Vyhlášení bylo zpracováno v souvislosti s množícími se dotazy ze strany škol zapojených do skončeného projektu VIP II-Rozvoj školních poradenských pracovišť a další budoucnosti psychologů a speciálních pedagogů. Vzhledem k tomu, že teprve od 1. 1. 2012 bude spuštěn další projekt VIP III, který na ten předchozí naváže, je nutné zabránit odchodu některých psychologů a speciálních pedagogů, kteří byli podpořeni na školách zapojených do zmíněného projektu VIP II.
Z tohoto důvodu se pro překlenovací období od 1. 10. 2011 do 31. 12. 2011 vyčlení částka z rozpočtu regionálního školství ve výši cca 14, 5 mil. Kč, která pokryje výdaje na průměrné platy těchto psychologů a speciálních pedagogů, včetně odvodů a nákladů na FKSP pro celé překlenovací období. Materiál se předkládá s dodatkem, který obsahuje seznam škol, ve kterých byli odborníci zapojeni, a který byl dodán realizátorem projektu VIP II, divizí IPPP, Národního ústavu pro vzdělávání.
V souladu se zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, MŠMT vyhlašuje Pokusné ověřování integrativního a inkluzivního modelu škol za účelem překlenutí přechodného období mezi projekty VIP II a VIP III řešící podporu sítě školních poradenských pracovníků (speciálních pedagogů a psychologů).
Dokumenty ke stažení:
Vyhlášení pokusného ověřování integrativního a inkluzivního modelu skol.doc
Přiloha č. 1 k PO Integrativního a inkluzivního modelu školy.xlsx
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
10 komentářů:
Všechny zmíněné aktivity (VIP I, VIP II, VIII a další budoucí projekty s pořadovým číslem až do stovky) jsou sice bohulibé akce, které ale neřeší problém profesionálních poradenských pracovníků na školách systémově, ale prostřednictvím časově limitovaných dotací z ESF, nikoli z běžného rozpočtu školství.
Projekty jednou skončí a pachuť frustrace ve školách bude přetrvávat i nadále.
Všechny ty funkce v předchozí koncepci o pedagogicko-psychologickém poradenství (výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog či školní speciální pedagog, poradenský psycholog, poradenský speciální pedagog) jsou jenom jedna velká Potěmkinova vesnice. Většina poradenských pracovníků na školách nemá nejen dostatečné zázemí, ale ani dostatek času na výkon své funkce. Nehledě k tomu, že projekt VIP I - III řeší dočasně problém jen na 120 školách v České republice, což je kapka v moři.
Školství by konečně mělo dospět do stádia, kdy na každé škole bude pracovat jeden profesionální poradenský pracovník (např. výchovný poradce) na celý úvazek.
Jaký je rozdíl mezi výchovným poradcem a školním psychologem? V podstatě minimální. To, co dnes jen na mizivém procentu škol dělá školní psycholog, může stejně tak dělat výchovný poradce, který kromě jiného je ještě kantor, což je deviza, se kterou se psychouš blýsknout nemůže.
Humbuk kolem VIP-III je sice mediálně zajímavý pro pana ministra, který je schopen ho s dostatečnou slávou prodat, ale většinu zbývajících škol v podstatě nezajímá, protože se jich netýká.
Klub spiritistů a blouznivců našich hor z HohenElbe.
V tom se velmi mýlíte a téměř 9 roků praxe na naší (ZŠ) s více než 700 žáky to jednoznačně dokládá (Začali jsme na poloviční úvazek dříve než projekty). Stejně tak bychom mohli argumentovat, že není třeba ani výchovný poradce nebo metodik prevence, protože na všechno stačí učitel, vždyť nakonec je s dětmi v kontaktu nejvíc, tak to je devíza navíc. A za chvíli nebudeme potřebovat ani učitele, postačí "bachaři" pro mladistvé.
