Oldřich Suchoradský: Sexuální obtěžování učitelů

Ohrožení učitele ze strany žáků přímo ve škole nemusí být pouze jejich zjevnou nekázní, verbálními a bohužel dnes i fyzickými útoky. Zatím se málo hovoří o rizicích spojených s výkonem role učitele formou sexuálních provokací svěřenými žáky. Nedávno to dobře popsala epizoda v nekonečném Nováckém seriálu Ulice, kde se učitel tělocviku stal obětí takové provokace jedné ze studentek. Dostane-li se učitel ve vztahu k svěřeným žákům do takového konfliktu, pohybuje se často po tenké hraně zákona, s akutním nebezpečím obvinění z ohrožování mravní výchovy mládeže a následujícím trestním stíhání. Konečně nedávno probírané sexuální hrátky učitelky se svým žákem, navíc dalším kamarádem natáčené na mobil a vystavené na internetu, jsou dostatečným důvodem k tomu, aby se i této zatím skryté stránce učitelské profese věnovala větší pozornost.

Na začátku chci vyloučit takové anomálie, jako jsou zjevné pedofilní sklony pedagoga, který takové situace vyhledává, navozuje a využívá je pro vlastní uspokojení. Je velmi těžké takovým případům předcházet a jisté procento takto jednajících postižených pedagogů nelze nikdy vyloučit. Zneužívání nadřazeného postavení učitele ve vztahu ke svým žákům a využívání jejich byť jen zdánlivé bezmocnosti, je v takovém případě jednoznačně odsouzeníhodné a nemorální.

Při medializaci těchto jevů se jen málo řeší otázka, do jaké míry je takové jednání obviněných učitelů vyvoláno samotnými postiženými studenty (častěji studentkami). Je nejen vyprovokováno, ale v určitých situacích i jimi zinscenováno. Znám ze školního života několik případů, kdy byl tímto způsobem „zlikvidován“ nepohodlný učitel, příliš náročný ředitel, nekompromisní vychovatel. I když se nakonec, jako výsledek vyšetřování jeho vina nepotvrdila a byl z podezření omilostněn, takto obviněný člověk stejně musel většinoou ze školství odejít, protože byl trvale společensky i morálně znemožněn.

V paměti mám obětavého ředitele školy, který se po mnoho let věnoval svým žákům v náročné mimoškolní činnosti, ve které s dětmi dosahoval mezinárodní úrovně. Asi mu někdo jeho úspěchy nepřál, a tak se našla záminka k jeho znemožnění a lidské likvidaci. Stačilo k tomu, že na lyžařském kurzu natočil pro potřebu školy a jako ukázku jeho průběhu pro rodiče video, kde se objevilo pár večerních záběrů z ložnice dívek. Na základě těchto několika záběrů na dívky v nočním prádle a na základě udání maminky jedné ze zúčastněných žákyň, byl policií vyšetřován, odvolán z funkce ředitele a nakonec musel své učitelské působení ukončit.

Je pravda, že se takové skutky se jen velmi těžko prokazují (viz známá aféra sbormistra Bambini di Praga Kulínského), ale ještě obtížněji vyvracejí. Každý nestranný pozorovatel si obvykle řekne, že tady platí staré a dobré pravidlo: Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu! Přitom uklouznutí a pád do takové laviny podezření a pomluv je velmi snadné a na počátku se může jevit okolí pedagoga jako docela nevinné vybočení z normálu. Ale i to málo stačí k tomu, aby se lavina rozjela.

Za svých 40 let pedagogického působení si vzpomínám na situace, kde jsem se jako učitel-muž stal obětí „nevinných“ jen zdánlivě legračních provokací. Prvý rok, kdy jsem ještě jako svobodný, mne opakovaně provokovala jedna žákyně. Tím jak se mnou hovořila, jak mne při vyučování neustále a soustředěně pozorovala a byla až nepřirozeně aktivní. Vyvrcholilo to při jedné hodině fyziky, kdy se v lavici začala svíjet bolestí břicha. Když jsem se jí zeptal co se děje, chtěla na mně, abych jí rozmasíroval místo na spodním okraji bříška, kde má prý velké křeče. Poslal jsem jí s jednou spolužačkou domů a o přestávce zavolal telefonem její matce (lékařce). Ta mi poděkovala za vyřešení problému dcery a přitom mi vysvětlila, že zdravotní potíže její dcery měly souvislost s jejím měsíčním krvácením.

