Se zájmem jsem shlédl na ČT 2 pořad o trestání žáků ve školách, vysílaný v rámci cyklu Ta naše povaha česká a nezklamal mě. Zaznělo v něm dost zasvěcených názorů od renomovaných odborníků, známých osobností, ale i učitelů praktiků. A anonymně tu vystupovala se svými pocity i učitelka, která musela školství opustit po střetu se žákem, kterého tělesně potrestala. Pořad mne jako učitele oslovil a většina vystoupení rezonovala s mými životními zkušenostmi. Zároveň mě donutil k zamyšlení nad možnosti učitele při umravňování svěřených žáků.
Marně pátrám v paměti, zda jsem sám někdy vztáhl ruku na některého ze svých žáka. Možná to zní nevěrohodně, ale do situace kdy bych musel rovnat některého žáka třeba jen pohlavkem, jsem se za svého pedagogického působení nedostal. Možná proto, že takový trest jsem nikdy neuznával a ani jsem ho nepotřeboval použít. Se žáky jsem se snažil jednat tak, abych k takového prostředku nebyl nikdy donucen. Domnívám se že problém je nejen v žácích, ale i v samotném učiteli. V pořadu několikrát zřetelně zaznělo, že schopnosti učitele jsou vrozené a nedají se nijak naučit. Ocenil jsem, že většina z dotázaných přiměřené fyzické tresty v rodině a potažmo i ve škole nevylučuje. Ani já je striktně nezavrhuji. Sice stále platí, že facka není argument, ale přijde-li v pravou chvíli, má větší efekt než hodinové mentorování. Znal jsem učitele, kteří tím byli mezi žáky vyhlášeni a často i oceňováni.. Jeden z nich trestal žáky dřevěnou částí smetáčku, kterým dostal provinilec přes "prodloužená záda". Vždycky beze svědků a v soukromí kabinetu. Nikdo z takto postižených si na jeho exekuce nikam nestěžoval. Naopak, řada z nich uvádí, že to byly ty nejúčinnější výchovné lekce, jakých se jim v době jejich školní docházky ze strany školy dostalo. Jak jsem krotil temperament a přistupoval k přestupkům žáků? Vedle již zmíněné prevence mohu potvrdit, že daleko účinnější než fyzický trest, je ironie a vtip. Tím jsem se snažil situaci verbálně popsat a zvládnout. Je to poměrně náročný přístup k řešení problému. Vychází ze znalosti situace, mentality každého jednotlivého žáka i celého publika - přihlížející třídy. Byl jsem si stále vědom toho, že zvolený způsob trestání má svá rizika. Nedá se použít opakovaně na stejného žáka. A při nevhodném provedení může poškodit víc než razantní facka. Kde je míra obsahu a síla dopadu účinku metody, to je skryto všem teoriím a návodům. I květinou se může uhodit, že to bolí. I ta křehká květina se může stát při špatném odhadu a neobratném provedení nebezpečnou zbraní. Je mistrovským uměním učitele působit na žáky tak, aby při jeho činění květina zůstala květinou a nepřestala příjemně vonět. Říká se tomu různě. Já tomu říkám pedagogický takt.
Ta naše povaha česká 6. ledna 2009: Škoda facky, která padne vedle
Text volně přepsán z blogu : http://blog.rvp.cz/dedvseved/index.html
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat