David Hawiger: Častý zdroj konfliktu muže a ženy (nejen) ve školách

V poslední době jsem párkrát kolegyním a kolegům ze školského prostředí nabídl ke shlédnutí video, které je k dispozici v mém článku Školit? Pomáhat? Radit? Povětšinou bylo pozitivně hodnoceno (a to bez ohledu na pohlaví), přičemž jsem se dočkal i kladné odezvy na článek samotný. To mě přimělo k využití "druhého dílu" mého oblíbeného videa.


Muži jsou jednoúlohoví, ženy víceúlohové

Stejně jako Mark Gungor obdivuji schopnost žen zvládat několik věcí najednou - zároveň však zdůrazňuji, že se v drtivé většině případů jedná o schopnost, nikoliv dovednost! Kolikrát jsem musel ženy ze svého okolí s omluvou upozornit na to, že jsem chlap a že nedokáži udělat více věcí najednou. A kolikrát to nebylo k ničemu – dle mého soudu dnešní doba nemotivuje ženy k odlišení schopnosti od dovednosti.

Problém "single × multi" a "umění naslouchat" ve školském prostředí

V dnešní době se nezpochybňuje fakt, že naše regionální školství je silně feminizované. Pomalu abyste "jednoúlohového chlapa" na školách (zvláště základkách) lupou hledali. Pokud se tam vyskytují, pak je nezřídka najdete ve vedoucí pozici. Ve videu se hovoří o tom, že "pokud dělá jednoúlohový muž ženskou práci, pak ji dělá velmi dobře" – a takto je bohužel dnes vnímáno i učitelské povolání ve stylu "kdo je učitel ani nemůže být chlap".

"Jednoúlohoví chlapi" se dostávají do velmi nezáviděníhodné situace, protože se pohybují v "multitaskingovém" prostředí ("mí informatici" mi porozumí, když řeknu, že už se dokonce jedná spíše o multithreading či dokonce multiprocessing ;-) ). Uvedu klasické příklady požadavku na multitasking:

• učitelka potká kolegu na chodbě během přestávky a sděluje mu "důležitou věc", muž ale po čase popírá, že by mu cokoliv říkala;
• kolegyně vstoupí do kanceláře ředitele v momentě, kdy má rozdělanou práci a očekává, že ředitel vstřebá její projev plný detailů;
• učitelky na poradě bez předešlého prostudování podkladů "rozebírají" detaily určitého jevu a to bez ohledu na čas, přičemž učitel muž vyžaduje pouze důležité informace – následně je pak oběma pohlavími porada hodnocena "jako ztráta času", za což může řídící porady (lhostejno, zda je mužem nebo ženou).

Všechny tyto jevy pak nezřídka přechází do konfliktu, který v "ženském" prostředí končí jedním moderním zaklínadlem – muž údajně nemá dostatek empatie. S dovolením to přeložím do češtiny – on mě vůbec neposlouchá – on nám nerozumí – on neví, co po něm chceme – on nedělá, to co chceme.

Zřizovatel a stát také nechtějí ve škole "single chlapa"

Bylo vždy ve školách "ženské prostředí"? Stálo by za to zjistit, jaký poměr mužů a žen působil ve školství v roce 1948, 1989 a nyní. Dle mého soudu mužů ubývá a to jde na vrub společnosti.

Bohužel způsob realizace školské reformy tomu výrazně pomáhá, protože se posiluje iracionalita před racionalitou. To jsou ta "slovní hodnocení", "projektové dny a aktivity", "divadlo a kejkle". Jestli ale něco žáci prokazatelně (a tudíž měřitelně) zvládají, to jaksi jde do útlumu. Nedivme se pak, že kluk "singletasker" se ve škole nudí, protože toto prostředí posiluje iracionalní multitasking (viz Válka nastala, kluci proti školství).
Učitel či dokonce ředitel pak stojí před problémem, jak "potrestat" kluky za jejich přirozené chování. Nezřídka totiž kolegyně od muže očekávají "pochopení". Přitom se často jedná o klasický konflikt pohlaví, nikoliv o údajnou nevychovanost.

Aby to pak "singletasker" učitel či dokonce ředitel neměl tak jednoduché, tak se proti němu často staví i zřizovatelé ve jménu spoluobčanů – zvláště u základních škol, kde si vzájemně vidíme do talíře. Kolikrát slyšíte "u piva", že "by přísedící těm fakanům ve škole nejraději nafackovali". Dokážete si ale představit, že by muž učitel dal pár facek dívence v sukýnce ze třetí třídy? Pokud si myslíte, že zacházím do extrémů (stejně jako údajně v článku Zápisy do 1.tříd - "Děkujeme, zapomeňte"), tak nabízím "obyčejný příklad". "Signletasker" učitel logicky alespoň zčásti vyžaduje obdobný přístup od žáků (a žákyň) a pokud se tak nestane, výrazně zvýší svůj hlas... a opět se dostane do hry karta s nápisem "empatie".

Závěr: Vyhoďme "single chlapy" z kola ven ...


V takovém prostředí musí u "single chlapů" dojít k proměně. Není-li nakonec nucen opustit své zaměstnání (které by "za normálních okolností" dělal "extremely well" a rád), tak dle mého soudu existují dvě základní řešení:

1. Přerod v "multi chlapa"
   To je proces déletrvající, ale asi v poslední době nikterak výjimečný. "Multi chlap" pracuje na posilování empatického přístupu. To navenek vede k většímu "naslouchání" a snahou o "porozumění", nicméně může také vést k nečitelnosti. V tomto případě bývá spojená s nerozhodností a přesouvá "chlapské" osobní zodpovědnosti na "pracovní kolektiv".
2. "Mimikry"
   "Single chlap" se může umně přizpůsobovat aktuálnímu stavu prostředí. V takovém případě si sice uchová "svou single schopnost", ale navenek se taktéž stává nečitelným. To pak občas vede k tvrzení, že "ten muž nemá vlastní názor" – mimochodem oblíbená až poptávaná vlastnost ze strany současných zřizovatelů.

---

Na závěr poznámka a omluva zároveň....

Vážené kolegyně a vážení "multitaskoví" kolegové, považuji se za prototyp "single chlapa", takže nedokáži být objektivní (alespoň špetka empatie ;-) ). Jelikož však chci působit ve školství a navíc jsem zastáncem nutnosti reformovat náš vzdělávací systém, tak se učím "multitaskingu" ... Nezřídka mi z toho už hrabe :-(.

Převzato s laskavým souhlasem z blogu autora.