Další košaté zážitky mám ze školních výletů. Zatímco kluky zajímalo jak před učitelem skrýt potřebu zakouřit si, či se něčeho zakázaného napít, dívky přes den, ale zvláště v noci neustále provokovaly své okolí. Samozřejmě je zajímali starší chlapci, ale i dospělí i. A když nebyl nikdo podobný nablízku, nebo se jim nedařilo nikoho zaujmout, tak jsme se stali středem jejich zájmu my učitelé. Na jednom takovém výletě mne třikrát za noc ve stanu probudila jen lehce oddělná žákyně, která mi přišla důvěrně oznámit, že se jde vyčůrat. To abych ji náhodou nehledal. Doprovodu se zatím nedožadovala, ale bylo vidět, že by jí nijak nevadil. Na jiném výletě zase „osmačka“ s exhibicionalistickými sklony se při večerní „besídce“ rozjela tak, že se rozhodla předvést pro své spolužáky i nás učitele striptýz. Zpočátku se zdálo, že to bude docela povedená legrace, ale když už žákyně byla jenom v miniaturních kalhotkách a průsvitné podprsence, musel jsem její produkci, k lítosti jejích spolužáků, násilně zastavit. Do výčtu sexuálních provokací nezletilých žákyň musím započítat také nevinný incident, který provedla přímo ve třídě jedna z mých žákyň 9. ročníku. Při kolektivním pozdravu na začátku hodiny, se spolu s ostatními spolužáky na uvítanou v lavici postavila, ale současně si vyhrnula bleskově své tričko. Na několik sekund mi tak představila svá dobře vyvinutá ňadra, aniž by si toho její spolužáci stojící a dívající se směrem k tabuli, vůbec všimli.

Domnívám se, že uvedené příklady nejsou vůbec nic výjimečného a každý učitel (a určitě i žena-učitelka), by podobných příhod ze své praxe se žáky mohl popsat také několik. Zda se takové nevinné poklesky stanou problémem a případně kauzou k šetření a potrestání, záleží především na samotném učiteli a jeho reakci na ně. Žákyni z poslední příhody jsem zklamal tím, že jsem na její exhibici vůbec nereagoval. Ale hned o přestávce jsem se o této „příhodě“ zmínil mamince oné žákyně (shodou okolností to byla kolegyně-učitelka), a shodli jsme se, že dohlédne na to, že dohlédne jak se její dcera do školy strojí a že by pro ni byla vhodná dobrá podprsenka. Vícekrát se podobný incident u této žákyně již neopakoval. Když však učitel přistoupí na podobné hrátky a projeví byť sebemenší iniciativu a zájem, příběh se vyvine tak, jak to bylo popsáno ve zmíněném televizním seriálu. Dospělý a zralý člověk, kterým by každý učitel měl nezbytně být, takové situace s nadhledem zvládá a má pro ně i do určité míry pochopení. Děvčata (ale i kluci) v tomto věku teprve hledají své já. Potřebují informaci, jak jsou pro své okolí zajímaví a žádoucí. A nereagují-li dostatečně blízké osoby a spolužáci v jejich bezprostředním okolí, pak je učitel vhodným objektem k takovému vymezování. Nevidím proto jako vhodnou reakci učitele udělat z takové ojedinělé scénky problém hodný veřejného vyšetřování a nechutného rozmazávání, nebo dokonce příležitost k potrestání takového ojedinělého úletu. Většina z těchto děvčat z takových projevů rychle vyroste a bez problémů projde do dalšího a klidnějšího období svého života. Ale každý necitlivý zásah, jako je zveřejnění a zesměšňování takových drobných úletů, může osobnost mladého člověka na dlouho negativně poznamenat.

Jiný problém je, pokud se provokující žákyně rozhodne učitele svým jednáním zesměšnit, nebo dokonce profesionálně znemožnit. Dnes k tomu některá dívky ( a zase musím napsat, že to mohou být i chlapci) nemají daleko. Chodí do školy provokativně oblečené, v těsných oblecích modelujících tvary těla,. Různým nakrucováním a nenápadnými dotyky blízkým osobám nabízejí pohled do svých hlubokých dekoltů. Zkoušejí tím nejen své spolužáky, ale samozřejmě i učitele. Mají radost, když okolí "zabere" a jejich provokace má očekávanou odezvu. Pro učitele je jediným receptem na takové provokace nadhled a jejich totální ignorace. Nebezpečné jsou učitelovy byť jen slovní komentáře a poznámky, které veřejně pronese na způsob chování a oblékání těchto dívek. I to může být z jejich strany chápáno jako zájem o vlastní osobu a může vést jen ke zvýšení intenzity takových projevů na konkrétního učitele. Odtud je už jen kousek k jeho veřejnému obvinění a vyvolání šetření, které bývá u takto provokujících žákyň hlavním smyslem jejich chování.

Pokud už k takové situaci dojde, velmi záleží na reakci rodičů provokující dívky. Zda celou věc se svým dítětem rozumně proberou a nedovolí pokračování a rozvíjení tohoto způsobu jednání. Pokud ho naopak podpoří a sami se postaví do čela útoku na učitele a školu, je situace nařčeného pedagoga už poměrně kritická. Ten pak může spoléhat jen na solidární postoj ředitele a ostatních kolegů. Ale to je dost chabá víra, protože v mnoha takových případech vedení školy i ostatní učitelé dávají od věci ruce pryč, aby se také „nesmočili“. Staví se do pozice nezúčastněných a nechají kolegu v aféře pořádně vykoupat. Neuvědomují si, že uznáním takové provokace a falešného nařčení, dávají návod ostatním žákům k napodobování takového jednání dalšími spolužáky. A je víc než pravděpodobné, že příště se mohou stát obětí podobné provokace i oni sami.

Příspěvek byl publikován na blogu autora na blog.rvp.cz.