturitou – Díl 2.

úterý 21. srpna 2012 ·

2. dilema: Chceme nápravu stavu středních škol co nejdříve, ale zároveň potřebujeme rozvoj s dlouhodobou perspektivou.


Nápravu co nejdříve potřebují školy a jejich vedení (financování, tlaky shora i zdola, potíže se žáky), ale také žáci (výuka odpovídající jejich možnostem i potřebám) a jejich rodiče (pochopitelné informace, „záruky“ pro další pokračování nebo zaměstnání žáka), a z ohledu peněžního také stát. Je možné, že po rychlé proměně a „nápravě“ touží také různé ideologické proudy mezi rodiči i politiky: elitáři i demokrati atp.

Které otázky brát v úvahu: Potřebujeme bez dalších odkladů zkáznit žáky? Je třeba honem přidat peněz do škol, aby nebyly zavřeny nebo aby neutekli lepší učitelé? Kvůli státnímu rozpočtu nezbývá než omezit počet vysokoškoláků nastavením vyšší laťky u státní maturity? Nebo tak omezit i počet středoškoláků? Je nutno zavést testy v deváté třídě, aby na střední školy přišli jen ti s pěknými známkami? Potřebují lobby podnikatelů honem dost místních dělníků a řemeslníků na práce, pro které zaměstnanec v jejich továrně nepotřebuje lepší rozhled ani myšlení? Mohou politici bez statistik o výsledcích testů rozhodovat o rozpočtu na školství? Musíme tedy příští rok otestovat všecko žactvo 5. a 9. ročníků?

Které další bezprostřední potřeby mají být splněny brzkými změnami ve školství?

- To vše, a nejenom to, jsou naléhavé potřeby ve vzdělávání, které musejí být uspokojeny. Jak je ale provést, aby zároveň nevešly v konflikt s potřebami dlouhodobého rozvoje? A opravdu známe nebo si uvědomujeme či doceňujeme všecka rizika i škody, kterými budou doprovozeny pozitivní přínosy rychlých změn? Kde bych se o nich dočetl?

Dlouhodobou perspektivu pro rozvoj vzdělávání potřebuje celý národ, včetně generací dosud nepřítomných, aby jednotlivé a nesystematické úpravy (třebas i dobře a nezištně míněné) nevedly k chaosu a k snížení celkové vzdělanosti, ale spíše aby národ zlepšil kvalitu svého vzdělání. Ale taky si té dlouhé perspektivy žádají samotnéprocesy vývojové – vývoj vzdělanosti prostě trvá dlouho i u jednoho člověka (celý život), i u národa (po desetiletí až staletí). Mění se totiž nejen výukové nebo manažerské praktiky, ale taky postoje učitelů, žáků a rodičů, činovníků, a také odezva žáků nebo jejich rodičů na zaváděné nové prvky.

Například: Má-li se vyvinout a obecně akceptovat standard požadavků na zvládání školy v určitém věku žáka, je třeba docela dlouho (možná deset let?) mezi učiteli rozvíjet společné porozumění cílům vzdělávání a cílům výuky v předmětu (ty možná nejsou dnes stejné jako v době našich studií na VŠ!).

Dalším dlouhým procesem je společné pochopení toho, co je to náročnost a co náročně žádáme v kterém vyučovacím předmětu. Jak vysoké cíle v kterém věku žákům stanovíme? Jak zařídíme, aby je pro sebe žák uznal? A když už společně cíle uznáme (nebo když se v případě neshody profesionálové rozdělí na zastánce různých cílů), budeme k nim muset najít fungující prostředí a metody výuky. K tomu všemu potřebujeme důkladně poznat skutečný současný stav vzdělanosti. Proto je nutný poměrně důkladně vyvinutý a připravený výzkum. Na to nestačí ani minulá PISA, ani individuální dojmy zkušených učitelů nebo politiků, ani izolované práce vysokoškolských pedagogů, ani narychlo připravené plošné testování.

Můžeme ale věnovat čas a peníze po řadu let na výzkum, vývoj a aplikaci systematických, pořádně promyšlených změn? Dokážou si lidé, kteří o vzdělávání informovaní jsou a umějí přemýšlet, připustit a vydržet to, že zpočátku vždy jen málo rozumíme novým podmínkám, cílům, pojmům vzdělávání? Jak trpěliví a cílevědomí dokážeme být, než se k pochopení dobereme? Sneseme, že i když už si myslíme, jak dobře něčemu v rozvoji školství rozumíme, během práce na nějakém projektu, na změně, se vždy znova ukáže, kolik toho ještě nevíme a neumíme? A podaří se poté uvést změny mezi učitele i rodiče? Postupně, aby stíhali je přijmout za své, jak jejich děti a žáci dorůstají do problémů, které má změna právě řešit? A s dostatečnou podporou, aby ve školství a ve veřejnosti nevznikl odpor nebo falešné pochopení? A jak se mezitím budeme potýkat s těmi krátkodobými naléhavými potřebami?