Takovou argumentaci nelze přijmout, navíc je v hrubém rozporu s roky ověřenou praxí. Pozice Vámi jmenovaného specialisty (ať už psychologa nebo speciálního pedagoga na škole) vytváří teprve možnost komplexního poradenství přímo na školách a zajišťuje daleko širší podporu školní úspěšnosti dětí ať už mají specifické vzdělávací potřeby na papíře a nebo jen potřebují s něčím pomoct. Devízou je naopak to, že takový pracovník není právě učitelem a tudíž může vnášet v rámci týmové spolupráce nový úhel pohledu na danou problematiku.Rodiče si navíc tuto pozici (ať už školního psychologa nebo školního speciálního pedagoga) žádají, a to nejen ti, kteří nabídky jejich služeb využívají nebo využili, ale ti kteří ji nevyužily vůbec. Důležité je jen možnost moci ji v případě potřeby využít, a také se to tak děje. Svědčí proto množství podpisů pod petici rodičů, aby alespoň tam, kde tato pozice roky funguje nebyla zrušena, když už během 6-ti let neměla zájem politická reprezentace dávat tuto možnost postupně dalším školám, tak jak budou připraveni tito další školní poradenští pracovníci.
Komplexní tým specialistů a učitelů (metodik prevence, výchovný poradce, třídní učitel ...) mění i celkovou atmosféru ve škole a rozšiřuje možnosti pro děti se specifickými i jinými potřebami. To nejsou jen nějaké teoretické bláboly, ale praxe za téměř 9 let. Zeptejte se našich rodičů a našich učitelů.
A poslední poznámka - nemyslím, že to, co vy označujete s takovým despektem za "humbuk" svědčí panu ministrovi. Myslím, že je to přesně naopak. Nejistota a absence dalšího metodického vedení od zkušenějších kolegů a kolegyň poškozuje všechny zúčastněné, ptejte se těch kterých se to týká ...
Mgr. J. Šolc
spec. pedagog Špp ZŠ, Trutnov, Komenského 399
Naprosto souhlasím s kolegou Šolcem. Školní specialista (psycholog a speciální pedagog) vnáší úplně jiný pohled do celé problematiky. Působím na škole rok a půl, začala jsem až s projektem VIP II. Jsem na škole na celý úvazek. Naše škola je velice specifická různými druhy integrací. Podařilo se nám zavést školní poradenské pracoviště, kdy jsme se zabývali především integrovanými, ohroženými a sociálně vyloučenými žáky, školní psycholog pomáhal v podobě krizových intervencí (v době kdy učitelé učí), děti mohly za školním psychologem kdykoliv přijít. Nesmírná výhoda byla, že jsem byla jako školní psycholog kdykoliv k dispozici . Dále spolupracujeme s institucemi (PPP, SVP, FOD aj). Snažíme se předávat si navzájem informace a mnoho dalších..A samozřejmě výhoda je v tom, že lidově řečeno "víc hlav, víc ví"..A každý odborník vnáší do problematiky svůj úhel pohledu, což je nesmírná výhoda..Každá pomoc je užitečná..
Mgr. Ivona Binarová
školní psycholog
Základní škola, Kroměříž, U Sýpek 1462
Chápu pohled profesionálních psychologů, ale pokud jsou opravdu profesionálové, pak přece musí vědět, že nelze radit tomu, jehož práci jsem sám reálně neokusil.
Minimálně se tak vždy vystavuji kritice o "knížecích radách".
Přimlouval bych se tedy spíše za model, kdy školní psycholog má také několik hodin úvazku v reálné třídě.
Může si tak i on sám vyzkoušet svá doporučení v praxi, což i jej dozajista obohatí.
Podstata problému je ale jinde.
Myslím, že obsahem prvního příspěvku v této diskusi není ani tak zpochybnění smyslu a významu práce psychologů ve školách, jako spíše způsob jejich "nasazování do praxe" a pokračování v této praxi formou "projektů" financovaných z ESF.
Projekt by měl vždy realizovat pouze kvalitativní změnu, a po uvedení v život se změna měla stát součástí běžné praxe.
Nelze přece psychology a vůbec odborné poradenství, asistenty atd. financovat prostřednictvím ESF donekonečna.
