Karel Kaprálek: Základní školy praktické – mýty a realita

úterý 15. června 2010 ·

O základních školách praktických, dříve zvláštních školách, se v poslední době v médiích hojně diskutuje i informuje. Bohužel většina informací je emociálně zabarvena a je zkreslena.


I současný přístup ministerstva školství působí dojmem minimálně neinformovanosti o podstatě i genezi současného stavu tohoto typu škol. 

Základním mýtem, který  zkresluje pohled na praktické základní školy, je předpoklad, že jsou odjakživa určeny žákům s mentálním postižením, tedy dětem s IQ méně než 70 bodů.

Zvláštní školy ale nikdy pouze těmto žákům určeny nebyly. Stalo se tak pouze formálně až souběžně s novým školským zákonem v roce 2005.

V předchozím školském zákoně bylo obecně stanoveno, že  ve zvláštní škole se vzdělávají žáci, kteří se nemohou z rozumových důvodů s úspěchem vzdělávat na základní škole. Tato definice korespondovala s realitou a byla výstižná. S novým školským zákonem a následně s názvem přílohy k rámcovému vzdělávacímu programu se mentální postižení najednou objevilo jako pevná součást definic těchto škol. Důvod, proč byly školy takto chybně (a v rozporu se svou činností) definovány, byl motivován snahou odboru speciálního školství MŠMT zachovat snížený počet žáků ve třídě a udržení těchto škol v systému speciálního školství. Současná interpretace této změny, z které vyplynulo obvinění škol z porušení zákona a hrozba sankcí je zpětná a vznikla až v současnosti. Dokladem toho je, že MŠMT celých pět let, co je nový školský zákon v platnosti, školy prostřednictvím ČŠI kontrolovalo a na žádné pochybení v této věci neupozornilo.
Důsledkem legislativní změny z roku 2005 je zásadní rozpor. Příloha RVP  pro žáky s lehkým mentálním postižením byla vytvořena na základě dlouholetých zkušeností se vzděláváním žáků s podprůměrným a hraničním intelektem na zvláštních školách a proto s možnostmi mentálně postižených žáků nekoresponduje a běžný žák s mentálním postižením není schopen vzdělávací program vytvořený na základě této přílohy úspěšně absolvovat.

Vzhledem k personálnímu obsazení speciálními pedagogy a nízkému počtu žáků ve třídě praktické školy samozřejmě úspěšně zvládaly a zvládají na základě individuálního přístupu a individuálních vzdělávacích plánů úspěšně vzdělávat i žáky s lehkým a středním mentálním postižením, s kombinovanými vadami, s autismem či s poruchami chování. To však nic nemění na faktu, že náročnost vzdělávacího programu je nastavena pro rozumově podprůměrné žáky bez mentálního postižení.

Z hlediska této skupiny žáků byla příloha rámcového vzdělávacího programu pro základní školy určená základní školám praktickým (RVP ZV LMP) výrazným krokem vpřed. Stejně jako u běžných základních škol uvolnila ruce pedagogům, zvýšila počet vyučovacích hodin, umožnila zařazování volitelných a nových předmětů, přelomově ale logicky zavedla i do tohoto typu škol cizí jazyk. Celkově posunula vzdělávání výše uvedené cílové skupiny do té míry běžné základní škole, jak jen to je reálně možné, s úmyslem umožnit žákům maximální rozvoj v rámci jejich možností. Zároveň legislativa logicky stanovila, že tyto školy poskytují základní vzdělání, čili vzdělání formálně shodné s běžnými základními školami.

Proč by měly základní školy praktické existovat a být zařazeny v systému speciálního školství, když jejich žáci zčásti nemají mentální postižení? Odpověď je jednoduchá. Protože už žák s inteligencí v pásmu výrazného podprůměru vzdělávací program běžné základní školy nezvládne. Navzdory hojně opakovaným „pedagogickým mýtům“ zde nepomohou žádná podpůrná opatření. Nezvládne ho ani při navýšení počtu hodin ani při opakování ročníků ani za pomoci asistenta. Dosažení klíčových kompetencí na úrovni požadované rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání je nad rámec možností těchto žáků. Tato skupina žáků, zčásti přestupující do základní školy praktické, má problémy nejen s mechanickou pamětí, ale především s logikou a schopností aplikací naučené látky. Ve schopnostech aplikace naučeného je také jejich hlavní a nepřekonatelný limit. Dalšími rysy, které obvykle komplikují jejich vzdělávání, je nízká schopnost až neschopnost samostatné práce, nízká motivace pro vzdělávání a snížená ochota překonávat překážky při svém osobním rozvoji. Vysoké množství žáků základních škol praktických jsou i žáci, jimž vzdělávání spolu s podprůměrným intelektem komplikuje neschopnost soustředění na podkladě ADHD. 
Na základních školách ve velkých kolektivech tito žáci zcela zákonitě selhávají a jejich vývoj bez intenzivní individuální péče stagnuje. Jejich vzdělávání vyžaduje v mnohých ohledech zcela jiné postupy než výuka žáků s průměrnou a nadprůměrnou inteligencí.

