V dobře prosperujících pracovních společenstvích se lze jen těžko obejít bez jasně definovaných nároků na kvalitní výkon profese. Učitelství je postrádá.
Teze:
- Standard učitelské profese je potřebný pro dosahování kvalitních výsledků vzdělávání u dětí.
- Standard musí vzniknout participativně, aby všem, kteří se jím mají řídit, byl srozumitelný a mohli ho přijmout za svůj.
- Standard dává smysl jen tehdy, stane-li se součástí koncepčně pojatého systému podpory kvalitní práce učitelů (včetně legislativy a financování).
V dobře prosperujících pracovních společenstvích se lze jen těžko obejít bez jasně definovaných nároků na kvalitní výkon profese. Učitelství je postrádá.
Se změnami ve společnosti byly redefinovány cíle vzdělávání. S nimi vznikl i požadavek na nové dimenze práce učitele. Pro nezanedbatelnou část učitelů však nové nároky postrádají jasný obsah. Vytvoření standardu považujeme za jeden z nezbytných kroků k tomu, aby se kvalita vzdělávání nezhoršovala. Standard je nezbytný i pro zkvalitnění pregraduální přípravy učitelů.
Jeho potřebnost dokládají i školy v ČR, které jsou známé svou kvalitou. Ty si vnitřní standardy kvality práce vytvořily samy. Smysl takového kroku je zřejmý: učitelům jasně formulované požadavky na kvalitní práci slouží jak pro autoevaluaci, tak pro získávání zpětné vazby; vedení školy pomáhají rozpoznat potřeby profesního rozvoje učitelů, na něž může reagovat. Společným rysem interních standardů školy je participace všech členů učitelského sboru na jejich tvorbě, na vyjasnění jejich funkce a jejich přijetí.
Tento postup je demokratický. Měl by být replikován pro vytvoření a zavedení standardu i v celostátním měřítku, chceme-li, aby standard skutečně pomohl zvyšovat kvalitu práce učitelů a jeho vývoj nebyl jen mrháním penězi Starý autoritativní přístup – tj. vytvoření a zavedení standardu shora, bez diskuse s učiteli – je potenciálně spojený s vnější kontrolou a tlakem, který má za důsledek vnitřní odmítání, vzdor, snahu vyhovět jen vnějšně a formálně.
Toto nebezpečí je o to větší, že i v ČR je „prostředí polarizované, kde panuje nízká důvěra“, jak uvádějí experti OECD (ve vyjádření k reformě terciárního vzdělávání) a dále zdůrazňují, že „při tvorbě reformních návrhů je třeba usilovat o transparentnost a vést širokou debatu“. Jedním ze závěrů výzkumu OECD o učitelích (2005) je, že „pokud učitelé nejsou aktivně zapojeni do formulace vzdělávací politiky a nepřijmou reformu za svou (sense of ownership), nepodaří se podstatné změny realizovat“, a že „otevřený a stálý systematický dialog a konzultace jsou pro celý proces tím základním“.
Organizace sdružené ve SKAV proto přivítaly zahájení prací na standardu učitelské profese. Souhlasily s míněním skupiny odborníků, pověřené tímto úkolem, že smyslem její práce není jen připravit hotový dokument, ale že je třeba velkou pozornost věnovat procesu, skrze nějž má dokument vzniknout, a tomu, jak bude dokument po svém vzniku dále žít a k čemu a jakým způsobem bude využíván.
Nepříjemně nás překvapilo pozastavení prací na standardu bez jasného zdůvodnění tohoto kroku a navíc ve chvíli, kdy se do diskuse začala zapojovat širší učitelská veřejnost, která překonala počáteční nedůvěru v iniciativu ze strany MŠMT.
Apelujeme na MŠMT, aby se dále pokračovalo v práci v započatém duchu. Obáváme se podcenění fáze diskusí s učitelskou veřejností. Sestavit standard není pro malou skupinu odborníků v oblasti zvlášť náročný úkol. Z hlediska cíle – aby se standard stal významným nástrojem pro zlepšování kvality práce učitelů – by to bylo však nanejvýš kontraproduktivní.
Nutnou podmínkou účinného fungování standardu je jeho včlenění do koncepčně pojatého systému podpory učitelů. Pokud se nic nezmění a ředitelé dostanou standard jen k tomu, aby ho používali jako nástroj vnějšího hodnocení práce svých učitelů, bude zmařena další příležitost zvrátit varovní trendy v našem školství.
.png)
0 komentářů:
Okomentovat