Ten, kdo startoval tento projekt přece musel předpokládat i zajištění financování na následující roky.
Jak je tedy možné, že najednou část lidí, kteří odvedli svůj díl práce se octne v existenční nejistotě a ten, kdo je do této situace uvedl, se ještě holedbá, jak skvěle své "drobné pochybení" zvládl.
Zarazilo mě několik tvrzení, která si žádají můj bližší komentář...
Psycholog by si měl zkusit dělat učitele... Proč? Psycholog není učitel, je to psycholog. K učení je na škole učitel. Psycholog chodí do tříd pracovat s třídním kolektivem, buduje třídní klima (potažmo klima školy) formou skupinových her a zážitkových aktivit. To je smysl jeho práce - prevence šikany, rizikového chování dětí, zkvalitnění vztahů ve třídě.
Výchovný poradce může dělat psychologa...žádný učitel ani výchovný poradce nemá přístup k diagnostickým testům. Protože není psycholog. Psycholog dělá diagnostiku třídy, dále používá psychologické testy v individuálním poradenství – k diagnostice učebního stylu žáka, při kariérovém poradenství k volbě střední školy deváťáků, screeningy pro prevenci specifických poruch učení atd. Nepsycholog k testům přístup nemá. Autor zde zřejmě popichuje a podněcuje rivalitní vztah výchovný poradce – školní psycholog – speciální pedagog – školní metodik prevence. Zřejmě vůbec nepochopil, že model je myšlen jako TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE! Každý z odborníků má „svou část“, které se věnuje více, ale zároveň na problému spolupracuje celý tým.
Dokonce učitel by měl dělat psychologa...Nemůže. Viz výše – přístup k testům. Nemá nezaujatý pohled, často je na problému sám angažován, někdy je i jeho příčinou. Nemá k tomu odborné vzdělání. Psycholog je nezávislý odborník, který pracuje se všem složkami systému školy (žáky, učiteli, rodiči, vedením). Učitel tuhle roli suplovat nemůže.
Projekty...Pokud kdokoli vymyslí způsob, jak by mohl školní psycholog/speciální pedagog působit na škole, vřele mu poděkuji. Mimochodem, to, že tito odborníci budou na škole, mělo být zakotveno ve Školském zákoně, alespoň se o tom jednalo. Zatím nikdo takový způsob nevymyslel. Proto nehaňte projekty, které umožnily začlenění psychologů a speciálních pedagogů do škol! Potřebnost školního psychologa dokládají podpisy rodičů naší školy na petici na podporu projektu VIP III. Personální půtky na MŠMT jsou, ale za udržitelnost VIP I a VIP II zodpovídá ten, kdo projekt schválil, v tomto případě MŠMT a jeho představitel – pan ministr Josef Dobeš.
školní psycholožka
Psycholog by si měl zkusit dělat učitele
No baže. I takový polní kurát by si měl čas od času zastřílet do nepřítele, aby si zažil božího odpuštění, a také by měl koupit střepinu alespoň do zadnice, aby zaodolával pokušení klít jak pohan.
Ono je to jako s různými ict metodiky, koordinátory, správci a snad i preventisty. Málokdo má jasno v tom, co kdo dělá a jak jej platit. Někdy se v tom také schová potřeba zdůvodnit nadstandardní osobní hodnocení.
školní psycholožka
Tady jde trošku o nedorozumění.
Učitel má učitelovat, psycholog má psychologovat. Potud je vše jasné a role zřejmé.
Ovšem "práce v týmu" jaksi předpokládá také základní znalost o náplni práce ostatních členů týmu.
Učitel bez znalostí základů obecné a vývojové psychologie může být až nebezpečný. Proto je základní vzdělání v této oblasti předepsáno v požadavcích pro jeho kvalifikaci.
Stejně tak může uškodit psycholog, který zná vzdělávací proces pouze z učebnic a přednášek na fakultě.
Jsa přesvědčen o své pravdě může v dobrém úmyslu vymyslet i docela pěknou šílenost.