Podstatný fakt, o kterém se dnes z nepochopitelných důvodů nemluví, je skutečnost, že pro úspěšnost ve školním vzdělávání je testy měřitelná inteligence jen jedním z mnoha faktorů, faktorem jistě důležitým, nicméně ne zcela zásadním. Kriterium mentálního postižení jako jediné podmínky pro možnost speciálního vzdělávání třídí děti nepřirozeným a nelogickým způsobem.

Co základní škola praktická  nabízí? Žáci se vzdělávají v kolektivech do deseti žáků, výuka je zajišťována kvalifikovanými speciálními pedagogy, individuální vzdělávací plán je běžně používán jak pro žáky se specifickým postižením, tak pro žáky z hlediska školního vzdělávacího programu nadané. Školní vzdělávací program kopíruje strukturou i obsahem základní školu, ovšem konkrétní probíraná látka je kvalitativně i kvantitativně modifikována v souladu s potřebami a především reálnými možnostmi žáků. Rámec této modifikaci dalo MŠMT.

Základní  škola praktická tedy není, jak z výše uvedeného vyplývá, nezákonné zařízení sloužící segregaci a ubližující dětem, ale naopak zcela mimořádná služba poskytovaná naším systémem školství, která umožňuje žákům s podprůměrným a hraničním intelektem dosáhnout vzdělání dle jejich maximálních možností za zcela nadstandardních podmínek.

Druhý též velmi podstatný mýtus je ten, že rodiče či žáky je možno nějakým způsobem donutit k docházení do základní školy praktické. V našem současném školském systému nelze rodiče nijak přimět ke změně základní školy ani k přestupu do speciálního školství, ze žádné základní školy nelze jakéhokoli žáka vyloučit.
Zařazení do ZŠ  praktické není automatické nikdy. Podmínkou je doporučení  pedagogicko-psychologické poradny a především písemná žádost rodičů. Bez osobní iniciativy rodiče, který se svým dítětem obejde poradenské zařízení a lékaře a dostaví se s písemnou žádostí do ZŠ praktické, není přestup žáka možný.

V návrhu nové vyhlášky MŠMT o speciálním vzdělávání se objevila formulace zakazující přijímat do tohoto typu školy žáky bez mentálního postižení. Vejde-li tato vyhláška v platnost, znamená to nejen faktický konec tohoto segmentu školství, ale výrazné omezení práv žáků. Především žáci s výrazně podprůměrnou inteligencí bez dalšího zdravotního postižení nebudou mít jinou možnost, než setrvávat v pro ně nezvládnutelném programu základního vzdělávání, bez možnosti jakýchkoli úlev typu individuální vzdělávací plán. Tito žáci jsou totiž z pohledu školské legislativy bez postižení a na speciální vzdělávání nemají nárok.


Přijetím vyhlášky ztratí  i žáci s jiným než mentálním postižením, pro které není základní škola zvládnutelná a nevyhovuje jim individuální integrace, možnost volby a  právo vzdělávat se podle jim vyhovujícího vzdělávacího programu ve speciální škole. Samozřejmě pak stát ušetří na výdajích na vzdělávání této skupiny žáků. Rozhodně to ale nebude krok vpřed.

V této souvislosti je poměrně zajímavé, že školy pro žáky vyžadující zvláštní péči mají být v rámci sjednocení základního školství utlumeny či zrušeny, přičemž právo na existenci ve svém důsledku obdobným způsobem segregujícím víceletým gymnáziím nikdo neupírá, ani jim nikdo nediktuje, jaký inteligenční kvocient musejí mít jejich žáci. Je zde,  stejně jako dříve ve zvláštních školách, hlavním kriteriem školní úspěšnost. Jako by právo vzdělávat se způsobem, který jim vyhovuje, měli pouze nadané děti sociálně vysoce postavených rodičů. Je to vysvětlitelné tím, že děti se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich rodiče netvoří tak mocnou loby jako zastánci víceletých gymnázií, elitních jazykových škol a podobných zařízení.

