Dan Franc: Hrozí na školách “síťová válka”?

středa 23. února 2011 ·

Chápání kultury “Síťové generace” a jejího světa nám umožní vzdělávat a být autoritou žákům a studentům této nastupující generace. Porozuměním principu klíčové generace můžeme čelit mezigeneračnímu konfliktu, který nemá v blízké minulosti obdoby.

K podpoře tohoto tvrzení si v tomto blogovém příspěku – který nemá ambici být plnohodnotným článkem, ale spíš souborem pár tezí k zamyšlení – pomohu svojí zkušeností z několikaleté práce při vzdělávání učitelů na straně jedné a zároveň z práce s propojováním a online vzděláváním lidí “Síťové generace” na straně druhé. Zároveň nevystupuji jako zastánce jednoho či druhého světa.

1. Nová generace, založená na síťování a technologiích, je tu!

Výzkumníci, esejisté a lidé z praxe se již celkem shodují na tom, že se objevuje nová “generace” ve smyslu demografické vrstvy lidí, kteří jsou odlišní od “generace” předchozí a je jim, řekněme, mezi 10ti a 30ti lety. Možná jim ve striktně sociologickém pojetí slova “generace” chybí některé generačně-tvůrné aspekty, např. nějaká zásadní událost, která by generaci ukotvila v čase (což byla pro předchozí generace 2. sv. válka, rok 68, sametová revoluce, apod.).

Název pro tuto generaci je zcela vedlejší, stejně jako je její přesné časové vymezení. Důležité je, že se tato generace občas označuje jako “síťová” coby zkratka pro vyjádření toho, že hlavní odlišnosti této generace od generace předchozí je jejich odlišný vztah k sítím (lidským i technologickým) a z toho odvozené odlišnosti.

2. Síťová generace je výrazně jiná, než předchozí generace. Rozdíl je větší, než mezi dvěma předešlými generacemi.

Lidé síťové generace vykazují významné odchylky od generace naší v těchto rysech :
  • hodnoty: co je pro ně důležité, co je zdrojem jejich přesvědčení, preferencí, motivů, apod. Většinou to bývají hodnoty napomáhající síťovému chování, tedy aktivita, autenticita, okamžitost, přínos pro sebe, krátkodobost, agilita, multitasking, remix, apod.
  • normy: co je normální, přijatelné, akceptovatelné – a naopak. Opět ve vztahu k sítím to znamená např. že je normální žít v “různých” světech (“virtuál”, “reál”..), žít různé identity (což ovlivňuje i koncept tělesnosti a vůbec vztahu k vlastnímu tělu), navazovat vztahy a udržovat komunikaci za pomoci čistě technologických médií, pracovat s metadaty spíše než daty (tzn. stačí pouze odkaz na informaci, nikoli informace “celá”), dělat na víc věcech najednou, míchat různé obsahy do tvorby nových obsahů, apod.
  • chování: jak žijí, komunikují, pracují, apod. Pohledem “síťování” je to pak výrazné zaměření na technologie,  odpor k hierarchiím, odpor k datům a preference zmíněných metadat, navazování mnoha třeba povrchních vztahů, budování své osobní značky a další sebe-středné síťové chování, apod.
  • nástroje pro své chování a média vztahů a komunikace: k jejich novým chováním jsou jim k dispozici úplně nové nástroje (ano, mají civilizační premiéru!) , téměř výhradně založené na počítačových technologiích a téměř výhradně vzniklé příliš pozdě na to, aby se s nimi předešlá generace měla možnost přirozeně sžít.

3. Tento rozdíl vytváří konflikt. “Síťový” konflikt.

Sociologicky vzato, generační konflikt je naprosto přirozený, věčný a v důsledku i žádoucí jev, a probíhá na standardizovaných rovinách, které ovšem mají v případě “síťového střetu” specifický nádech:
  • vzájemné nepochopení hodnot, norem a chování: Síťoví lidé nechápou, proč pro předchozí generaci (které jsem si naučil říkat “Staršinové”, a už u toho asi zůstanu..) jsou důležité hodnoty založené na fungování v hierarchiích, znalosti dat, potřebě nezávislosti na technologiích, potřebě prezenčního kontaktu a vztahů, ochrany soukromí, apod. Pro Staršiny je pak nepochopitelná “obsese” Síťové generace technologiemi, jejich nezájem o data a preference metadat, jejich “povrchnost” vztahů a komunikace, neodlišování “virtuálních” a “reálných” vztahů apod. Specifikum aktuálního střetu ve srovnání s tím předešlým je to, že síťová generace má svoji odlišnost založenou na zážitcích, zkušenostech a médiích, které Staršinové absolutně nemají šanci znát ze svého “mládí”, protože ještě neexistovaly.
  • hrozba vzájemného opovržení vyplývající z tohoto nepochopení: pokud tomu druhému nerozumím, mojí první interpretací je, že je přinjelpším “divný”, přinejhorším “špatný”. Síťoví lidé vidí Staršiny jako dinosaury, neschopné zjednodušit a obohatit si život jiným přístupem ke vztahům, technologiím a informacím, “Staršinové” je zas vidí jako povrchní egocentristy, hnijící za klávesnicí a navazující banální vztahy.
  • neschopnost komunikace při nepochopení a opovržení: jestliže vnímáme komunikaci jako způsob realizace vztahů, pak se jeví jako celkem pochopitelné, že lidi nebudou schopni navázat funkční vztah, pokud nepochopí (pozor, neznamená to přijmou) hodnoty, normy a chování toho druhého a nenajdou “jazyk” kompatibilní se světem toho druhého, aniž by se nutně “snižovali” na jeho úroveň. To je i základ všech mých interkulturních tréninků a nevidím důvod, proč metody na otevření komunikačních kanálů mezi kulturami nepoužít na otevření kanálů mezi generacemi. Problém současného generačního střetu je v tom, že slovník Síťové generace obsahuje až příliš nových termínů, konceptů a interpretací již existujících pojmů, většinou navázaných na zkušenosti a zážitky ze síťového světa. Na jednu stranu se tím Síťová generace konstiuuje, na druhou stranu jí to činí hůř přístupnou, což ostatně Síťové generaci rozhodně nevadí.