(Podobně jako když kdysi pan poslanec Bartoš označil vstávání na počátku hodiny za rakousko-uherský přežitek, který by šel nahradit třeba podáváním ruky.)
Můj osobní názor je, že žádnému ŠKOLNÍMU psychologovi neuškodí, když jednou za čas sám stoupne na pár hodin před tabuli a vyzkouší svá doporučení na vlastní kůži.
Třeba jako suplent, nebo na pár hodinách nějaké té rodinné, občanské, ... výchovy.
Osobně bych pak názory takového člověka respektoval asi trochu víc.
Nevím, v čem by to mohlo systému a práci v týmu uškodit.
Nebo je snad taková práce pod úroveň kvalifikovaných odborníků na psychologii?
:-)
Psycholog je nezávislý odborník...
Jistě - psycholog z ped. psych poradny. Ten ano.
Nikoliv ovšem školní psycholog, který je zaměstnancem školy.
Ten jaksi z logiky věci nezávislý být nemůže.
Co když třeba detekuje, že hlavní příčinou problémů je osoba ředitele? :-)
Ad projekty
Souhlasím, že je dobře, když se na podobnou činnost najdou prostředky.
Je ale nutno připomenout, že jde spíše o "lepení a patlání" tam, kde by mělo být použito systémové řešení.
A o to tady jde především.
Projekt je z definice činnost, která je limitována časem od - do.
Projekt by se měl vždy k jistému datu ukončit a vyhodnotit.
Vyhodnocován by měl být i průběžně.
Projekt může sloužit k realizaci procesu změny, tedy především k zajištění přechodové fáze z jednoho stavu do druhého.
Projekt by ale nikdy neměl suplovat běžnou agendu a operativní řízení.
Což je přesně to, k čemu zde začíná docházet.
A co je také předmětem mé kritiky.
školní psycholog ..., když třeba detekuje, že hlavní příčinou problémů je osoba ředitele, volá neprodleně Chocholouška!
poste restante
I když jsem školní psycholožka, mám pedagogické minimum. A státnice z NJ a AJ:-p Nemyslím si ale, že by to byla nutná podmínka k mé práci.
Chození do hodin na náslechy, hospitace je mou běžnou prací. Učit jsem si také vyzkoušela a zkouším. Podle mého názoru to mají učitelé na ZŠ zatraceně těžké. Doporučení ohledně žáků se specifickými poruchami učení a chování narážejí však paradoxně spíše u Vámi zmiňované poradny – v praxi jsou obtížně uplatňovatelné. Potom je to má práce, postrčit učitele k tomu, aby je skutečně dodržovali nebo to vymyslet tak, aby to opravdu šlo a bylo efektivní, aby seděla do praxe a nešlo jen o teoretický výmysl z vyhlášky. Můžu Vás však ujistit, že mám tolik „své“ práce, že učit už bych k tomu opravdu nestíhala:-)
Psycholog z poradny je nezávislý odborník. Ano a bohužel pěkně daleko. Na školu se dostal 1-2 x ročně. A problémy bohužel nepočkají. Výhodou ŠP je, že prostředí školy zná dobře. A stejně tak dobře ví, že pravda se trošku liší z pohledu... rodiče, dítěte, učitele. A že vybalancovává tyto náhledy reality tak, aby šly sjednotit ve společném postupu. Pokud v PPP slyšíte pouze verzi rodiče (nebo dítěte), jste ochuzeni o běžná pozorování, která ve škole denně dělám. Proto vím, že co tvrdí tohle dítě, není až tak úplně reálný pohled, jak se chová k žákům tento učitel atd. Tím ovšem neshazuji práci PPP. S PPP spolupracujeme – opět se zde uměle podněcuje rivalitní vztah, ale není tomu tak. Určitě psycholog PPP bude mít víc pohled zvnějšku. Ale výhodou ŠP je výše zmiňované. A je dobře, že tomu tak je. Nikdo netvrdí a ani by to nešlo, aby byl ŠP stejný jako psycholog z PPP. Ovšem i přesto (a je to těžký úkol), že je ŠP částí školy, musí