Třetí a poslední  mýtus, který bych rád uvedl na pravou míru, je obecné přesvědčení, že základní školy praktické jsou příčinou špatné umístitelnosti a malé konkurenceschopnosti svých absolventů na trhu práce. Tady se zaměňuje příčina a důsledek. Hlavním problémem absolventů jsou především jejich vlastní limity, a to limity rozumové i morální a hodnotové. Úspěšný absolvent základní školy praktické má s pohledu získaných kompetencí předpoklady uspět na středním odborném učilišti mezi absolventy základní školy. Vyžaduje to však od něj vůli a maximální snahu, protože se vrací z relativně hodně chráněného prostředí speciálního školství do dravého hlavního proudu vzdělávání. Samozřejmě se mu nabízí i srovnatelná škála učebních oborů na učilištích speciálních.

Vzhledem k splnění povinné školní docházky však nikdo nemůže žákovi střední školy nařídit, aby do střední školy docházel. Mnozí bohužel využívají své svobody a odcházejí s vidinou rychlého výdělku nekvalifikovaně pracovat. Tento problém je ale složitější a žádná základní škola ho nevyřeší.

Případný zánik většiny základních škol praktických může vést logicky i k návaznému zániku části speciálních středních škol a učebních oborů, čímž se opět sníží pro žáky s podprůměrnou a hraniční inteligencí možnost získání kvalifikace.

Srovnávat vzdělávací  úspěšnost žáků základních škol a základních škol praktických na dalších stupních škol je stejně nelogické  jako srovnávat vysokoškolskou úspěšnost žáků základních škol a víceletých gymnázií. Jedná  se zde o skupiny se značně rozdílnými vzdělávacími předpoklady.
Naopak zajímavý  by byl průzkum srovnávající  kvalitu získaných klíčových kompetencí  úspěšného žáka základní  praktické školy a neúspěšného žáka běžné základní  školy. 


Celý systém našeho speciálního školství je navzdory osočování ze všech stran vybudován velmi velkoryse. Disponuje dlouholetou tradicí, vynikajícími personálními i materiálními podmínkami. Zrušit jej je jednoduché, znovu vytvořit prakticky nemožné. Naší legislativou je zcela správně nastaveno, že žák i rodič mají  právo zvolit individuální integraci v běžné škole.


Proč  chceme ale dělat krok zpět a brát jim právo individuálně se rozhodnout se pro vzdělávání ve škole speciální?

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
16. června 2010 11:59  

Podnětný článek. Jen je škoda, že naše veřejnoprávní televize pořádá besedy k tomuto tématu s tak ubohým obsazením, jako včera. Jen chudák Klíma měl normální názory, ostatní by měli tu zvláštní školu nejdřív absolvovat.

Anonymní řekl(a)...
16. června 2010 19:38  

Dobrý den,
plně souhlasím se vším, co bylo v článku uveřejněno. Konečně jsem si přečetla objektivní pohled na speciální školství. Při sledování úterního pořadu k situaci v ZŠ praktických jsem byla mírně řečeno rozladěna. Jako speciálního pedagoga mě uráží, když někdo hovoří o problematice vzdělávání dětí se speciálními vzdělávací mi potřebami a má v této oblasti minimální zkušenosti.