4. Na tento konflikt “Síťová generace” reaguje v tom horším případě ignorací, posměchem nebo přímo sabotáží.

Příklady pro tyto strategie poskytuje – kromě různé literatury – praxe nemálo učitelů a škol, žákovská videa na YouTube nebo stovky žákovských “kontra” skupin na Facebooku:
  • Ignorace: Jeden z důvodů, proč je na Facebooku (který naprosto ztělesňuje vše, co je síťové generaci vlastní) cca 95% žáků (2. stupeň ZŠ a SŠ) je ten, že to je prostor “bez dospělých” (lidí nad 35 let je na českém Facebooku cca 16% z celkového počtu členů této sítě). Síťová generace má prostě ve svém vlastním hodnotovém světě Volbu odejít  v souladu se svým přijetím existence alternativních světů do prostředí, které je s ní hodnotově kompatibilní. Generace mých vrstevníků chodila na střední škole také do svého světa, ať už to byla v mém případě Chmelnice a pololegální koncerty Psích vojáků, nebo následné dýchánky po žižkovských hospodách. Čím Síťová generace naprosto zásadně překonává předchozí generace je právě síťová povaha jejího paralelního světa: je ve srovnání se zahulenou koncertní halou Chmelnice naprosto obří (mohu se skamarádit s 95% lidí v ČR, jako já) mám k němu přístup kdykoli (stačí se nalogovat, nemusím se ani nikam trmácet), je permanentní (nikdy nemá zavíračku), je neustále přítomný (mohu se napojit kdykoli).

    Ve své IT praxi zároveň vnímám – naposledy při mentorování na Seedcampu –  že nejstarší členové Síťové generace tuto ignoraci dotahují do polohy reálné akce. Pořádají si své konference, budují své firmy a píší své blogy, které nejsou ani určeny “Staršinům”. Ty  - kromě jejich investorských peněz – vlastně ani nepotřebují. To v předchozím generačním střetu tolik patrné nebylo…
  • Posměch nebo sabotáž: Žáci se v této strategii prostě rozhodnou nejen kašlat na cokoli, co jim Staršinové říkají, ale vědomě se tomu vysmívat, nebo to přímo sabotovat. Ano, to tu také bylo vždy, ale rysem Síťové generace je to, že jsou přesvědčeni, že mají Volbu, zároveň že Hierarchie nejsou důležité a že vždy existuje Alternativní svět, ve kterém mohou dělat to, co skutečně chtějí. Navíc je zde zmiňovaný odpor vůči “dinosaurům”, který posměch či sabotáž dále legitimizuje. Výsledkem jsou pak pro nás až neuvěřitelné činy žáků, např. lehání si na zem během hodiny a předstírání spánku (jak mi sdělili jeden učitel ZŠ), nebo odmítnutí realizace experimentu v laboratoři na chemickém cvičení, protože “nedává smysl” (jak vím pro změnu od VŠ lektora).  Sabotáž a posměch je o to jednodušší a přitažlivější, že komunikační mechanismy Síťové generace je na rozdíl od možností jakékoli předchozí generace umožní bleskově rozšířit v nekontrolované a svobodné “peer network”, neboli mezi sebou, a rovnou tím získat určitý společenský status na masové úrovni: JÁ dokážu vystoupit proti hodnotám předchozí generace! Celý světe, zři!

5.Učitelé tento konflikt řeší v tom horším případě ignorací jedinečnosti probíhající změny, popřením “síťového světa” nebo bojem se “sítěmi” či Síťovou generací.

