1. díl ze seriálu článků, kterými autor v roli účastníka kurzu RVP "Vzdělávací technologie pro 21. století" reaguje na téma 5. lekce Teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí, v jejímž rámci se uskutečnilo online setkání se Stephenem Downesem..
Cíle současné školy je možné vidět v uspokojení poptávky žáků coby
jejích zákazníků. Vzdělávací potřeby společnosti jsou do určité míry
vyjádřeny schopností jedince zařadit se do informační společnosti, tj.
společnosti, v níž jsou informace a znalosti nabyté prostřednictvím
informačních a komunikačních technologií intenzivně využívány
k ekonomickému, sociálnímu, kulturnímu i politickému rozvoji (1).
Při současném stylu života, kdy každý bude nejednou měnit zaměstnání a možná i profesi (viz video Věděli jste to 2.0),
a současných znalostech o rozsahu lidského vědění, které navíc
exponenciálně roste (viz (2)), se úkol moderní školy zdá velmi široký a
obtížně splnitelný.
Jisté východisko přináší čtenářům Spomocníka známý David Warlick, který jako cíl školy vidí gramotnost pro život v 21. století
(3). Nad její přesnou definicí stále probíhá diskuse. Jako velmi
důležitá se jeví mimo jiné schopnost žáků spolupracovat. Je to
pochopitelné vzhledem k tomu, jak pracují vědecké týmy nebo týmy
vývojářů. Jedinec v dnešním světě sám moc nezmůže.
Otázkou navozování vhodných podmínek pro učení se v 21. století se
zabývá i Stephen Downes, výzkumník National Research Council of Canada a
duchovní otec konektivismu. V pondělí 17. 10. se brána prostředí DimDim portálu RVP otevřela nejen pro účastníky kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století
ale i pro další posluchače jeho přednášky na téma Konektivismus a
osobní učení (Connectivism and Personal Learning). V kurzu je,
mimochodem, všem k dispozici její záznam.
Celá přednáška se nesla v duchu, který ve mně vyvolával další a další
otázky. Ty nejdůležitější z nich jsem pak poslal Stephenovi a dostal na
ně opravdu vyčerpávající odpovědi.
Znovu jsem si prošel přednášku i odpovědi, abych byl nakonec od dr.
Brdičky přesměrován správným směrem: koncepce, kterou Downes
prezentoval, je vhodná hlavně pro distanční nebo kombinované kurzy pro
dospělé. Já se však o ní snažím přemýšlet i jako o revoluční koncepci
pro základní a střední školství.
Downes věnoval nejvíce času snímku s fotografií tabule, na které byly
rozepsány hlavní aspekty kolaborativní a kooperativní koncepce
vzdělávání. Ve skutečnosti tomu tak bylo proto, že reagoval na článek Kolaborace nebo kooperace? tentýž den zveřejněný Učitelským spomocníkem. Velmi pěkně je toto téma zpracováno v reflexi účastníka kurzu Davida Mikoláše (4). Právě přehled rozdílů kolaborace vs. kooperace je jádrem diskutované problematiky.
 |
| Obrázek 1, zdroj: (4) |
0 komentářů:
Okomentovat