Anonymní řekl(a)...
20. června 2010 23:10  

Velmi hezký a hlavně reálný článek. V dnešní době si připadám trochu jako člověk z jiného světa. "Zvláštní" školy, které už 5let formálně neexistují, mohou za to, že vzdělávají rómské děti a ještě za to, že je vzdělávají špatně a málo, a že děti v těchto školách jen tančí (dle úterního pořadu v TV). Rómští rodiče nejsou zodpovědní za nic, natož za vzdělávání svých dětí. Za Rómy mluví jen lidé, kteří sami mají vzdělání, ale nikde jsem neslyšela názor těch většinových Rómů, těch ze sociálně vyloučených lokalit, těch, kteří opravdu mají lehce mentálně postižené děti nebo děti v hraničním pásmu lehkého mentálního postižení. Sama na ZŠ praktické působím a žádný z rodičů si nepřeje návrat svých dětí do hlavního proudu. A taky jak by se tyto děti mohly vrátit, když horko těžko zvládají naší školu. Jak by pak mohly být uspěšní v běžné ZŠ?
Všichni, kteří chtějí rómským dětem pomáhat by asi měli začít v první řadě s prací s jejich rodiči, vždyť oni jsou ti jediní, kteří jsou za své vlastní děti zodpovědní, oni ovlivňují to, zda jejich vlastní dítě půjde po absolvování ZŠ do učení a pak následně i pracovat nebo se bude poflakovat po ulicích a bude čekat na dávky ze sociálky. Ve škole můžeme na tyto děti působit ze všech stran, ale co je to platné, když názory rodiny se s našimi diametrálně rozcházejí a děti nám při předprofesní přípravě sdělí, že učit se nepůjdou a pracovat také ne, protože budou žít z dávek jako rodiče. Všichni víme, že při nemoci nemá cenu odstraňovat jen důsledek, ale že se musí hledat i příčina. Toto pravidlo by se mělo striktně dodržovat i v tomto případě. Nechť rómští aktivisté pracují s rodiči, rodiče pak se svými vlastními dětmi a my speciální pedagogové (tolik finančně nákladní učitelé) pak nebudeme muset bojovat s větrnými mlýny a budeme se moci věnovat dětem,které vynaložené prostředky alespoň částečně vrátí ve formě úspěšného pracujícího člověka. Teď trochu zaváním socialismem, ale někdo fakt rukama pracovat musí, jinak na ty naše výplaty opravdu nebude. :-)

Anonymní řekl(a)...
19. srpna 2010 23:02  

Děkuji panu Kaprálkovi za jeho článek. Moc bych si přála, aby si ho přečetl i náš pan ministr školství.

Anonymní řekl(a)...
8. června 2012 23:12  

Romové zkrátka dosud neveří, že štědrost sociálního státu přestává být samozřejmost a že pokud Romové nezačnou měnit své postoje ke vzdělání, nezmění se ani jejich situace. Naopak je čeká mnohem zoufalejší budoucnst.

CatCatherine25 řekl(a)...
29. prosince 2015 12:25  

Je to skvělý článek, který přesně vystihuje problematiku vzdělávání žáků s mentálním postižením. Byl napsán už před pěti lety, ale od té doby se bohužel nezměnilo nic k lepšímu, spíše naopak.

luboš řekl(a)...
29. prosince 2015 13:35  

K napsanému není co dodat - snad jen tesat do kamene...
Jeden nemusí být ani speciální pedagog, dokonce ani učitel...
Stačí mít prostý "selský rozum" a trochu citu pro logiku aby porozuměl...
Obojí zřejmě chybí nejen ministryni (ostatně její minimálně čtyři předchůdci na tom nebyli lépe), ale i jejímu politickému náměstkovi Štechovi, náměstkyni NÚVu Zapletalové a určitě i odbornému náměstkovi Fidrmucovi. O poradkyni Laurenčíkové nemluvě.



Petr Pan řekl(a)...
29. prosince 2015 16:43  

Ministři školství:
Josef Dobeš (13. 7. 2010 – 30. 3. 2012)
Miroslava Kopicová (8. 5. 2009 – 13. 7. 2010)
Ondřej Liška (4. 12. 2007 – 8. 5. 2009)
Klára LAURENČÍKOVÁ, vrchní ředitelka sekce speciálního vzdělávání, MŠMT (2010)

Od září 2011 je v platnosti vyhláška 147 měnící vyhlášku č.73/2005, která stojí za jestě větší šikanou rodičů žáků s LMP ze strany ŠPP. Byla napsána jazykem, který nápadně připomíná jazyk rozsudku ve věci DH z roku 2007. Zajímavostí je, že paní Jana Zapletalová byla na jednání vládou delegována. Na přípravě vyhlášek se podílela i paní Klára L.Š.

Pan ředitel Kaprálek přesně napsal jak a komu měly tzv. zvláštní školy sloužit. Během těch pěti let se opravdu ukázalo, že některé z výstupů upraveného RVP jsou pro žáky s LMP nedosažitelné, ale prostřednictvím podpůrných opatření (např. IVP), mohli tito žáci úspěšně dokončit školní vzdělání s úplnou gramotností.
Pokud je současným cílem MŠMT běžné školy přetransformovat do jakési podoby tzv. zvláštních škol, tak ze speciálně pedagogického pohledu to může být akceptováno. Otázkou do nového roku zůstává, jak se s tím vyrovnají kantoři v těchto školách. Pokud se jich na to někdo tedy ptal?