Jistě, kdo jiní, než učitelé, si jsou vědomi, že se žáci a jejich myšlení a chování proměňuje. A kdo jiný, než oni, to mají jako první “na talíři”. Velice mě těší ti z učitelů, kteří bez popření sebe sama a vzdělávání jako takového dokáží komunikovat a pracovat způsobem, který je blízký jim, a přitom akceptovatelný síťovou generací (ne, neznamená to klouzat po povrchu a změnit se na otroka rozlíceného dětského davu).
Nepřestává mě ale udivovat při sledování učitelských médií, ale i při setkávání se s učiteli na kurzech, i jak nefunkční strategie někdy volí:
  • Ignorace specifičnosti. Zastoupit by jí mohl výrok typu: “No jo, puberťáci. Dělaj kraviny, snad z toho vyrostou. Žádné fejsbůky mě nezajímají ani nemusí zajímat, o to tu nejde, to je prostě pubertální záležitost pro mládež, no“. Inu, o ty fejsbůky tu jde, protože to je prostor, ve kterém se naši žáci sdružují a který dále podporuje jejich hodnoty a chování. Můžeme si vůbec dovolit takový prostor ignorovat? Ani z chování fejsbůkem představovaným úplně nevyrostou, ze síťových hodnot se už vyrůstat nebude:  mění se celá společnost, což mám potvrzené pro změnu z práce s managementem firem, které naši společnost významně ovlivňují. Ty jednak čelí příchodu prvních zaměstnanců “síťové generace”, kteří se chovají tak nějak zvláštně a mají specifické preference (nemyslím to ani kladně, ani záporně, prostě konstatuji změnu v pracovní síle), zároveň ale samy z důvodu prokazatelného zvýšení efektivity na “síťování” uvnitř svých firemních organismů vytváří značný tlak. Mladí ze “sítí” nevyrostou také proto, že síťová spolupráce a komunikace je při správném využití efektivnější, než jakákoli jiná (o tom zase jindy…). Tzn. je nutné pochopit, kde přesně se jinak věčná generační změna odehrává, a respektovat, že k tomuto pochopení se musím alespoň elementárně prokousat principy nového “síťového” světa. Pozor, ne s ním nebo touto změnou nutně souhlasit! Stačí jen porozumět.
  • Popření “síťového světa”. Potkávám se přímo nebo zprostředkovaně s některými učiteli, kteří specifičnost neignorují. Tito učitelé dost pravděpodobně pochopili. Zároveň ale uplatňují hodnotový soud, který jim pak velí jednat, třeba i v nejlepší víře, v souladu s výrokem typu “Facebook je zlo. Počítače jsou zlo. Mobily jsou zlo.” Toto pojetí reakce na “síťovou změnu” je založené na víře, že starý svět přečká útok “nového světa”, který je v tomto pojetí jen hračkou, případně dětinskou módou typu céčka, která časem pomine. Trendy ale opět hovoří jednoznačně: jedná se o směr, který je nastartován na plné pecky, a není zřejmě v moci jednotlivého učitele, aby ho změnil, ať už si o něm myslí, co chce. Sám se snažím synka na jednu stranu “odstínit” od přemíry displejů kolem něj, na druhou stranu mu pomoci se v jejich virtuálním světě co nejlépe zorientovat.
  • Boj se “síťovým světem” je nejméně účinnou a nejvíce destruktivní strategií. Bohužel nemám možnost se potkávat s učiteli, kteří tuto polohu zastávají, ale občas ní narazím v médiích a komentářích. Může být opět v naprosto dobré víře daného učitele představován výrokem “Fejsbůk je zlo. Chování mých žáků [síťové generace] je zlo.  Ale mým učitelským úkolem je vyrvat děti ze spárů zla. Pomůže tvrdá ruka.” Pomiňme, že “tvrdá ruka” je neslučitelná s hodnotami Síťové generace, a ano, více než u generace předešlé.  Problém je v tom, že v tomto případě se nejedná o boj s chováním. Jedná se o boj s hodnotovým systémem, s přesvědčeními, s normami, přímo s identitou našich žáků. Napadnout něčí identitu (já jako síťový člověk) je ovšem vždy útok, vzbuzující zcela explozivní reakce.

6. Tento “síťový konflikt” může přerůst do pozice pomyslné války.

Představme si ad absurdum vyhrocenou situaci, ve které jedna skupina lidí má rozvíjet druhou skupinu lidí, přičemž panuje mezi nimi zásadní neporozumění, nedůvěra, opovržení a nekompatibilita v jazyce, hodnotách i chováních, která “zablokuje” možnost vytvoření vztahu mezi oběma skupinami.

Je dost možné, že vzdělavatelé zareagují ještě silnější rukou, kterou se pokusí usměrnit z jejich pohledu neusměrnitelné a zcela nepochopitelné žáky.

Je dost možné, že děti Síťové generace jako reakci využijí technologií síťového světa k úplnému odstřižení se a zirelevantnění světa dospělých, případně se budou aktivně bránit svými metodami, jinak dost zničujícími.
Vznikne situace, ve které bude vztah učitele a žáka definován víceméně konfliktně, což bude způsobovat “zlo” na straně žáků a pochopitelnou disciplinární reakci ze strany učitelů. Tématem vztahu těchto dvou skupin pak nicméně už nebude vzdělávání, ale primárně řešení konfliktů….

Nepředpokládám, že by tento katastrofický scénář měl nastat, už jen proto, že mu lze dobře předejít!

