Emotivní diskuze, která začíná v 26:46 záznamu.
(1).png)
Nejčtenější články
.png)
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
11 komentářů:
Zpráva vyloženě říká, že není u nás formativní hodnocení používáno. Jestli je paní Šojdrová součástí ČŠI, tak ji chápu, že hájí toho, koho chleba jí, ale jinak je to excelentní ukázka manipulace se slovíčky, při nedostatku pochopení a při základní neznalosti smyslu, účelu a uchopení formativního hodnocení.
Možná si někde přečetla, že existuje takový způsob hodnocení, ale neví co všechno tento způsob hodnocení po školách, učitelích a školním procesu vyžaduje. To je všechno jinak, paní kolegyně!
Formativní hodnocení mění zcela průběh vyučovací hodiny.
Jestliže se všechno pochopení o zpětné vazbě z úst pana ministra dosud točí kolem pouhého testování, tak je evidentní, že formativní hodnocení nebylo záměrem ministerstva. Tomu odpovídá defacto i zrušení evaluace, která může dávat obraz o průběhu výuky. Sama evaluace je formativní, když je správně použita. Na MŠMT se prostě neví nic o podstatě průběžné regulace. Ikdyž ČŠI možná upozorňovala, že školství by FH potřebovaslo, je typické, že na takové informace MŠMT tradičně neslyší. Přitom kvalita, je odvislá od kultivace průběhu, teprva pak si můžeme počkat na výstupu a pokoušet se změřit, kolik jablek nám péče o procesy přinesla.
Jestliže zpráva OECD hovoří o potřebě použít a rozvinout FH, pak je jasné, že si OECD všimla, že takové hodnocení ve školách neprobíhá.
Je mi líto, že jsme ztratili už tolik času a utratili tolik peněz za něco, co se skutečnou kvalitou ve školství nepočítá. A je mi líto, že paní Šojdrové, zaparkovala svou kariéru zrovna na ČŠI aniž se předtím dovzdělala v pedagogice.
Mirek
Přesně řečeno, Mirku. O tom, co tedy to formativní hodnocení jest, ostatně málokdo má dobrou představu. Proto tolik lidi včetně Šojdrové může říct, že ty závěrečné testy taky pomůžou žákovi se lepšit. Ona i mnozí bohužel nezažili, že by hodnocení mohlo skutečně vést žáka BĚHEM práce, tj. během učení, k zlepšování toho, co právě dělá. Oni myslí: "Teď už víš, že jsi byl chabý, tak to příště udělej líp." A o tomhle si oni myslí, že je formativní hodnocení. Vada českého vzdělání je v tom, že lidi, kteří vzdělaní nejsou, nebo nejsou dost vzdělaní, o tom nevědí, že vzdělaní nejsou. Sokrates je podle nich asi nějaké cvičení na tvar hýždí nebo co.
Vzdělaný člověk prostě ví, že není dost vzdělaný, protože ono to nikde nekončí.
Formativním hodnocením pro paní Šojdrovou by nad rozečtenou zprávou (nikoli až nad rozhlasovou diskusí o ní) mohlo být třebas, kdybychom se jí zeptali: "Vidím, že teď jste při tom svém čtení zachytila, že se tu píše o kladném vlivu a záporném vlivu hodnocení, viďte. Kam v té zprávě bychom se museli podívat, a co bychom museli ještě víc promyslit, abychom uměli říct, zdali ta zpráva to testování předkládá spíše jako něco, co je ohrožující, nebo jako spíše blahodárné? A mohla byste říct sama za sebe, co ve Vás, ve Vaší zkušenosti Vás vede k tomu,abyste se přikláněla víc k blahodárnosti, anebo k škodlivosti testování? Jak budete teď číst dál? Čeho byste se teď v dalším odstavci chtěla dočíst?"
Škoda, že takové ptaní už se dospělým nedá dopřát - oni si ho obvykle sami nedopřejí, prošvihli to ve škole a cítili by se "jako žáčci".