Napadá vás, jak tedy ve školství a na veřejnosti zacházet s úpravami a změnami, které se musejí udělat už brzo, a jak zacházet s tím, že na dlouhodobé změny spoustě lidí schází i představivost, i informovanost, i trpělivost?

Lidé jsou od přirozenosti relativně málo trpěliví, co se týče problémů s vlastními dětmi, avšak také relativně pomalí v činění a přijímání významných, důsažných změn, Dnes je navíc u nás obrovská rozrůzněnost názorů, zkušeností i znalostí mezi lidmi působícími ve školství a kolem něj (a nejen v Česku).

Máme tedy dilema, zda kvůli blízkým cílům (jako jsou úspora státních peněz, výsledky příštího průzkumu PISA, zlepšení kvality výuky našeho dítěte na ZS a SŠ, argument do volebního boje atp.) máme zavést poměrně rychle opatření, na která nejsou školský terén a laická veřejnost připraveny. Zda zavést opatření, které někdo nestihl dobře a dost hluboko domyslit, jejichž záporné důsledky neznáme, nebo dokonce známe. – A na druhé straně dilematu je otázka, zda máme kvůli vzdáleným cílům investovat peníze a úsilí do změn, které přinesou plody až v dalších volebních obdobích, v další generaci, a některé možná i za sto let (kulturnost národa a spokojený život nových generací nevzniká politickým převratem ani novým školským zákonem).

Když pročítáme, co se píše o školství v blozích a diskusích k nim, ve školských časopisech nebo v článcích v týdenících či denících – získáváme uspokojení z toho, jak se autoři a diskutéři vypořádávají s tímto dilematem „co nejdříve vs. s dlouhodobou perspektivou“? Jak se v té věci zachováme my sami?

Zdroj: EDUin.cz

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
21. srpna 2012 12:33  

Žádná dilemata nás nečekají, pokud přestaneme s reformami, RVP, ŠVP, kompetencemi, inkluzemi granty a projekty, zejména z EU, a zase začneme normálně učit a smíříme se s tím, že maturitu zvládne nejvýše 30 % populace a vysokou školu 15 % a že někteří nedodělají ani školu základní.

Anonymní řekl(a)...
21. srpna 2012 14:40  

... a celou energetickou krizi snadno vyřešíme tím, že zase začneme jezdit s žebřiňákem

Anonymní řekl(a)...
21. srpna 2012 15:25  

jezdit s žebřiňákem

A víte, že by to bylo nejlepší? Lidem by se časem vrátila fyzická kondice a úcta k práci, Země by ozdravěla.
Jenže - k žebřiňáku nás nic a nikdo nedonutí.

Anonymní řekl(a)...
21. srpna 2012 16:03  

Pro Anonymní 21. srpna 2012 14.40

A ona je nějaká energetická krize? Např. náš stát má energie tolik, až ji vyváží.

Anonymní řekl(a)...
21. srpna 2012 16:27  

Kdyby všichni lidé dělali alespoň nějak to, co mají a také na co mají – dovedete si to vůbec představit? Ale když jsme pravdu dávno nahradili lží, místo spravedlnosti máme podvod, korupci a tzv. politickou korektnost, místo odsouzení toleranci, místo moudrosti slovní průjem, místo výchovy pseudohumanismus, místo odbornosti prezentaci, místo českého výchovně vzdělávacího systému Augiášův chlév, místo učitelů krotitele či hlídače atd., dosaďte si libovolně, pak se nelze divit, že místo úspěchů máme neúspěch, místo radosti deprese, místo světélka na konci tunelu tunel na konci světla atd., opět si libovolně dosaďte. Tož tak.

VM

Anonymní řekl(a)...
21. srpna 2012 16:52  

to VM

Ano, přesné.
Dilemata, kam se podíváš.
Maturitu bychom řešit nemuseli, kdyby každý ve státním soukolí jen dělal to, co má, a pokud možno dobře.

Anonymní řekl(a)...
21. srpna 2012 20:56  

A co tahle nebrat na střední školy žáky s dostatečnými na ZŠ a na část osmiletých gymnázií skryté i skutečné trojkaře. To by ale musel mít někdo politickou odvahu a těch 25% přebytečných SŠ zrušit.

Pytlik Blaha řekl(a)...
21. srpna 2012 21:35  

Jak zařídíme, aby je pro sebe žák uznal?

Kdo MY?!? Prosím.
Uliční výbor, orgán činný v trestním řízení, zákonodárný sbor, bůh?



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.