7. Síťové válce lze z pozice člověka z nesíťové generace – třeba učitelů – předejít.

Dobrá zpráva na závěr úvahy. Opět ze své zkušenosti s prací s učiteli všech stupňů ZŠ až VŠ vím přímo od nich, že “to jde”:

Tedy, naladit se na žáky “síťové generace”, aniž bych přestal být sám sebou.

Dokázat je pedagogicky vést, aniž byla snížena kvalita vzdělávání.

Nechat probíhat normální generační střet, ale nenechat ho vyhrotit do polohy “síťové války” – aniž bychom žákům brali jejich svět nebo se vzdávali světa svého.

Učitelé, se kterými se na kurzech potkávám, si konkrétní strategie vytvářejí sami a já coby andragog spíše než pedagog jim v tom jsem maximálně tak průvodcem, většinu práce udělají sami.

Co jim k tomu ale pomáhá je toto:
  • Přijetí toho, že současný “síťový střet” je o nečem trochu jiném, než co zažili při střetu s generací svých rodičů.
  • Alespoň “pasivní” porozumění “síťovému světu”. Síťovou generaci naprosto zásadně formuje “síťový svět” technologií, tedy nástroje a média, které lidem síťové generace umožňují jim žádoucí chování, komunikaci a tvorbu vztahů, kompatibilních s jejich “síťovým světem”. Prvním krokem směrem k síťové generaci tedy musí být porozumění”síťovému světu” jako způsob cesty ke světu lidí síťové generace. Stačí znát jeho terminologii a “geografii” – ne ho hned umět ovládat nebo v něm aktivně působit. A dostatečná je alespoň pasivní znalost nových technologií a médií. Alespoň jednou se v nich “poráchat”.
  • Ukočírování svého strachu ze “síťového světa”. Tuším, že mezi mnoha lidmi z “předsíťové generace” panuje obava z toho, že svojí cestou k pochopení “síťového světa”, tzn. technologií sociálních sítí a komunikace, se znemožní, přiznají vlastní domnělou neznalost nebo zjistí, že se budou muset něco bolestně učit. Mnohokrát jsem zažil nečekaně nadšené stavy mezi učiteli zejm. generace 50+ z toho, jak zvládnutelný svět síťových technologií ve skutečnosti je. Myslím, že to nadšení pramení především ze zjištění malichernosti svého strachu z tohoto světa.
  • Nalezení své vlastní polohy nebo vymezení se vůči světu síťových technologií a hodnot. Pokud se síťovým světem a jeho hodnotami nesouhlasím, pak je legitimní a potenciálně i funkční strategií jeho přijetí jako “nutného zla”. Neznám nic trapnějšího, než učitelské “poturčence”, kteří najeli na komunikační a vztahový režim svých žáků při dokonalém popření své životní zkušenosti, situace a hodnot; prostě rezignovali na sebe samé. Toto ale vůbec není nutné! Není nutné “přizpůsobit se” světu síťové generace, ale přijmout ho jako realitu současné doby (třeba i jako nutné zlo) a v rámci těchto podmínek hledat strategie, které naopak tento svět umí využít pro učitelské potřeby. A o tom, že těch možností jsou stovky, se vždy přesvědčuji na našich kurzech pro učitele, kteří na nich vytváří někdy fantastické nápady na možnosti využití Facebooku a síťových médií právě učiteli.
  • Hledání cest ke sladění pedagogické práce se světem “síťové generace”. Ano, disciplína a řád musí být, ale “tvrdá ruka” a direktivní přístup se ukazují být jako energeticky náročnější, než alternativní metody, a měly by být minimálně podpořeny metodami založenými na hodnotách a chování síťové generace. Ony totiž nejsou neslučitelné se vzděláváním a tvorbou hodnot, i Síťová generace se umí – a chce – učit…

Upoutávka na závěr. Nečtěte, kdo nesnášíte reklamy.

Původně to měla být jen úvaha, ale neubráním se malé reklamě na závěr. Je totiž až k neuvěření, že se tématy technologií “síťové generace” nezabývá snad žádný z kurzů akreditovaných pro DVPP pro učitele, přestože se z mého pohledu a pohledu mnoha dalších jedná o naprosto aktuální a zásadní téma (hledal jsem v databázi, ale nenašel, ale třeba jsem hledal špatná klíčová slova?). V Unisoně jsme proto dali dokopy hned několik jednodenních kurzů na téma světa síťové generace nazíraného perspektivou sociálních technologií (které ostatně již nějakou dobu ve většinou neakreditované poloze různě nabízíme), a nechali akreditovat, jejich bližší popis a termíny najdete na  www.unisona.com .

Převzato s laskavým souhlasem autora z unisona.cz.