A právě tahle nelibost v tom, cítit se jako žáček, ukazuje, že to s vzdělaností u nás není v pořádku. Být žáček je radost. A komu byl ten postoj školou nebo i rodinou v dětském věku ukraden, ten dožije jako nějaký buran - už se v životě dál nepohne.
Formativní hodnocení se ptá: Je tenhle tvůj postup daným úkolem, problémem, otázkou, jímž jsi do teď šel, přínosný? Vidíš, zda ti přináší pokrok k lepšímu pochopení, zapamatování, zvládnutí, řešení? Budeš se ho dál držet? Řekni, ta část úkolu, která je před tebou, ta si toho postupu vyžaduje, nebo už to bude chtít něco jiného? Vidíš, tady jsi dost dlouho tápal sem tam, než jsi kápl na to podstatné, a když ses toho pak držel, je v tvé práci vidět víc nápadů, objevů, pochopení." Atp.
Kde jsou v tomhle nějaké testy? Nějaká "minima"? A OECD nám radí, abychom ve školách víc pracovali právě tak, jak jsem výše trochu naznačil. A radí, aby se ředitelé naučili tak postupovat, když mluví o kvalitě práce svých učitelů. Tedy nikoli, abychom zařídili "atestace", ale abychom nejdřív se naučili mluvit s lidmi o kvalitě postupu v jejich práci. Jinak nebudeme zase vědět, co vlastně máme zkoušet, kolik je dost, aby to bylo dost dobře, a zase předběhneme tím používáním mocenského nástroje (testu, zkoušky) ten rozvoj intelektuální, přeskočíme rozvoj potřebných dovedností a vědomostí, i zůstaneme i se slavnou zkouškou jen upocenými burany.
nejdřív se naučili mluvit s lidmi o kvalitě postupu v jejich práci
Já bych si třeba povídal, až bych brečel. Ale je to vůkol takové nějaké ... upocené, pravíte? ...
Zkuste, prosím, pane Hausenblasi, odhadnout, u kolika výběrových komisí v té naší jarní konkurzní smršti na toto téma padne řeč.
Nojo, pane Pytliku Bláho, je to tak. Já odhaduju, že tak u dvou komisí, a to to tam odvážně a nerozvážně vnese sám ředitel... A bude hned litovat. Ale přece jen si myslím, že to prostě máme pořád mít na mysli, ať je realita jakkoliv upocená. Jinak se v tom moři potu utopíme. Před asi 15 lety lety jsem takový postup hovoru s učiteli zažil v Anglii v jedné dobré comprehensive school, která se navíc zaměřila na technické obory (na ty oni tam mají nebo měli extra vládní dotace!). A pak jsem tu o tom mluvil s řediteli a nikdo moc nevěřil. Za nějaké dva roky to začal tuším AISIS kladenský učit ředitele v programu TOŠ, a zároveň si to spíše nezávisle vyvinulo pár ředitelů ZŠ na severní Moravě. A tak rozptýleně se to šíří, zatím myslím "stochasticky", jestli to je správný termín, a za chvíli to může být už i pozorovatelné - řekneme si za takových 40-60 let, ne?
Tak ji zaveďte sami, tu řeč. Proveďte zřizovatele prožitkem formativního hodnocení. je to krásná příležitost nachvíli asimilovat úředníky do rozvoje osobnosti žáka.
tak u dvou komisí
Nechci být za sobce, ale fakt by mi stačila jen jedna. Jedna jediná.
Na koho se mi však s modlidbičkou upřímnou obrátiti?
To je právě ono, pane Hausenblasi. Ve Vašem pojetí, které je dozajista to jediné správné, je hodnocení v podstatě jen soubor otázek. Ano, žáka můžete určitým způsobem vést pokládáním vhodných otázek, pokud vidíte dál než on a víte, k čemu se má dobrat. Hodnocení je ale něco jiného, než vedení. Nevidím žádný důvod, proč by národní testy na konci devátého ročníku nemohly mít selektivní charakter. Můžete mi někdo pomoci s hledáním takových důvodů? Zkuste mi pomoci formativně.
