Bořivoj Brdička: Skutečné možnosti využití daty řízeného školství

3. díl seriálu zabývajícího se analýzou výukových výsledků, jež je věnován tomu, co si můžeme od počítačových systémů automatického hodnocení žáků slibovat a za jakých podmínek má smysl je zavádět.



Přestože z minulého dílu mohl vzniknout při popisu současného způsobu zavádění systémů daty řízeného školství v USA dojem, že jejich nasazení může mít na výuku negativní vliv, nemusí tomu tak nutně být. O tom, že se v budoucnosti takové systémy prosadí, není pochyb. Podstatné je, jakým způsobem budou implementovány. Rizika jsou zřejmá.

Provádí-li se na státní úrovni plošné testování žáků, jehož cílem je hodnocení učitelů a celých škol (s hrozbou propuštění či zavření školy), jsou nutně výsledky takového testování určující pro veškerou výukovou činnost škol. To znamená, že testování se stává hlavním nástrojem řízení celého školství. Pokud existují legitimní výukové cíle, které nejsou testy ověřovány, je celkem jisté, že nebudou naplněny. Cílem technologiemi podporovaných systémů řízení výuky se pak stává pouze příprava na testy.

Jedním z aktuálních efektů zaváděné reformy ve Spojených státech je propouštění učitelů. Je sice částečně vyvoláno též krizí, ale navenek je prezentováno jako nutnost zlepšit výukové výsledky odstraněním neschopných učitelů (např. nejnověji viz 206 D.C. teachers fired for poor performance). Jak jsme si již ukázali, zavádění vzdělávacích technologií do škol má na vzniklou situaci určitý vliv. I když třeba právě ve Washingtonu používaný evaluační program učitelů IMPACT je založen (z 50%) na výsledcích plošného testování, jež je dodnes prováděno na papíře. Čtení a matematika jsou takto ověřovány ve 3. až 8. ročníku u všech žáků každý rok. Pokud některý učitel 2 roky po sobě nedokáže zajistit, aby se průměr jeho žáků během jeho působení zlepšil, dostane výpověď.

Chceme-li si udělat představu o tom, jakou roli může hrát daty řízené vzdělávání v procesu reformy škol, musíme vyjít z výukových cílů, které jsou pro potřeby snadnějšího definování výukových aktivit a kontroly většinou rozpracovány do podoby standardů. Na první pohled je zřejmé, že splnění všech cílů nelze tradičním testem ověřit. Bez problémů lze testovat pouze 1. stupeň Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů – faktické znalosti (Bloomova taxonomie v digitálním světě, Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí). Kvalitní test možná dokáže ověřit i více, ale v žádném případě ne vše. Čím vyšší úroveň myšlení má postihnout, tím komplikovanější je jeho příprava. Takové v dnešní době vysoce potřebné kompetence, jako je schopnost vyjadřovat se nebo spolupracovat, nelze tradičními testy (byť počítačovými) ověřovat vůbec.

Velká data získaná používáním systémů řízení výuky, jež mohou žáky vést k poznání značné části na fakta orientovaného učebního obsahu, poskytují o žácích mnohem komplexnější obraz. Ani ten sice není úplný, ale zahrnuje i takové informace, jako je úroveň vzájemné spolupráce nebo čas strávený plněním úkolů. Jedna výhoda oproti tradičnímu jednorázovému plošnému testování je mimořádně významná. Lze pomocí nich sledovat průběžný vývoj, takže je možné snadněji odhalit třeba i to, jaký pokrok dělají žáci pod vedením určitého učitele. Právě tento ukazatel (přidaná hodnota) může za určitých podmínek být jedním ze smysluplných indikátorů kvality učitelů. Na rozdíl od podobných evaluačních programů, jako je IMPACT, může být analyzováno mnohem více dat než pouhé jednorázové vyplnění testu jednou za rok, které je nutně zatíženo velkou chybou. Dříve, než se rozhodneme nějaký podobný systém zavádět, měli bychom důkladně zvážit, jaké jsou jeho možnosti i nedostatky.

Sbírat data popisující výsledky žáků jen proto, aby na jejich základě bylo možné hodnotit školy či učitele, je nejen drahé, ale navíc vysloveně kontraproduktivní. Vede ke snahám uměle ovlivňovat všechny sledované parametry podobným způsobem, jako americké hybridní školy připravují žáky pouze na složení plošných testů a zbylé výukové cíle téměř ignorují. Úplně jinak by ale zavedení takového systému dopadlo, kdyby primárním cílovou skupinou, jíž jsou výsledky určeny, byli samotní žáci a učitelé (jako v případě Khan Academy).

Celý článek na spomocnik.rvp.cz