21 komentářů:

Pavel řekl(a)...
23. února 2011 6:53  

Realistický popis světa. Pěkně napsáno. Síťový konflikt ve svých horších formách (poslední odrážky bodů 3, 4 a 5) implikuje zcela zásadní problémy nejen při vzdělávání mladší síťové generace, ale zejména při její VÝCHOVĚ. Ve světě lidí se z generace na generaci předává také pojetí správného chování, morálky a práva a z tohoto hlediska lze jen těžko odhadnout důsledky síťového konfliktu generací. Děti naprosto nezbytně potřebujeme naučit alespoň některým základním zásadám a pravidlům, která celosvětově prokázala svou společenskou použitelnost, užitečnost a platnost a která byla ověřena zkušeností stovek generací (nezabiješ, nepokradeš...). Lidská společnost, tak jak ji známe a jakou ji, předpokládám, chceme předat svým dětem, na takových pravidlech stojí. Síťový konflikt narušuje zásadním způsobem mechanismus mezigeneračního přenosu těchto pravidel. Jejich nerespektování mělo v dějinách lidstva zatím vždy fatální důsledky a měli bychom se tedy začít zabývat širšími souvislostmi (již reálně existujícího) síťového konfliktu dříve, než bude pozdě.

Kalashnikoff řekl(a)...
23. února 2011 9:54  

Obávám se, že pro euroamerickou civilizaci už pozdě je. Stačí si přečíst Slávu a úpadek říše římské od Ch. Montesquieu a objevíme tolik paralel, až to zamrazí. Dějiny mají tendenci k opakování se a my se chováme naprosto stejně stupidně, jako Římané v době své descendence. Je to podivná zákonitost, která však funguje neúprosně. Počítače vše možná trochu akcelerovaly, ale jednoznačně jsme za vrcholem směřujeme dolů.

Anonymní řekl(a)...
23. února 2011 10:32  

Každá nová generace se chtěla odlišit od té předešlé, starší lidé si vždy mysleli, že s nimi odchází ten lepší svět. Takových textů bylo napsáno hodně již ve starověku. Pan Franc svým článkem jen přilil vodu do moře.

BoBr řekl(a)...
23. února 2011 11:13  

Jak je u pana France zvykem, skvělý článek. Jen na současné poměry trochu dlouhý. Díky!
Okamžitě z něj dělám povinnou četbu pro své studenty. My totiž problematiku konfliktu generací učíme! Nakonec stačí se podívat na články Učitelského spomocníka.

Anonymní řekl(a)...
23. února 2011 11:31  

Budoucí či snad současné mezigenerační drama mezi „stařešiny“ a novou „síťovou“ generací, které popisuje Mister Franc ve svém opusu, není žádným celovesmírným dramatem , ale docela jednoduše střetem dvou generací, z nichž jedna odchází a druhá nastupuje. Je to stejné jako kdysi – stařešinové nesnášeli „football“ a mladí hráli kopanou kde se jen dalo – stařešinové brojili proti dlouhým vlasům, hippies, džínám a písničkám od Beatles a mladí to všechno naopak milovali. Bylo to prostě normální, můj milý pchíteli Lúďo! Jen se okolo toho nedělala pseudověda, vzdělávací semináře v rámci DVPP a nehrozilo se ostatním „síťovou“ válkou. Síťová generace bude za pár let banda STAŘEŠINŮ a doufám, že je nenapadne, psát o té další generaci takové voloviny jako pan kolega Franc, který patrně nesleze z počítače do rána do večera.

BoBr řekl(a)...
23. února 2011 11:47  

Ano, anonyme 11:31, o vás se píše v kapitole 5. O vás arogantních popíračích faktu, že tato změna není úplně stejná, jako byly ty předchozí. Ona sice vychází z podobných základů, ale vyústění má zcela odlišné. Vaše naděje se upínají k tomu, že z toho ty děti vyrostou. Pan Franc vám ale chtěl říci, že ne! Že je na nás učitelích, abychom se se snažili věc pochopit. Že nám nezbývá, než studovat. Že musíme zvládnout nejprve technologie samotné a pak jít dál směrem k jejich aplikování pro nás i pro žáky přínosným způsobem. Je jedno, jestli jsme v Evropě, Americe nebo v Asii.

Pavel řekl(a)...
23. února 2011 12:13  

Zvláštnosti a souvislosti síťového konfliktu jsou zřejmě hlubší, než je vidí anonym 23. února 2011 11:31. Tentokrát se konfliktu účastní nejen "náhodní odbojáři" z řad mladé generace, ale bohužel také ti nejlepší (nechce se mi psát "budoucí intelektuální a občanská elita", ale asi to tak bude). Proto bych pozorování a závěry p. France nebagatelizoval.

Anonymní řekl(a)...
23. února 2011 12:17  

Nic nového pod sluncem. Do 18.století n.l. se tak mnoho nedělo. Cestovalo se na vozech tažených kravami či koňmi a to již od 4. tisíciletí př.n.l. Pak začal svět akcelerovat. Vývoj zejména v posledních 50-ti letech předčil veškerá očekávání a to ve všech směrech.

Každý lidský vynález lze využít i zneužít. Je moudré rozumně používat nejmodernější technologie. Avšak žijeme stále na Zemi a v reálném světě. Ať si vytvoříme virtuální svět jakýkoliv, vždy nutně dojde ke konfrontaci s tím reálným s fatálními důsledky.