Dva intelektuálové se sešli v diskusi a ukázali národu, v čem spočívají ony moderní kompetence. Především předvedli schopnost naslouchat, obhájit svůj názor a diskutovat. Šojdrové se nechtěně povedlo samozvaného experta Feřteka obnažit až na dřeň, abychom všichni měli možnost slyšet, že jedna věc je o schopnostech a dovednostech kecat a druhá je mít.
Zprávu OECD bych ovšem nebral jako Bibli svatou. Abychom se předháněli v tom, kdo jí umí lépe na zpaměť, to je věru ukázka spíše primitivnosti, než racionální mysli. Když takovou zprávu napíše pět expertů, kteří se živí tvorbou článků o formativním hodnocení, nelze se divit, že jej doporučují. U nás se vždy musí argumentovat zahraničními experty, aby to mělo nějakou váhu. Co kdybychom si udělali vlastní vzdělávací systém a příklady ze zahraničí se nechali jen lehce inspirovat. Na sumativním hodnocení nevidím nic špatného a to ani za předpokladu, že by skutečně vedlo k omezení výuky na testovatelnou část vědomostí a dovedností. V čem je toto hypotetické omezení špatné? Co je tou netestovatelnou znalostí, či dovedností? Mohl by pan Feřtek, nebo někdo z jeho myšlenkového pelechu, naznačit?
Zprávu jsem si otevřel v originále a:
1) Ve zprávě se explicitně píše o tom, že formativní hodnocení (formative assessment) je běžnou každodenní součástí výuky.
2) Zpráva doporučuje vypořádat se s omezenou konzistenci hodnocení studentů mezi školami a třídami.
3) Příliš málo informací o hodnocení žáků se dostává k jejich rodičům.
4) Jako silnou stránku hodnocení žáků zmiňuje zpráva zavedení externího hodnocení prostřednictvím centralizovaných, národních zkoušek a také zvýšení zájmu o výstupy vzdělávání.
5) Zpráva neuvádí, že není aplikováno formativní hodnocení, nýbrž, že není aplikováno systematicky. Zejména se pozastavuje nad úrovní informovanosti rodičů o výsledcích žáků.
Čili shrnuto a podtrženo, EDUin manipuluje. Ptám se proč a komu ku prospěchu?
Na MŠMT se prostě neví nic o podstatě průběžné regulace. Ikdyž ČŠI možná upozorňovala, že školství by FH potřebovaslo, je typické, že na takové informace MŠMT tradičně neslyší. Přitom kvalita, je odvislá od kultivace průběhu, teprva pak si můžeme počkat na výstupu a pokoušet se změřit, kolik jablek nám péče o procesy přinesla.
Kolego, to je právě omyl. Víte, co? Já mám dojem, že problémem školství je skutečnost, že jedni jsou vyučení pedagogy a druzí ekonomy a vzájemně si moc nerozumíme. Vy, jako předpokládám pedagog, se pochopitelně zaměřujete na svůj obor a váš pohled je zcela správně orientován na žáky a proces učení. MŠMT ale není pedagogickou institucí, ani institucí akademickou, nýbrž institucí exekutivní. Minsisterstvo nezajímá kam jste dotáhli Pepu Vonáska na vaší ZŠ s jeho inteligencí na úrovni mletého řízku, ale zajímají ho celkové náklady a celkové výstupy. Pokud měří efektivitu vzdělávacího systému, nedělá to za účelem zlepšení znalostí Marušky Vonáskové, ale za účelem získání informací o efektivitě systému jako celku a o případných systémových nedostatcích. Ten, kdo má žákům poskytovat formativní hodnocení není Ministerstvo, ale školy. Školy jsou zodpovědné za poskytování relevantních informací svým studentům a jejich rodičům. Školy jsou vzdělávacími institucemi. Co přesně brání školám a učitelům poskytovat dětem a jejich rodičům formativní hodnocení a zpětnou vazbu? Nebo k tomu snad potřebují nařízení, či doporučení? Nebo má formativní hodnocení Pepíčka a Mařenky provádět samo Ministerstvo? A co kdyby rovnou chodili dotyční místo do školy na Ministerstvo?
To bychom měli na ministerstvu o dva mleté řízky víc...
Okomentovat