Což je i váš názor, pokud patříte do Síťové generace (…ať už demograficky, nebo osobnostně). Setkávám se s tímto pohledem na svých akcích natolik konzistentně, že o tom musím pár slov ztratit.
Nejdříve východisko: Zeptejte se lidí nad 30, co pro ně znamená “Internet”. Pořadí odpovědí bude vypadat tak, že na prvním místě budou informace, na dalších předních místech práce, pak komunikace, pak zábava a vše další. Mám to ověřeno s takovými skupinami, jako např. ředitelé ústavů Akademie věd, manažeři ČSOB nebo i učitelé ZŠ.
Zeptejte se lidí kolem 20 a níž. Na prvním místě budou klíčová slova odkazující na komunikaci, vztahy a přátele (to, že tato klíčová slova se často zhutní do pojmu “Facebook”, je již vedlejší). Pak nějaké to stahování, hudba a zábava, a až potom škola a informace. I toto mám několikanásobně ověřeno, jak popsáno např. při poslední zkušenosti v článku o deváťácích.
Tedy:
Pro “síťové lidi” je internet primárně médiem k organizaci, údržbě a získání vztahů, ne pro získávání informací.Neboli: Pro síťové lidi je internet něco jako pro nás Staršiny mobil nebo pro naše rodiče pevná linka nebo pro jejich rodiče dopis či telegraf. Prostě způsob naplnění sociální existence. Médium vztahů. Nástroj, který se neřeší, prostě se bere za samozřejmý a jede v něm každý.
Na internetu si pak pochopitelně vybírají ty služby, které jim tento smysl naplní nejlépe a pro Čechy v síti je to aktuálně Facebook.
Ano, až dospějí, budou ho třeba využívat i na ty informace. Ale vnímání netu jako komunikačního a vztahového média jim už nikdo nevezme.
A tedy:
- Síťovým lidem nevadí až tak jako nám ta spousta šumu a povrchních informací, které vznikají a tečou k nim na internetových službách, které jsou určené k naplnění primárního smyslu internetu pro síťovou generaci (tedy: vztahy, nikoli informace). Sociální šum v zásadě znamená přítomnost vztahů a komunikace, čert vem jeho informační hodnotu.
- Staršinové na Facebooku hodnotu nenachází, protože jim obvykle není zdrojem kvalitních informací. Jen naším vědomým (promyšleným) sdílením na Facebooku a vědomým výběrem a organizací svých přátel a skupin či stránek – což jsou pro nás “informační zdroje” – dokážeme sociální sítě využít k přístupu ke kvalitním informacím. Tedy, k tomu, co je pro moji generaci primární očekávání od internetu.
- Pro síťové lidi je každá sociální informace v zásadě užitečná, protože udržuje a komunikuje vztah. “Uááá připálil se mi oběd sakráááá” na Facebookové stěně od nějakého našeho známého je anti-informace a zlo pro Staršiny. Pro síťovou generaci je skutečný obsah tohoto sdělení asi takovýto: “Ahoj kamarádi, jsme stále spolu. Vidíte mě, tedy s vámi počítám. Pokud na tuto zprávu zareagujete, vím že můžu počítat s vámi. Vše je v pořádku.“
- Síťový člověk musí ovšem stále tvořit informace, pokud má být platným členem sítě. Ale tvořte pořád něco smysluplného. Ostatní spoluuzly to ani možná neočekávají. Tvořte NULL informace, jejichž absorbce trvá minimum času. O obsah tu totiž nejde. V očích Staršinů pak ovšem síťová komunikace na Facebooku působí dementně. A rozhodně mají pravdu, pokud se na ni dívají jako na obsahově významnou informaci.
- Síťový člověk má menší zábrany sdílet soukromí, protože sdílené soukromí je prostředkem udržování bližších vztahů. V síti jsou vám k dispozici milióny lidí pro bližší vztahy, takže je ideální své soukromí nasdílet s milióny, pokud chcete mít velkou síť, a pro člověka hledajícího své místo na světě je velká síť spíše výhodou (oporou? ubezpečením?). Pro Staršiny je ovšem sdílení soukromí pravým opakem: ohrožením, nebezpečím. Krom toho se o síle našeho osobního “uzlu” už přesvědčovat nemusíme.
- Sociální síť online světa síťové generace bývá nejen zdatným odrazem jejich reálného sociálního světa, ale do jisté míry i jeho pojivem a kostrou. Pokud tedy dojde k narušení sociálních vazeb ve “ve virtuálu”, má to fatální přesahy “do reálu”. Jsou popsány případy sebevražd a různých osobních průšvihů vyplývajících z poničení virtuálních sociálních vazeb. Staršinové tyhle přehnané reakce nikdy nepochopí, protože pro nás je sociálno tvořeno jen vazbami “z reálu” a virtuál ho přinejmenším doprovází, maximálně pak podporuje. ((( na toto tvrzení potřebuju ještě více dat, berte ho proto zatím se závorkami.)))
- Pokud se ovšem sociální vazby realizují v “onlajnu”, pak se nemůžeme divit, že naše dcera tráví víkend za svým laptopem, místo toho, aby vyrazila někam ven. Dost pravděpodobně se za ním neučí! Ale nejspíš ani tam nehraje hry (to možná váš syn), ani nestahuje informace (that’s so 90’s!). Nejspíš chatuje, sdílí, palcuje, komentuje, možná si i nějakou tu Farmville na Facebooku zahraje, pokud možno s kamarády. Je tedy ve své partě, stejně jako naše generace o víkendu někde dělala společně lumpárny někde za barákem nebo pak i v hospodě. Z našeho pohledu ovšem shrbená dcera za klávesnicí vypadá strašidelně a možná bychom ji radši viděli i někde, no, i třeba za tím barákem… (Díky p. Jiřímu z Akademie věd za inspirativní příběh).
- Tedy: síťový člověk schovaný za počítačem, na kterém si “internetuje”, není nutně sociálně izolovaný, introvertní nebo stranící se lidí. To je ovšem primární interpretace Staršinů, kteří si při “internetování” individuálně, introvertně a sociálně izolovaně hledají informace. Nejspíš na Googlu…
- Nástroj na organizaci, údržbu a získání vztahů: Facebook.
- Facebook vznikl: před pár lety v hlavách pána(-ů), příslušníků síťové generace.
- Většina lidí na českém Facebooku je pod 27 let. Většina Čechů pod 25 (…a nad 12) let využívá Facebook.
- Nástroj na organizaci a získání informací: Vyhledávání Google.
- Google vznikl: koncem minulé dekády v hlavách pánů předsíťové generace.
- Většina lidí mé generace používá z nástrojů internetu nejčastěji Google vyhledavač.
“Víte, k čemu slouží Wikipedie?”
“Jasně! Je to skvělý zdroj referátů!”
… ovšem o tom zase příště.