si uchovat neutralitu a nezávislý pohled. Nenechat se stáhnout „na stranu“ vedení, učitele, žáka, rodiče. Opakovaně vysvětlovat všem stranám, že pokud by to udělal, neprospělo by to řešení problému, že to nejde. Mně se tahle myšlenka líbí, protože škola je systém, já s ním můžu pracovat a k tomu potřebuji tento systém taky trošku znát (být trochu jeho součástí). A je už to o umění každého ŠP. Právě proto byli ŠP většinou placeni z bývalého IPPP a ne vedením školy, aby tato nezávislost byla umožněna. Pokud má ŠP ještě úvazek od školy, má situaci trochu těžší, ale je to na něm, aby to ustál. Pomáhá mu v tom také supervizor - v tomto případě metodička (externí psycholog, který objíždí školy), komunikuje s řediteli. Doufám, že v novém projektu to takto zůstane, pokud tuto funkci nebude plnit nějaká soukromá firma z Prahy odtržená od naší reality. Někdy není jiné řešení než ze školy odejít - vztah s vedením vidím jako klíčový. Pokud nefunguje ředitel, nemůže (a někdy se to tak i stalo) ŠP na škole takto pracovat.
Řada rodičů s problémovým dítětem do PPP nejde. Třeba z prostého důvodu, že je PPP daleko, že nemají peníze, že se o problém vůbec nezajímají, jsou nezaměstnaní/závislí na alkoholu. Ale za ŠP přijdou z jednoho prostého důvodu – je na škole, nemusejí nikam jezdit. Je jim bližší, znají ho. Někdo třeba nechce s PPP dále spolupracovat (má špatnou zkušenost), ale na škole je jiný odborník, jehož služby mohou využít a udělají to.
Projekty znám, sama jsem podala 2 úspěšné a dostala pro školu dotace. Souhlasím se systémovým řešením – tak nějaké vymyslete:-) Ono se vždycky dobře kritizuje, ale sám něco udělat a vymyslet už tak jednoduché není. Každopádně já jsem paní Zapletalové za její projekty vděčná, umožnily mi 4 roky práce, což by jinak možné za takových podmínek, jaké nám nastavila, nebylo. Monitorovací zprávy si můžete přečíst na stránkách rspp.cz. Podle toho, co píšete, projekt VIP I rozhodně byl, protože před ním rozhodně tolik školních psychologů na školách nebylo. Před projektem VIP II zase nebylo tolik kvalitních školních psychologů. Každý projekt přinesl něco nového, snad se to podaří i u toho příštího, pokud z něj ještě něco zbyde...
školní psycholožka
školní psycholožka
Jsem rád, že se shodneme, že znalost práce druhého může být přínosem.
:-)
Má zmínka stran školního psychologa neměla znamenat, že jsem snad proti nim.
Opak je pravdou.
Stejně tak souhlasím, že PPP nemůže práci školního psychologa suplovat. To v žádném případě.
Ale měla by ji doplňovat, a neměla by být činností školního psychologa sama "odstavena" a nahrazena.
Jen jsem považoval za vhodné uppozornit, že školní psycholog, = zaměstnanec školy, již nemůže být zcela nezávislý a objektivní.
Ono se vždycky dobře kritizuje, ale sám něco udělat a vymyslet už tak jednoduché není.
No ono se trošku líp "něco dělá", z pozice ministra a jeho úřadu, nežli z pozice řadového učitele v Horní dolní. :-)
Kromě toho, já jsem výpočetkář a nikoliv psycholog.
Angažuji se tedy spíše ve své vlastní oblasti.
Ale tak trochu něco vím o systémové analýze a koordinaci projektů a tudíž si mohu dovolit kritizovat kroky MŠMT z tohoto úhlu pohledu.
A můžu se účastnit podobných diskusí v naději, že si je třeba přečte někdo, kdo pak má reálnou sílu věci měnit.
Pokud bude mít pocit, že mu můj názor bude přínosem, jsem připraven.
:-)
Okomentovat