Největším problémem dneška není ekonomická, ale morální krize. Lidé přestali rozlišovat mezi svým názorem a pravdou. Dokonce říkáme, že každý má svou pravdu. Co je dnes správné, tedy pravda? To, co mi přináší užitek teď hned v nejhorším to na čem se shodneme. Ani v pohádkách není snadné dostat džina zpět do láhve.
VM

Kalashnikoff řekl(a)...
23. února 2011 12:34  

Pane Bořivoji,
z Vašeho prvního příspěvku na mne dýchl takřka infernální děs. Jak může vysokoškolský učitel napsat "Jen na současné poměry trochu dlouhý"??? Už se tedy blíží doba, kdy se na VŠ budou požadovat magisterské diplomové práce v rozsahu 15 "normostran", disertace 50? To snad ne. Nebo máte čtenáře ČŠ za hlupce neschopné delší text přečíst a porozmět mu? My ještě nejsme čtenářsky negramotná síťová generace. A vůbec, cítím zde vát přismrádlého ducha doby. A oněm psal velmi trefně již Karel Čapek: http://krejci.bigbloger.lidovky.cz/c/56863/Karel-Capek-V-zajeti-slov-XLI-DUCH-DOBY.html, který s geniální jasnozřivostí ve Válce s mloky ukázal, kam tahle konzumní společnost kráčí. Dovolím si na závěr ocitovat:
"Kdyby aspoň ti Salamandři nebyli tak strašlivě průměrní, vyhrkl X jaksi stísněně. Ano, jsou jakžtakž vzdělaní; ale tím jsou ještě omezenější, neboť si osvojili z lidské civilizace jen to, co v ní je průměrné a užitkové, mechanické a opakovatelné. Stojí po boku lidstva jako fámulus Wagner po boku Faustově; učí se z týchž knih jako lidsky Faust, jenom s tím rozdílem, že jim to stačí a že v nich nehlodá žádná pochybnost. To nejhroznější je, že rozmnožili ten učelivý, hlupácký a sufizantní typ civilizované mediokrity ve velkém, v miliónech a miliardách stejných kusů; nebo ne, mýlím se: to nejhroznější je, že mají takový úspěch. Naučili se užívat strojů a čísel, a ukázalo se, že to stačí, aby se stali pány svého světa. Vynechali z lidské civilizace všechno, co v ní bylo neúčelné, hravé, fantastické nebo starobylé; tím z ní vypustili, co v ní bylo lidského, a převzali jenom její holou praktickou, technickou a utilitární stránku. A tato žalostná karikatura lidské civilizace se má ohromně k světu; buduje technické divy, renovuje naši starou planetu a nakonec počíná fascinovat samo lidstvo. U svého žáka a sluhy se bude Faust učit tajemství úspěchu a prostřednosti. Buď se lidstvo s Mloky utká v dějinném konfliktu na život a na smrt, nebo se neodvratně posalamandří. Co mne se týče, uzavíral X melancholicky, viděl bych raději to prvé." Síťová generace je evidentně poslamandřená. Není to její chyba, ale je to tak. Další kostka do skládanky.

Anonymní řekl(a)...
23. února 2011 13:07  

Souhlasím s předřečníkem, který usedl k počítači o půl dvanácté a jedna minuta. Pan Franc a ti další "ajťáci" nahoře dělají z prdu kuličku, aby byli zajímaví.

Člověka nějaká bedna s dráty vevnitř nebo informační technologie nezmění. Už lééééta třeba používám WORD a vůbec jsem se nezměnil. Pořád dělám stejný chybi!

Dan Franc řekl(a)...
23. února 2011 13:31  

Díky za komentáře. Uznávám, že příspěvek je dlouhý. Alespoň pro síťovou generaci, pro kterou cokoli nad 140 znaků už je nečitelné ;) Ano Kalashnikoffe, máte pravdu. Jako v Postřižinách, řítíme se do zkracovací doby. Učitelé jsou v mých očích těch, kteří by tu zkratku měli dětem pomoci ji buď rozvinout, nebo ukázat, jaká krása může být v hloubce.. nebo aspoň více než 140ti znacích.

Dále, rozhodně i já souhlasím a ostatně o tom píšu, že generační střet je sociologická nutnost a věc žádoucí. Rozhodně každá z předchozích generací "nerozuměla" generaci předchozí.

Problém vidím v tom, že "porozumění" generaci současné nelze vybudovat zcela jen na naší životní zkušenosti, protože neobsahuje zážitek takové formu tvorby vztahů, komunikace a sdílení a tvoření informací, která formuje generaci současnou.

Příklad s dlouhovlasými rodiči vs jejich hipíky je velmi trefný, občas se totiž uvádí, že současný střet může být tomuto docela podobný. I v šedesátých letech - více než později - byly dvě generace ve velkém hodnotovém protikladu. A podívejte se, jaké bouře to po světě v té době působilo.

Komentář o morální krizi by bylo zajímavé vztáhnout k těmto novým komunikačním a vztahovým médiím... dnes více než kdy jindy mnoho pravd existuje paralelně vedle sebe a mají stejnou šanci na přežití. Učitele pak vnímám jako kormidelníky lodí plné dětí těmito světy pravd.