Text vyšel jako článek na blogu autora, nemá ambici podat vyčerpávající pohled na danou problematiku, spíše námět k zamyšlení.
.png)
45 komentářů:
Sedím u počítače se zlomenou nohou a přiznám se, že jsem docela vážně přemýšlel o tom, jak dětičky učit z tohoto dětského pokojíku, abych se mohl do školy vrátit, co možná nejpozději. Taky jsem si říkal, že bych se tím svým žákům konečně trochu přiblížil.
Pak jsem si ale uvědomil, že bych vlastně nemohl držet dozory na chodbách. Teď, když konečně přišlo jaro a začne být teplo, slunečno. Tak jsem se, s dovolením, vrátil ke svému způsobu vidění světa. Prostě vstanu o hodinu dřív a do školy se už nějak dopajdám. Přece se o ty dozory nepřipravím. Kam se hrabe internet.
Díky panu Francovi za další špičkový článek! Je holt vidět, že je původem sociolog.
Mám jednu drobnou poznámku. Zatímco my "staršinové" (velmi vtipný výraz pro imigranty) zůstáváme na úrovni statických informací, "mlaďoši" (můj výraz pro domorodce) šli dál. Musí se vyrovnat s rychle se měnící dobou. Není to úplně tak, že by nebyli schopni si opatřit informace. Jen se k nim dostávají jinak. Prvním, kdo jim je může poskytnout, jsou přátelé, pak YouTube a v nejhorším nakonec možná i Google.
Prostě se musí připravit na jinou dobu, kterou my nikdy plně nepochopíme. Je otázkou, co pro ně můžeme udělat?
Špičkový článek? Sociolog? Takovýto typ článu patří možná na studentský blog, ale je to nedodělek, místy hraničící se stylistickým ignorantstvím. Bude-li takto vypadat budoucí česká věda, pak "potěš koště"...
Jak typické! Miluju anonymní vědce, kteří nejsou schopni naznačit, jak by se mělo postupovat, a umějí jen kritizovat. Takových jsou u nás odjakživa plné hospody!
Zbavit se jich možné není. Jediná cesta k lepším zítřkům vede přes zapojení mlčící většiny. To se ale netýká jen školství, že?
Prostě vstanu o hodinu dřív a do školy se už nějak dopajdám. Přece se o ty dozory nepřipravím. Kam se hrabe internet.
Vaši obětavost a hrdinství, s jakým přistupujete k plnění svých zcela nezastupitelných pedagogických povinnosti, lze přirovnat snad jedině k přístupu našeho dlouholetého zlatého slavíka.
http://www.novinky.cz/kultura/195986-ty-ty-nejcasteji-oceneny-sip-divakum-vynadal-gott-by-vzal-i-prezidenta.html
Když jsem generace 30+ (vlastně hoooodně plus, skoro 40) a k vyhledávání informací sice používám Google, ale hraji MafiaWars a FarmVille na Facebooku (mimochodem neříká se "fejsbůk", ale "fíbíčko" :-)) jsem divný? Možná je to tím, že pracuji jako "ajťák". :-)
A to že internet jsou především vztahy, s tím souhlasím.
Ctibore, jste duchem "síťová generace"... znám hodně takových "staršinů", kteří v mnohém sdílejí hodnoty, normy a chování "síťových" lidí.
Jinak pro anonyma - jak se píše v závěru, nejedná se o článek, ale o příspěvek na blogu, který rozhodně nemá ambice mít parametry vědecké práce.
P.S. demograficky už rozhodně k budoucnosti české vědy nepatřím, takže žádné obavy ;)
Nějak jsem nepochopil, o čem to celé je. Informační hodnota: O (o té to ale není, přece jde o poselství síťové generace), možnost využití ve škole, tj. metodika výuky: 0. Co se týká sociální interakce, ví chatující příslušník síťové generace, že se za fotkou dlouhonohé blondýny 15+ neskrývá např. uslyntaný a upocený příslušník skupiny stařešinů 40+ :)
P.S. Naše škola celkem spolupracuje s několaka významnými společnostmi z oblasti strojírenství a automobilového průmyslu a mohu říci, že sociální sítě (výjimku tvoří snad jen LinkedIn a Delicious) jsou u nich na blacklistu (internetovém i firemním)
Milý BoBře,
argument s kritikou a s naznačováním postupu je poněkud zavádějící, připomíná mi to, co vyřešil již F. X. Šalda v manifestu České moderny (vskutku kritik není ten, který píše o tom, co by napsal, kdyby to uměl). Nebo jde o vanutí ducha soudružské pozitivní kritiky?
Nešlo mi o zpochybnění metodologie nebo čehokoliv jiného, vyjma stylistiky a částečně gramatiky. Namátkově: "...a jede v něm každý." - kontextuálně nevhodné - pro hovorovost. "...budou ho třeba využívat i na ty informace." - zájmeno ukazovací v citové platnosti - typicky hovorový prvek. "...čert vem jeho informační hodnotu." - zbytečná expresivita. "...služby, které jim tento smysl naplní nejlépe a pro Čechy v síti je to aktuálně Facebook." - chybějící čárka před a.
Jak objevili již romantičtí filozofové, naše myšlení se odehrává v jazyce, nepřesné formulace tedy diskvalifikují i naši schopnost přesně myslet. Jsem zkrátka staromilec, který věří, že zveřejňovat se má jen to, co je perfektně připraveno - obzvlášť pokud jde o server jako je Česká škola. Už jen proto se zdráhám označit tento článek za špičkový. Spíš jako by demonstroval (tak jak to činí i můj příspěvek z hlediska stařešiny) platnost autorova postřehu "Síťový člověk musí ovšem stále tvořit informace". Ano, tato prázdnota a zával informacemi s nulovou výpovědí mě děsí. A soudím, že oprávněně, věrozvěstům "pokroku" navzdory.
Ano, tato prázdnota a zával informacemi s nulovou výpovědí mě děsí.
Cítím s vámi! Přesto, že pocity máme podobné, se musím ptát. Co navrhujete, že máme dělat?
Pan Franc je zjevně schopen, narozdíl od vás (i mne), najít k "mlaďochům" cestu a oslovit je!
Nebo jde o vanutí ducha soudružské pozitivní kritiky?
Konstruktivní kritiky, pane. Kritika nám vanula dycinky právě a jen konstruktivní.
Nakonec i s kultem Herbartovým se naše pedagogické masy pod vedením strany a vlády vypořádaly a na smetiště dějin jej po zásluze udvrhly v duchu dialektické Bloomovy taxonomie.
A hned si učíme tak nějak lépe, reformně, světlým zítřkům vstříc.
Tak zme tých Ámosovcou hnali ... ech, čo to trepem, som volaký zmätěný ...