Michal řekl(a)...
8. ledna 2016 11:24  

Dobrý den,

autor článku očividně nerozumí Romské problematice. Co se týče účelu škol je pravda, že žáci kteří jsou slabší a nezvládli by základní školu, je takové řešení nejspíš vhodné ale spíš pokud o závažnější případy. V jiných případech je systém zvláštních škol zcela nepřijatelný a neúčinný jak je vidět. Proč jsou romské děti dávány do zvláštních škol? Proč s tím jejich rodiče souhlasí? K čemu to vede? To jsou otázky kterým autor článku nerozumí a ani většina lidí nechce rozumět. Nestačí říct, že rodiče mají právo. Je nutné vzít v úvahu minulost romské populace. Dějiny pronásledování, dekrety o zákonném vraždění a dalších hrůzostrašných útoků ze strany různých vládních systémů a většinových obyvatel. I přesto, že Romové nepřišli dělat problémy. Tímto stoletími vytvářeným prostředím se demotivovalo toto obyvatelstvo a nejen to, ale také bránilo pokroku. Přesto je až s podivem, že si uchovávají svou hrdost a je mezi Romy spoustu talentovaných a inteligentních lidí a bylo by i více nebýt diskriminace a zvláštních škol. Autor článku neví s jakými pocity se vyrovnávají děti romského původu na ZŠ a tak je pro ně i pro jejich rodiče přijatelnější být tam kde jich je víc a mají větší pocit bezpečí. Stačí jim zkušenosti jiných dětí a sami si zvolí ZVŠ. Co jejich motivace? Generace diskriminace vede k tomu, že Rom s VŠ má o hodně větší problém najít práci. A to není otázka 10 let ale problém předsudků je tu už tisíce let. Tak proč se snažit ani je to nenapadne, ne ze špatných pohnutek, ale protože si navíc nevěří. Není to správný postoj, jsou tu díky Bohu tací, kteří jdou za svým a bojují aby si získali to na co mají právo. Ale kdo za tu situaci může. Ony děti? Jejich rodiče? Když už i oni se narodili do podmínek podobných jejich dětem.
Takže řešením celé situace je mít více dobrých příkladů. Ty získat proaktivním přístupem státu k zaměstnanosti vzdělaných Romů. Potlačování předsudků ve školách od učitelů, od úředníků, od médií. Změnit sociální politiku. Pracovat by mělo být vždy lepší než pobírat dávky. Ale i k tomuto tématu je možné říci mnoho. Rom, který chce pracovat ve firmě je slušný, to má velmi těžké na pracovišti a tak ho stres kdy stále slyší vtipy o cikánech a nelichotivé poznámky, cítí se odstrkován ho přiměje k tomu, že v práci skončí ...a začíná kolotoč problémů... a co jeho děti mají ony motivaci? Moudrý rodič bude přes to povzbuzovat své děti, ale to chce mít silnou víru, že se možná něco časem zlepší. To už je trochu jiný pohled. Už to není tak černobílé, že? Od tohoto se dá odrazit k řešení. A ne od úzkoprsého pohledu, který je tvrdý a nekompromisní. (Když to zvládnu já, nebo jiní tak to jde...a podobně, vlastní zkušenosti někdy klamou správný pohled na věc, kdo z majoritní společnosti vyrůstal v generacích pronásledovaných rodin, zabíjení, mučení, nařízených ženských sterilizací, obviňování z kanibalismu, zakazování nakupování a další nespravedlnosti.)Ano jsou mezi Romy špatní lidé? Ano, jsou. Ale není to nijak dáno původem. Naopak Romové byli vždy čestní lidé, chtěli být a dodnes je jich hodně. Je to zázrak, že to dokázali přečkat. Ale okolnosti samozřejmě vedli, že jsou na okraji společnosti, ne jejich mentalita. A tak to vedlo k problémům. Závěr: Zvláštní školy ne. Dejte motivaci, povzbuzujte rodiče, že dítě chcete v základní škole a že mu budete chtít pomáhat a pak to snad půjde ale je v tom potřeba vytrvat. UČITELÉ -zkuste si prosím uvědomit tisíc let ničemnosti konané vůči Romům a pak Vás to možná přiměje být shovívavější. Ale přeci, pak se někdo zachová z romů špatně, nebo zaslechnete něco v médiích a zakořeněné předsudky vás donutí vzpomenout si na tento článek a ve svých očích ho odsoudit a vrátit se zpět ke svým tvrdým možná se snahou je krýt předsudkům. Jestli to tak nebude tak jste ve své osobnosti dosáhli velkého pokroku a můžete být na sebe hrdí -Nyní jste opravdu dobrými učiteli.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.