BoBr řekl(a)...
23. února 2011 13:59  

Tohle je Kalashnikoffe opravdu velmi zásadní. Nevím, jestli si mohu dovolit pana France vykládat, ale cítím tu potřebu. Podle všeho se zdá, že naše válka se odehrává na zcela jiném poli, než si představujete. Ta válka na první pohled vůbec nemusí jako válka vypadat. Vede přes vnuknutí smyslu konání těm Salamandrům, kteří jsou schopni onen nadpozemský smysl lidské existence pochopit. I o vás píše pan Franc v 5. kapitole. Na zavrhování síťových aktivit je pozdě. Zbývá pouze celý ten prostor akceptovat a vnést do něj důležité myšlenky. Jsem úplně klidný, protože ony se už budou šířit samy. Ony ty děti zase úplně blbé nejsou - tedy určitě ne všechny!
Pokud jde o délku příspěvku zde na ČS, což je vlastně blog, nepokoušejte se ji srovnávat prací vědeckou. I když i ta může být docela krátká - nebo naopak dlouhá a nicneříkající.

Anonymní řekl(a)...
23. února 2011 14:56  

"Podle všeho se zdá, že naše válka se odehrává na zcela jiném poli, než si představujete. Ta válka na první pohled vůbec nemusí jako válka vypadat. Vede přes vnuknutí smyslu konání těm Salamandrům, kteří jsou schopni onen nadpozemský smysl lidské existence pochopit."

Teda, BOBR, voni sou strašně složitá osobnost a ryzí intelektuál. Až jde z toho hrůza. Vás bych před naše "ceska ditka" nepustil ani náhodou. Ještě byste je zkazil, pacholky. Pak si budou myslet, že jsou něco extra. Síťová generace? Fajn, na věšáku je síťovka a koukej mazat, pacholku, na nákup. Pořád abych se s tím tahala jenom sama. A alou! Já ti dám síťovou generaci.

Dan Franc řekl(a)...
23. února 2011 14:59  

Salamandři..... síťování vede jednak k obrovské průměrnosti, ale i k historicky nebývalé možnosti prosadit se jako jednotlivec vůči mase a průměru.

Krásný příklad je popová hvězdička Justin Bieber. Neslyšeli jste o něm, to nevadí, já ho mám taky jen jako studijní materiál.

Dotyčný adolescent je v současné době ztělesněním "průměrnosti" ranně pubertálního vkusu. Adorují ho masy (síťové generace), zejména za pomoci síťových nástrojů.

Na druhou stranu, dotyčný se do středního proudu dostal díky YouTube, kam coby frustrované čerstvě pubertální děcko umisťoval svá videa. Díky tomu, že nemusel čelit žádným "vstupním branám" mediálního průmyslu, získal popularitu čistě díky sociálnímu webu.

Tedy, v síťovém světě kralují masy, ale králem může být kdokoli a možnosti k tomu má historicky nevídané.

Přeškoda, že nám chybí nějaký Čapek nebo Peroutka, kteří by se na síťovou generaci podívali po svém.

poste.restante řekl(a)...
23. února 2011 15:08  

Inu, tak každý se musíme nějak živit, že jo?

Pletu se, anebo jsme tutu diskusi již jednou vedli?

Nemohu se zbavit dojmu, že podobné teze jsem četl již zhruba před rokem.

Principiálních odlišností a vůbec mezigeneračních konfliktů již bylo popsáno neurekom.
Postavit si na tom alespoň část své živnosti? Proč ne, když se najdou lidé, kteří Vám zaplatí.

Asi by bylo korektnější přidat štítek "inzerce", nebo "PR článek", ale na to nehleďme. :-)

Osobně považuji vcelku za irelevantní, zda budeme označovat generace za "hamburgerové", "televizní", "fejsbůkové" nebo "síťové".

Mladší generace odjakživa shlížejí na "stařešiny" jako na blbce.

Starší generace si odjakživa myslí, že s jejím odchodem končí ten lepší svět, který posléze musí "ti mladí" logicky dovést k zániku.

Já si myslím, že technologie se vyvíjejí.
Měli jsme tu v Postřižinách "dobu zkracování" a teď přišla "doba internetová".

Jen co dopíšu tento příspěvek, skočím zkontrolovat nejmladšího potomka, protože už hraje přes hodinu ZOO Tycoon a měli jsme dohodu, že budeme číst pohádku, pak dám řeč s nejstarším, kterého učím po odpolednách programovat, jak pokročil s problémem a večer až se prostřední ratolest vrátí z divadla, ukážu jí na youtube, že jsem měl pravdu, když jsem tvrdil, že Kate Ryan není původní interpretkou písně Désenchantée a že originální klip od Mylene Farmer se k textu, (jehož překlad jsem si vygooglil,) hodí mnohem víc.
To, že o tom všem nehodlám internetovou komunitu informovat on-line na facebooku, není důkazem mezigenerační propasti, ale mým nahlížením, že:
1. ostatním je to vše úplně jedno
2. co je komu po tom, co doma dělám

P.S.: Jedna ratolest profil na fbíčku má a druhá nikoliv. (Třetí ještě neumí psát.)
Já mám FB profil taky. Zrovna včera mi přišla nabídka na přátelství od bývalého studenta... ;-)

poste.restante řekl(a)...
23. února 2011 15:19  

Sákryš, ten proces schvalování příspěvků a s ním související prodleva je otravující.