Ale jinak máte pravdu.
nepřesné formulace tedy diskvalifikují i naši schopnost přesně myslet ... zveřejňovat se má jen to, co je perfektně připraveno
Co navrhujete, že máme dělat?
Pan Franc je zjevně schopen, narozdíl od vás (i mne), najít k "mlaďochům" cestu a oslovit je!
Doopravdy si, pane Brdičko, myslíte, že se batoleti přiblížíme, když začneme žvatlat a pitvořit se?
Ukažme jim svoje hodnoty a způsob myšlení, máme-li ovšem nějaké, ať si hezky vyberou.
Nakonec nepřijde Vám zvláštní, proč třeba Eva s Vaškem a Čecho decho jsou tak komerčně úspěšní, když jejich pravděpodobní posluchači jsou nejspíš generací šedesátých let?
Děti květin um caca dum caca.
Já za sebe mohu říci, že tento problém řešit nemusím. Doučím tento školní rok a odcházím se plně věnovat IT technologiím. Po 13 letech strávených lektorskou a učitelskou činností jsem dost unaven a čím dál častěji i znechucen přístupem některých žáků a jejich rodičů, psycholog by mluvil o vyhoření, já o zachování zdravého rozumu. No a vzhledem ke zkušenostem se získáváním různých grantů nebyl problém tuto změnu udělat. A ať si síťová generace trhne, jako "ajťák" budu spolurozhodovat, co budou mít na PC nainstalováno a co budou moci využívat. "Žvatlání" (pěkné, pane Blaho) je pod mou úroveň. Možná to zní namyšleně, ale zatím tato generace až na pár výjimek, těch se tohle netýká, nepředvedla nic, před čím bych si sedl na zadek.
Předně bych rád podotkl, že jsem se ještě nikdy nezůčastnil žádné internetové diskuze. Zřejmě jsem se tímto a to nejen věkem (protože sem beztak už dávno patřím) právě zařadil do kategorie staršina. Je fakt, že nemám ICQ, účet na MSN o profilu na Facebooku nemluvě. Přesto si myslím, že můžu fungovat a docela dobře funguji jako učitel Informatiky. Rozhodně však nebráním přístupu do sociálních sítí mým studentům (jako správce sítě bych bez problémů mohl). Když si vzpomenu, jak jsem ze své první emailové adresy posílal emaily (klidně napíšu mejly) na všechny strany; jak jsem se všude přihlašoval a pak zase odhlašoval. Jak jsem otravoval kamarády se Skypem... Prostě je tu nový fenomén. A to je Facebook.
A stejně si myslím, že současná generace "síťových lidí" se už teď podvědomě těší na nové technologie a komunikační možnosti. A myslím, že tady budou brzy.
P.S. moje 30letá žena na mateřské bez Facebooku a Farmville nepřežije:-)
Doučím tento školní rok a odcházím
Já půjdu, až mne dožene státní maturita. Ještě se podívám, jak signatáři antimaturitních petic budou pod dohledem bezpečnostních agentur v režimu přísně tajné zadávat a vyhodnocovat. Abych měl na stará kolena taky trochu té konstruktivní zábavy.
Hodlám se věnovat úpravě zeleně všeho druhu. Krásná práce.
A hlavně, ty kytky vám do ničeho nekecaj.
Vážený pane poslední anonyme (15:14), musím přiznat, že jste mě pobavil. Cítíte svou nadřazenost nad mladší generací. Co by měli předvést? Oni se teprve cvičí k tomu, aby jejich činnost byla efektivní. To, že si to jako učitel neuvědomujete, je smutné.
Z toho také vyplývá Váš souhlas s ne zcela dobře interpretovaným postřehem pana Bláhy. Myslím, že dr. Brdička to myslel jinak. Pitvoření se není ta pravá cesta. Avšak posouzení, co to žvatlání znamená, využití těchto poznatků k tomu, abychom batoleti poskytli co nejlepší podmínky, v nichž by jeho učení se o světě neslo ovoce, touto cestou může být. Samozřejmě nemáme patent na rozum, tudíž bychom stále měli mít na paměti, že bychom neměli nic žákům vnucovat, pouze nabízet. (A hle, už jsme s panem Bláhou za jedno.)
To Martin:
Necítím nadřazenost nad nikým, ale očekávám minimálně respekt k mé práci. Na PF jsem se dozvěděl poučky o motivaci vnitřní a vnější a musím říci, že ještě před pár lety to nebylo až tak špatné (učím již od 3 ročníku fakulty). Poslední dobou ale zjišťuji, že vnitřní motivace žáků klesá limitně k nule a vnější, třeba i ale nejen v podobě písemek a testů také moc nezabírá. A vysvětlovat středoškolákům, že počítačová gramotnost není rovna ICQ, FB, stahování cracků na hry, že volnou hodinu, na kterou jsou údajně zvyklí ze ZŠ mít nebudeme, že krmit elektronické rybičky při výkladu databázových informačních systémů je nesmysl atd. už mě nebaví. Navíc tato většina shazuje úsilí a úspěchy těch málo ostatních, které učení možná baví nebo alespoň cítí, že by to k něčemu mohlo být. Extrémem potom je, když jsem přímo žáky tlačen do frontální výuky, aby si mohli psát poznámky - přestože mají a znají jak literaturu tak internetové zdroje, jen jsou pohodlní na to, aby je využili. Ještě tak Ctrl-C, Ctrl-V.
Příklad na závěr: Před měsícem měli zpracovat úlohu za pomocí internetu. Triviální záležitost. V několika případech jsem dostal stejnou (totožnou) odpověď, bohužel chybnou, vlastně byla docela mimo. Po mém dotazu na zdroj informací jsem se dozvěděl, že jeden z žáků použil FB a dotázal se svého přítele, "znalce". No a protože ostatní na něj byli napojeni také, výsledek se dostavil ... 5 (ne za opisování, ale za nesprávnou odpověď, tu správnou by dostali cca po 10s hledání na Googlu)
Skvěle popsaná realita, jež je produktem tradičního školství. Já vím, že když vám řeknu, že kdybyste místo vysvětlování databázových systémů vysvětloval nutnost ověřování informací a věrohodnost zdrojů, nestalo by se to, vysmějete se mi. Není to totiž vaše práce a měl to asi udělat někdo před váma. Totéž platí o těch poznámkách.
Je to mimožádně obtížné, ale nazbývá vám, než se vykašlat na databázové systémy a pustit se do nějakého projektu, kde se význam ověřování informací ukáže jako nezbytnost. Bude-li náhodou zapojen i nějaký databázový systém, bude o to lépe.
Asi brzy dospějeme k poznání, že konkrétní obsah není zas až tak důležitý, důlezité jsou ty nechvalně známé "kompetence". Budou-li se vás rodiče ptát, proč nepřipravujete žáky k přijímačkám nebo k maturitě, nezbývá vám, než jim vysvětlit, že je připravujete na život v 21.st. a čekáte, až se i ty zkoušky tomuto cíli přizpůsobí! Dokud se to nestane, jsme totálně vyřízení! Asi bychom měli všichni odejít!
Taky si myslím. V souvislosti s tím mi dovolte jednu otázku do pléna. Jak přimět učitele opustit své zažité představy o množství učiva, "které se v devítkách ve fyzice bere" a otevřít jim oči, aby viděli to, o čem např. pan Franc píše?
To, kdyby se povedlo, pak začnou RVP X plnit svou původní funkci.
Jak přimět učitele
Učitele těžko, pane Martine. Ti mají utkvělou představu, že jsou povoláni učit. Pro potřeby plnění funkce RVP musíte do škol dostat zkompetentňovače.
O tom by mohli něco vědět na pedagogických fakultách. Ale nevím, nevím. Zatím tam pořád mají studijní obory učitelství.
To BoBr:
Nevysměji, bohužel máte pravdu. Situace je o to horší, že tuto pasáž (ověřování a věrohodnost zdrojů) už opravdu mají mít za sebou. Jenže nejen ve Vt se projevuje syndrom permanentních začátečníků, tj. bez základů databázových systémů nejde pokračovat na podnikové informační systémy, logistické systémy atd. A to jsou profilové záležitosti daného studijního oboru.
Pane Franci, tento článek je mnohem lepší nežli ten předchozí.
Kolegové i "nekolegové":
Dovolím si konstatovat, že zde opět dochází k matení pojmů.
Jestli bych z článku samotného něco vypíchnul, pak je to toto:
Síťový člověk musí ovšem stále tvořit informace, pokud má být platným členem sítě. Ale tvořte pořád něco smysluplného. Ostatní spoluuzly to ani možná neočekávají. Tvořte NULL informace, jejichž absorbce trvá minimum času. O obsah tu totiž nejde
(Předobrazem tohoto stavu bylo hlášení: "Není co hlásit." z časů nedávno minulých. I když i to neslo jistou informační hodnotu.)
Naše mládež si prostě chce pokecat. Dát vědět ostatním: "Žiju. Jsem tady. Teď právě řeším tenhle problém, kdo jste na tom podobně?"
Je to prostě jedna velká virtuální celosvětová hospoda, jako ta, do které někteří z nás, "staršinů" chodí po práci.
Očekáváte snad od hospody "vytváření obsahů", "zdroj informací", "poučení"?
Nechodí snad spousta lidí do hospody kvůli komunikaci, pokecu?
Hospoda jistě může být zdrojem informací, předáváním zkušeností, sociálních kontaktů (třeba když sháníte řemeslníka), ale je to snad její primární účel?
Nikdo si neplete hospodu se zaměstnáním, tak proč tady pletete dohromady facebook a školu?
Nějak jsem nepochopil tok myšlenek některých diskutujících:
Pan Franc je zjevně schopen, narozdíl od vás (i mne), najít k "mlaďochům" cestu a oslovit je!
Jak přimět učitele opustit své zažité představy o množství učiva, "které se v devítkách ve fyzice bere" a otevřít jim oči, aby viděli to, o čem např. pan Franc píše?
...tudíž bychom stále měli mít na paměti, že bychom neměli nic žákům vnucovat, pouze nabízet.
Možná se pletu, ale není snad škola od toho, aby v ní žactvo pracovalo = učilo se?
Jistě, hledejme formy, kterak informace předávat způsobem, který usnadní zapamatování a pochopení probíraného učiva.
Ale přitom všem právě JDE v první řadě O OBSAH, znalosti, kompetence, chcete-li.
Podle mne dost dobře nejde míchat činnosti, při kterých o obsah nejde, s činnostmi, při kterých o obsah jde. ;-)
A že bychom měli pouze nabízet a nikoliv vnucovat? To je snad vtip.
Už to vidím: "Milí žáci, nabízím vám možnost naučit se dnes něco o krtkovi." "Kdo z vás se chce dnes učit vyjmenované slova po B a kdo chce na fejsbůk?"
Dítko školou povinné rozhodně netouží trávit čas šprtáním násobilky, či nepravidelných sloves. Každý chápe, že ve sportu nelze dosáhnout vyšší úrovně bez tréninku a jistého drilu. Tedy bez jistého přinucení ze strany trenéra. Ale učitel nikoho nutit nesmí. Učitel má být zábavný.
Pane Brdičko, promiňte, ale - cituji:
"Budou-li se vás rodiče ptát, proč nepřipravujete žáky k přijímačkám nebo k maturitě, nezbývá vám, než jim vysvětlit, že je připravujete na život v 21.st. a čekáte, až se i ty zkoušky tomuto cíli přizpůsobí!"
Obávám se, že tohle budu vysvětlovat rodiči, jehož ratolest neodmaturovala a neudělala přijímačky, velice, velice obtížně. Nemohu se zbavit dojmu, že ode mne spíše očekávají kompetenci k získání papíru = dokladu o dosaženém vzdělání.
Což je sice také špatně, ale to už je jiný příběh ...
Jistě je nutné a žádoucí snažit se pochopit svět dnešní "síťové mládeže".
Principiálně si totiž dost dobře neumím představit dobrého učitele, který nemá zájem svým žákům porozumět.
To ovšem neznamená, že musím ve své řeči často používat: "To je hustý", zřídit si všechny možné profily na všech možných fbíčkách, tvítrech, atd. anebo, že musím své hodiny nahrávat na jůtůbko.
Řekl bych, že stačí být k žákům otevřený, vstřícný a hlavně upřímný.
poste.restante - Vaše komentáře čtu rád. V mnohém spolu nesouhlasíme, ale své pozice dobře vysvětlujete a tím mi umožňujete pochopit Vaše vidění světa, a zároveň nejste úplně anonymní, a tak se dá čekat i jistá konzistence Vašich reakcí (...pokud v tom anonymové vidí vzkaz i pro sebe, vidí dobře).
Souhlasím, že role učitelů znamená také naučit vše od násobilky až po faktoriály. Co je ale myslím pro současnou dobu zajímavé, je množství způsobů, kterým toto "naučení" lze způsobit a naopak množstvím strategií, které už "nefungují".
Slovo "nabídka" posazené v kontrastu k slovu "vnutit" samozřejmě zní provokativně, ale je jádrem jednoho z možných posunů. Způsobit, aby si učený člověk prostě chtěl vybrat naší nabídku, jakkoli je její podstatou i třeba jinak nudná násobilka. Mě osobně se toto přijímá lépe, vzdělávám dospělé, a tam to jinak nejde. Dospělí si nic vnutit prostě nedají.
Chápu, že děti je třeba učením provést, a proto element "vedení" musí být přítomen. Jsem ale přesvědčen, že při vědomí "síťových principů" lze skutečně toto vedení provést za pomoci strategií spíše "partnerských", než "direktivních". Učitelé to mají teď hodně těžké v tom, že děti "síťové generace" tento přístup asi často očekávají.