Sotva jsem odklepnul příspěvek, koukám, že přibyly tři komentáře a polovinu mých myšlenek už použili pánové BoBr a Franc. Inu což.

Tak dodám jen, že my měli svůj svět sněhových bunkrů a her na partizány na sousedovic hrubé stavbě domu.
Rozhodně jsme nestáli o to, aby nám do něj strkali dospělí nos.

Čili rolí učitele by mělo být, kromě jiného, o tomto světě vědět, znát jeho specifika a rizika, ale vstupovat do něj jen na základě pozvání.

V tomto ohledu budiž článek pana France hodnocen jako přínosný.

Anonymní řekl(a)...
24. února 2011 8:58  

Kalashnikoff řekl(a)...
Pane Bořivoji,
z Vašeho prvního příspěvku na mne dýchl takřka infernální děs. Jak může vysokoškolský učitel napsat "Jen na současné poměry trochu dlouhý"??? Už se tedy blíží doba, kdy se na VŠ budou požadovat magisterské diplomové práce v rozsahu 15 "normostran", disertace 50?
Ta doba je už dávno tady, u státních maturit z cizího jazyka je rozsah písemné práce vymezen počtem slov. Nevzpomenu si teď přesně kolik to je slov, ale vím, že za překročení stanoveného počtu se sráží studentům body.

Anonymní řekl(a)...
24. února 2011 11:09  

Pane Kalashnikoffe,

rozsah práce je sice vymezen počtem slov, ale ten původní nesmyslný návrh, aby se za překročení tohoto počtu strhávaly body, byl již dávno zrušen. Neplatí to ani v češtině, kde je též rozsah vymezen počtem slov. Body se strhávají jen v tom případě, že je počet slov nižší.

Luděk Blaha řekl(a)...
25. února 2011 19:20  

Mezigenerační konflikt je daleko hlubší, než si vůbec dovedeme představit. Především jeho akcelerace je přímo zdrcující.
Už mnoho let pozoruji, jak si žáci druhých ročníků čím dál tím víc stěžují, že prváci jsou o hodně drzejší, než byli oni loni.

Anonymní řekl(a)...
26. února 2011 11:26  

Pro autora článku:

Krátká řeč - ozdoba lidstva.

To platilo již dááávno před dobou digitální.

Hledat myšlenku, je-li nějaká, v pytli vaty, na to opravdu nemám čas.

Petr S.

Anonymní řekl(a)...
1. března 2011 15:23  

Hezký článek. V mnohém má pravdu. Čas ukáže jestli přehání či ne a co to přinese. Je pravda, že konflikt generací nastupuje nebývalou silou. Sítě to navíc umocňují.
Co to přinese uvidíme. Bojím se, že situace není tak jednoduchá a širší souvislosti jsou zatím pod hranicí vnímatelnosti současných elit.
Situace asi nebude tak jednoduchá.

Síťová generace posílí kvantitu a kvalitu technologií, především těch, závisejících na ICT, ale mám obavy, že kvalita výrobních prostředků není ještě na takové úrovni, aby tomu stačila. Navíc nežijeme v izolovaném světě a jak to již v komentářích zaznělo může zvítězit hrubá síla a Řím bude srovnán se zemí barbary.
Někdo musí ten žvanec zajistit. A všichni by se chtěli bavit. Budoucnost možná bude v práci u počítače. Ale lidské tělo potřebuje přežít. Někdo musí tu potravu dopravit. Roboti to zatím nezvládají. A když ano, musí je někdo sestrojit. Ten musí ovládat sofistikované technologie, které ale hraní her nenaučí. Myšlení a vzdělávání bolí. Hry, které nutí namáhat mozek zas tak populární nejsou a dobře se neprodávají. Totéž platí o vzdělávacích programech.
Je zřejmé, že poměr opravdu vzdělaných jedinců síťové generace (kteří nejenom ví, ale i umí použít) vzhledem k ostaní populaci bude mnohem menší než tomu bylo dosud. Otázkou je, zda to bude stačit na udržení současné úrovně technologií či zda je masy ostatních konzumentů smetou.
Nedoceňované je stále počítačové vzdělávání. To co je dnes používáno je jen náznak možností, které ICT poskyuje. Zde vidím velké rezervy.
Další možností je přímé propojení mozku s počítačem, které zajistí dostatek přímých informací a posílení schopností mozku včetně komunikací.
Ale vše může zhatit současná krize. Stačí politické bouře - naštvané masy lidí - diktátor, spasitel - omezení komunikací - odbourání internetu ve jménu nějaké ideologie a jsme hned o několik desítek let zpět.

mira.k@centrum.cz



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.