"Partnerstvím" ale rozhodně nemyslím podbízení se, podřizování se a žvatlání našim batolatům do rytmu (tato možná dezinterpretace mého textu mě upřímně naštvala, přiznávám). Dokonce lze mít i negativní pohled na všechny "ty internety" a přesto pracovat se "síťovou generací" jinak a blíže jejich vidění světa, aniž bychom tím ztratili svoji osobní nebo profesní integritu. Přesvědčuji se o tom pravidelně na našich kurzech sociálního webu pro učitele.
Á propos: pokud budete někdo z místních diskutérů v následujících dnech na konferenci v Novém městě na Moravě, velmi rád se s Vámi potkám osobně, ať už vám přijdou názory z mých blogových článků sebeulítlejší.
Vážený poste.restante, dovolím si hájit svou pozici. Váš příměr s hospodou je sice vtipný, ale pro dnešní žáky neplatný.
Někteří z nás po práci zajdou na pivo, ano, ale kolik hodin tráví touto relaxací a pokecem denně? - Žáci "visíí" online více, než 8 hodin. Nedávno jsem zde nebo na rvp, teď si nevzpomenu, četl článek, který hlásal dokonce delší dobu. Pro učitele z toho tedy plyne jeden velký vykříčník.
Má-li plnit svou funkci, musí na ty sociální sítě za nimi, nebo minimálně musí najít způsob, jak je nenásilně přímět k tomu, aby z toho facebookování, twitterování, myspaceování apod. něco vytěžili. Čím vác to bude ve škole ukázáno, podporováné, tím lépe.
Dan Franc:
Co je ale myslím pro současnou dobu zajímavé, je množství způsobů, kterým toto "naučení" lze způsobit a naopak množstvím strategií, které už "nefungují".
Souhlas. Jistý problém ale vidím v tom, že část strategií o kterých mnozí "odborníci" tvrdí, že nefungují, by bez problémů mohla fungovat dál, pokud by je někdo systematicky nepodkopával.
Malou násobilku jsme se "nadrilovali" opakováním "do zblbnutí" a ono to funguje efektivně. Stejně jako karatista "do zblbnutí" opakuje stále stejný úder tak dlouho, až se tento stane automatismem. Ale dril - to je prý špatně. A tak promítáme "zábavná videa" o násobilce, kterou pak nikdo neumí. :-(
Dospělí si nic vnutit prostě nedají.
Omyl. Dospělí se vzdělávají, protože chtějí, anebo musí. Navíc jsou schopni posoudit, které informace z těch, které jim předkládáte, jim budou užitečné a mohou si tedy vybrat. Nabídka má smysl.
Děti vnitřní motivaci v naprosté většině případů nemají a vnější - nutnost, musení - byla učitelům okleštěna na minimální prostor.
Nutit je se učit, se zkrátka nesmí.
Navíc děti nejsou schopny posoudit, které informace jim budou užitečné a které nikoliv. (Možná s výjimkou dvou, tří ve třídě.) Nabízet a doufat, že si správně zvolí je těžký naivismus.
Jsem ale přesvědčen, že při vědomí "síťových principů" lze skutečně toto vedení provést za pomoci strategií spíše "partnerských", než "direktivních". Učitelé to mají teď hodně těžké v tom, že děti "síťové generace" tento přístup asi často očekávají.
Partnersky vést musím puberťáka, který chce uplatňovat svou potřebu "svobody a volby". Ale říkat šestiletým dětem: "Pojďte za mnou, jestli chcete." :-)
Děti mají často víc rozumu nežli my dospělí.
Například děti velmi dobře vědí, že hra bez pravidel stojí za starou bačkoru. Vědí, že i rozhodčí na hřišti má svůj důvod a očekávají od něj spravedlnost a nestrannost.
Děti možná očekávají "síťové přístupy". To ale neznamená, že zahodíme všechny staré přípravy, učebnice a postupy.
Používejme tyto nové postupy nejdříve "nad rámec" stávajících a nikoliv "místo nich".
Nikdo přece nechce psát na břidličné tabulky. Ale vyházet ze škol tabule i s fixy (či křídami) a nahradit je horempádem napůl nefunkčními smartboardy je zjevná blbost.
Nebo jinak: Mí žáci zaregistrovali můj profil na facebooku a někteří požádali o zařazení mezi "přátele". Těmto návrhům jsem nevyhověl a ve škole jsem jim vysvětlil proč. Přitom ale stále fungují jiné elektronické kanály, které pro komunikaci používáme. Nemají s tím problém a můj postoj respektují, stejně jako já ten jejich.
Zkrátka: Ne všechno tradiční je dnes k ničemu, jen proto že máme internet a na něm facebook.
A ne všechno nové je nutné horempádem uplatňovat ve výuce a přitom se vykašlat na znalostní, ale hlavně výchovný základ oné pyramidy vzdělání.
MP3 přehrávače nahradily discmany a walkmany. Ale gramofony mají své kouzlo pro fajnšmekry nadále.
Na dovolenou si beru PDA s mnoha nahranými knihami, ale večer u krbu si ke skleničce whisky otevřu papírovou knihu.
E-booky a smartphony jednou nahradí učebnice a sešity. Ale 4 x 12 = ... by děti měly pořád řešit v sešitu (byť elektronickém) a nikoliv na kalkulátoru.
Martin:
Dovolím si také hájit svou pozici. (I když jsem svůj příměr záměrně trochu nadsadil - líp se pak diskutuje a hledá kompromis.)
Obávám se, že Vaše argumenty moje srovnání s hospodou nepodkopávají. Zkuste jiné.
Vysvětlím proč:
Někteří z nás po práci zajdou na pivo, ano, ale kolik hodin tráví touto relaxací a pokecem denně? - Žáci "visíí" online více, než 8 hodin.
Žáci visí online 8 a více hodin, protože mohou. Současné technologie, ale také stav společnosti jim to umožňují. Navíc do času online se běžně započítává i čas, kdy si třeba od PC "odskočí" na večeři či jinam. Krom toho provádějí více činností současně - dvě, tři okna pro komunikaci a současně hra, další okna pro brouzdání atd. Někdy dokonce i přitom všem probíhá něco jako práce. :-)
Schválně, kolik myslíte, že by bylo dospělých lidí nonstop v hospodě, kde na velké obrazovce permanentně běží sportovní přenosy, a kdyby jim pobyt zde někdo sponzoroval a oni nemuseli do zaměstnání?
Těžit něco z "facebookování, twitterování, myspaceování" je sice možné. (A snad je i žádoucí se o to pokoušet.)
Ale nesmíme zapomínat, že to prostě není jejich primární účel.
Zatímco primárním účelem školy je poskytovat vzdělání a nikoliv poskytovat prostor a technologie pro on-line komunikaci.
Uplatním populární Paretovo pravidlo:
Možná, že se podaří najít 20%, ve kterých bude facebook a spol. mít se školni činností synergický efekt. Ale pořád zůstane těch 80%, ve kterých bude škola v přímém protikladu.
Škola je totiž (anebo by aspoň měla být) především práce a nikoliv "pokec".
Tím ovšem neříkám, že tato práce nemůže žáky současně bavit.
Jenže aby tato práce byla efektivní, musí být off-line.
Pane Bláha, na Johanna Friedricha (Hebarta) mi nesahejte! Mnohdy se k němu tajně modlím a tělesné tresty zcela v jeho duchu do českého školství znovu zavedl bych. Aspoň na týden. ;)
PS.: Klidně mne ukamenujte, vím že jsem heretik. :-)
na Johanna Friedricha (Hebarta) mi nesahejte!
Bez obav, pane Ctibore. Svého Herbarta mám na oltáříku hned vedle dalších velikánů světové pedagogiky Járy Cimrmana, Simony Carcy a krále Heroda.
Pane Franci, smím se zeptat kam zapadla má odpověď Martinovi někdy kolem 9.15?
Pokud je ještě k dispozici, následující příspěvek nezveřejňujte. Děkuji.
Martin:
Dovolím si také hájit svou pozici. (I když jsem svůj příměr záměrně trochu nadsadil - líp se pak diskutuje a hledá kompromis.)
Obávám se, že Vaše argumenty moje srovnání s hospodou nepodkopávají. Zkuste jiné. Vysvětlím proč:
Někteří z nás po práci zajdou na pivo, ano, ale kolik hodin tráví touto relaxací a pokecem denně? - Žáci "visíí" online více, než 8 hodin.
Žáci visí online 8 a více hodin, protože mohou. Současné technologie, ale také stav společnosti jim to umožňují. Navíc do času online se běžně započítává i čas, kdy si třeba od PC "odskočí" na večeři či jinam. Krom toho provádějí více činností současně - dvě, tři okna pro komunikaci a současně hra, další okna pro brouzdání atd. Někdy dokonce i přitom všem probíhá něco jako práce. :-)
Schválně, kolik myslíte, že by bylo dospělých lidí nonstop v hospodě, kde na velké obrazovce permanentně běží sportovní přenosy, a kdyby jim pobyt zde někdo sponzoroval a oni nemuseli do zaměstnání?
Těžit něco z "facebookování, twitterování, myspaceování" je sice možné. (A snad je i žádoucí se o to pokoušet.) Ale nesmíme zapomínat, že to prostě není jejich primární účel.
Zatímco primárním účelem školy je poskytovat vzdělání a nikoliv poskytovat prostor a technologie pro on-line komunikaci.
Uplatním populární Paretovo pravidlo:
Možná, že se podaří najít 20% činností, ve kterých bude facebook a spol. mít se školni činností synergický efekt. Ale pořád zůstane těch 80%, ve kterých bude škola v přímém protikladu.
Škola je totiž (anebo by aspoň měla být) především práce a nikoliv "pokec".
Tím ovšem neříkám, že tato práce nemůže žáky současně bavit.
Jenže aby tato práce byla efektivní, musí být off-line.
To: poste.restante
Nebudu skrývat, že hledat argumenty proti Vaší logice je nesnadné. Přeesto však pár poznámek.
S Vaším přístupem, že škola je práce nemůžu souhlasit. Jakmile to pro žáky bude práce, děláme školu povinností, po které přijde zábava. My se ale můžeme pokusit udělat školu zábavnější, leč stále přínosnou. Stačí jen se trochu vcítit do světa žáků. To byl konec konců i jeden ze závěrů tohoto článku.
primárním účelem školy je poskytovat vzdělání : Vaše reakce sleduji delší dobu a vím, že znáte všechny články o přípravě žáků pro 21. století. Zaráží mě, jak tedy můžete pod vzděláním vidět pouhé předávání poznatků. (Vycházím z obecného přesvědčení, že budoucí absolventi budou potřebovat umět se spíš orientovat nežli umět suchá data. Promiňte, ale Váš projev na mě působí tak, že spíš zastáváte znalost těch dat.)
Žáci visí online 8 a více hodin, protože mohou. Jak s tímhle může učitel něco udělat? Mimo hodiny informatiky, kdy na to má vliv asi nemůže. Doba je teď taková, a pokud to nebude vycházet od rodičů, učitelé nic nezmůžou. Zkusit ale poskytnout podněty související se školou, kdyby náhodou "viseli" a něco je zaujalo, to je už jiná.
Jinak k odstavci, kolik lidí by bylo v hospodě, vážený poste.restantem tento argument Vás není hoden. I v případě placeného školství by jej neplatili žácim natož aby znali hodnotu, kterou platí za vzdělání.
Co je pro Vás, pane Martine, Vaše práce? Povinnost nebo zábava?
Martine:
My si asi trochu nerozumíme, zkusím to vysvětlit:
Jakmile to pro žáky bude práce, děláme školu povinností, po které přijde zábava.
Ale škola přece je povinnost. Máme povinnou školní docházku a nemá cenu o tom diskutovat.
Nikde ale v mých příspěvcích nenajdete nic o tom, že škola nemůže být současně zábavná. Rád třeba vzpomínám na jednoho fyzikáře, který demonstroval zákon zachování hybnosti s roztočeným kolem, které držel dobrovolník sedící na otáčivé (klavírové) židličce. Děsná psina a věřím, že spousta žáků pochopila. Náš matikář prokládal výuku spoustou vtípků a poznámek, když viděl, že usínáme. My se zasmáli a on měl zase 100% pozornost... Příkladů je bezpočtu.
Jenže výše uvedený předpoklad si někteří překládají tak, že ŠKOLA MUSÍ BÝT ZÁBAVNÁ. A to je, bohužel, totální pitomost.
Co je zábavného na diktátech, procvičování napravidelných sloves, učení básničky zpaměti, nebo dvaceti příkladech na krácení zlomků. Ale bez procvičování není rutiny a bez rutiny nelze uvolnit mozek pro složitější činnosti. Je to stejné, jako když musíte zvládnout řazení v autě, aby jste se mohl věnovat dopravní situaci a ne tomu, zda "dvojka" je dopředu, či dozadu.
Zaráží mě, jak tedy můžete pod vzděláním vidět pouhé předávání poznatků.
Opět nedorozumění. Nikde nic takového netvrdím. Vzdělávání chápu právě naopak jako komplexní proces. Ale spousta "odborníků" hlásá právě důraz na "orientaci" ovšem bez znalostního základu.
Představte si orientovný graf, který prezentuje proces hledání správného řešení problému.
A teď z tohoto grafu odeberte jednotlivé vrcholy (= poznatky, informace). Zůstane Vám spousta šipek vznášejících se v prostoru a vedoucích odnikud nikam. :-(
A vyhledávat (= "vygooglit") si pokaždé i jednotlivé poznatky? To je přece obrovská a neefektivní ztráta času. Viz příklad s autem.
Žáci visí online 8 a více hodin, protože mohou. - Jak s tímhle může učitel něco udělat?
Ale proč by s tím měl učitel něco dělat? Jak tráví dítka čas mimo školu, to přece není problém učitele. (Aspoň to všichni tvrdí.)
Těch 8 a více hodin jste použil jako argument Vy proti mému srovnání s facebooku (internetu) s hospodou.
Mimochodem, když jsem se ptal, kolik hodin by strávil v hospodě dospělý, kdyby nemusel za nic platit, pak mi šlo právě o ty dospělé, nikoliv o děti, jak jste to asi pochopil.
Nejde tedy o cenu placenou za vzdělání, ale o úvahu, že kdyby dospělí nemuseli chodit do práce a v hospodě platit (jako neplatí žáci za internet), pak by v ní strávili mnozí i více nežli "jen" 8 hodin.
Srovnejte si třeba jen kolik rodin s dětmi ve městech tráví víkendy před "bednou" a kolik se věnuje nějaké společné aktivitě.
Zkusit internetu využít pro výuku?
Ale samozřejmě, že ano.
A stejně tak třeba obrovský "výukový" potenciál je v počítačových hrách.
Mého staršího syna inspirovaly středověké strategie typu Age of Empires k nepředstíranému zájmu o středověk a později o další údobí historie. S důrazem na zbraně a bitvy, pravda. Ale díky za to. Hannibalovu strategii v bitvě u Kann má v malíku lépe než já.
Ten mladší zase ví díky Zoo Tycoonu, co potřebuje ve výběhu lachtan a jak obtížné je chovat pandy.
Než mi ale začnou někteří spílat, zdůrazňuji: Vzdělávat není původním cílem ani u her ani u internetu. A hlavní smysl vidím spíše v prvku motivace, nikoliv ve "vzdělávání prostřednictvím her".
Na druhou stranu, kdyby toho dokázal někdo opravdu využít .... ;-)
Nechci být škarohlíd, kolegové. Ale myslím si, že o starém Římu má většina dítek více informací od Russela Crowa, nežli z hodin dějepisu. (Bohužel, chce se mi říci.)
Martine, dovolím si tvrdit, že buďto nerozumíte psanému textu nebo jste fanaticky zahleděný do nějaké vize, kterou budete propagovat, co to půjde. Zareaguji na některé vaše reakce:
S Vaším přístupem, že škola je práce nemůžu souhlasit. Jakmile to pro žáky bude práce, děláme školu povinností, po které přijde zábava. My se ale můžeme pokusit udělat školu zábavnější, leč stále přínosnou. Stačí jen se trochu vcítit do světa žáků. To byl konec konců i jeden ze závěrů tohoto článku.
Vzdělávání není snadné a je to práce. Vždycky bylo, je a bude. Je jedno, jestli se budeme učit prostřednictvím e-learningu, nebo frontálně-transmisivně, ale vždycky je potřeba vynaložit úsilí k dosažení něčeho. Nebo si myslíte, že to jde samo? I ta hra je práce. Jde o to, jak efektivní proces vzdělávání bude. Pro vyučujícího to bude vždy práce, ať už zvolí jakoukoli metodu - a pro žáky taky, ať už se přitom baví, nebo ne. Nehledejte v práci nic pejorativního. Práce je výsledek účelné činnosti, nebo by se vám mohla líbit definice z fyziky. Kdy těleso - žáka - posouváme určitým směrem (působí na něj síla). Pokud by zde práce nebyla, nemusela by škola a vůbec vzdělávání být. To posouvání je potřeba korigovat, a někdo to musí dělat (nebo si myslíte, že se to těleso taky přesune samo?)
primárním účelem školy je poskytovat vzdělání : Vaše reakce sleduji delší dobu a vím, že znáte všechny články o přípravě žáků pro 21. století. Zaráží mě, jak tedy můžete pod vzděláním vidět pouhé předávání poznatků.
Kolega poste.restante přece nepsal nic o předávání poznatků, ale o primárním cíli školy vzdělávat. Jestli v tom vidíte vy "prosté předávání poznatků", pak je to na pováženou a nevím, kde jste to vyčetl.
Jedna zkušenost. Všichni žáci v naší škole umí používat facebook, chtějí si říkat IT specialisté, všechno umějí nejlépe, ale jak napsat validní stránku v HTML... to už je problém. Není problém v tom, že by k tomu chyběli odborníci, není problém, že by se jim to nepředkládalo různými způsoby, není problém v tom, že by jim nebyl dán prostor si to řádně na jednoduchých příkladech krok za krokem procvičit - samostatně, v klidu. ALE JE ZAJÍMÄ JENOM TEN FACEBOOK a tím to končí. Ale říkají si odborníci a vy navíc ještě síťová generace a pomalu si z toho sedáte na zadek, jak šikovní, že to jsou. Ano, když jezdím autem, také ho ještě nemusím umět opravit, ale když už si říkám automechanik a jezdím v autě, tak bych si alespoň ty svíčky měl umět vyměnit, co říkáte? Jen jestli my jim nějak moc nepodlézáme, hledáme v IT nutně jen to pozitivní a násilím neroubujeme IT všude, kde to je jen možné, abychom se jim zavděčili, zalíbili, přiblížili...
Náš matikář prokládal výuku spoustou vtípků a poznámek
Když jsem odcházel z armády do školství, trpěl jsem hrůzou z představy, že také budu muset být vtipný.
Záhy jsem zjistil, že to žáci ani nijak moc nevyžadují. Přesto mne častokráte při příchodu do učebny vítaly jejich rozzářené oči, ba i široké ůsměvy.
To když jsem si zapomněl vzít důtky nebo se vylitý jak hovado ledvá držel na nohou.
Kdy těleso - žáka - posouváme určitým směrem (působí na něj síla). Pokud by zde práce nebyla, nemusela by škola a vůbec vzdělávání být.
Nejsem tedy žádný fyzik, ale představím-li si těleso žáka jako kus železa a sebe, že se k němu jako magnet přiblížím, tak je jasné, že z jisté vzdálenosti se ke mě přilepí tak, až mi to milé nebude. :)
A tak je to i v reálu. Stačí dostatečně silná motivace a jakékoliv drily a rutina se promění ve vlastní sílu a touhu se nechat přitáhnout. Netřeba žádného postrkování a tlačení, tato práce je z mého pohledu násobně méně efektivně vynaložená, než prostý magnet.
To: Luděk Bláha
No jo, no. Příklady zkrátka táhnou... :-)))
To: Martin
Pane Martine, neodolám a přiložím si taky svoje polénko.
Ačkoliv škola není práce (v pravém smyslu jak si ji asi většina lidí představuje - potud s vámi souhlasím), měla by každopádně dát cíl či vizi (aspoň přibližně). A hra by měla být prostředkem jako tohoto cíle dosáhnout, jak tuto vizi naplnit. Za ideálního stavu.
Že to tak není a realita je úplně jiná - tak to by bylo dlouhé, nekonečné povídání...
Vážený anonyme, děkuji za Váš zájem i vyjádřený názor. Přečtěte si prosím ještě jednou komentář pana poste.restante, na který jsem reagoval.
Netvrdím, že mi nic nemohlo uniknout, avšak házet na mě neporozumění textu nebo fanatizmus, to jste trochu vedle.
to: poste.restante
Místy máte pravdu, pochopil jsem Vás jinak. Nemůžu souhlasit v jednom. Že je škola povinnost, to ano. Jen tvrdím, že s přístupem jako Škola je totiž (anebo by aspoň měla být) především práce a nikoliv "pokec". je špatný.
Martine:
Možná, že přístup, který předpokládá, že ve škole, v životě a vůbec jde především o práci a nikoliv o zábavu, je špatný.
Já se ale dnes a denně setkávám s absolventy základních škol, kde se děti hlavně hodně bavily, protože slova jako umět, povinnost a pravidla ze slovníku našich škol a vlastně i společnosti témeř zmizela. Ty děti toho moc neumí, ale jsou přesvědčeny o tom, jak jsou skvělí. (Za hlupáka je vždycky pouze učitel.)
Každý, kdo propaguje "zábavu" na úkor "práce" ve mně automaticky vyvolá potřebu tento převládající trend vyvažovat.
Vše podstatné už jsem řekl, mohu se jen opakovat:
Škola může a měla by být zábavná.
Ale škola nemůže být jenom zábavná a nikdy nebude zábavná stále a pro všechny.
A každý, kdo tvrdí, že škola musí být (jenom) zábavná, je podle mne hlupák a nebezpečný člověk.
Vážený Martine, právě proto, že jsem ho četl a také jsem četl vaši reakci, jsem byl nucen reagovat tak, jak jsem reagoval. Prozatím jste mě nepřesvědčil o tom, že jsem učinil špatně.
Pro pana Blahu:
Jak přimět učitele
Učitele těžko, pane Martine. Ti mají utkvělou představu, že jsou povoláni učit. Pro potřeby plnění funkce RVP musíte do škol dostat zkompetentňovače.
O tom by mohli něco vědět na pedagogických fakultách. Ale nevím, nevím. Zatím tam pořád mají studijní obory učitelství.
Vážený pane, učitelé nestáli o RVP, ale tvrdě makali na tom, aby školy měly své ŠVP zpracované tak, aby se mohly posunout kupředu a vy si teď dovolíte kritizovat? Ti, kteří za dobře odvedenou práci - kterou ani dělat neměli, protože k tomu nejsou patřičně vzděláni, kdy ministerstvo přeneslo svou zodpovědnost za nulový nebo mrzký peníz na učitele - teď hořce pláčou, jak o nich smýšlíte. To si většina z nás tedy nezaslouží. Kde byli zkompetentňovači a radílci, když jsme chtěli s RVP pomoci? Kde byla motivace a příprava? Kde byla práce s učiteli? Tak laskavě nemudrujte. To ne my, ale ministerstvo, zřizovatelé a vedení má utkvělou představu, že jsme manažery projektů, tvůrci vzdělávacích programů různých UNIVů a standardů, potažmo ŠVP. To jsme nebyli my, kdo se do té role pasoval. My jsme to dostali befelem. Z toho, co jste napsal téměř vyplývá, že RVP jsou bezchybné a je to modla, nad kterou není a veškeré vize v nich uvedené jsou nade vše a my, ubozí malí učitelé, kteří nedohlédneme veškerých možností tohoto počinu, máme stále stejné smýšlení, zažíté stereotypy a nedokážeme si vážit toho, co se nám předkládá a co se po nás chce. Problém ale je, že z mého pohledu je většina cílů v RVP deklarovaných - jak výchovných tak vzdělávacích - přinejmenším... zajímavá. A tak se ptám... když už jsme to přežvýkali, zpracovali a udělali z toho jakés takés ŠVP, kdo jiný by měl tedy vyučovat (nikoliv učit), než učitel? Kdo jiný by už měl mít tu utkvělou představu? Tvrdíte tedy, že fakulty učitele dobře nepřipravují a učitelé, kteří ne neztotožňují s RVP, špatně vyučují?
pro anonymní 31. března 2010 23:49
Moje mozková disfunkce mi neumožňuje zpracovat a pochopit texty delší než 63,5 slova, proto se o to ani nepokouším. Takže radši převyprávím to, co jsem chtěl oním, Vás tak nadzvedávacím příspěvkem říci.
Učitelé učí. Učí-li dobře, pak jejich žáci něco umějí a znají.
Není rozumné mluvit o svojí práci jako o poslání. Vzbuzuje to představu, že se to může provozovat v mizerných podmínkách a zadarmo.
Školská reforma si žádá vybavit žáky kompetencemi. To ale učitelé neumějí. Zkuste si do svého plánu napsat, že Váš žák něco umí. Budete vyobcován jako kacíř.
K vybavování žáků kompetencemi jsou kompetentní zkompetentňovači. Prostá znalost a používání moderních technologií, studium pedagogické literatury, psaní švp a projektová činnost z nás zkompetentňovače neudělá. Tím se člověk musí narodit.
Vzhledem k tomu, že můj text už přesáhl limit, sám mu přestávám rozumnět.
P.S. Zaškrtněte, prosím, ve volbě identity políčko Název/Adresa URL a napište tam nějaký identifikátor pro snadnější orientaci v diskusi. Děkuji
Pochopil-li jsem to správně, tak vy vlastně, pane Martine, hodláte nastolit stav, kdy si děti ve škole při kultivované zábavě odpočinou, aby pak mohly být odpoledne svými rodiči předhozeny nezřízenému drilu trenerů sportovních oddílů a učitelů hudby, tance a zpěvu, aby z té holoty taky něco bylo.
Luděk Blaha:
Musím se přiznat, že díky neznalosti vašich předchozích příspěvků jsem se nechal zmýlit Vašim sarkasmem, který jsem hned nerozpoznal.
Roste nám generace závislých lidí na počítačových hrách, na internetu a na sociálních sítí.
Nevím, jestli je tato diskusní skupina ještě po roce a půl aktivní; nicméně k tématu ŠKOLA/UČENÍ – PRÁCE, NEBO ZÁBAVA? bych ráda připojila řeč paní Jany Nováčkové na loňské konferenci TEDxPrague:
http://www.tedxprague.cz/?page_id=4720
Okomentovat